Chudáčkové, máte to ale těžký, taková omezení…

Takové a podobné věty slýcháme docela často. Rodina, kamarádi, známí i neznámí lidé nás občas upřímně litují, když se někde potkáme nad jídlem a dojde řeč na to, co my jíme. Tedy z pohledu nezasvěcených to spíš vyznívá jako “co všechno my nejíme“ nebo „nesmíme jíst“. Jsme vcelku zvyklí na dotazy a argumenty všeho druhu, nic moc nás nepřekvapí, nedivíme se, že ostatní jsou kolikrát až v šoku. Spíš nás čím dál tím víc překvapuje, co vlastně lidi dnes a denně jedí a přijde jim to normální… Nicméně k napsání tohoto příspěvku mě vedly dvě věci. Jednak potřeba podpořit začátečníky, kteří se s takovými reakcemi setkávají a je to pro ně těžké ustát, druhak reakce mého manžela a dcery na jídla, která jim servíruji. Denně si totiž opravdu labužnicky pochutnáváme a nepřipadáme si vůbec nijak omezení.

Mňam mňam, mami, to je dobrý

Takové a podobné komentáře slýchám jak od 2,5 leté dcerky, tak od manžela. Dnes  a denně si libují nad snídani a ještě větší ovace jsou u večeře, protože tu se snažím udělat vždycky hezkou, chutnou a tak, abychom měli kompletní talíř (tedy kombinaci obiloviny, luštěniny, tepelně upravené zeleniny a trošky čerstvé a kvašené zeleniny navrch). Když se pak dívám zpětně na fotky, co jsme měli za poslední dobu k jídlu, přijde mi, že je to mnohem zajímavější a skutečně lahodnější jídlo než jaké jsme jedli dřív. Nejčastější večeře bývala složená z velké mísy zeleninového salátu (různé kombinace salátů, okurek, rajčat, paprik, občas avokádo, oříšky, řapíkatý celer, semínka apod.), a k němu celozrnné pečivo, případně různé pufované racio chlebíčky, na to pak tvarohové sýry, šunka a plátkový sýr, rybičky nebo nějaká pomazánka. Občas jsem to proložila nějakými těstovinami, rizotem, sem tam rybou, maso nebývalo ani dřív, stačilo přes den k obědu. Ale bylo to vlastně pořád to samé dokola. Teď máme každou večeři jinou. Nestíhám ani přepisovat recepty na web, kolik toho je.

Omezení? Kdepak, vybíráme si to nejlepší pro naše žaludky!

Věřte nebo nevěřte, zvláště vy, co ještě nejíte tak úplně jinak,ale nám strava, která je složená z obilovin, luštěnin, zeleniny, ovoce, olejnatých semen a ořechů opravdu maximálně vyhovuje. Vypadá to, jako že máme velmi omezený jídelníček, ale opak je pravdou. Obilovin, luštěnin a zeleniny je tolik druhů, že než vystřídáte všechny kombinace a tepelné zpracování, uteče nejspíš několik let. Není pochyb o tom, že tahle strava nám dělá dobře. Zbavili jsme se mnoha neduhů, které lékaři nedokázali léta vyřešit a prohlásili je za trvalé. Shodili jsme spoustu zbytečných kil tuku. Máme energie víc než kdy jindy. Zjemnilo se naše vnímání na fyzické i psychické úrovni. Na duši a na těle je nám zkrátka moc dobře. Naše dcera doposud nepotřebovala žádné léky, žádná antibiotika. U nás doma nenajdete maso, mléko ani jiné mléčné výrobky, cukr v jakékoli podobě, bílou mouku, vejce, brambory ani jinou lilkovitou zeleninu. Vyhýbáme se konzervovaným a chemicky upraveným potravinám. Víme, že tyhle věci nám nesvědčí. A když si je občas dáme někde na akci nebo v restauraci, cítíme znatelný rozdíl v břiše. Prostě nám to dneska už nestojí za to. Víme, jak je nám dobře po jídle doma a jak je nám po mlsání v restauraci. Dobrovolně dáváme přednost zdravému jídelníčku. Nevnímáme to jako omezení, ale naopak tak, že si vybíráme to nejlepší možné. Chceme být zdraví a dožít se vysokého věku v co největší pohodě.

Chudák holčička aneb vzkaz pro maminky

“Ježiši, chudák holčička. Ona to nesmí?” Ano, Markétku takhle občas litují jiné maminky, když jim nedovolím dát Markétce čokoládu, klasické sušenky nebo medvídky. Stejně tak to má i mnoho našich příbuzných. Někteří mě dokonce zpočátku, když Markétka začala jíst a „prasklo“ to, jak ji chceme živit, zásobovali články o tom, co všechno jí hrozí, když nebude jíst pravidelně maso, mléko, sýry atd. Příbuzní i pediatrička mě přesvědčovali, že kojení nestačí. Je potřeba mléko od krávy, to moje tak dokonalé není! Bože, kam jsme to došli, říkala jsem si v té době a přes všechen ten nátlak vydržela jen s kojením, časem přidala zeleninu, obiloviny a nakonec i luštěniny, semínka a ořechy. Takže milé maminky, které se s tím potýkáte, vím, jaké to je. Mohu jen doporučit, abyste vytrvaly, stojí to za to! Budete mít mnohem vyrovnanější a zdravější dítě, když se nenecháte chytit do pasti sladkostí a přemlouvání od příbuzných. Markétka opravdu netrpí. Přála bych vám jí vidět jíst. Jí strašně ráda a s chutí. Ale místo na čokoládě si pochutnává na jablečném pudinku bez mléka a cukru, místo na bramborách s kuřecím řízkem se olizuje nad jáhlovou kaši s restovaným templem a labužnicky přikusuje dušenou brokolici. Víte, jaká je pohoda jít s takovým dítětem nakupovat? Umíte si představit, že vaše dítě vůbec netankuje cesta kolem pečiva nebo sladkostí u pokladen? Maximálně mi ožírá natě z cibulky nebo se dožaduje jablíčka a nechce čekat, až ho koupíme a umyjeme.

Vzkaz těm, co to ještě nepochopili

Nelitujte nás, je nám takhle dobře. Není to o omezení, ale o výběru lepších a zdravějších surovin. Chutná nám to víc. Já už jsem před časem pochopila babiččino rčení o domácí teplé kuchyni. Dnes už totiž dám přednost vlastnímu doma uvařenému jídlu před jídlem z restaurace. My si na tom prostě doma víc pochutnáme, nemluvě o tom, že je nám z toho našeho jídla podstatné lépe. Jezte si dál, co vám chutná, do našeho jídla nám nemluvte, my vám do vašeho taky nemluvíme :-)

Vzkaz těm, kteří začínají jíst jinak

Nestresujte se, že nejste dokonalí, že vás občas někdo vyvede z míry nebo se neudržíte a dáte si něco mimo zdravý jídelníček. My to občas také děláme. Zahřešíme si, zamlsáme…a pak si většinou nadáváme, že jsme to jedli, vždyť ono to vlastně ani nemá tak dobrou chuť, jak jsme očekávali. O to víc si pak libujeme nad talířem našeho domácího jídla. Pokud máte závislost na cukru, pečivu, sýrech, mléku nebo čemkoli dalším, jako jsme měli my, dejte tomu čas. Jezte co nejvíc to dobré a zdravé, časem vám tyhle věci stejně přestanou chutnat a vonět :-)