Fabián je tabulkové dítě i bez masa, mléka, piškot a pribiňáků » Jíme Jinak

Fabián je tabulkové dítě i bez masa, mléka, piškot a pribiňáků

Autor , Rubrika Vaše zkušenosti, 31.03.2013

Štítky:, , , , ,

Bára jí jinak už od dětství, jak jste si mohli nedávno přečíst v jejím příspěvku. Nejí už řadu let maso, časem vynechala i mléko a mléčné výrobky. Stejně tak živí i svého patnáctiměsíčního syna. U nich doma se prostě Jí Jinak, ať si okolí říká co chce. Pediatrička to také vzdala, protože Fabián je ukázkové miminko. Poprosily jsme Báru o její zkušenosti a fotky syna, abychom dodaly společně odvahu dalším maminkám malých dětí. Báro, díky!

Dámy a pánové, ráda bych vám představila Fabiána, mého syna. 

Fabián je tabulkové miminko

A také trochu Helenu a Evu. Tyhle dvě sudičky mají totiž nemalý podíl na jeho výborné kondici.

První jarní dny jsem pro svůj příspěvek zvolila zcela záměrně. Dnes totiž mohu říci, že jsme prožili již druhou zimu v pohodě a ve zdraví. Bez teplot, viróz, kašlíků a rýmiček.

Před patnácti měsíci jsem, bez pravidelného požívání masa, mléka či chemických doplňků v těhotenství, porodila krásného „tabulkového“ chlapečka – 3,6 kg, 51 cm. A od té doby JímeJinak. Tedy vlastně až od příjezdu domů z porodnice. Tam to vypadalo s jídlem ještě úplně nejinak.

Syn se narodil 10 minut po půlnoci, spánek nepřišel, za to mě po probdělé noci čekala báječná snídaně. Krajíc chleba a tavený sýr s příchutí šunky. Nesnědla bych toto menu ani v běžné situaci, natož po porodu. Najednou jsem měla pocit, jako bych potřebám svého těla rozuměla víc než dříve. I když se razí názor, jak je potřeba se po porodu pořádně najíst, já jsem cítila, že tělo nechce nic dovnitř, ale naopak, ještě potřebuje dostat něco ven. Tři dny jsem v porodnici nesnědla vlastně skoro nic. Pila jsem vodu a kojící čaj, zobla si trochu rýže a cítila se výborně. A také Fabiánovi to svědčilo. Jako jediná jsem nesnědla k obědu kynuté buchty a nedala si pomeranč jako dezert. A když pak v noci začalo kompletně celé novorozenecké oddělení nadskakovat urputným řevem chuďátek miminek, nakojených touto pekelnou kombinací, synátor si v klidu spal. Nejedla jsem žádné maso ani mléčné výrobky, přesto jsem kojila od prvního dne.Máma i syn bez masa a mléka, přitom zdraví a krásní

Doma už jsme pokračovali podle JJ. Jedla jsem střídmě, Fabián si dál v klidu spal a já mohla zaplout zpět do pracovních povinností i péče o domácnost. Nedostavila se vůbec žádná únava v šestinedělí. Už po dvou měsících jsem začala jíst i veškeré luštěniny a zeleninu, přesto neměl Fabián nikdy žádné problémy s nadýmáním ani jiné obvyklé potíže.

Syna jsem půl roku pouze kojila. Na konci šestého měsíce se ale začal dožadovat kojení ve stále kratších intervalech ve dne i v noci. Vydržela jsem to tak tři týdny než jsem pochopila, jaký to bude žravec, a protože nejsem taková vzorná máma jako Helena, která to ukojila, vzala jsem na pomoc obilné mléko. Napoprvé ho syn odmítl, podruhé vypil půl lahve a potřetí se zamiloval. Dále jsem přes den pouze kojila a večer před spaním podávala obilnou specialitu. A Fabián opět pěkně spal.

Koncem sedmého měsíce jsme začali zařazovat příkrmy, jak jinak než podle Jíme Jinak a šlo nám to skvěle. Přidávali jsme vše velmi zvolna, aby si syn stačil na nové chutě zvykat a byla to velká radost pozorovat, jak objevuje a jak se u toho tváří. Celý první rok jsme si vystačili se zeleninou a bezlepkovými obilovinami (rýže, jáhly, kukuřice). Žádné pribiňáky, žádné maso, ale skoro ani žádné ovoce. To jsme jedli zcela výjimečně, maximálně jednou týdně v tepelné úpravě. I bez toho všeho zůstává syn vzorným „tabulkovým dítětem“ a já se navíc dmu pýchou nad jeho zdravím. Nefrká, nekašle, nehorečkuje. Pravda, jednou měl dva dny rýmu „vodovku“, ale to jsme to s tím bobováním fakt přehnali.

 

A i nadále pokračujeme bez nutnosti kompromisů. Samozřejmě jsme si museli najít své tempo, svůj styl a není vše jako z knih. Vypozorovala jsem u syna největší apetit ráno. Proto snídáme kompletní talíř a talířek. Nejen, že ho zdlábne s ohromnou chutí, můžeme pak také vyrazit za celodenní zábavou s dobrým pocitem. S sebou bereme termotašku s obilnou kaší, termosku s obilným mlékem, někdy domácí ovocnou přesnídávku. Obilné mléko je pro nás ohromná výhra. Když například rostlo synovi několik zubů najednou a žádné příkrmy nezvládal jíst, rozmixovala jsem mu do obilného mléka luštěninu i zeleninu. Měl pak místo kompletního talířku kompletní lahev. Tu využíváme občas dodnes.

Obilné mléko miluje samotné i se zeleninou

  „Obilné“ s červenou čočkou považuje Fabián za skvělou lahůdku. Kolem dokola poslouchám nářky ostatních maminek, jak jejich ratolesti neradi zeleninu, nejí kaše…říkám si pak, je to opravdu náhoda? Fabián jí všechnu zeleninu, doporučované luštěniny i obiloviny, vlastně není

potravina, se kterou by měl problém. Jsem skutečně takový šťastlivec nebo je to daleko jednodušší – není natláskaný piškoty z bílé mouky a cukru, nemá zničené chuťové buňky šunkou a sýry? Za mě je B správně.

Ovšem, i my jsme měli drobná stravovací nedopatření. Když už se syn něčeho nežádoucího zmocní, netrhám mu to z ruky (stává se to totiž opravdu ojediněle a poprvé až po roce). I tak již ochutnal makovou buchtu, sladovou sušenku a chléb. Ani tady se ale nepotvrdila teorie, jak se tyto děti vrhají po všem, co nedostávají. Buchtu pouze trochu Nedá ani tátovirozdrobil, sušenku rozkousal a vyplyval, jen chleba, ten mu skutečně šmakoval. Když ale zamávám lahví „obilného“, zahodí cokoliv a jde po něm. Protože manžel jí maso asi 2x týdně, jako rybář zejména ryby, nabídla jsem Fabiánovi třikrát i maso. Jednou snědl kousíček ryby, jednou o něco méně domácího králíka, ale dále ho jíst odmítá, a to i když sedí s taťkou u stolu. No tak přece ho nebudu nutit, že?

Dále pokračujeme podle JJ. Okolí už si zvyká, argumenty dochází…Fabián je totiž můj sladký důkaz. Takhle se roste bez masa i kravského mléka, takhle se žije bez otravných nemocí. I naše pediatrička již pouze měří, váží a konstatuje: „stravu si řešíte sama…“. Vsadím se totiž o lahev obilného mléka, že takhle zdravých chlapíků v kartotéce mnoho nemá.

Není to skleníková kytička

  A to ho vůbec nechovám jako nějakou skleníkovou květinku (jak tu v předchozích příspěvcích někdo uváděl). Každý den chodíme na nějaký kroužek mezi pokašlávající děti, celou zimu jsme chodili plavat (jako jediní bez absence), i v zimě jsme venku klidně hodiny.

Sepsala jsem tento dosti chvástavý článek pro všechny matky, které nemají takovou podporu v partnerovi, jakou mám já, které jsou smutné a vysílené z neustálého boje se svým okolím, pro ty, kterým předsudky a netolerance kazí pozitivní myšlení. Tím vším je totiž skutečně možné docílit toho, že dobré jídlo nepomáhá. Pokud svému dítěti opravdu poskytujete kompletní stravu podle JímeJinak, nenechte si nikým vzít pohodu. A mým synem klidně mávejte jako důkazem. Roste, sílí, krásně jí a spí, kaká pravidelně každý den, má akorát vlasů, zubů i nehtů, nemá žádné vyrážky, prostě nic. Když porovnávám synovo míry s čísly, jež má můj manžel v pamětní knížce z dětství, pak je vidět, jak ho výškou přesně kopíruje, váží o cca 600 g méně než on, mimino krmené sunarem od třetího týdne života a omáčkami s knedlíkem jen o pár týdnů později.

Nestyďte se za to, JezteJinak, nakupujte kvalitní suroviny a biopotraviny bez ohledu na řečičky, že je to jen móda, kojte do kdy budete chtít, kašlete na hukot davu, mějte „Radost z jídla“ a „Radost ze zdravých dětí“.Kompletní talířek má Fabián moc rád

S láskou Bára a Fabián

 

 

 

 

 

  • ZDARMA: Seriál "Hubneme do plavek"

    Jak upravit jídelníček na léto a zhubnout do plavek. materiály

    Tipy na hubnutí, strava během dovolené, vliv léta na naše tělo, jak na letní jídelníček, nejčastější letní chyby, VIDEO:Hubneme do plavek (vidělo už 3 000 lidí)

  • Neuvěřitelných 142 komentářů. Jak to vidíte Vy? Napište.

    Jana

    Tak to je opravdu nadherny clanek, Baro… Ani nevite, jak moc mi dal….!!! Pripomina mi to muj nekonecny „boj“ s rodinou a okolim 🙂 Mam dvou a pul letou dceru. Jeste nikdy nestonala, JJ stravu ji s takovym zapalem a nasazenim…strasne ji chutna!! 🙂 ..a kdybyste jen tusila, jak (v porovnani s ostatnimi detmi v okoli) prospiva….. Jsem za to TOLIK stastna!! 🙂 Jeji zdravi je muj nejvetsi argument… 🙂 At si rika kdo chce co chce 😉 Jeste jednou MOC!!! diky za Vas clanek..!! 🙂

    Já jsem dceru plně kojila do sedmi měsíců. Poté pouze různě kombinovanou zeleninu (vč. špenátu a brambor), rýži, kvalitní jogurty a ovoce od babičky. Maso ochutnala v devíti měsících a to tak, že jsem jí do několika porcí (asi 450 ml, které má na několik jídel) dala cca 15-30 gramů masa. Na tomto vlastně jede doteď, akorát jí to občas dochutím bylinkami z truhlíku + přidala jsem luštěniny. Vegan nejsem, ale respektuji stravovací návyky druhých. Pro mě jsou veganská jídla velmi příjemným zpestřením jídelníčku, protože nejsem vysloveně masožrout. 🙂

    Zapomněla jsem dodat, že kojím po každém jídle a nehodlám s tím seknout.

    Děkuji za skvělý příspěvek, nejraději bych ho okopírovala a nalepovala na nástěnky v dětských poradnách. Problém je v malé informovanosti, spousta lidí se řídí pravidlem – dělají to tak všichni, tak proč bych to měnil…..Fandím všem, kdož používají v životě vlastní hlavu a své myšlenky a příběhy šíří dál…..Nechť přibývá dětí jako je Fabián a úžasných maminek, které se nenechají sešrotovat pořád ještě dost hloupým systémem a tabulkami 🙂 HODNĚ ŠTĚSTÍ.

    Chválím miminko!

    Ona je ta výživa tak trochu o víc věcech, než „nejím maso, nepiju mléko“…
    Mám také chlapečka, narodil se mi předčasně po odtoku plodové vody v 34.tt, a jinak musím říct, že prospívá nádherně. Žádné nemoci, žádné vyrážky, krásný spánkový režim – již od propuštění z porodnice spal celou noc krásně – také kolem 6. měsíce jsem začala přikrmovat mlékem (u nás tedy klasicky Sunar, ale Premium – složení má trochu lepší než ten klasický a já byla taková hubená, tak aby si mimčo taky užilo – bohužel o obilném jsem neměla ani páru, určitě by ho měl taky), a celkově je to dost čiperný jedlík, který má všeho tak akorát a pořád se jen směje 😉
    Narozdíl od Vás já jím v zásadě všechno – ale s mírou. Jako mimino jsem měla alergii na laktózu, tudíž v zájmu malého toto vysadit nemohu, mohla by se u něho projevit taky a ráda bych mu ponechala možnost volby, čím se bude živit, až…..
    Každopádně tím jsem se dostala k prvému Ale – ono se u všeho musí myslet. Piškoty? Mouka a nic… Knedlíky? Fuj, mouka a nic… Pečivo – krom kvalitního chleba např. ..? Mouka a nic,… Těstoviny,… Mám pokračovat?
    Pak maso – v zásadě některé věci bohužel člověk opravdu špatně nahrazuje (kyselina listová např.), a nakonec jde jen o to, v jaké míře a z jakého zdroje člověk suroviny bere.
    Mému cipískovi třeba náramně chutnal losos pečený na trošce másla s bramborovo-brokolicovou kašičkou, jeho první ryba 😉 Záměrně jsem kvůli poměru živin vybírala mořskou a losos se mi zdál na první pokus dobrá volba – nespletla jsem se.
    Pribiňáky nedávám – tvaroh obsahuje spoustu draslíku a odepisují se tím zbytečně ledviny. Na začátku papal obyčejný bílý jogurt s banánem (ten má prostě rád, i když nadšená z toho dvakrát nejsem), ale pořád lepší než to, co je dostupné v obchodě – a jogurty mu trochu korigují trávení, zdědil po mně trochu chudokrevnost a železo mu trochu brzdí trávení – i když třeba brokolice a špenátu má dost a papá je rád, tak se to u něho nakonec projevilo,…
    Pokud dávám pečivo, což je vcelku výjimečně, tak většinou nějaký kvalitnější chléb s tenkou vrstvou másla nebo pomazánkou typu rama +vitamíny, případně v jednom z deseti případů žervé s plátkem kvalitnějšího masa – většinou kupuji s obsahem 92%+, a v poslední době si opravdu oblíbil goudu, tak přidám plátek toho.
    Odsuzuji salámy a nekvalitní šunky, ani nejím tavené sýry či pomazánková másla a jemu bych to už vůbec nedala…
    Na spaní dávám pořád sunar – s rýžovou, nebo krupičnou kašičou z lahvičky nebo talířku – podle hustoty a tu zas řídím i časem, bylinkové čajíčky (bylinky střídám), sladím občas medem, nebo vůbec, aby si na sladkou chuť nezvykl, protože pak by nesladké nejspíš nechtěl.
    Občas dostane jako „chuťovku“ něco sladšího – rýžové křupky, snacky Sunarka – jablíčkové by prý šly 🙂 , občas i ty piškotky – ale to jsou výjimečné chvilky.

