Zavřít

Proč jím jinak

Autor Eva, Rubrika Vaše zkušenosti, 15.03.2011

Narodila jsem se s vrozenými vadami ledvin a močových cest. Svoje první narozeniny jsem oslavila na operačním stole. Zachránili mi život. Ale další operace, narkózy a tuny léků jako tetracyklin zanechaly své následky. Za první rok života jsem spolykala víc antibiotik než většina lidí za celý život. Následovaly operace obou mandlí, jedenáct angín v průběhu jednoho roku, mononukleóza… Plicní embolie byla poslední kapkou v moři chorob.

Jak to celé začalo

Narodila jsem se s vrozenými vadami ledvin a močových cest. Svoje první narozeniny jsem oslavila na operačním stole. Zachránili mi život. Ale další operace, narkózy a tuny léků jako tetracyklin zanechaly své následky. Za první rok života jsem spolykala víc antibiotik než většina lidí za celý život. Následovaly operace obou mandlí, jedenáct angín v průběhu jednoho roku, mononukleóza…Moč a krev nikdy nebyly bez nálezu, záněty, akné a celoroční rýma se staly běžnou součástí života. Plicní embolie byla poslední kapkou v moři chorob.

Vlastní tělo jsem jsem nevnímala jako svoje

Od malička jsem toužila být zdravá. Lékaři byli spokojení, že vůbec žiji a nekonečné záněty léčili dalšími antibiotiky. Byla jsem malá, respektovala jsem je a polykala nařízenou medicínu. Kdo jiný než pan doktor v bílém plášti by měl vědět, co potřebuje moje tělo? Vlastně jsem ho za své ani nebrala. Píchali do něj ze všech stran, odebírali vzorky, zaváděli cévky, dávali mi do krve radioaktivní látky a sledovali na monitorech, kudy tečou, zda je ledviny zpracují a vyloučí. Přišlo mi, že mě mučí, ale o svém těle jsem je samozřejmě nechala rozhodovat. Chtěla jsem být zdravá a věřila jsem jim.

První informace o alternativní medicíně

Hned po revoluci jsem se vrhla na knihy s alternativní medicínou, na pití  bylinných čajů, v lese jsem objímala stromy a hledala zdroj energie pro svoje oslabené tělo. Bylo mi dvanáct, když jsem se naštvala, vysadila prášky na játra, vykašlala se na věčný zákaz cvičení a dala se na běhání. Už jsem tou dobou totiž bojovala s nadváhou. Mírnou, ale byla tu. Dostala jsem se do formy a poprvé v životě zažila pocit kontroly nad svým tělem. Ale k dokonalému zdraví to mělo ještě daleko.

Nemoci si děláme samy?!

Časem jsem se seznámila s různými léčiteli a zkoumala rozličné cesty uzdravování. Tou dobou jsem také zjistila, že nemoci se odehrávají v hlavě a že si je děláme sami. Nemohla jsem ale dlouho přijmout fakt, že jsem si vrozené vady jako novorozenec „nějak způsobila sama“, když jsem sotva přišla na svět. K prozření, pochopení, odpuštění a přijetí došlo až o mnoho let později.  Začala jsem na sobě praktikovat reiki, abych nebyla závislá na věčném dopingu energie od léčitelů. Občas už jsem léčila i druhé. Pracovala jsem na svém myšlení, vzala si svoje nemoci za své a na svou odpovědnost. Cílená myšlenka na to, že jsem zdravá, ohromně pomáhala. Bylo mi fajn, měla jsem nad sebou větší kontrolu. Ale stejně to pořád nebylo ono. Pořád jsem cítila, jak jsem fyzicky slabá, jak se snadno vyčerpám a záněty se mi pořád vracely.

