Prázdniny jinak

S přípravou akce jsme začaly už někdy v únoru. Kdo četl článek, o tom, jak to celé vzniklo, ví, že se nám do akce nechtělo. Máme každá dvě malé děti, žádné hlídání a minimum času. Pobyty pro lidi jsou velmi náročné na organizaci a čas a my se na to vůbec necítily. Ale David Jakubec se nedal odbýt a dostal mě až do návštěvy areálu. Když už jsem tam byla, bylo jasné, že akce bude. A tak se stalo. Na konci srpna se sjela bezvadná parta lidí a akce se rozjela.

Výborný rozjezd a nabitý program

Všechno to nastartoval Jarda Dušek. Skoro jsme si říkaly v noci po jeho vystoupení, že už to můžeme zabalit. Řekl všechno. Mluvil nám z duše. Bylo to o všem. O výchově, o jídle, o pobytu ve tmě, o vztazích. V duchu jeho slov se pak nesly i další workshopy. Ovlivnil i lektory, kteří byli na tomto večeru. Líbilo se nám názvosloví, které používal a tak jsme se i v dalších dnech bavili o tom, jak se dostat z hypnózy, jak není potřeba nic řešit a děti učit a vychovávat, jak to vlastně vůbec není o jídle, přestože jídlo je prostě základ, na kterém stojí vše ostatní. Jarda nás rozvibroval, smáli jsme se, až jsme se za břicha popadali, stejně jako nás dojal k slzám. Kdo byl, ten ví. Kéž by bylo tak snadné brát život v praxi podle čtyřech dohod jako to Jarda líčil. Pozitivní bylo zjištění, že většina z nás už se podobným směrem vydala a jeho vyprávění nám nepřišlo jako sci-fi, ale jako směr, kterým více či méně chceme jít a jen hledáme způsoby, jak toho dosáhnout.

Helena Futerová nám ukázala možnosti, jak se dá dítě koučovat a ne vychovávat. Pro většinu účastníků to bylo zajímavé zjištění a teprve praktický trénink jim dal pochopit, jak to vlastně je myšleno. Zjistili jsme, že se neumíme ptát a hlavně neumíme naslouchat a odvezli si domů seznam úkolů na zlepšení.

Bob Carr nám večer ukázal souvislosti mezi jídlem a zbytkem našeho života. Pro mnoho lidí zcela netušené souvislosti, které právě vysvětlují, že sice jídlo není to, co je pro nás v životě důležité, zároveň je to ale základní stavební deska, na které stojí celý dům. Když je dobré jídlo, je dobré vše ostatní. Bob nám ukázal, do jakých výšin se můžeme rozvíjet a naučil nás několik praktických léčebných metod, při kterých se využívá zvuk.

Večer jsme se sešli u táboráku a zatoužili po kytaře a písních. Jenže se ukázalo, že ač jsem dovezla dvě kytary a Bob jednu, nikdo z účastníků se na hru necítil. Nezbylo mi než se zoufale pokusit zahrát pár trampských písní a jsem neskonale vděčná Kryštofovi, že mě v tom nenechal, chopil se kytary a hudební stránku večera zachránil. Nakonec jsme si to moc užili. Bob se přidal s anglickými písněmi a přes počáteční pocit, že těžko najdeme společné songy, jsme nakonec vzpomněli na mnoho českých písní, které on znal v angličtině nebo my se byli schopni přidat na Boba Dylena, Beatles či Elvise Presleyho.

Ženu v nás, kterou jsme hledaly jen my ženy s Helenou Futerovou, s námi dobře zacvičila. Síla ženského kruhu, do kterého jsme se posadily během krásného slunečního dne, způsobila, že jsme nakonec (mnohdy navzdory původnímu přesvědčení a odhodlání) plakaly, smály se a tančily jako divoženky celé dopoledne a ani se nám nechtělo přestat a jít na oběd. My jsme si tak krásně zařádily, že? Ještě že následovala meditace, jinak tam lítáme po louce ještě teď!

Mezitím, co ženy hledaly svoje ušlapané ženství, chlapi měli sezení s Bobem nad mužskými tématy. Nevím, co přesně probírali, ale když jsem si k nim doběhla pro foťák, zrovna se bavili o mase a o sexu. Prý to bylo pro většinu mužů zcela nové pojetí o jídle a souvislostech s naším tělem. No, škoda, že jsem nemohla být mouchou na zdi.