    Nakonec všichni, co se mu snažili něco podstrojit, přestali – můj táta a mladší ségry se doznaly k několika degustacím pribiňáku, párků, čokolády, housek… blééééé. Žádné striktní ne nezabíralo…
    Maličkej to nakonec odnesl ublinkáváním a od té doby to všechny přešlo,… Bylo by jasné, co by se stalo, kdyby ne.
    (Za to podstrojování bych ale střílela! Fakt že jo! Nebo cpala projímadlo do večeře. 🙁 )

    Cipísek nakonec papá a spapá všechno, co mu dám – a vypadá zdravě, spokojeně, je to veselé a zdá se moc chytré dítko, chce to jen si vybírat (a umět si vybírat) kvalitní stravu.

    Z druhé strany,.. tady asi začíná důvod spousty piškotů a knedlíků, které dnes a denně mizí v dětských pusinkách. Ona ta kvalitní strava vážně není levná záležitost…
    Ale to už je věc každého.

    Já to beru tak, že teď pokládám základy malého človíčka, ze kterých může čerpat následujících několik (desítek) let, načež teď jeho stravu a složení ovlivním, kdežto v pozdějších letech je to čím dál tím méně pravděpodobné…

    A přestože jím maso a mléčné výrobky, vím, že hlavní je, že se člověk cítí v pohodě a vše funguje tak, jak má… Což na sobě každý pozná, ne? 🙂
    Všem, co se snaží (nejen) nad svým jídelníčkem přemýšlet a ovlivnit jej, strašně držím palce, ať jim to komplikuje co nejméně lidí a mají to co nejsnazší.

    Je samozřejmě na každém z nás, jaký způsob stravování zvolí. Zda-li je to správně nebo ne se podle mě neprojeví hned, nebo za 2,3 roky. Já vegetarián nejsem, a vzhledem k lásce ke steaku ani nikdy nebudu, ale neodsuzuji to. Po přečtení článku mě ale nedalo se nevyjádřit. Přestože vám fandím ve vašem optimismu a přístupu, myslím si, že zdravého, tabulkového a spokojeného dítěte lze „dosáhnout“ i jinými metodami. Mám doma také malé děťátko, každý den chodíme na 2 hodinové procházky do přírody (máme štěstí, že bydlíme na kraji obce), všechny jídla mu dávám s vlastním přesvědčením, že mu budou chutnat a hle, ono mu to chutná a nic neodmítá. Neříkám jezme smažené a tuny čokolád, ale střídmá, zdravá strava s masem, mlékem a i se sladkým podle mého názoru není na škodu. Nemocný také ještě nebyl, a to se stýkáme i s jinými dětmi. Osobně si totiž myslím, že to není tolik o tom, co člověk jí, ale jaký styl života vede. O tom, zda přistupuje ke všemu pozitivně a bez pochybností. O tom, že pouze nesedí doma na z*dku a něco pro sebe dělá. A hlavně o tom, že má z života radost.

    Děkuji za velmi podnětný a povzbudivý článek. My máme kluka už kapánek většího – bude mu za pár týdnu 12 let, ale od narození ho stravujeme vegetariánským způsobem. Já sám jsem vyrostl od mala jako vegetarián a velmi pozitivně se to podepsalo na mém zdraví. Proto tak vedu syna také. Mám pro Vás typ na školu i školku. Pokud bydlíte v Praze – máme kluka v základní škole ELIJÁŠ (Baarova ulice) a vaří tam dětem pouze vegetariánskou stravu. Stejně tak ve školce, která je součástí školy. Vaří výborně a stejně tak škola i školka jsou skvělé. Rozhodovat se dnes dám tam dítě znovu. Velmi pozitivní přístup k dětem, absence drog, alkoholu, cigaret. Mohu jen doporučit. MAjí velmi pěkný přístup k dětem. Max. 15 dětí na třídu a levné školné. Všem Vám držím palce, stravujte děti zdravě, vrátí se Vám to. Já už 17 let neměl angínu (a tehdy jsem ji měl jenom proto, že jsem odešel z domu a přestal se zdravě stravovat). Slávek

    Profilová fotografie na Facebooku

    Dobrý den, jsem maminkou 4-měsíčního chlapečka a zaujal mě tento článek. Inklinuju k podobnému tipu stravy a ráda bych podobně stravovala i syna, až začneme s příkrmy. Chtěla bych poprosit autorku, popř. jiné maminky, jestli by mě mohly kontaktovat, abych se s nimi poradila, pokud by byly ochotné. Děkuji moc. Lenka (ruzickovalenka-zavinac-email.cz)

    Krasne napsano, naprosto souhlasim s Vasim postojem a pristupem ke strave, pani Baro. Zajimal by me nazor/zkusenosti rodicu & deti, co se tyka zdraveho stravovani a vlivu okoli (rodina, skola, kamaradi). Jak a jestli ovlivnily vnejsi vlivy stravovaci navyky vaseho ditete a jak jste se s tim vypradali/vyporadavate.
    Nase dcera (2 roky) je zdravim srsici tvorecek vyrustajicim uz od prenatalniho veku bez lepku, masa, mlecnych vyrobku. Miluje zeleninu, ovoce, lusteniny.
    Priznam se, ze nez jsem otehotnala, byla jsem velkou milovnici masa. V prvnich tydnech tehotenstvi se mi vsak maso zacalo protivit natolik, ze se mi pri pouhem pohledu na obrzek s masnym vyrobkem udelalo extreme zle. Co se tyce mlecnych vyrobku bylo to obdobne a naopak jsem mela silene chute na zeleninu (kazdy tyden jinou). Vsimla jsem si take, ze cim dele maso ano mlecne vyrobky nejim, tim se citim lepe. Nabita energii, bez zazivacich potizi, ktere me tou dobou uz nekolik let trapily, atd. Jak uz to tak byva, zacala jsem se kvuli tomu uzlicku, co ve me rostl zajimat o zdravy zpusob zivota a zjistila, ze nam obema (vlastne s manzelem vsem trem) vyhovuje.
    Mnozi me strasili a odrazovali s tim, ze miminko nedostava vse co ma. Mala se narodila vazici 3,5 kg, merici 51cm a od prvniho dne je, az na jednu rymu, zdrava jako ripa. Kojila jsem exluzivne do 1 roku, drive nemela o tuhou stravu zajem a protoze se vyvijela a rostla tak jak mela, nijak jsem to nehrotila. Potom jsme zacali postupne se zeleninou, ovoce, lusteninami. Nikdy problem se zdravim, kolikami, opruzeninami a rostouci a nabyvajici na vaze stejne nebo vice jako jeji vrstevnici.
    Problem nam nastal v lete minuleho roku, kdyz jsme se po 20 letech stravenych v cizine rozhodli vratit domu do CR prave kvuli male, aby mohla vyrustat v blizkosti rodiny, chodit do ceske skoly atd.
    Mnozi z rodiny a znamych nechapou a hlavne nerespektuji to, ze se stravujeme jinak nez na mase, mlece, rafinovanem cukru, polotovarech. Maji pocit, ze tim zakonite mala strada a ze ji musi “ naucit“ a vnutit to, co ji podle jejich nazoru chybi, za kazdou cenu.
    Tam kde jsme zili donedavna vubec neni zvykem nabizet k jidlu neco detem, ktere nejsou vase, aniz by jste predem meli souhlas rodicu. Jednak se to povazuje za neslusne a jednak je to vnimano tak, ze to muze ohrozit zdravi ditete (alergie, intolerance na urcite prvky stravy, atd). Lide se stravuji ruzne, jako vsude na svete, ne vsichni s nasim postojem souhlasi, ale cpat neco detem druhych si proste nikdo nedovolil, at uz si myslel cokoli. Proto jsem vubec nebyla pripravena na to, jak moc ted musim hlidat, ze se ji nekdo neustale snazi neco nacpat. Kdyz je to v nasi pritomnosti, jsme schopni zabranit, parkrat se mi ale stalo, ze jsem si odskocila (do kuchyne, na WC, proste par minut) a mezitim ji nekdo rychle neco natlacil. S tim, ze se mi k tomu potom priznali – chuderka, ani buchtu, pribinacek, parek, atd., ji nedoprejete, at zkusi co je dobre. Paradoxne se ti sami jedinci potom divi, ze jsou jejich deti nebo oni sami neustale nemocni, jakto, ze my nikdy nic, jak to delame, ze mala sni s chuti vse i talir zeleniny (pritom tu ma nejradeji)
    Cim vic ale mala nabira na rozumu, tim vice ji zajima, co „papaji“ ostatni lide, hlavne deti, chtela by zkusit to ci ono… Zatim ji to moc nejede, vetsinou to vyplivne ven, ale jestli to tak bude i nadale, nevim.

    Dobrý den paní Petro, s tím zkoušením a ochutnáváním dítka se neděste, pokud je celou dobu zvyklá na jinou stravu, tak jí to stejně nebude ani šmakovat. U nás je to tak, že jsme se dali na tuto stravu, když bylo klukům čtyři a deset let. Už si tak zvykli, protože jim to fakt sedlo a zachutnalo, že čím déle takhle jíme, tím méně chtějí něco nezdravého ochutnat. A když ochutnají, nebráním jim, tak to ani nedojí, řeknou, že to je moc sladké nebo těžké, že už je bolí břicho a že chtějí to naše. Došlo to tak daleko, že už od babiček ani nic nechtějí a říkají, že tohle fakt jíst nechtějí, sami si to hlídají a odmítli jíst ve škole a školce. Tak pro ně vařím doma. Se spolužáky problémy žádné nemají, dnes už není tak exotické, aby nějaké děti neměly nějaké problémy a diety. Jeden je bezlepkář, jeden je vegetarián a jeden jí prostě jinak a všichni si moc dobře rozumí. A ve školce spíše děti závidí jídlo našemu malému, protože ho má krásné, pestré a s velkou chutí snězené. Kdežto oni mají pořád to stejné, hlavně svačinky už jim musí lézt krkem, celý rok stejný chleba s hodně podobnýma pomazánkama z masa a vnitřností a uzených ryb, šunky a pod. jak dopoledne tak odpoledne. Hlavně, že učitelky řešili, že náš k tomu nenosí čerstvou zeleninu nebo ovoce k jídlu či mléko :-), ale aby někdo pořešil to jejich příšerné jídlo, tak to ne, to jim přijde v pořádku, hlavně když si splní svoje spotřební koše. Takže když děti a my jíme jinak, tak to neberu jako že bych se měla stranit a bát v kolektivu, ale spíše to vypíchnu a beru to jako přednost, a tak to berou i naši kluci, jsou na to pyšní, protože vědí, co to potom způsobuje… a oni jsou v pohodě. Když vaše dcerka začne brát rozum, chce to prostě vysvětlovat a klidně nechat ochutnat, ono jí to dvakrát chutnat nebude. A to naši kluci na tom sladkém a všem možném bohužel vyrostli a teď to nemůžou ani cítit. Tak snad jim to vydrží a přenesou to jednou dál do svých rodin, aby měli zdravé děti.

    Připomíná mi to návštěvu u babičky, která mi malou nacpala chlebem, když jí bylo 7 měsíců. Ona to sice zbaštila, protože má apetit a ráda zkouší nové věci, ale pak se mi chuděra 3 dny kroutila a brečela… :-/

    Když se tu hovoří o zdraví dětí, tak se jukněte na nejobsáhlejší diskuzi o očkování .o)
    Hezký den, Honza
    http://www.youtube.com/watch?v=_BKoFzjbcxs

    Hezký inspirující článek pro nás, co máme doma malé děti a začínáme s příkrmy. Jen si říkám, proč se to musí tak dlouho vařit? Všechny suroviny, když se vaří zvlášť, se normálně tak dlouho nevaří. Ještě mne zajímá co měl Fabián jen tak na zub, jsou populární různé extrudované křupky, ale tomu se chci vyvarovat, ale něco jako „sušenku“, co má podobnou konzistenci bych ráda dávala. Přeji zdraví a správnou chuť nejen tomuto webu, ale i všem příznivcům:-)

    ahoj,já to také obdivuji a uznávám,ale u nás je to bohužel jinak.Několik let jsem nejedla maso a jelikož jsem pracovala ve zdravé výživě,tak jsem jedla vše zdravé.Tak moc jsem v tom chtěla pokračovat,ale vzdala jsem to.Davídek hned po porodu odmítal kojení,pak odmítal lahev s čímkoliv,příkrmy to byla už vůbec katastrofa.Ted mu jsou dva roky a jí stále mizerně.Jí strašně málo a já jsem vděčná aspon za toho pribináčka,nebo cokoli nezdravého.Je to boj.Byl vždyky spokojený,skoro vůbec neplakal,jako miminko byl usměvavý a je s ním stále sranda.Nechápu jak je to možné,když skoro nic nejí a už vůbec by nesnědl nic zdravého.Trochu rád chroupe čerstvou zeleninu,ale dušeného nic.Vše si pěstuji sama,vyrábím bio marmelády a štávy a vlastně skoro zbytečně 🙁 Máte štěstí,že máte takového jedlíka.Závidím…

    Milá Báro, děkuji ti za tento článek. Jsem vegetarianka a momentálně přecházím na veganskou stravu, později bych chtela přejít na syrovou. Je velice těžké přesvědčit rodiče a mého přítele s kterým plánujeme potomka, že toto stravování je pro dítě to nejlepší. Jsem na to sama proti všem a je mi z toho kolikrat smutno. Snad mi tvůj článek pomůže a otevře mým blízkým oči..Děkuji Věra

    Alanisis, nespoléhala bych v tomto na článek. Kdo slyšet nechce, neuslyší a najde na webu tisíc protiargumentů. Navíc doma není nikdo prorokem, takže to od vás asi jen tak nevezmou.Každý misí vzít odpovědnost za své zdraví sám do ruky a ostatní nechat, ať si počkají na výsledky. Pak sami přijdou pro informace. ale chce to čas a toleranci na obou stranách 🙂

    Milá Báro,děkuji za článek,který budu ukazovat všem co mi budou tvrdit,že moje dítě musí jíst maso,mléko,vejce…jinak by přece nevyrostlo… Doufám,že přežiju tenhle boj s okolím ve zdraví.