Poslední kapka

Ve 23 letech, uprostřed kariéry a pracovního nasazení hodné workoholika,  mě plicní embolie položila na lopatky. Najednou jsem ležela v nemocnici a s kyslíkem v nose a nohama v bandážích čekala, jestli to přežiji nebo ne. Říkali, že je to padesát na padesát. A taky že před pár dny jim tam zemřela kolegyě, zdravotní sestřička v mém věku, se stejnou diagnózou. Také brala hormonální antikoncepci… Dostala jsem se z toho za 14 dní. Měla jsem mít celoživotní následky a roční rekonvalescenci. Ale silou vůle a díky zkušenostem z léčitelství jsem se uzdravila zázračně rychle, za dva měsíce byla zpět v práci a v nohách dnes nikdo nenajde stopu po trombóze, která to způsobila. Asi není třeba dodávat, že antikoncepční pilulku už jsem nikdy nepozřela. Embolie byla pro mě vztyčeným prstem, takové varování shora. A tak jsem to vzala z gruntu. Už jsem nechtěla nic riskovat. Všechny znalosti jsem se snažila aplikovat, zdraví jsem měla v rukou a také v hlavě. Akné a celoroční rýma mi zůstaly, ale brala jsem to jako nutné zlo. Po tom všem to byla drobnost.

Mateřství – nejsilnější pocit odpovědnosti

Očekávání narození dítěte bylo vyvrcholením touhy po tom být zdravá a zařídit svému dítěti lepší vstup do života, než jsem měla po zdravotní stránce já sama. To už mi bylo 31 let a bylo mi jasné, že jídlo je nedílnou součástí mého zdraví. Jako nastávající maminka jsem pocítila ohrmonující pocit zodpovědnosti za zdraví toho malého človíčka, který ve mě roste. Tenhle pocit se ještě znásobil, když jsem dcerku držela v náručí a uvědomovala si, že už přes půl roku žije jen a jen z mateřského mléka. Snažila jsem se tedy jíst, jak nejlépe jsem v té době dovedla. Nedařilo se mi ale dostat dolů kila, která jsem v těhotenství nabrala. Někde byla evidentně chyba, protože jsem krátce po porodu opět začala sportovat, a přitom se mě přebývajících 10 kg nechtělo vůbec pustit.

Změna jídelníčku

Markétce jsem v té době začala vařit zeleninku a časem první obilné kašičky. Striktně jsem se držela knížky „Radost ze zdravých dětí“, která mi naprosto dávala smysl. Sama jsem si podle ní občas něco uvařila. Když Markétce byl skoro rok a já pořád měla svých 10 kg navíc, začala jsem jíst stejné jídlo jako ona. A začaly se dít malé zázraky! Zhubla jsem bez cvičení a bez velkého omezování 5 kg za 10 dní! Nemohla jsem celý rok předtím dostat dolů ani kilo, a to jsem chodila cvičit 4 až 5 krát týdně a jedla „zdravě“. To znamená zeleninové saláty (přímo hromady salátů), mléčné výrobky, jogurty samozřejmě light, hodně ovoce  a celozrnné pečivo. Sem tam rýže nebo těstoviny, trochu toho masa a občas něco sladkého. To byl můj jídelníček. Tahle strava ovšem nikam nevedla. Rozhodně ne ke zhubnutí. Vysadila jsem tedy na zkoušku na 10 dní veškeré živočišné potraviny, žádné maso ani milované mléko, žádné jogurty. Začala jsem snídat teplé obilné kaše, k obědu polévku a talíř s trochou obilovin, luštěnin a tepelně upravené zeleniny. K večeři něco podobného a druhý den stejně. Nejdřív mě honila mlsná. Měla jsem chuť si večer dát sušenku nebo ždibec čokolády. Nebo alespoň kafe s mlékem. Ale vydržela jsem a za deset dní bylo 5 kilo dole! Udělalo se mi nesmírně dobře v břiše i na duši. Potvrdilo se mi, že strava má vliv i na emoce. Bylo mi báječně a nebylo to jen náhlým úbytkem neodbytných kilogramů. Za krátko na „moji“ stravu přešel i můj muž a zanedlouho už naříkal, když doma našel k večeři dřívější klasiku a ne „to moje jídlo“. Také jemu se udělalo fyzicky lépe, když začal jíst jako já a Markétka.

Zmizela rýma a akné

Největším překvapením pro mě bylo, že zmizela moje celoroční rýma. Ani nevím, kdy přesně se to stalo, ale najednou jsem zjistila, že s sebou nosím stále jeden a tentýž balík kapesníčků a že je vůbec nepotřebuji. Stejně tak se to stalo s pletí.  Náhle jsem si uvědomila, že už nemám potřeba se rýpat v obličeji několikrát za den, že mám vlastně docela normální pleť. Začala jsem nosit i trička na ramínka a výstřihy. Přestala jsem se schovávat v létě do dlouhých rukávů a uzavřených triček.

