Chalupářské orgie

Těšily jsme se, jak budeme vařit

Včera jsem se vrátila z chalupy v Jizerských Horách,  kam jsme již po druhé zamířily s Helčou a Marcelou. S námi naši potomci: moje tříletá Markétka a dvouměsíční Karolínka, Marcelin čtyřletý Honzík a osmiměsíční Julinka (19tiletý Ondra s námi nebyl), Helčin tříletý Danda. Vloni jsme si neskutečně užily tuhle sestavu (tehdy samozřejmě bez miminek) a týdenní vaření po našem. Marcelu jsme přivedly na náš způsob stravování a Honzíka takřka zbavily závislosti na sladkostech a neschopnosti sníst zeleninu jinak než rozmixovanou. A tak jsme si to letos zopakovaly v plné parádě a větším počtu. Před pár lety bych tomu byla nevěřila, ale nás opravdu bavilo si zdravě a velmi chutně vyvařovat a strašně jsme se na to těšily.

Karolínka mě nenechala stát u plotny

Vloni jsem tedy byla mnohem víc za kuchařku než letos. Karolínka krom standardního kojení a nošení na nočníček vyžadovala celodenní náruč. Přeci jen je maličká a tohle byl její první výlet, a tak chtěla mít své jisté stále u sebe. Nosila se proto celý den v šátku u mě na břiše. S miminkem na těle se dá dělat vcelku všechno, snad krom sprchování. I vařit jsem se tak naučila (co taky zbývalo, chtěla-li jsem se už s Markétkou tehdy najíst). Ale Karolínka mi na chalupě nechtěla dovolit ani moc vařit. Byla v šátku sice klidná, ale jen za pochodu. Jakmile jsem chvíli stála u sporáku, už naříkala. Takže jsem víc nosila zeleninu z přepravek než stála u plotny :-) Protože se moje děti budily první, snídaně byly většinou na mě. Ovšem ne vždy mě je nechala Karolínka v klidu dodělat a holky musely zachraňovat, co se málem spálilo nebo připeklo :-) 

Helča vrchní kuchařka

Vrchní kuchařkou byla tentokrát Helča. Krom bravurně vyvedených kompletních talířů k obědu a k večeři zvládala denně připravit i výborný dezert. Marcela jí vydatně pomáhala a ještě stíhala vařit extra dětské jídlo pro malou Julču. Já jsem si přišla jako neschopná pomocná kuchařka, která věčně slibuje, že alespoň umyje nádobí. Většinou bylo uklizené dřív než jsem stihla nakrmit Karolínku…

Nacpaly jsme si břicha

Neumíte si představit, jak my jsme si pochutnávaly. Cpaly jsme se. Byly to takové jídlové orgie. Nebyly jsme líné nanosit si hrnce, talíře a příbory ven.  

S výhledem na lesy jsme si užívaly každé sousto. A přidávaly si a přidávaly, takže nám často nezbylo například obilí na plánovaný dezert. Ani se nám tentokrát nechtělo jíst jinde než na chalupě naše vlastní jídlo. Ještě vloni jsme měly občas touhu zajít si do restaurace a dát si něco dobrého, co vařil někdo jiný. Teď už nám opravdu od jiných nechutná, o složení a energiích ani nemluvě. A tak jsme si pomlaskávaly a vzpomínaly na všechny ty, kteří říkají, že ta naše strava je nudná, není tak chutná, že to všechno chutná stejná atd. Není to pravda. Každé jídlo bylo jiné, jedna od druhé jsme okoukávaly další a další dobré nápady.

Vaření v partě

Ačkoli dvě mimina a tři prckové nám dávaly chvílemi dost zabrat, náramně jsme se z té naší malé komunity těšily. Je to mnohem větší legrace vařit, uklízet a mýt (ručně) tolik nádobí 3x denně, když jsme na to byly tři a mohly si u práce povídat. Jedna dělala polévku, druhá hlavní jídlo, třetí salát. Prostě koncert v kuchyni :-) Ani jedna z nás by si doma sama pro sebe a jedno dítě nevařila tak dokonalé obědy a večeře. Ne že bychom se šidily, ale doma vaříme jednodušší jídla. A tak jsme si s Helčou zase malovaly, jaké by to bylo žít v nějaké malé milé komunitě :-) Navíc člověk se má pořád co učit, takže jsme se my s Helčou učily dobrým nápadům od Marcely, která se vloni učila základy od nás. Bylo to tedy příjemné a pro všechny inspirující.

Pokušení kolem 

Na hřištích se to hemžilo dětičkami s nanuky a zmrzlinami, ale naše děti dostávaly “jen” naše dezerty. Nebyl s tím jediný problém. Žádné kňourání a škemrání. Měly svoje extra svačinky a vůbec největší odměnou byl meloun, který dostaly, když byly venku tropy. Na celodenní výlet nám Helča udělala skvělou fazolovou polévku do termosky a sushi rolky, nebylo potřeba jít do restaurace a děti byly ze sushi nadšené. Dřív jsem měla chuť dát si v restauraci na výletě alespoň kafe a dezert. Teď jsem byla tak dobře najedená a navíc byla denně zdravá sladkost od Helči, že jsem si nedala lautr nic. Na terase restaurace, ze které se dobře koukalo na děti na hřišti, jsem si proto dala ze slušnosti alespoň vodu, potají pila z termosky horkou banchu a čekala, až se voda ve skleničce ohřeje na přijatelnou teplotu. Už neumím pít ledové nápoje. Bylo sice skoro třicet stupňů, ale horká bancha je horká bancha. Kolem mě se to hemžilo ovocnými knedlíky, štrůdlem, sachr dortem, o všudypřítomných zmrzlinách ani nemluvě,  ale se mnou to nic nedělalo. Dřív bych si něco objednala, teď jsem neměla vůbec nutkání si něco dát. Už na ty klasické sladkosti, naštěstí, zase nemám vůbec chuť!

Návrat domů

Domů jsem se těšila. Ale bylo mi tu s mýma holkama trochu smutno. Bylo nás tu “nějak málo” a uvařila jsem zbytečně moc jídla k obědu. Chybí nám ta naše partička. S trochou obavy jsem dnes stoupala na váhu, abych zjistila, co ty orgie způsobily. Velmi mě překvapilo, že váha ukazuje stejné číslo jako před odjezdem a navíc, že se část tuků přeměnila na svaly. Je fakt, že chalupa stojí ve stráni, takže jsme se něco nachodily. Navíc já nosila celý týden Karolínku v šátku takřka bez přestávky, byla to v těch kopcích docela makačka. V Praze v paneláku tolik pohybu nemám, i když chodím denně ven a Karolínku nosím v šátku všude. A pozor, Marcela po týdnu bašty shodila 2 kila! 

Holky, děkuju!

Nutno přiznat, že nebýt holek, občas bych byla bez jídla nebo bych jedla veeeelmi pozdě. Byl to dokonalý servis, přišla jsem si jak děcko na výkrmu :-) Helčo a Marcelo, DĚKUJU!

Karolínka se právě budí. Je čas opustit počítač, jít nakrmit malou i větší holčičku a hurá ven, dokud je tam hezky.