Tenkrát, před 3 roky jsme si s Evou říkaly, že najít školku, kde se bude jíst jinak, bude nejspíš nemožné. A tak jsme hledaly školku, kde nám alespoň dovolí nosit si vlastní obědy a svačiny pro děti a kde sladkosti nebudou považovány za odměnu. Oběhly jsme několik blízkých školek a byly víceméně zděšené. Někde se nám nelíbilo prostředí, jinde atmosféra, ale všude byl problém s vlastním jídlem. Když už nám v jedné dovolili nosit si vlastní, tak nám ho chtěli ohřívat v mikrovlnce.
Naštěstí jsme nevynechali mateřskou školku Domeček a konečně našly to, co jsme hledaly. Majitelky a provozovatelky školky byly dvě příjemné sestry Monika a Veronika, které se nám vždy snažily ve všem vyjít vstříc. Veronika se nám hned při první návštěvě neuvěřitelně věnovala a vše kolem školky a přístupu k dětem dopodrobna vysvětlila. Když jsme jí řekly, že naše děti mají ze zdravotních důvodů úplně jiný jídelníček, nebyl to pro ni vůbec žádný problém. Po kolečku v ostatních školkách jsme už ani nedoufaly, že by nás někdo pochopil. A tak naše děti začaly navštěvovat mateřskou školku Domeček. Já se s Evou střídala ve vaření svačin a obědů, které jsme dávaly dětem do termosky s sebou.
Z Domečku jsme byly nadšené. Respektující přístup k dětem, nevedly se tu žádné sladkosti, ani bonbóny za odměnu. Když už bylo potřeba děti za něco odměnit, dostávaly malé nálepky, samolepky či obrázky. Ve školce se pila voda a ne sladký čaj, jak je všude jinde běžné, byl tu výběr ze dvou variant jídelníčku a hlavně nebyl problém přinést si vlastní jídlo. A jako bonus angličtina s rodilým mluvčím po celý den, dětská jóga a Zumba, jednou týdně koně a spousty dalších zajímavých kroužků. Každý den jsme si mohli v šatně přečíst, co děti dělaly, kde byly a co zažily a jak jedly, každý týden nám přišel mailem Newsletter i s fotkami, takže jsme věděli, jakému tématu se děti celý týden věnovaly. Děti zažily i krátkou školku v přírodě a několik spaní přímo ve školce. Naposledy spaly dokonce ve stanech na zahradě, odkud se vracely víc než nadšené.
Naše děti si ve školce rychle zvykly a moc se jim tam líbilo. Učitelé, kteří ze začátku Danečka a Markétku litovali, co všechno nemohou jíst, byli překvapeni, jak naše děti dobře jedí. Námi donesené jídlo vypadalo lákavě a krásně vonělo a tak jsme jim nabídli, ať klidně ochutnají. Veronika a Monika se začaly zajímat, proč naše děti vlastně jedí úplně jinak, chtěly vědět víc a tak se dozvěděly i o našich stránkách. Brzy jsme se s nimi domluvily na uspořádání kurzu pro zaměstnance školky, aby i ostatní věděli, co našim dětem mohou dávat. Nejvíce kurz zaujal majitelky školky a obě brzy zkusily jíst jinak. Z výsledků a bezpracného zhubnutí byly nadšené a tak se jim na čas dokonce podařilo zajistit dovoz jídla do školky podle našich principů. Ale bohužel bylo málo zájemců z řad rodičů dětí, tak jsme časem zase s Evou skončily u oblíbených termosek.
Monika má momentálně ve školce svého malého syna a denně mu ráno čerstvě vaří podle našich principů. Ráda by se střídala ve vaření s jinou maminkou, která by měla o zdravé jídlo podle principů Jíme Jinak také zájem. Takže neváhejte, v Domečku je poslední volné místo.
Kontakt na Veroniku Málkovou: 725 844 118
Kontakt na Moniku Kubátovou: 603 842 142
PS: Přemýšlíte jak zlepšit postavu a své zdraví?
Nepřemýšlejte 😊 Pojďte něco dělat! Ukážeme jak vylepšit jídelníček, co jíst a co ne, a jak si jídlem spravit zdraví! Naskočte do online kurzu Jíme Jinak - JE ZDARMA !
Komentáře
Téda, to je fakt škoda, že nebyl zájem. Já bych to brala všema 10. Nás také čeká školka za rok a pokaždé, když se kouknu na jídelníček, je mi hned těžko od žaludku. V soukromé školce je možnost vlastního jídla, ale nevím, zda si to budeme moci dovolit, no uvidíme.
Ta školka je úžasná, hlavně díky tomu zdravému stravování. Zrovna jsem řešila, kam dát dvouletou dceru na dvě dopoledne, i když budu ještě na mateřské s druhou dcerou, která se má narodit každým dnem. Dokonce to ani nemám daleko, jen asi 3 km. Jenže na dvě dopoledne se tam nic nenabízí a na všechny dopoledne je cena tak vysoká, že už by se vyplatilo víc dávat tam dítě na celý den, ale i tak na to s hypotékou asi nikdy nedosáhneme, i když pak nastoupím do práce…jedině, že budeme 20 let jezdit jen pod stan na Mácháč a doma se budeme živit už jen zrním bez chutě, protože na shoyu a miso už nezbyde. Mrzí mě, že lidi, kteří mají na to, si takovou školku platit, nad zdravým stravováním ohrnují nos. Domečku jinak moc fandím.