    Krasne napisane. Mathisko mal ked sa narodil lekarku ktora bola uz v dochodkovom veku a ta povedala ze detom najviac chuti to co jedla zena v tehotenstve a pri kojeni. Takze preferencia zeleninky nie je nahoda. U mna to teda vyslo upne presne, co mam rada ja tak to maju rady aj deti, manzel sa divi, jak to to jemu predsa nikdy nechutnalo.

    Ahoj, nevím kam s dotazem, tak třeba sem. Holky, chci se vás zeptat: synovi budou za měsíc 2 roky, a poslední dobou(měsíc), už dost často nechce odpoledne vůbec spát. Teď třeba už pátý den nespí. Není unaven, vydrží v pohodě až do večera, jak když je připojen do zásuvky. Naopak, když už usne, tak spí třeba i dvě a půl hodiny až ho chodím budit. Večer dávám spát v osm, nejpozdědi do devíti usne a vstává v osm ráno. v noci se nebudí. Tak si říkám, jestli děti na této stravě mají tolik energie, že už nepotřebují odpolední spánek? Přijde mi na to ještě moc malý. Nebo dávám stravu moc jin nebo jang? Jinak na této stravě je od mala.

    Profilová fotografie na Facebooku

    Myslím si, že kazde dítko je jiné, a to že nechce nebo nepotřebuje uz odpolední spánek, nemusi být nutně dáno stravou. Ale ani roli stravy nijak nezlehcuji. Náš prostřední (skoro 2,5 roku) uz taky prestavá chtit chodit po obědě spát. Ma pak ale vetsinou útlum a večer uz je pretazený 🙁 je to na něm proste znat a navíc se pak o to hůř večer zklidnuje, kdyz se všichni zacnem chystat do sprchy a do postele, hůř se mu to najednou akceptuje, že den končí a s nim i všechny aktivity :-0 ale vydrží vetsinou taky v pohodě, nicméně s tím nejmenším je to i pro me úleva, kdyz se na chvílí ‚uklidí‘ do hajan a já mám zas krapet čas na toho maličkého 😉 Takže se snažím ho směrovat ještě po obědě do postele, ono mu to neuskodi 🙂 jen kdyz je velka krec, nebo pak uz dost pozde, tak od toho upouštím, to je ale zřídka. Pokud váš však vydrží a Vám to nijak a nic nekomplikuje, tak bych to vůbec nehrotila a nenutila ho. Zvlášť jestli jinak spí tak pěkně a nemá zádný problém 😀

    No právě, nejvíc chybí ta poobědová chvíle pro mě 🙁

    Můj syn přestal spát po obědě asi měsíc po 2.roce. Snažila jsem se ho aspoň chvíli udržet v klidu tím, že jsme si normálně lehli do postele a četli si knížky, ale problém byl, že zatímco já po 5 minutách usínala, on mi stejně skákal po hlavě, na pohádky ještě nevydržel koukat…Už polední spánek prostě nepotřeboval, sice na můj vkus trochu brzo, ale právě nejhorší pro mě taky byla ztráta té vzácné chvilky klidu. Vydržet většinou sama celý den s dvouletou motorovou myší byl záhul, no zvykla jsem si, uteklo to jako voda, už chodí do školky, kde už zase spí… Ale to už je o ničem jiném 🙂

    To znám, moje dítě také přestalo docela brzy spát odpoledne a když se mi ho vzácně podařilo uspat, tak zase večer usínal až po 22hod, což bylo ještě horší.

    Profilová fotografie na Facebooku

    Přesně jak píše Majda. Za rok mezi kamarády ve školce třeba zas bude rad zaplouvat po obědě do postýlky 😉 ono mezi ostatními je to pro děti pak úplně jiny výkon a vydej energie, nez doma s mamou, a navíc i ostatni půjdou spát, tak bude spíš chtít taky zase chodit spát s nimi. Nebo třeba taky né… To se samo vyvrbí. Já ted s třetím (5 měsíčním) vetsinou toho 2,5 letého ženu do hajan, i kdyz se brání, že nechce. Vidím ale, že je uz u oběda celkem unavený po dopolední procházce a ostatních aktivitách, nakonec vstavame kolem pul sedmé a chodime spát kolem pul deváté večer. Takže není divu, že je po poledni už unavený a že mu zatím spánek prospěje 😉 tak spaní našich drobecků zdar a nám pevne nervy 🙂

    Holky, díky za vaše zkušenosti. Jsem si právě taky říkala, co bude dělat ve školce, když už teď nechce spát. Hold si budu muset zvyknout, že už budu mít po poobědové dvouhodinovce „klidu“. Jsem si většinou připravovala nějaké ty zdravé dobrůtky. Tak teď už nevím, kdy je budu připravovat.

    Profilová fotografie na Facebooku

    Přesně to je můj problém, tahle chvilka mi strašně chybí a potřebovala bych tak hoďku dvě denně navíc :-000 náš prostřední sice ještě spí, ale to vetsinou zas nespí ten nejmenší anebo je uz doma ten nejstarší, Takže úkoly, kroužek a tak. No ty dezerty jsou u nás na štíru, právě proto to často (h)řeším sušeným ovocem v karobu, nebo ovesnymi susenkami a kdyz není ani to tak i čokoládou ;-( to musím ještě vychytat, abych měla každy den něco zdravého na zub. To mi totiž moc schází, Takže ta hodinka navíc by se šikla 😉

    Také si myslím že to není stravou. Každé dítě je jiné a má jinou potřebu spánku jako my dospělí.

    Já vstávala ráno v pět, maximálně v šest. Po obědě jsem údajně nespala od půl roka, ač se to zdá neuvěřitelné a máma se teď dost usmívá, když si zoufám, na Kukyho ranní vstávání kolem páté a na to, že od pěti měsíců přestal spát dvakrát denně. Samozřejmě si nestěžuju. Po obědě spí dvě hodiny a večer zapadne v osm bez problémů. Jen přidávám trošku do mlýna, jak to má každý uspořádané jinak.

    Děkuji za rady na termosky. Určitě koupím, snad to v nemocnici nějak zvládnem.

    Děvčata, nechci se míchat do této debaty o mase, každý kdo jí jinak chápe, jak je mu dobře a nemusí o tom nikoho přesvědčovat…Prosím o pomoc, hledala jsem v starších článcích název termosky, které holky používají, ale bohužel to nemůžu najít.Prosím, pokud někdo víte jaké to jsou, napište. Můj roční syn jde na operaci a moje máma mi pro něho bude vařit jídlo do nemocnice, tak sháním dobré termosky. Děsím se toho, jak to zvládnem,snad nás s tím jídlem doktoři trochu pochopí.Díky

    Nejlépe drží teplotu ESBIT, mají různé velikosti, pořidte si ty nejmenší a pak mám tří mističkovou FERRINO, ta vydrží pár hodin, ideální na to uvařit a hned převézt.

    Heli nebyla to termoska Esbit?

    Jasně že jo, díky už jsem to opravila.

    Esbit mám já a určitě super. Zatím jen jednu 0,5l, výhledově snad bude další 🙂

    Také nad Esbit uvažuji, nemáte odzkoušeno jaká je maximální doba, po kterou v ní vydrží jídlo teplé?

    Vydrží mi i 8 hodin, když je až po okraj 🙂

    Určitě dost dlouho, po 4 hodinách je stejně horké, jako při naplnění 🙂 Dýl jsem to zatím nepotřebovala, takže nezkoušela, ale vydrží dlouho – mrkněte na recenze na netu, podle toho jsem se pro ni rozhodla, teď to nějak nemůžu najít..

    Tak třeba tady http://www.mall.cz/termosky-outdoor/esbit-termonadoba-500ml ale měla jsem na mysli ještě jiné stránky, to asi teď narychlo nedohledám..

    Když jsem to četla, musela jsem se smááát… děti sice nemám, ale i tak si umím tuto zdravou péči představit… chlebík chudákovi asi chutnal hlavně proto, že obsahuje lysin (esenciální AMK, o které jsem se dočetla ve středoškolské učebnici biologie, že kdo nejí chleba, prostě ho nemá, ale tuším, že autorka vůbec netuší k čemu takový lysin v tom příšerném chlebu slouží…) Když věříte zdravé stravě, měla byste vědět, že děti se řídí instinkty a pokud vytušil, že nebudete moc spokojená, pokud si dá tu ohavnou rybičku, rád se Vám zavděčí cucáním spešl mlíčka. Nejspíš když spávně odmítl masíčko, byla jste na něj miloučká podle předpokladu. asi nepřišel do kontaktu s mnoha potenciálními alergeny. Neumím si představit, co by bylo, kdyby se Vám nedejBůh něco stlao a jej začal krmit nějaký inteligentní pěstoun. Držím pěsti, ať se to nikdy nestane a on se dál po zbytek žitova stravuje dle Vámi stanoveného vzoru. My na skrmení zeleniny doma chováme králíky 🙂

    Tak to je mi líto, že vás v biologii učí takové nesmysly. A přemýšlela jste někdy třeba nad tím, jak se ten lysin do chleba dostane? V celozrnném chlebu je ho střední množství, protože se peče z pšenice a žita, které lysin obsahují. Pšeničná mouka celozrnná ho má na 100g 0,44g a žitná 0,34g, přičemž denní doporučená dávka je u žen 0,50g. Normální chléb díky vymleté mouce přitom lysin téměř nemá, jen 0,05g na krajíc chleba. Není tedy potřeba jíst chleba, ale stačí jíst obiloviny, tam je ho dostatečné množství. Mnohem víc lysinu, než obiloviny obsahují luštěniny, fazole 1,61g, cizrna 1,46g hrách 1,75g. Mořské řasy a semínka ho mají také velké množství. V mase se ho nachází také střední množství. Fakt není pravda, že se lysin jinde nevyskytuje.
    Je vidět, že děti ještě nemáte, jednou budete asi moc překvapená, jakými instinkty se řídí.

    Děkuji za odpověď, samozřejmě mám představu, jak se do chleba lysin dostane, nějaké zkoušky z biochemie už mne potkaly… a musím říct, že na střední mně moc nesmysly neučili, četla jsem si z vlasní iniciativy informace, které mne zaujaly. Také vím, že v některých potravinách se určité látky tělu prospěšné vyskytují v kombinaci s jinými látkami, které usnadňují jejich vstřebávání, je tedy celkem jedno, v jakém množství se lysin v čem vyskytuje, ale jak je využitelný. Ale od lysinu dál. Myslím, že tento způsob stravování podporuje ve velkém přijímání lepku do těla (to je můj laický názor, klidně mi ho vyvraťte) v dnešní době pozoruji, že každrý druhý můj známý drží bezlepkovou dietu, nebo má obrovské predispozice k propuknutí celiakie. Je tedy tento způsob stravování opravdu tak výlučně zdravý? Nemůže dojít k poškození střeva? Nehledím na dusičnany v zelenině. Děti opravdu nemám, je mi teprve 23. ale kamarádky děti mají a Oidipův komplex je velmi silná záležitost, často vidím čím vším se malý chlapec snaží zavděčit své mamince…

    Máte pravdu s lepkem je poslední dobou opravdu problém. Je to tím, že se přestaly jíst všechny druhy obilovin (hlavně ty bezlepkové) a na úkor ostatních se pěstovala hlavně pšenice. Kdyby se alespoň konzumovala jako celé zrno, nebo celozrnná mouka, to pak lepek problém není, ale začala se používat hlavně bílá vymílaná mouka a problém byl na světe. Intoleranci na lepek má určitě víc jak polovina populace, jen si příznaky nespojí s lepkem. Ten kdo má celiakii, tak už o tom ví a nezbude mu nic, než dodržovat bezlepkovou dietu, jinak je mu hrozně špatně.
    Lepek v našem způsobu stravování je zastoupen minimálně. Naopak doporučujeme jíst i obiloviny, které lidé moc neznají a přitom jsou přirozeně bezlepkové (jáhly, pohanka, amarant, quinoa, celozrnná rýže kukuřičná krupice…). V zelenině, ani v luštěninách lepek nenajdete, pečivo téměř nejíme, takže ho nemáme ani kde brát, pokud si zrovna neuvaříme kroupy, nebo vločky. Eva doma bezlepkovou dietu dodržuje, protože ona i dcera mají intoleranci a díky tomu nemají žádný exém, já ho mám je občas, když si pochutnávám na krupkách, občas seitanu, nebo ovesných vločkách. Většinou se dá recept upravit i do bezlepkové verze. Mimo to, nedoporučujeme ani dávání lepku dětem do 1 roka, což je teď v módě přesně naopak, lepek co nejdřív.
    Dusičňany v konvenkční zelenině samozřejmě jsou, ale je to jen zlomek toho, co najdete třeba v šunce a uzeninách. Navíc my se snažíme brát zeleninu od pěstitelů, kteří je nepoužívají.
    Věřím že malé děti se chtějí maminkám zavděčit, ale nevěřím tomu, že by toho byly schopné před prvními narozeninami, na to jsou ještě příliš sebestřednými sobci, což je normální. Potřeba zavděčit se rodičům přijde až později.