Pepa Musil nadchl ty, kdož se s ním vydali na Nordic Walking natolik, že oproti původnímu plánu se šlo ještě dvakrát. Holky z Rožnova se na akci nabyly energií natolik, že se naučily na hůlkách skoro létat. Podívejte se sami, jaké krásné fotky mi poslaly hned v pondělí po návratu z Libchav s nadpisem „Jupí, máme pondělí!“ a k tomu email s tímto obsahem: „ Ahoj Evo,tolik energie máme díky skvělé partě, která se potkala na pár dní na úžasném místě …..“

Abychom jen neteoretizovali a naučili se i něco praktického, předvedli jsme s Helčou opět několik variant zdravého vaření. Největší ovace byly na koprovou omáčku a švestkový bezlepkový koláč. Krom vaření jsme se tentokrát rozhodly podělit i o praktické zkušenosti s přirozenými porody, nošením dětí v šátcích a bezplenkovou metodou. Pro mnohé z vás bylo překvapením, že to vše je docela reálné a není to jen námět z knížek pro příliš alternativní matky. Praktické věci kolem svačinek do školky, stravy na cesty a do práce jsme pak řešily spolu s mnohými dalšími tématy ještě celý jeden večer na otevřené besedě.

Otevřeně o svých zkušenostech s 40 lety na jiné stravě mluvil i Bob Carr, který se ve svém vyprávění dostal až k pěstování zeleniny tak, aby léčila právě toho, kdo ji pěstuje. Námětů na přemýšlení opět na několik let.

Se Zdeňkem Štěpánkem jsme hledali vnitřního muže a vnitřní ženu. Rozjímali jsme a hledali, které kvality jsou nám bližší. Když jsme to vzali prakticky, vyšlo mnoha ženám, že jsou v podstatě muži a mnoho mužů vykřikovalo po vyplnění formuláře věty jako: „Ty vole, já jsem čtyřnásobná žena!“ Ukázalo se, že i tady máme rozhodně na čem pracovat a že ačkoli teoreticky víme kdekdo kdeco, v praxi leckdy skutek utekl a seznam úkolů na doma se rozhodně hodil.

Výborný kuchař, půlka úspěchu :-)

Koneckonců, výborné bylo i jídlo, které pro nás vařil kuchař Honza Tomeček a kterého jsme nakonec urvali aspoň na hodinu do jídelny, aby nám řekl, jak se co vaří. Z receptů se stala přednáška a účastníci si sotva stihli zapisovat moudra do poznámek. Honza zaslouží metál za vaření neskutečného množství jídla v malé kuchyni s malým množstvím hořáků a s malými hrnci. Představte si, že vařil kolem 60 porcí (protože s rodiči přijeli i děti) 3x denně a ještě k tomu dělal každý den skvělý dezert. A vařil jen on a jedna pomocnice! A to si tu ženské na webu pořád stěžují, jak je těžké uvařit doma pro jednu rodinu, když jsme na to každá sama.

O dětech jsme skoro nevěděly

Součástí celé akce byl tábor pro děti. David s Ajkou dali dohromady výborný tým, netušili jsme, jak úžasné ženy do tábora přivedou a jak skvěle budou mladí Jakubcovi fungovat coby praktikanti. My s manželem opravdu velmi intenzivně postrádáme pomoc prarodičů a tady jsme o holkách prakticky nevěděli. Markétka dokonce odmítala odjet domů! Když nám vedoucí z tábora předvedly na svých dětech intuitivní vidění, kdy děti vidí zcela reálně i s maskou přes kterou není vidět nic (prověřeno), ani jsme se vlastně nedivili. Bylo to úžasné, vidět, jak si děti malují, skládají nebo opakují pohyby, které jim někdo předvádí. Vždyť on o tom mluvil už ten Jarda Dušek. My prostě jen neumíme využívat kapacitu našich mozků. A tyhle děti se naučily využívat svůj mozek stejně jako sval a prostě vidí úplně normálně, i když nemohou vidět očima. To se prostě musí vidět, to se nedá vyprávět. Děti spaly v přístřešku, i když venku byla v noci opravdu docela zima, ale byly naprosto spokojené a nikdo se v noci nevrátil k rodičům s pláčem. Naše Markétka si celé čtyři dny vystačila s jedním oblečením a moje touha jí vyměnit alespoň spodní prádlo se setkala s velkou nelibostí. Byly tam prostě spokojené a vůbec nepotřebovaly, abychom do toho zasahovaly. Děti si jeden den samy vařily a dokonce pekly vlastní chléb. Byly na výletě, na lodičkách, zážitků měly jako ze 14 denního tábora.