Tak proto

Cesta od prvních operací až k tomuto závěru byla dlouhá. Trvala vlastně přes třicetl let. Asi se už nelze divit, proč mě od malička zajímalo vše kolem zdraví a potažmo i jídla. Takže proto. Proto jím jinak. Proto jíme celá rodina jinak. Dnes už je tahle strava naším zajetým životním stylem. Chceme se ve zdraví dožít vysokého věku a strava je jednou z důležitých součástí této cesty. Pořád máme co řešit, pořád se máme co učit. Ale s čistým svědomím říkám, že tak dobře, jako se cítím dnes, jsem se necítila ani ve školce. Je mi nejlépe, jak mi kdy bylo. A doufám, že už to bude jen lepší :-)

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček 8 hlasů
Loading ... Loading ...
FavoriteLoadingdo oblíbených
  • Zlepšete zdraví vaší rodině!

    Zbavte své děti zahlenění, ekzémů, alergií, akné a dalších neduhů. Změňte jídelníček. Klub Jíme Jínak vám to usnadní.

    Začít se změnou jídelníčku

  • Komentáře (5)

    Ahoj Evo,
    se zájmem jsem si to přečetl a gratuluju!

    ahojky ,
    přečetla jsem si tvůj příběh a smekám !!! Držím palce ať se daří i nadále. Sama jsem absolvovala tábor s makrobiotikou a jsem nadšená, celá léta se zajímám o zdravou stravu , fitness, jsem lektor spol. STOB ( stop obezitě ), ale až tady v té stravě jsem našla sílu, enrgii, optimismus , lásku,cit a hloubku.Se vším se zatím seznamuji a pomalu i rychle měním dom. zásoby atd. Jako zaměstnanec školství jsem trpěla klasickou podrážděností , nedostatkem energie , únavou až mi byly nalezeny chlamidie a náběh na únavovový syndrom, ale dnes je To PRYČ! Lidé kolem mne, mě nepoznávají a diví se kolik mám energie a ptají se čím se dopuji. Má odpověď zní : Konečně opravdu!!! zdravou !!! stravou !!! ve stylu makrobiotiky. Začátky jsou “ trochu “ těžké , ale kdo zkusí, pochopí , že TO OPRADU STOJÍ ZA TO !!! Je to krásna a smysluplná hra s cílem ZDRAVÍ a pohoda. Vřele doporučuji Věrka

    Ahoj Evo,
    tvuj pribeh me moc zaujal, videla jsem Vas dokonce na CT1 v Sama doma. Uz delsi dobu se snazim o zdrave stravovani, hlavne od kdy mame deti. Dcera chodi do skolky a mame 8 mesicniho chlapecka. Doma to uz celkem jde, vyradili jsme temer celkem cukry a mleko. Co me trapi je skolka. Neumim si ale predstavit, ze bych celodenni jidlo pripravovala pro dceru do skolky. Jak to zvladate? Muj 8 mesicni syn a starostlivost o domacnost mi zabere hodne casu. Jednak je porad tezke sehnat ingredience pokud clovek nema na blizko obchod se zdravou vyzivou a jednak ta priprava……Opravdu smekam a drzim palce. Snad se mi to taky jenou povede :-)

    Děkujeme za ty palce :-) Máme už vychytané určitě zkratky, takže to není velké zdržení. Navíc výsledek rozhodně stojí za to. Sepsaly jsme pár tipů, jak to ráno dobře stíhat do článku „Jak nestrávit 3 hodiny denně u plotny“

    Děkujeme za mail, je to všechno jen otázka cviku, naštěstí se s Evou ve vaření jídla do školky střídáme, jelikož děti máme ve stejné školce. Oběd se dvěma svačinkami a k tomu snídaňovou polévku zvládáme připravit do hodiny a většina toho se vaří sama, jen to nandáme do hrnců a mezitím se staráme o děti. S malým miminkem to ale jde určitě hůře. Můj syn v tomhle věku nevydržel ležet na dece, musela jsem ho pořád nosit a tak byl v šátku, jinak to nešlo. Ve výsledku si ale nemyslím, že zdravé vaření zabere víc času, než běžné, Obiloviny i luštěniny se dají uvařit do zásoby a jen to různě mícháme a kombinujeme se zeleninou. Na větší nákupy jezdíme přímo do velkoobchodu a na menší do zdravé výživy.

    Jak to vidíte Vy? Napište komentář.