    Janina

    Možná ta potřeba zavděčit je (u některých dětí) tak mezi 6.-8. rokem. Ale u našich holek si nevzpomínám, že by tu potřebu měly. Navíc takhle začaly jíst jedna jako dospělá a druhá jako puberťák. Vzhledem k tomu, jak se k tomu stavěly, když jsem začala JJ, naprosto vylučuju možnost, že by se chtěly zavděčit 😀 Ono je spíš pro lidi, kteří jinak nejí, nepochopitelné, že to jídlo je výborné, návykové a zázračné. Mohla bych vyprávět 🙂

    Milá Prostějá, z Vaší odpovědi je zcela zřejmé, že děti nemáte. I já se změnila až se synem, za pět dvanáct. Dřív jsem měla také na vše svou odpověď. Pokud máte představu o vystresovaném chlapečkovi, který se snaží zavděčit zarputilé matce, je to představa věru lichá. Fabián je prototyp svéhlavého dítěte, jí s velkou chutí a rád. Jeho táta maso 2x týdně jí a je to právě on, kdo mu občas domácí maso nebo rybu nabízí. Fabián z jeho talíře ochutnává velmi rád. Sní kyselou okurku, černou olivu (které my přišli na chuť až tak ve třiceti), ale maso i od něj, od svého „boha“ sníst odmítá se zcela jasným néé. Zrovna tak nepochodila babička s domácím kuřetem, nezláká ho ani když vidí jíst maso své starší sestry, které ho jí téměř denně. Zřejmě se řídí těmi instinkty, bych řekla. Mimochodem, ani s tím chlebem to dávno není žádná hitparáda. Spíš než nahánění lysinu (kterého má jistě dostatek z onoho spešl mlíčka plného obilovin) to u něj byla touha zkusit nové jídlo, v neposlední řadě novou konzistenci. Dnes si chleba sotva všimne. PS: snad by ten inteligentní pěstoun zvládnul naší vysokou laťku 😛 Máme stále nejzdravější dítě v okolí bez jediné kolize. Přeji jednou mnoho úspěchů s výchovou a takového skvělého strávníka, jako mám já.

    Nezlobte se na mne, ale u obou příspěvků jsem se musela pousmát. Paní Janino, opravdu si nemyslím, že by Vaše dcery trpěly Oidipovým komplexem. Ten se týká chlapců. Zkuste se zaměřit prozměnu na Elektřin komplex, něco si o něm přečtěte, prosím, možná pak lépe pochopíte chování svých dětí. A vy, paní Ottovko, dáváte tomuto komplexu příliš razantní charakter. Nejedná se o zarputilou matku a vystresovaného chlapečka. Jednání dětí i rodičů je velmi podvědomé a nenápadné. O to v tom komplexu jde. Je proto jedno, jak moc je Váš syn zarputilý nebo svéhlavý, podvědomě udělá vše, aby ho jeho matka milovala (anebo si získal její pozornost, o kterou soupeří s otcem.) Je velmi zvláštní, že tohle se na školách učí, je to prověřené asi jako reflexy pavlovových psů, a rodiče co mají děti a načtenou spešl literaturu o jídle, o tomto neví nic 😀 no,jinak jsem to myslela spíš tak, že pěstoun by třeba nevěděl, že cpete synovi do hlavy takové věci, jakože je maso špatné a nejspíš by ho krmil vším možným, po čem by mu bylo špatně, protože na to není zvyklý. Přijde mi brutální měnit mysl takto malého dítěte a vnucovat mu, že něco (maso, které jí všichni jeho budoucí spolužáci,) je špatné. Ovšem v dnešní době vitariánů (to je taky kapitola sama pro sebe) a různých jiných sekt vlastně nemám co řešit, viďte. Co můžu napsat z vlastní zkušenosti, je asi tolik. Měla jsem spolužačku, maminkou donucenou vegetariánku. Tatínek byl sportovec a jedl normálně. Kolikrát měla takovou hroznou chuť na maso, tak jsem jí nabídla,(naši mně učili, že nemám nijak pokoušet vůli přesvědčených lidí, protože je to špatné, nabídla jsem jí tedy, ažkdyž sama řekla, že by měla chuť.) byl u toho i její tatínek, který jí to dovolil a řekl, ať si vezme, že nic neřekne a bude rád, když ochutná. Měla jsem tehdy řízek. Nevzala si ze strachu. Ale kvůli čemu? proč vlastně? Kvůli tomu, co si myslí její matka? Že kousnout do živočišnýho tuku je špatný? Proč jako, kde se to píše, v Bibli, Koránu? Bylo mi jí líto, kolik kvůli tomu zažila stresu. Jen proto, že jí někdo vnucoval svůj názor. Něco jinýho byl můj tatínek, který nejedl maso, protože po něm měl žaludeční potíže a spolužačka na VŠ, pro kterou je maso prostě vražda. Ale je to jejich rozhodnutí. Jinak to, že je Váš syn momentálně zdravý, nic neznamená. Já do svých 20 let taky byla 😀

    Janina

    Vážená Prostějá, je skoro neuvěřitelné, jak máte okamžitě jasno, co se týče komplexů našich dětí, aniž byste kohokoliv z nás znala nebo alespoň viděla. Obdivuhodná schopnost, skoro bych řekla nadpřirozená. Myslím, že stejně jako mě, jste rozesmála všechny ty, kteří mě a naši rodinu znají, včetně mých dospělých dcer. Víte, zdravý člověk – mimo jiné – nemá potřebu posuzovat ty ostatní. Navíc komplex nekomplex, není nic špatného na tom, pokud dítě svou mámu a tátu miluje a pokud je rádo součástí své rodiny. Opravdu jsem moc ráda, že naše holky jsou s námi šťastné, spokojené a troufám si tvrdit, že jsme jimi jako rodiče hodnoceni velmi vysoce. Jinak pokud nějaký rodič dává svému dítěti maso, zcela jistě to dělá proto, že je přesvědčen, že mu maso prospívá. Pokud nějaký rodič nedává svému dítěti maso, je přesvědčen, že mu maso neprospívá. Rodič má právo vychovávat a tudíž i živit své dítě podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Je to jeho dítě. Neexistuje štempl na to, co je správně a co špatně. Důležitý je výsledek a ten v případě jedení jinak je zcela nezpochybnitelný. Já do svých 43 let zdravá nebyla. Přesto, že jsem jedla maso a ostatní běžně doporučované potraviny. Pak jsem zřejmě podlehla silnému Elektřinu komplexu, uvědomila jsem si, že vlastně miluji otce a nikoliv manžela a začala jíst jinak. Muž pro změnu procitl a přiznal svoji lásku k matce a začal jíst jinak také. Kupodivu od té doby je nám čím dál líp. Takže díkybohu za komplexy! 😀 😀 😀

    paní Janino, mohu Vás uklidnit, žádné z Vašich dětí tedy nemá žádný komplex. Narodily se výjimečné a doporučuji Vám nechat je zapsat do Guinessovky. Baví mne, jak si berete vše osobně a tvrdíte, že ve vaší rodině přece nic takového není! Netvrdím přece nic o existenci jakéhokoli štemplu, ale velmi ráda si v soukromí pohovořím s Vašimi ve společnosti vyčleněnými staršími dětmi, jak se jim daří cucat mlíčka když jejich vrstevníci jdou večer na panáka. Předpokládám, že do takové strašné nezdravé společnosti patřit nebudou, to jim vštípíte nejdříve. Jestli jste si díky svému komplexu něco uvědomila, velmi vás obdivuji. Možná jste si tedy něco načetla, což mne velice těší, vzhledem ke kontextu naší konverzace ale bojujete proti, což mne na druhou stranu mrzí. Tento komplex přece není špatný a má ho každý, ikdyž je ukázán na extrémním příklau. Asi by se tu všichni smáli, kdyby mne znali a věděli, že maso opravdu nemám ráda, ale i tak mi tento extrémní přístup nepřipadá optimální. Nevím, co je špatného na rybě plné nenasycených kyselin!!! To mi napište, proč dětem odpíráte jídlo, o kterém se už tisíce let ví, že je jedno z nejlepších. Nikdo netvrdí, že jim máte chřtánem protlačit bůček, ale tohle fakt nepochopím. Proč Vaše dítě má být vizitkou Vašeho extrémního přesvědčení???

    Je vidět že Janu, ani její skvělé dcery, se kterými jsem měla tu čest strávit celý dlouhý víkend, vůbec neznáte. Nikdo holkám nic neodpírá, ani v dětství neodpíral, stravují se samy dle svého uvážení a možností. Jejich máma Janina začala jíst jinak naprosto dobrovolně sama, původně proti celé rodině. Ale protože je to rozumná žena, nikomu nic nenutila a jen vypadala a cítila se lépe a lépe. To už holkám bylo divné a tak samy dobrovolně něco z toho jíst zkusily. A světe div se, nejen že jim to chutná, navíc jim to i dělá dobře. Přišly si na to samy, neboť jsou ve věku, kdy cokoliv dětem nutíte, má to přesně opačný efekt. Časem se přidal i manžel a to je Janina taková kuchařka, že neměla problém vařit pro každého zvlášť, když jinak jedla jen ona.
    Co se týče Ottovky, opravdu si nemyslím, že by se vám roční dítě chtělo zavděčit. Moje zkušenost je spíše opačná.

    Janina

    Helo, věděla jsem už včera, že nemá smysl se pouštět do diskuse. Nedalo mi to, protože se to dotýkalo mé rodiny. Je mi jasné, že napadat stádo znamená vystavit se jeho útokům. Nevím, kde stádo bere jistotu, že jeho názory jsou jediné správné. Nevím čím to může být… asi tím jídlem 🙂 Paní Prostějá chci napsat, že mě ta debata na rozdíl od ní nebavila od začátku, motá páté přes deváté. Jakoby lidi, kteří nejedí maso, museli být nějaká individua vyčleněná ze společnosti. Ze společnosti stáda možná. Na to jsem ale nejen já pyšná, že do stáda nepatřím. Poslední věta, ta mluví za všechno – Proč Vaše dítě má být vizitkou Vašeho extrémního přesvědčení??? Kdyby se mi chtělo diskutovat dál, napsala bych: A proč Vaše dítě Vašeho????? (Čím více otazníků nebo vykřičníků, tím víc pravdy 🙂 ) Ale nechce se mi, nám je s těmi našimi „komplexy“ dobře. A protože jsem dlouho byla na druhé straně barikády, vlastně paní Prostějá chápu. Když si vzpomenu, jak jsem argumentovala já 😀 Takže jí jen přeju, aby byla s masem nebo bez masa zdravá. A více tolerance – může jí být úplně jedno, čím která máma živí své dítě.

    Janina

    Howgh 😀

    Profilová fotografie na Facebooku

    Milá Prostějá, nechci se nikterak vměšovat do teto debaty, ale neda mi to. Co mě připadá extrémní, jsou spíše vaše reakce a komentáře. A to nejsem nijak zaujatá 😉 jen to chce asi více pohody a zbytečně nebrat věci az tak vážně. Jestli někdo jde svým dětem příkladem nebo je učí, co pokládá za nejlepší, na tom skutečně není nic extrémního, nýbrž je to zcela přirozené 😉 sama to tak budete mít az přijdou děti a rodina, věřte nevěřte… Přeji vše dobré

    „Brutální měnit mysl“??? To slyším poprvé, že se dět rodí s názorem, že maso je to správné. Úplně to stejné můžete zhodnotit i naopak.