Masáž

Všichni členové klubu JJ měli jako bonus k akci masáž v ceně 500 Kč zdarma. A protože klubáci akci vykoupili ještě předtím, než jsme ji stihli nabídnout na webu ostatním, měla masérka celou akci co dělat. A prý byla výborná. Někteří by bývali šli i dvakrát, kdyby bylo místo v jejím kalendáři. Jenže vás bylo tolik, že vás tak akorát stihla všechny namasírovat. Ze zákulisívíme, že prý měla paní masérka trochu depresi. Když prý přišla první štíhlá paní na masáž, tak ji to nepřekvapilo. Ani u druhé či třetí, ale když šla dvacátá, začala mít dojem, že by svoji váhu měla také začít vážně řešit :-)

Večerní divo(šs)ké bubnování

Krásnější poslední večer jsme si ani nemohli přát. Večer přijela parta hudebníků s bubínky, kteří nechali nás i děti hrát si s jejich nástroji. Zpočátku to byla zábava, děti se vyřádily a šly spát. Ale později se z toho stalo něco, co lze slovy těžko popsat. I hudebníci zapomněli, že jsou pozvaní jako hosti a všechny ty rytmy splynuly spolu s tancem do jedné velké euforie. Protože už to byl v podstatě konec akce, tak i David, který měl hodně věcí na starosti a cítil až příliš mnoho odpovědnosti, se konečně uvolnil a řádil s námi. Vrcholem bylo, když v rámci budovacího večírku donesl trubky, na které jsme se učili hrát jako na didgeridoo. Nikdo už se nestyděl, během předchozích workshopů padly předsudky a stud a muži i ženy řádili jako malé děti. Tenhle večer neměl chybu, že?

Vaše reakce jsou pro nás největší odměnou

S mnohými z vás jsme na místě mluvily a měly tak možnost vidět a slyšet ty změny, které ve vás vyvolali workshopy, které jste navštívili. Z emailů vybírám jen některé:

Ahoj Evi, díky za pozdravení z domova i za krásnou akci.Opravdu se Vám povedla.Přijela jsem obohacená a spokojená.I v zrcadle jsem to poznala…

Eva, it was  pretty cool! Very cool, heart warming, interesting experience.

Ahoj holky, musím dát za pravdu,že se akce opravdu vydařila:-).Moc díky za praktické inspirace co se týče vaření,ale i péče o malé děti,přirozený porod.Jen jste mě utvrdily v mém přesvědčení,že porodnice prostě není nic pro mě a je fajn vědět,že to má víc lidí tak jako já.Bylo to moc přínosné a inspirativní.

Díky moc za úžasný pobyt, ještě nikdy jsem nic podobného nezažila a užila jsem si to úžasně. Cítím se zregenerovaná více jak po14 denní dovolené a konečně jsem začala dělat malé krůčky k tomu, abych uskutečnila svůj sen. “Teď to mám tak a tak to cítím” je úžasná věta, která ze mne dělá svobodného člověka a nemusím nikomu vysvětlovat pro něj nepochopitelné důvody pro své rozhodnutí. 

Ahoj holky, děkuji za skvělou akci, čerpám z ní pozitivní energii a doufám, že mi ještě dlouho vydrží :)

Děkujeme vám všem

Musíme poděkovat vám všem, protože ta akce byla taková jaká byla díky lidem, kteří přijeli. Žádní prudiči, ale spokojení pohodoví lidé. Někteří se nám měnili k lepšímu přímo před očima a bylo vidět, že odjížděli v mnoha případech jiní, lepší lidé než přijeli.

Samozřejmě bez výborných lektorů by nebyl zajímavý program a my touto cestou děkujeme všem, kteří jednotlivé workshopy vedli a evidentně dali do programu kuse sebe, proto to bylo tak silné.

No a nebýt odvahy Denisy a Zdeňka Štěpánkových, tak by se celá akce vůbec byla neuskutečnila. Pustili nás do areálu, do kuchyně a dali nám dobrou cenu na pronájem prostor, za což jim velice děkujeme a věříme, že i jim se akce líbila. Koneckonců Zděnek sám začal svůj seminář tím, že to ráno uvařil poprvé sám miso polévku a za první dva dny má dvě kila dole, takže ví, že bude muset s tou stravou taky něco udělat. Sklidil od nás potlesk a držíme mu palce, aby vytrval!

První a poslední, komu musíme poděkovat, jsou David a Ajka Jakubcovi, že ten bláznivý nápad přivedli na svět a donutili nás ho svým krásným životním přístupem zrealizovat. David vyrobil krásný strom pro Jardu Duška jako dárek, postaral se o vše kolem akce a tábora, Ajka pomáhala v kuchyni, na táboře, vlastně všude a svým zpěvem, smíchem a tancem dodávala radost do všech srdcí.

Děkujeme vám všem a přejeme krásný, inspirující život!

PS: Výběr fotek si můžete stáhnout zde. (14 MB)