    Do dvaceti jste zdravá byla…a pak se něco pokazilo…? Nahromadilo se v těle dost škodlivin a rozjelo se to?…pokud ano, doporučuji důkladněji prostudovat tento web. Nemá sice význam diskutovat s někým, kdo matce napíše, že nic neznamená, když je její dítě zdravé, to je až na samém vrcholu hlouposti (některé věci jsou prostě nepřenosné – až budete matkou, zjistíte, že to naopak znamená úplně nejvíc na světě), ale vy jste tím zřejmě sledovala vlastní linku, tedy že je jedno, zda je dítě zdravé, protože to neovlivní, zda bude zdravé i v dospělosti. Na to se naše názory samozřejmě rozchází a podle mě v tomhle směru jen plácáte a nebudu to nijak rozvádět. Ale na váš podnět jsem si Oidipovský komplex načetla. Tuto diagnózu jste našim dětem zřejmě stanovila, protože jste si nás automaticky zařadila mezi zabedněnce, kteří vidí jen svojí pravdu a budou své děti lámat do nějakých vizí, kterým bude otázka správného stravování nad vlastní děti, kteří snad vytváří v dětech obavu ze zavržení, pokud budou mít jinou touhu než jejich rodiče. Ne, takový člověk nejsem. A klidně si troufnu mluvit konkrétně, není jím ani Eva a Helena, obě osobně znám. Nějak jste ve svém hodnocení zapomněla uvážit, že my všechny jsme o kus starší než vy, všechny už jsme zažily i klasický styl stravování a výchovy a všechny jsme pro své děti vybíraly to nejlepší nejen na základě svého přesvědčení, ale také na základě bohatých zkušeností, na sobě jsme vyzkoušely, jak to funguje. Všechny také žijeme s manžely, kteří maso a klasickou stravu jí, nejsou to žádní zamindrákovaní chudáčci, a přesto nás žádný z nich neopustil, naopak nás podporují a sami k jezení jinak odbíhají stále častěji. A zřejmě jste také vycházela ze svých mizivých zkušeností s vegetariány. Vše se dá zkazit a vaše kamarádka toho smutným příkladem je. Pro nás, kdo známe vegetariánů a veganů spousta, dokonce sledujeme, jak už vyrůstá třetí generace vegetariány vychovávaná, to ale samozřejmě není nic, co už jsme neslyšeli a lze dost těžko očekávat, že to budeme považovat za adekvátní důkaz, jak je život bez masa nešťastný a špatný. Moje matka nesnáší mléko. Vyrůstala v době, kdy se do dětí lilo. Nikdo s ní nediskutoval, nikoho nezajímalo, jak jí po něm je. Jak píšete, pili ho všichni spolužáci a je přece tak šíleně zdravé, že. Babička to jistě dělala v dobré vůli a celé to podělala. Úplně opačně a zároveň úplně stejně jako matka vaší kamarádky. Ani my se sestrou jsme mléko nechtěly. Já nechtěla ani maso. Tak mě nechala vyrůst bez obojího. Udělala tak vlastně první krok ven ze stádnosti, kterou tu berete jako nějakou metu a já jsem jí za to velmi vděčná. Vůbec mě nezajímalo, co do sebe tlačí moji spolužáci. Nikdy jsem neměla stres z odlišnosti a tak věřím, že stejně vychovám i svého syna. My totiž své děti nemilujeme, protože jí jinak, jak mně tím komplexem přisuzujete. My je natolik milujeme, a proto se snažíme, aby mohly jíst jinak. Zřejmě také z Vaší nezkušenosti se tu podivujete nad tím, že máme načtenou literaturu o jídle. Milá Prostějá (už ten nick jak zavání, že?), strava je něco, co budete u svého dítě řešit v podstatě nepřetržitě. Ať klasickou nebo „jinou“. 5x denně se budete zajímat, o to, co vaše dítě jí. Věnovat se tomu a mít načteno je podle mě přirozená cesta. Vede nás k tomu vědomí a ZKUŠENOSTI, že pokud neuspokojíte tuhle základní potřebu dobře, dostanete se do spirály, kdy nebudete zvládat řešit nic jiného než jak se prát s nemocemi. To, jistě uznáte, není žádná sci-fi. Nemocných a alergických dětí je stále více. Ale vlastně když budou nemocní všichni spolužáci, tak by měl být syn také ne? Aby nebyl frustrován z vybočování. To už samozřejmě nepíšu zcela vážně, ale to, že rodiče zdravých, vitálních, veselých a prospívajících dětí neznají každou definici komplexu z psychoanalýzy mi tedy vůbec divné nepřipadá, a to vážně myslím. A my takové děti máme, ač je nám podsouváno ledacos. Už jsem si zvykla, že si hlavní proud, ti nevybočující, vždycky budou hledat důvod, proč to tak není a nemůže být. Když o našem životním stylu nebudou nic vědět, bude jim Kuky připadat jako krásný a zcela prospívající chlapeček. Jaký je roztomilý, bystrý, veselý a pohodový, jak spořádaně papá uslyším neustále. Jakmile jim prozradím, že ještě nejedl maso a mléko, snídá polévku a nikdy nedostává lízátka, začnou se na něj dívat jinak, bude jim to připadat hrozně divné, jak to vlastně mohl přežít a začnou prorokovat, že jestli nemá následky teď, bude je mít dozajista v budoucnu. Až mu začnou růst zuby, až bude chodit, až půjde do školky…a jak postupně všechno jde skvěle, budeme si asi muset zvyknout i na vynášení stále absurdnějších hypotéz. Stádo přece nemůže dovolit, aby to nějaké zběhlé ovci fungovalo a ještě tím háčkovala další. Na tom to tu stojí už spousta let a změna evidentně v nedohlednu. Příkladem je i naše moc milá paní doktorka. Samozřejmě synovi věnuje při prohlídkách zvýšenou pozornost. A když se nikdy nenašlo nic nevyhovujícího, pronesla pro nás památnou větu „že je nějak moc hodnej“. To byla perla. Z jiné stravy je dítě nějak moc hodný = příznak čehosi nepatřičného. Nenapadlo jí, že není očkovaný ani jinak doktory zkoušený, a proto k ní jde v naprostém poklidu jako na návštěvu kamkoliv jinam. Když jsem pak poslouchala v čekárně řev z ordinace, došlo mi, že se opravdu na svět nemůžeme koukat stejně.
    Na závěr nutno říct, všichni vás nevzali stejně vážně jako já. Nestíhám příspěvky sledovat, ale kamarádky sledují pravidelně (někdo vzadu jim to stále hlodá, a když Fabiána vidí, říkají si, že na tom JJ něco bude – jejich vlastní slova), referují mi a přály si, abych sem napsala ještě jednu věc. Žádná z nich se dosud nesetkala s tím, aby dítě jedlo dobrovolně něco kvůli zavděčení se své matce nebo otci. Výskyt tohoto komplexu v rovině jídla bude asi trochu rarita, což? Naprostá většina z nich se potýká s pravým opakem. Stravování mají zcela běžné a děti jíst odmítají (kromě sladkostí), maso zejména. Některým z nich už je 10 let, maso jí všichni spolužáci, rodiče ho zbožňují, ale děti ne a ne přimět dlabat. Jsou z toho docela zničení, tak děkují za vaší diagnózu a ptají se, jak nejrychleji komplex vypěstovat, protože by dali nevím co za to, aby se jejich děti nadlábly se stejnou chutí a pohodou jako Fabián.
    PS: za ten dort, co syn snědl před mýma očima na ségry narozeninách, i když ho považuji za daleko větší zlo než třeba maso, jsem mu samozřejmě omlátila hlavu o zeď a týden jsem s ním nemluvila, aby pochopil, že se mi dostatečně nezavděčil. Asi to bylo nějaké komplexní selhání komplexu.

    Báro, skvěle napsané! Díky za nás všechny JJ:-)

    Báro tleskám, lépe bych to nenapsala a chválím za omlácení hlavy o zeď, však jinak než násilím se ty děti předělat nedají :-). Však jen takto se synek naučí zavděčit mamce za každou cenu.

    Profilová fotografie na Facebooku

    Baruš, skutečně trefné 😉 mám kluky 3 a ať se ten komplex jmenuje jak chce, taky se nám stále úspěšně vyhýbá ;-D

    Báro, díky za Vaši reakci… že jste se ozvala… často se setkávám s tím, že jsem před ostatníma „potichu“ a poslouchám jejich názory, i když jsou podle mě mimo a myslím i svoje a neozvu se, abych řekla, jak to je, jak to mám já. Aniž bych někomu něco vnucovala, je určitě dobré říct: „Já to mám takhle…“ a k tomuto postoji mě inspirujete – Vaším příběhem (příběhy) i touto reakcí – díky!

    Nevím, jak oslovit, Sluniku..také jsem se občas pozastavovala nad tím, proč někdo je potichu a neřekne svůj názor. Když jsme se bavili v úzkém kruhu, dokázal onen člověk svůj názor krásně vysvětlit a já s ním musela souhlasit, ale když pak došlo na hovor ve větší skupině, kde bylo třeba navíc cítit napětí a nevstřícnost, nevypadlo z dotyčného nic. Jako mladá jsem to považovala za srabství, až s věkem mi došlo, že někdo není na konfrontaci prostě stavěný, dohadovat se mu působí až fyzickou bolest, ještě dlouho po té si v hlavě probírá, co říkat neměl nebo měl říct jinak. Mě příroda obdařila ochrannou vrstvou, já to tak nemám. Proto sama sobě říkám křikloun. Bohužel, často zase mluvím víc než ti, co toho více ví. Každej máme něco, v čem na sobě zamakat. Vy se potřebujete postupně naučit umět se ozvat, já se učím poslouchat a nebýt stále slyšet. I cesta může být cíl.

    Dobrý večer, milé kojace maminky, skúšam Vašu stravu a mám problém – za dva týždne som schudla 3 kilá. Predtým som mala pri výške 170 cm 55 kg, čo považujem dlhodobo horko-tažko za prijateľnú dolnú hranice, tak mi, prosím, ak viete, poraďte, čo robiť, aby som nevyzerala ako chodiaca kostra… Dcérka má 8 mesiacov a rada by som ju kojila ďalej, ale takto to nepojde. Vegetariánka som dlhodobejšie, ale teraz som bola nútená vysadiť mlieko.

    Tinko, pokud jsou v těle nějaké špatné věci, při téhle stravě se jich tělo začne hbitě zbavovat. Chápu, že vám to moc radost nedělá, dost lidí si projde dobou, kdy jsou jak kostlivci, než se zase tělo nově poskládá ze zdravých látek a přiberete na normální váhu. Pokud kojíte, přidejte si víc tuku, víc oříšků, mandlí a luštěniny a jezte opravdu pravidelně. Časem se hubnutí zastaví a váha půjde zase zpátky.

    Dobrý večer Tinko, mám stejný problém jako vy, taky jsem kojící maminka a se svými 183 cm má ted 57 kg, tak na tom nejste ještě tak špatně. Malý má ted rok a něco a kojím už jen 3x denně, pokud jsem kojila víc, třeba se mi někdy nechtělo malému vařit, hned to bylo na váze poznat. Ale naštěstí už nehubnu dál, snažím se dobře jíst a nějak to jde. Přesto že jsem tak hubená, tak energie mám docela dost, akorát ted v tech vedrech je to horší. Někteří si myslí, že nic nejím, ale já sním víc než můj manžel. Plánuju kojit ještě alespon půl roku ideálně do dvou let uvidím jak se to podaří, pak se snad i trochu obalím. Přeju i Vám ať trochu přiberete, nebo alespoň nehubnete dál.

    Vydržte ono kojení je opravdu pro tělo nápor a velmi těžko se při něm přibírá. Hubenost nikomu není příjemná, ale pokud se cítíte dobře, máte dost energie, je všechno v pořádku. Tělo se prostě potřebuje konečně zbavit všech těch věcí, které tam mít nechce a dokud to vše nevynosí, nebude přibírat. Až bude mít hotovo, přiberete na ideální váhu. Zkuste vydržet kojit alespoň do 1,5 roku, pak už stačí je 1-2x za den a dobře si pro sebe vařte.

    Mam este dalsiu otazku – stale som nepribrala, mam uz len 48 kg, a vobec nemam pocit, ze by mi bolo lepsie, nez volakedy. Energie mam sice dost, ale stale som chora, ako som bola aj predtym. Deti tiez stale nedostali teplotu, ktora by svedcila o nejakych eliminaciach, ale ryma sa im vlecie uz treti tyzden ako predtym 🙁 A to sa naozaj snazim varit co najviac podla vasich rad i knizky, ktoru odporucate. A este jedna otazka – ked obmedzim kojenie rocnemu dietatu, mam mu davat obilne mlieko bez lustenin, ked uz ich ma pomalicky v strave? Dakujem za rady!

    A jak dlouho jíte jinak?
    Pokud dítě dále budete kojit alespoň 2-3x denně a má luštěniny v jídle, není potřeba mu je dávat do obilného mléka. Luštěniny jsou potřeba u nekojených dětí kvůli kompletním bílkovinám.

    Este pre poriadok – prihlasilo ma to pod inym menom – minule som sem pisala ako Tinka…
    Jim jinak asi od kvetna, aj ked postupne – neskocila som do toho po hlave ako vy – asi som nenasla dost odvahy. Teraz je to tak asi na 85 %. Moze byt tak zasadnym problemom napriklad to, ze nie som schopna obstarat rodine veceru na 18.00? Teraz sa to upravilo aspon tak, ze uz nejeme po 19.00. Skor sa mi to nejako neda stihnut… A blahozelam k syncekovi a dakujem, ze si najdete cas mi odpovedat!

    To zase není tak dlouhý čas a dle mě je ubývání na váze je u vás právě projev eliminací. Já byla první dva roky na této stravě víc nemocná, než dříve, zbavovala jsem se starých zaléčených nemocí, víc jsem o tom psala v klubu JJ o eliminacích, takže i to je v pořádku. Tělu trvá zhruba 10% času, oproti tomu, kolik vám je let, než se zbaví těch nejhorších svinstev, takže pár měsíců jíst jinak ještě nic neznamená. Možná také děláte v jídelníčku nějakou chybu? Večeře do 19hod je v letním čase v pořádku až v zimním je třeba to stihnout do 18hod.

    Janina

    Tinko, sice nekojím, ale s hubnutím mám zkušenost také. Jsou to eliminace. Taky jsem první 3-4 měsíce nehubla, resp. asi 2 kila. A pak to začalo a zhubla jsem dalších 13. A pořád hubnu. Čtyři roky budu v klidu (desetina času, co jsem jedla konvenčně), pak to začnu řešit 🙂 Ono to není tak zlé být poprvé v životě spíš hubená než spíš tlustá 😀 A uklidním vás – líp mi taky není. Ze začátku fůra energie, rapidní zlepšení, ale teď se to hodilo zpátky. Únava, problémy… ale vím, že to přejde, vím, že je to cesta za zdravím, takže to snáším v pohodě (teda někdy, někdy hůř, ale zvládám).

    Dobry den,
    citim sa uplne nemozne – asi budem kvoli svojmu zdravotnemu stavu nutena prestat dcerku kojit, resp. obmedzit to na 1 – 2 krat za den. Samu ma to mrzi, lebo syna som kojila do 3 rokov a starsiu dceru do 2, ale mama je viac, nez len mlieko a nerada by som „posla“… Ale dovod, pre ktory sa citim nemozne je hlavne ten, ze napriek tomu, ze je to uz tretie dieta, neviem presne, co jej mam davat papat. Resp. mame rano obilnu kasu s nejakou zeleninou, na obed som jej do toho zacala pridavat aj lusteninu a vecer ma v podstate to, co na ranajky. Hlavny problem mam so svacinkami a tiez neviem, kedy mam pouzivat obilne mlieko. Kojit by som rada aspon rano a vecer, ale neviem, ci to utiahnem… Velmi pekne vopred dakujem za rady!

    Janina

    Tinko, pochopila jsem, že dceři je rok. V tomto věku kojení 1-2x denně stačí, samozřejmě pokud dcerka baští to ostatní. Pro dceru je to přínosné i s touto frekvencí, nevyčítejte si nic. Snídaně, oběd i večeře jsou v pořádku, střídejte bezlepkové obiloviny a různé druhy zelenin, na svačiny je taky na stránkách spousta tipů. Obilné mléko používejte do dezertů, svačinek a taky ho můžete dceři dát třeba před spaním, zvlášť pokud by jí nestačilo mléko od vás. Zaměřte se víc na stravu pro vás, přidejte si mandle, semínka, druhou večeři, svačiny, dezerty. Hlavně žádný stres! A neporovnávat. To, že jste jedno dítě kojila 3 a druhé 2 roky neznamená, že to je jediný správný způsob a pokud budete třetí dítě kojit rok, je to špatně. Spousta maminek v roce dítěte nekojí vůbec (a spousta nekojí mnohem dřív), takže proti nim jste hvězda!

    Dakujem pekne za odpoved!

    Moc zdravím, už nějakou dobu cítím, že bych měla začít jíst jinak – neustálá únava a absolutní nedostatek energie… takže tyhle stránky jsou skvělá inspirace 🙂 trochu ale váhám nad pár věcmi, například doporučujete místní a sezónní potraviny, ale rýže, mandle, kukuřice, natož mořské řasy a výrobky ze sóji přece nejsou místní? A do jaké kategorie spadá med? Považovala jsem ho za zdravé sladidlo, ale zdá se, že ho moc nedoporučujete? Jestli je odpověď v nějakém jiném článku, stačí mě odkázat 🙂 Díky moc za odpověď, Jana

    Určitě to tu bylo už několikrát vysvětleno, ale nevím kde. Stručně ideální je jíst lokální a sezonní potraviny. Bohužel díky zemědělství, které se dělá jak se dělá (hnojení, pesticidy, vyčerpaná půda) už naše potraviny nemají tolik potřebných minerálů, které naše tělo potřebuje. Proto využíváme některé potraviny, které jsou pro zdraví hodně příznivé a mají obrovské množství minerálů, kromě toho nám to dělá i pestřejší jídelníček. Jako je miso pasta, tradiční sójová omáčka, umeocet. Rýže a mandle se u nás dříve pěstovali a moře jsme tu také kdysi měli, takže ani mořské řasy nejsou nic proti ničemu. Ale není nutné je jíst, nám jen dělají dobře a chutnají nám, oproti potravinám, které nám prokazatelně škodí, ač se tu už pěstují také (brambory, rajčata…)
    Med se skládá z jednoduchých cukrů a to není pro naší slinivku, ani zažívání vůbec dobré, chová se v podstatě jako cukr, ideální sladidlo jsou slady, které tělo odbourává postupně.

    Díky za rychlou odpověď! Všechno si pořádně přečtu, ať se neptám podesáté 🙂

    Moc všechny zdravím a všem, kteří jí, jak se má, držím pěsti, ať jste vytrvalí i nadále! My se synem (1,5 roku) taky jíme jinak.. Od jeho 1. příkrmů v 1/2 roce to ale ještě nebylo úplně ono.. To jsem ještě podléhala (a stále ještě trochu podléhám) tlaku okolí, že maso je prostě v jeho věku občas potřeba.. Stále nevím 🙁 Nestíhám pročítat všechna fakta.. To je ale úplně jiná, veliká kapitola.. Matěj prospívá skvěle, nemarodí, je stále v dobrém rozmaru, stále ševelí tou svou řečí.. V noci krásně spí (i přesto, že si dá přes den ještě dopolední a podvečerní spánek). Je to prostě spokojený šikula, který se evidentně cítí dobře a nic mu nechybí.. Stále ho kojím (ráno a večer) a také občas snídáme „kompletní“ misku kaše (rozmixované obilniny, fazole (navy) a na prach „rozšmelcovaná“ patřičně upravená semínka, trochu oslazeno sladěnkou). Strašně mu to chutná a do oběda (asi i proto, že dopoledne ještě 2h spí) nepotřebuje žádnou svačinku.. K tomu jsme se ale dostali tak nějak náhodou a přirozeně.. Prostě jsem ty fazole měla uvařené a když jsem je ochutnala, tak mi uplně štimovaly do té ranní sladké kaše.. Pak jsem četla tenhle článek, který mě moc potěšil 🙂 Fabiánek je krásný a evidentně spokojený klučina! Moc gratuluji! 🙂
    Můj dotaz:
    Chtěla jsem se jenom zeptat, zda-li nevadí, když mořskou řasu (wakame), kterou dávám do rýže a jáhel při vaření, nechávám v té uvařené rýži, kterou skladuji v hrnci v lednici třeba 2-3 dny? K snídani to pak akorát odeberu, přidám horkou vodu, povařím a rozmixuji i s tou řasou.. Nepůsobí to taky kyselinotvorně??? 🙂 Děkuji moc za všechny ohlasy a krásné slunečné dny přeji! Bára

    Bez řasy vám ta rýže vydrží trochu déle, ale nemyslím si, že by něčemu vadila. Rýže je lehce kyselinotvnorná sama o sobě, to není jako se zeleninou. Proto je potřeba a ideální ke každé obilovině přidat i trochu zeleniny, alespoň kvašené.

    Dobrý den Báro, asi bych potřebovala k vám „do učení“. mám roční holčičku a pořád se mi to nějak nedaří nastavit, aby baštila jak má.

    Ke mně? Neblázněte! Jděte na kurz k holkám. To bude rozhodně přínosnější.

    Sice to sem tématicky úplně nepatří, ale co kdyby… Maminky, zajímaly by mě vaše zkušenosti s pomočováním u dětí. Synkovi budou příští měsíc 3 roky. Byly mu dva roky a měsíc a byl bez plen i na noc. Další 3 měsíce naprosto v pohodě, občas se počůral přes den, ale to jsem neřešila. Od září se začal pomočovat v noci a nakonec i přes den. Po měsíci jsem pro jistotu zašla k dr., ten to neviděl ještě jako problém ( synovi bylo v té době 2,5), moč byla v pořádku ,ale poslal nás pro jistotu na UZ ledvin k vyloučení refluxu. To se bohužel nepovedlo, synátor nespolupracoval, je to s ním strašně těžké, ani u zubaře jsme ještě nebyli, jak vidí bílý plášť, konec… Někdy je v noci suchý i týden a pak zase naprosto opačně… Přes den už to bylo v pohodě, ale za poslední týden se mu to zase párkrát povedlo, snad poprvé od nového roku! Tak jsem z toho už docela nervozní, hlavně proto, že půjde od září do školky, nová zátěž… Máte někdo podobnou zkušenost? Moc díky za reakce.

    Myslím že to moc řešíte. Mému synovi byli 4 roky a donedávna jsme mu na noc pro jistotu plínu dávali. Poslední 4 měsíce spí bez ní, ale musíme ho dávat kolem půlnoci vyčůrat, pak většinou do rána vydrží. Asi 2x za měsíc se ale stejně počůrá a ani to ho nevzbudí. Kluci to tak mají, kamarádky chlapeček o rok starší má také občas mokrou postel a v noci ho na čůrání ho v noci budí. Přijde mi zbytečné syna tahat po vyšetřeních, jen potřebuje dozrát a ono se to srovná, prý u kluků i do 6 let. Ve školce nebude určitě jediný, který to ještě nemá 100% zmáklé.
    Co se týče stravy a pomočování, máme s Evou vyzkoušené, že každá více jinová potravina počůrání může způsobit, jelikož uvolňuje. Když děti ve školce v jeden den slavily dvoje narozeniny a děti dostaly 2x zdravý dort, už i to na ně bylo moc a obě se nám přes den ve školce počůraly, i když to už dávno nedělaly. Takže syrové ovoce, tropické ovoce, ale i víc zdravě sladkého za den může mít vliv na počůrávání. Další jin extrémy jsou kravské mléko, jogurty, mléčné výrobky, sladkosti všeho druhu, med, šťávičky, džusíky, hodně oleje… Uberte mu jin a třeba to pomůže.

    Heleno, díky. Asi to fakt moc řeším. Ale zkusím zapracovat ještě na stravě, tam nejsme zcela bez uvedných hříchů…

    Zkuste upravit stravu, někdy vadí i stres, kterému může být dítko vystaveno, ale mně přijde ještě malý na to aby to 100% zvládal.

    krasne cteni. je fajn, ze mate podporu v manzelovi.. ja obcas narazim, ale kvuli diteti se snazi, ikdyz nejime uplne echt zasadove.
    bylo by mozne vas, prosim, pozadat o vzorovy tydenni jidelnicek pro cca 13m ditko? dekuji

    Ještě k dotazu. Kolik obil. mléka by měla malá vypít v jedné dávce? MUDr. Strnadelová v receptu na obilné mléko uvádí kromě jiného i fazole adzuki. Ty se mohou podávat i tak malému dítěti?

    Jani, žádný stres nebo měření. Udělejte jí lahvičku, když ji vypije a bude chtít ještě, tak přidejte, když nevypije, nevadí. Ať si sama určuje. Pokud je jinak zdravá a dobře prospívá, nemá cenu sledovat množství. Podle mě je to zbytečný stres. Pokud už nebudete kojit, bude potřeba přidat luštěniny. Fazole adzuki děti snášejí nejlépe, můžete také zkusit červenou čočku a časem cizrnu a běžnou čočku. Mrkněte do právě zveřejněného receptu, tam stačí nahradit část rýže luštěninou. Z celého objemu obilovin aby to byla pětina až šestina, recept dodám na web co nejdříve, ale není to žádná věda.

    Mám 7 měsíční holčičku a ze zdrav. důvodů musím přestat kojit. Poradíte mi prosím jak si mám přes den rozvrhnout podávání obilného mléka a zeleniny? Ráno obilné mléko, v poledné taky nebo už teplé jablko, v poledne zeleninu, odpoledne mléko a večer zase mléko?
    Děkuji.

    Neznám ty zdravotní důvody, nešlo by přeci jen kojit? To by bylo ještě pár měsíců moc dobré. Ale jestli to opravdu nejde, tak najeďte na to obilné mléko. Dávejte jí je pít jako když jste ji kojila a pokud už má zoubky, začněte s příkrmy (možná jste už začala). Mléko nebo obilí můžete kombinovat se zeleninou ideálně pokaždé. Ovoce bych teď ještě nedávala, počkala bych do léta. Samotná zelenina jí asi nebude stačit, to možná jen jako svačinka do ručičky na žužlání.

    U nadpisu článku, mě napadlo, jak je to „vtipný“, že v představách nemalého množství lidí, jsou zřejmě malé děti živy jenom/hlavně piškoty. Kdyby člověk nedával dětem vůbec žádnou zeleninu, možná by si toho nikdo nevšiml a ani by to nijak nekomentoval (zelenina je přece stejně jenom nutný zlo), ale jakmile jim člověk nedává piškoty, zní to, jako by je týral hlady… „Ty jim do těch jablíček nenastrouháš piškůtek?“ říká babička. Náš kožní, když jsme se bavili o jídle, říkal, že brokolici by jim radši nedával (je podle něj aromatická), ale piškoty by snad mohly. Když jsem se na to netvářila, zeptal se, jestli se bojím lepku. Připomněla jsem, že kromě lepku, jsou tam taky vajíčka, která zatím nedáváme. Říkal: „No jo, vlastně, vejce jsou taky alergen…“ Prostě piškoty jsou základem dětského jídelníčku, kdo by řešil, že je to vlastně pšeničná mouka, cukr a vajíčka…

    Na jedné plzeňské besedě maminek (ze které se budu muset brzo odhlásit) jedna z účastnic popisovala, jak byla s devítiměsíčním dítětem u lékařů na rozborech krve apod., protože nechce nic jíst, chce se hlavně kojit, ale naštěstí si občas dá pár piškotů, takže přece jen něco sní. Pche, nějaký mateřský mlíko, piškoty vedou.

    Ha, ha můj syn do roka téměř nejedl nic, jen moje mlíko. Naštěstí zvítězil můj zdravý rozum, přeci jen díky kojení byl spíš mišelín, tak jsem to nechala ně něm, kdy začne baštit i jáhly a zeleninu a na kontrole pečlivě odkývala co vše už dávno jíme. No jo, matky to prostě moc řeší, nemají už dávno důvěru v sebe, natož ve své děti.

    Já se vždycky směju lidem, co mi řeknou – já už nevím, co vařit! A to říkají mně – která dělám VŠE bez tuku, lepku, mléka!! Vařím někdy holce i 4x za den, protože vařím i svačinky atp. a každý den má něco jiného a čerstvého. Zeleninu má min. 2x denně a sní vždycky vše, co dostane, ještě vylizuje talíř a chválí, jaká je to mňamka! Je to o tom je to naučit od začátku. Přesto mi každý říká, jestli už NORMÁLNĚ jíme a jestli už jí dávám všechno! Aby už se mohla třeba normálně nacpat kynutou buchtou apod…achjo! A pak si říkám já – co je to NORMÁLNĚ?!?!

    Ufounka

    Díky za podporu, vždy potěší a dodá sílu, kterou potřebuji. Trochu jste mě rozbrečela. Nebyla jsem dost silná na to ze vztahu odejít. Chtěla jsem pro dceru úplnou rodinu a to se obrátilo proti mě. Opravdu si važte partnera, aspoň nejste proti většině sama. S tím, že „to mají naučené“ naprosto souhlasím.

    Janina

    Ufounko, držte se. Zvládáte to obdivuhodně. Moc na vás myslím a posílám hodně síly.

    Ufounka

    Moc moc děkuji, pomáhá to ani nevíte, jak.

    Dobrý den,já nevím co napsat…:)
    nádech,výdech…
    Lidi jako jsou Bára,mají můj veliký obdiv,nejen co se stravy týče,ale působí na mě tak,že ví co od života chce a dělá pro to maximum.A lidé s větším sebevědomím to mají o trochu lehčí,než mi „pochybovači“.Umí si svůj názor ustát a taky to mám být!
    Já pomalu taková to jídla zavádím,dost čtu a píšu si seznam co koupit,dnes jsem třeba potřebovala zahustit omáčku a dost se mi příčilo dát tam mouku,tak na seznam přibyl kukuřičný škrob:)
    Mně se asi nepovede se stravovat upně přesně takhle,ale radikální změny bych udělala ráda,co se kvalitních ochucovadel týče,mořských řas atd.Ale ráda bych se o to pokusila!Teď když jsem si ledacos přečetla,tak o tom dost přemýšlím a vím jakým směrem se dát.
    Sama jsem astmatik,alergik,partner alergik,nově zjištěný Crohn a děti to mají ve vínku také,prošli jsme bronchitidami a letos už jsme asi po čtvrté nastydlí,mají to sice ve vínku po nás,ale proč to nezkusit,proč se nesnažit alespoň o to málo,vždyť to není zas tak nic strašného,začít jíst trošku jinak!
    Ano,jíme všechno,ale luštěniny a obiloviny,bych za ty roky mohla na prstech spočítat!
    S alergiemi a astmatem,se dá běžně žít,sama tím trpím od tří let,ale …těch věcí co já nemohla,nesměla,proč tomu vystavovat děti a ted ten Crohn-no pane jo!!!to jsme jim to zavařili!
    Tak proč to tedy nezkusit!Báro,jen tak dál a všem ostatním hurá do toho:)))
    Hodně zdraví všem přeje Jára

    …a kdybych měla řešit co školka a škola?u nás vaří docela všestrané věci a syn se tam naučil jíst i jídla co by mi doma nesnědl…
    Tak prostě bude mít kompletní talíř k večeři-taky řešení…

    Ufounka

    Každá změna dobrá. A když můžeme děti něčeho vyvarovat, co nevěděli naši rodiče, směle do toho. Je dobře, že si to uvědomujeme. Jen většinová společnost na nás hledí jako na exoty, ale s tím se dá žít.

    :))jojo to máte pravdu…
    trošku mě mrzí,že jsem se o to nezajímala dřív a v prvních letech jim nebudovala větší obranyschopnost,protože vše není tak „zdravé“jak si člověk myslel a dokud si děti ještě tolik nevybíraly,bylo by to o něco lehčí,ale na druhou stranu,nikdy není pozdě začít…každá změna dobrá:)
    a co vy?jak válčíte?
    PS:jinak mojí babičce 79let,tyhle změny moooc chutnají:)“Dyť my jsme to taky jako děti jedli,dřív to tak bylo“:)))

    Ufounka

    Děkuji za optání. Tou babičkou jste mě pobavila. Mojí babičce bude letos 90 let a této stravě zrovna neholduje, ale má zřejmě ještě dobrý „kořínek“. Druhé babičce je 85 let a jejímu taťkovi bylo skoro 95 let. A tuhle stravu taky nechápe. Teď jsem psala lékařům, aby zhodnotili dcery jídelníček a jeden napsal: „chybí mi tam mléčné výrobky. Důležité také je, jak stravu snáší dítě psychicky – zda nemá pocit, že je o něco ošizeno – to může nadělat škody daleko větší než si dovedete představit. Totéž se může stát při oddělení dítěte od matky – což si Vaši oponenti neuvědomují.“ Jinak je problém, když chci dceru vidět jindy než obvykle. Ale nezmůžu proti tomu nic. Nikdo se mě nezastane. Což já to vydržím, ale ubližují dceři a to je horší. Do půlky dubna bude rozhodnuto, komu bude svěřena z nás rodičů.

    Profilová fotografie na Facebooku

    Moc moc držím všechny pěsti, Ufounko :-))) každy den nebo aspoň obden se snažím prelouskat komentáře a příspěvky a vždy jsem zvědavá, co nového přijde od Vás.
    Jsem s Vámi alespoň takto ‚v duchu‘ a doufám, že výjimečně zvítězí zdravý rozum nad nadutostí.
    Ani si neuvedomujeme (my co nás partneři podpoří nebo alespoň nesabotují, i kdyz třeba sve pochybnosti mají), jaké máme obrovske štěstí, že je s nimi alespoň řeč a dokonce nám to jedí (v našem případě celkem s chutí a vždy naprosto vše ;-).
    „Boj“ s ostatními též beru s rezervou, ale to jen díky tomu, že mě v tomto partner neschodí… Dokonce po Velikonocích a obědu u babičky večer konstatoval, jak se těší, az mu zas bude lehko po naši vlastní stravě… Protože po té se nám nic takového zatím nestalo, že by nám bylo těžko nebo dokonce zle ;-0 zvláštní, že ani takovy argument, že vlastne tato strava děla clověku dobre (kdyz pomineme fakt, že organismu neskutečně prospívá), nikde neobstojí 🙁
    Jak říkám, nekteri proste potrebuji prosadit svou pravdu bez ohledu na zjevnou realitu. Proste to maji naučené…
    Držte se a co nejvíce chvil s Vaši holčičkou Vam přeji 😉

    Zdravím ženy, děkuji za ohlasy. Nejsem články zrovna nadšená, měla jsem původní představu trochu jinou, ale bohužel jsem zjistila, jak je psaní o sobě a rodině daleko složitější, než psát o tématu méně osobním. Jinak je to se mnou tak, jak psala Iva. Nevnímám svůj život/své rozhodnutí jako souboj, jedu si po svém a nikoho o požehnání nežádám. Vyjímka je samozřejmě manžel, ale spolu se shodneme a možná právě proto tak snadno, protože vidíme ty následky klasického stravování na příbuzných. Tchýně nesouhlasí, ale dost těžko hledá nějakou oporu pro svá slova, když je v podstatě nemocná neustále. A na to já jsem naštěstí moc trvdá skořápka, než abych se nechala umluvit či otrávit někým takovým. Samozřejmě je to také její povahou, není člověkem nijak dominantním a na mé dotazy „kde jste na to přišla“ nebo „a proč to na vás nefunguje, když je to tak zdravé“ nenajde uspokojivou odpověď. Za osm let co se známe mě ještě neviděla nemocnou, jako těhotná jsem chodila do práce do posledního dne, po narození syna mi chtěla jezdit pomáhat, ale byla víc unavená než já (vánoční přejídání dá zabrat), takže se námitky smrskly na obecné „musí dostávat ňaminku (nejlépe velký sáček sušenek za akční cenu z Lidlu)“ na což odpovídám „nemusí“. Jedna věc mě ale přesto mrzí. Připadá mi, že se neumí radovat z toho, jak je Fabián zdravý. Možná to přeháním, ale i manžel již přišel s tím dojmem, že by snad byla radši, kdyby její vnuk rýmy a kašlíky měl, aby mohla mít pravdu. Místo snahy o zdraví je to spíš snaha o obhájení klasických principů. Není to však nijak časté a já to vypouštím. Je to obecně moc hodná ženská, hádky nevyhledává, a to je nakonec to podstatné. Moje máma je prostě skvělá. Sice tápe (kdo má jen tak nastudovanou stravu batolat, že), ale vše respektuje a z Fabiánova zdraví se upřímně raduje. Ta naopak vnímá chyby, které se dříve dělaly. Mě i sestru podporovala v kojení, když si vnuka bere na procházku, jen se zeptá, co mu má kdy dát, vezme tašku s kaší a dál to neřeší. Vyhovuje jí, že se nemusí o běžné věci starat a místo toho si užívají srandu. Občas zkusí upéct nějaké sušenky, mrkvové třeba, ale i když k nim má výhrady, prostě si od ní jednu dá. Všem ostatním jsem předložila své rozhodnutí jako hotovou věc. Včetně pediatričky. Ze začátku asi obavy měla, ale byla vždy velmi profesionální a používala neuvěřitelnou frázi „to je na vás, já pouze doporučuji“. Ani jsem nevěděla, že lékaři takovou větu umí 🙂 Jo, školka, to je jiná. To je přímo zaklínadlo. Protože už jsem zde svůj názor psala a nijak se nezměnil, budu se jen opakovat. Dotazy na to, jak to budu dělat ve školce dostávám často. Moje miminko sotva žužlalo mrkvičku a okolí už po mně chtělo, abych měla vyřešeno, co bude jíst ve třech letech. Nejprve jsem jim oponovala pouze tím, zda oni ví, co bude s jejich životem za tři roky, kde budou a co budou dělat a jestli skutečně jedou takhle plánovitě, ať mě nechají užívat si mimina, začnu to řešit, až bude třeba. Pak jsem ještě přidala, že Fabián jednou začne určitě pít alkohol, možná i kouřit, tak jestli mu mám preventivně nalít ráno frťana rumu, aby si zvykal. Jen těm, kteří se ptali ze skutečného zájmu, ne ze snahy nějak prosadit svou pravdu, jsem říkala to, co řeknu i vám. Imunita a návyky pro další život se přece tvoří u malých díťátek. Proto jsou s námi doma. Máme se o ně starat, poskytnout jim to nejlepší a to se snažím dělat. I kdyby se to jednou zvrtlo a rozhodl se jíst jako čuně, pořád bude mít v záloze ten „grunt“ od mámy. Já nevěřím, že to k ničemu není. Tak to přece mají ti devadesátiletí staříčci. Sice si ráno dají jednu borovičku a k obědu uzené, ale když byli malí, základ stravy byl stejný jako u JJ, zelenina, luštěniny, obiloviny a spousta pohybu. A těží z toho celý život. No a budu-li konkrétní, Fabián není očkovaný, proto ho do školky nevezmou. I kdyby dál byl nejzdravější dítě v okolí, dokud nebude napumpovaný rtutí, nemá nárok. Nijak mi to ale žíly netrhá, stejně bych ho tam zřejmě neposlala. Doufáme, že se dostane do soukromé lesní školky, kam se jídlo nosí (a můj kamarád vedoucí je vegan), případně do jiné soukromé školky s individuálním přístupem. Bude sice dál nosit oblečení z bazaru, ale do vzdělávání jsme připravení investovat od začátku. Chápu, že je to pro mnohé nepřijatelné, ale já raději nepojedu další tři roky na dovolenou a budu dál spořit kováky do kasičky. Pokud by to přesto nebylo v našich finančních možnostech, budu muset hledat novou alternativu, ale jsem prostě zvyklá nestahovat kalhoty…znáte to s tím brodem. Za sebe můžu tenhle postoj vřele doporučit. Držte se!

    kovalda

    To je prostě boží 🙂
    Vaše věta – Vsadím se totiž o lahev obilného mléka, že takhle zdravých chlapíků v kartotéce mnoho nemá – ta mne dostala 🙂
    A celkově jste mi velmi blízká vaším přístupem a názorem. Já si myslím (vím a věřím), že když člověk k tomu pozitivně přistupuje, že se prostě vždycky způsob najde.
    Jen tak dál. Díky za skvělou motivaci 🙂

    Chtěla bych se jen zeptat…Já osobně děti nemám,takže tady jen s nadšením hltám a plánuju si jak důsledná matka taky jednou budu muset být, protože u všech malých dětí v rodině vidím, jak se na nic určité věci odráží (bohužel i na mě samotné, snažím se žít zdravěji,odjakživa se trápím s tím že nevážím tolik kolik by mě těšilo-a teď vím kde byla 18 let ta chyba…) 😀 Ale pozastavila jsem se nad tím, že Váš syn není očkovaný. Už jsem o tom jen něco málo slyšela, ale jelikož asi máte důvody proč jste nechtěla očkování,možná mi jako jediná budete schopná vysvětlit proč. Celkem mě to zajímá ale osobně se přiznám že jsem zatím ještě nikde nic nezjišťovala. Předem děkuji za odpověď! A moc Vás obdivuji, já už se dnes děsím toho co mi v budoucnu rodina řekne na to, jak chci děti vychovávat a stravovat. S přítelem tak pomalu začínáme ochutnávat veganství, ale je to opravdu moc složité, protože nikde v rodině nemáme podporu..Musíme jí hledat jen sami v sobě. Dodala jste mi takovou další životní sílu a chuť hájit si své názory a postoje 🙂

    Neda mi to, abych se nezapojila.
    Mam doma 20ti mesicniho milostpana, ktery moje pokusy o zdravou vyzivu bojkotuje a presto, ze Vam Vas uspech ze srdce preji, rada bych k Vasemu clanku neco dodala.
    Jak ty maminky lamentuji, co jejich ratolesti ji a neji, dozvi se take, ze jsou exemplare, ktere sni vse. Doslova. Mam kamaradku, jejiz syn je naprosto nechutny vsezravec, nema ani talir, ktery udrzuje jidlo teple, kdyz se v nem dite vrta. On se totiz nevrta.
    Je pochopitelne mozne, ze Vas syn by na normalni strave nebyl pohodar, je ale take mozne, ze je proste takovy a je jedno, co basti. To se take tyce spani. Takze ja osobne beru Vas uspech s rezervou.
    Presto preji nadale hodne uspechu!

    Zajímavé je, že znám spousty dětí, co zlobí s jídlem a jsou to vždy dětí, které byly na běžné, pediatry doporučované stravě. Naopak neznám žádné dítě, které od narození jí jinak a v jídle se vrtá. Tyto děti jedí velmi dobře a v podstatě si myslím, že by snědly cokoliv, kdyby jim to člověk dal. Myslím si, že tu určitá souvislost prostě je. Ale o to, jestli by byl Fabián pohodář, nebo nebyl, o to tu snad ani tolik nejde. Pro mě je nejdůležitější informace, že prostě není nemocný, stejně jako naše děti. Že se prostě vyplatí stát si za svém a nedbat na rady ostatních, bohužel i pediatrů a dítěti sladkosti a jogurtíčky nedávat, ale naopak ho krmit vyváženě opravdovou, doma čerstvě uvařenou stravou, alespoň dokud to jde.

    Ufounka

    Můžu jen potvrdit, že když dcera jedla jinak, většinou všechno snědla a ještě si přidala. Teď co jí „normálně“, se v jídle vrtá, i když ze začátku prý snědla všechno, co dostala. Bohužel i ode mě nesní všechno, i když se to lepší. A u svačiny je zvyklá si jen uzobnout a za chvíli zase. Ale pořád sní kaši bez oslazení i nesladký čaj. To je pro mě úspěch.

    Naše Mar se vrtá. Nejí skoro vůbec, ačkoli je pravda, že když už trochu jí, tak jí s chutí a cokoli jí předhodím, cukrem, mlíkem, bílou moukou je zatím nedotčená… Ve svejch sedmnácti měsících prosívá stále především na mým mlíku. A nemocná občas je, měla dokonce zápal plic.
    Myslím si prostě, že to není jenom o jídle. Ajsně, že jídlo hodně ovlivňuje, hlavně do budoucna, ale Báru kromě zdravý stravy a odhodlání podezírám především z tuhýho kořínku a psychický pohody, což Fabián patrně zdědil po ní. Taky je teda pravda, že já jsem začala jíst jinak až po půlroce jejího věku a i to se možná do všeho promítá… Nicméně ačkoli jsem se nechala Bárou strhnout k tomuhle způsobu stravy a jsem moc ráda, že nás na to navedla, myslím, že nic není tak jednoznačný. 🙂

    Jasně, to se píše skoro v každém příspěvku tady. Bez dobré psychické pohody nemůže být jídlo samospásné. Každopádně na to, co už ti život uštědřil za tvrdou školu jste se s tím popasovaly obě skvěle. Kde bych asi byla dnes já, kdybych místo pohodového života a krásného dětství musela ustát tolik nástrah. Po tvých zážitcích z dětství by se nemohl nikdo divit, kdybys byla zlomená a šířila kolem sebe skepsi. Místo toho jsi nadšená akční žena a Már je neuvěřitelně krásné vysmáté dítě. Nemám nejmenší pochybnost, že si to všechno vychytáte a zdraví vás nemine.

    Kde bys byla? To Ti můžu snadno říct. Mnohem dál, než jsi, nebo mrtvá. Většina dětí, který jsem znala jako malá, jsou v base, na drogách nebo už to mají za sebou. Menšina žije spokojeně a vyrostli z nich pevný a obdivuhodně vyrovnaný lidi, to je to známý a jednoduchý pořekadlo o posílení nebo zabití. 🙂 Hlavně si ale myslím, že Tobě se nic takovýho nestalo, protože jsi to nepotřebovala. Já zřejmě jo.

    Vaše holčička má pravděpodobně zátěže od vás už z těhotenství a první půlrok kojení, kdy jste se ještě nestravovala dobře, což já měla podobně a první eliminace s vysokou horečkou jsme zažili už v synových 9 měsících. Nemoci vaší dcery jsou vlastně eliminace, jak se těch věcí z tělíčka zbavit, berte je proto pozitivně. Bára začala mnohem dřív, než se malý narodil a Fabián díky tomu měl lepší základ. Ale nic není ztraceno, každý den se počítá a u takhle malých dětí se vše velmi rychle srovná.
    A že to není jen o jídle, to říkáme s Evou pořád, jen je tenhle blog spíš o vaření, tak to nepíšeme ke každému receptu :-). Dokonce jsem někde četla, že jídlo je jen 20% dobrého zdraví, jenže u něj to začíná, bez těch 20% to nefunguje, ani kdybychom byli pozitivní skrz na skrz. A také si dneska myslím, že je nejjednodušší změnit právě jídlo. Změnit partnera, okolí, přírodu a vlastní psychiku dá mnohem víc práce.

    Bojím se, že proti tomuhle už nemůžu nic namítat dokonce ani já. 🙂 Podepisuju v plným znění. .-)

    nevim … pokazdy kdyz vidim tyto vety, tak me to zni jak sektarstvi – jste zdravi protoze dodrzujete nase pravidla, nejste zdravi protoze nedodrzujete nase pravidla, nebo jste je nedodrzovali nebo je nedodrzujete poctive (a uprimne kdo to dokaze?) a tak je to spravne, jste zdravi i kdyz nedodrzujete – nebojte ono se to ve vas kumuluje a jednou to praskne … …
    uprime se vazne snazim hledat „jinou“ a vyvazenou stravu – ale je tim spravnym resenim dodrzovani jakychsi pravidel jisteho „supernaroda“, ktery na vsechny ostatni nahlizi jako na podrasu? … – japonskou kulturu mam rada, ale tento jejich pohled na svet je proste soucasti jejich sveta a zivota a nevim proc bych si tim mela kazit zivot
    … a myslim, ze dite od urciteho veku potrebuje i neco jineho nez kucharku pripelenou k plotne a nas svet i neco jineho nez mycku nadobi nebo 24hod myti nadobi

    Nejsou to japonská pravidla, jsou to pravidla a zákony přírody a je na každém z nás, jestli je chceme ignorovat a pak se jednou divit, proč nejsme zdraví a mít léky na kde co, nebo je respektovat. A není to jen o jídle jak jsme tu už tolikrát zmínily.
    Každý, kdo nejí jen polotovary ví, že příprava jídla zabere nějaký čas a bez vaření to prostě nejde. A po překonání prvotních překážek mi dneska vaření rozhodně netrvá déle, než když jsem vařila klasicky. A dítě se dá lehce do vaření zapojit.

    Janina

    Vidíte a mně už dneska přijde jako sektářství a vymývání mozků ta „běžná“ strava. Příroda je založená na dodržování pravidel. Bohužel my jsme s přírodou ztratili kontakt. Nemyslím tím, že půlka Prahy nebo jiného města se v pátek sebere a odjede na chalupy a nebo navlíkne brusle a hurá na cyklostezku. Ztratili jsme přirozené instinkty, pokoru, zvyky, způsoby chování k přírodě, všechno chceme hned, myslíme si, že na to máme nárok. Víte, je úplně jedno, jestli tomu věříte nebo ne. Sama pro sebe tomu říkám smlouvání. Taky jsem smlouvala 🙂 … To přece není možné, že když tohle nebudu jíst, bude mi líp, přece nebudu uvázaná u plotny… Vy nevaříte? Já vařila vždycky, někdy mi to trvalo dlouho někdy chvilku, ale čas – hlavně, když byly holky malé – jsem tomu dávala vždycky. Přilepená k plotně jsem byla první měsíc nebo dva. Protože jsem to neuměla vařit jiným způsobem a hlavně jinak přemýšlet. Teď u plotny netrávím ani o minutu déle než když jsem vařila dřív, ale rozdíl tam je. Baví mě to. Vařím s radostí, je to pro mě relax a tvůrčí proces. Ale bolelo to. Změna myšlení bolí 🙂

    No, tak naše 13 ti měsíční robátko „se vrtá“ ve svém zdravém jídle od prvního příkrmu a to jíme jinak oba s mužem přes 10 let. O jídlo přitom má zájem a kůrku chleba miluje víc než své obilné mléko, ale méně než maminčino mléko. V noci spí hůře, resp. po 2,5h se budí určitě na kojení (už se ho snažím na noc odstavit, ale moc se nedá) a přes den se projevuje i docela křikem, někdy kvůli zubům a někdy důvod fakt neznám. A prdíky ho ze začátku též potrápily. Je neočkovaný, narozený doma a spí se mnou v posteli, od mala často nošený. Doufám, že se rozjí, protože toho vyhozeného jídla a hlavně toho času nad přípravou strávenou. Závidím autorce článku, že má takového „žroutka“, naše dítě prostě makrobiotické jídlo jí, ale mám mnohdy pocit, že za buchtu, kterou nikdy nedostal, by dal i víc než lahev obilného mléka:-)

    Kamilo, váš malý se má, že má takové osvícené rodiče. Já bych se netrápila tím, že by dal přednost chlebu nebo buchtě, kdyby je měl. To moje holky asi taky 🙂 Mám štěstí, že mám také malé žroutky a někdy s nadsázkou říkám, že by snědly i husí bobek, kdyby byl na talířku. Nepochybuji tedy ani o těch buchtách a chlebu. Dejte mu šanci, s jídlem se moc netrapte, nechte ho vybírat si a nabídněte mu různé konzistence. Často jdou děti po pečivu, protože si potřebují brousit dásně a chutná jim ta křupavost. Třeba byst našla něco, co by ho z v rámci zdravých jídel bavilo stejně.

    Jestli vám to pomůže mně syn do roka nejedl skoro nic a pak se to dalo počítat na lžičky :-).

    Mám také kamarádku, která o svém synovi říká, že sní vše. Sní lecos. Sní dospěláckou porci smetanové polívky, ochucené omáčky, kyselou okurku, dort, hromadu piškotů, rohlíky…to vše ve velkém množství. Rozhodně ale nesní obyčejnou jáhlovou kaši, nesolenou vařenou zeleninu, luštěniny atd. Sice se o něm říká, že je bezednej, že je všežravec, ale je to něco jako pořekadlo, kterým lidé rádi mávají, a to „Jíst se má všechno. Od každého trochu.“ Tím tedy myslí trochu masa (většinou trochu víc), trochu uzenin, trochu zeleniny, trochu mléčných výrobků, trochu knedlíků…ale když se zeptáte, kde je v tom všem trochu obilovin, trochu luštěnin, trochu kvašené zeleniny, tak z 90% zjistíte, že tyto potraviny nejí vůbec nebo velmi mizivě, například ala čočka s klobásou a vejcem, čímž zamáznou přísun luštěnin na celý týden. Já ve svém okolí neznám dítě, co jí standardně a dá si i tu naší neslazenou kaši nebo dýňová semínka. Nepopírám, že takové třeba jsou, ale já jsem je ještě nikdy nepotkala. Znám dva opravdu velké jedlíky, ale jedlíky dospělácké stravy. A jejich zdraví rozhodně není nic pro inspiraci. To jako fakt upřímně.

    Mam dve deti, už 9 a 11 ročné. Obe jedia inak od detstva, nikdy nepili mlieko, nejedli vyprazane, ziadne sunky, syry…Ano, chodia do skoly a tam robim kompromis,maju tam klasicke obedy, ale v taske maju zdrave desiaty z domu, aj olovranty a na veceru nejmaju problem s pohankou, prosom, cicerom, šošovicou, k televizii miluju nakrajanu mrkvu a kalerab:) sportuju, maju kamaratov, tesia sa zo zivota a hlavne su ZDRAVE , nikdy nebrali antibiotika ….bezne virozy a soplíky sme zvládli so sirupom z čiernej redkovky:) ide to, len treba chciet …..

    Mam 5ročného Samuela,v poslednej dobe sa doma zakaždým hrabe v tanieri,zje trochu a chce to dojedat neskor.Do skolky mu varím vlastné obedy,ktoré až na maličké výnimky doslova zblajzne,vždy počúvam ako dobre je.Minule mali ostatné deti bramborové knedlíky plnené uzeným a ktomu kysané zelí.Tak aby mal podobný obed urobila som malé kroupové knedlíčky,ktoré som naparila,posypala osmahnutou cibuľkou a tofu,k tomu kysané zelí.Sama pre seba som si vravela,že to určite nezje a bude mať hlad(doma mi podobné jedlo pár x odmietol).Keď som sa ho po školke pýtala či zjedol obed,tak ma dorazil,že mu to veľmi chutnalo a že predsa viem,že vymýšľa iba doma :)))

    To mě ale pobavilo. Jo, jo, můžeme se snažit, ale oni vládnou 🙂

    Ty dětičky, ty náš školí, ten můj to na mě občas také zkouší. Ale v kolektivu také baští skvěle, alespoň že to víte a proto to doma už nemusíte tolik řešit. Říká se, že tam, kde není moc peněz a je víc dětí, neexistují problémy s jídlem. Ty děti si nemohou dovolit se v jídle šťourat, protože by na ně také nemuselo zbýt. My prvomatky hopsáme kolem prvorozeného a je to horší a horší… Hlad je nejlepší kuchař, syn už šel párkrát spát bez večeře a ráno jak baštil polévku, ve které se většinou také šťourá (nemívá po ránu hlad).

    Tiež to aplikujem v praxi,že ide spať bez večere,len sa mi už pár x stalo,že ma další deň budil o piatej ráno hladný ako vlk :)Ja si varím miso polievku a to mu veľmi nešmakuje,tak sme to vyriešili kompromisom.Nalejem mu asi deci vývaru bez rias a zeleniny a to vypije a potom si dá kašu,zatiaľ teda nasladko.

    Krásný článek, je to skvělé 🙂
    A Báro, jak budete řešit školku. Pro nás to bude aktuální už příští rok,
    v okolí jedí všichni běžně a už teď dostávám jízlivé otázky a rady, že
    by si dcerka měla zvykat na „normální“ jídlo. A co prarodiče, drží s Vámi „basu“?Tchýně s tchánem s tím moc nesouhlasí, co připravím za jídlo, to jí tedy dají. Ale nedávno mě šokovala tchýně, když malé
    namazala chleba z bílé mouky pěkně s máslem a když jsem tomu bránila, tak právě padl dotaz a jak to budeš dělat ve školce?

    Čim déle se vám podaří dítěti dávat vyváženou stravu, tím lepší mu dáte do budoucna základ. Proto přesně jak píše Bára, proč se děsit dopředu? Vždyť nikdo nevíme, co bude, jak se to vyřeší. Také jsem netušila jak to jednou uděláme se školkou a elhle, vozily jsme dětem s Evou vlastní jídlo do školky pár měsíců a nakazily jsme naší stravou majitelky školky (zrovna nám přišel krásný děkovný mail od ředitelky, jak jsme jí stravou doslova změnily život) a už se tam jídlo podle našich principů dá objednat. Myslíte si, že jsme v to vůbec doufaly? Když člověk chce, vždy nějaké řešení najde, třeba i mnohem jednodušší, než by jeden čekal.

    Ono je to obecně o té naší povaze, zejména již zmiňované skepsi. Proč se radovat z přítomnosti a dílčích úspěchů, když se místo toho můžeme děsit budoucnosti a degradovat vše podařené naší, z principu uremcanou, mentalitou, že? To je stále dokola. Malý byl zdravý, takže znělo „počkej, až začnete chodit na kroužky a mezi děti, to teprve uvidíš“. Ustáli jsme to, takže teď posloucháme „no sice je teď zdravej, ale až půjde do školky, to teprve uvidíš, jak bude nemocnej“. Tak teda jo, jednou určitě bude nemocnej, a proto se přestávám radovat z jeho zdraví a začínám myslet jen na to špatné, co nás může potkat….Tůdle!

    Opravdu? To je skvělá zpráva. Dceři je teprve rok a půl, školky jsem však už předběžně mapovala a je to hrůza, co se stravy týče. Jsem ochotná přistoupit na kompromis, nejsme ve výživě zdaleka tak vzorné jako Vy, ovšem to co je ve školách dětem předkládáno k jídlu se tomu mému komromisu ani nepřibližuje. Mohu se zeptat do jaké školky Vaše děti chodí? A nechcete s Evou založit školku vlastní? To bych k Vám dcerku vozila snad i přes celou Prahu 🙂

    tak tohle bych nabídla do školek, stravovala jsem syna pečlivě dle svého,zdravě.nepodařilo se mi ho dostat do školky,která jí zdravě,půl napůl z důvodů finančních i díky obsazenosti. a teď trpim. ve 3 letech tam jedí stejně jako v 7. rybí prsty,knedlíky,denně maso,bílé housky,tavený sýr,nutela. na můj dotaz ohledně nevhodnosti jídelníčku obecně bylo řečeno,že se drží spotřebního koše a nikdo jiný to neřeší.nemám možnost dávat malýmu jídlo do školky extra. je to hrůza.

    Plně souhlasím s Bertou. Náš syn začal v necelých 4 letech chodit do školky a opravdu si zoufáme. Ve stravování nejsme žádní extrémisti, snažíme se jíst zdravě a vedem tak i děti. Nebo spíše děti vedou nás, stravu jsme začali řešit až s prvním synem. Od začátku jsem vařila a když jsme vyráželi na hory, šla jsem koupit skleničky pro kojence a přečetla si složení, byla jsem v šoku, že obsahují to, co by děti daného věku vůbec neměly jíst. Ještě v roce jsme kupovali převážně skleničky pro 4-6 měsíční děti. Nástup do školky byl šokem největším. Syn miluje zeleninu v jakékoliv formě, tu tam však téměř nevidí. 2xdenně chleba či pečivo s nějakou pomazánkou, jídla (podle slov manžela) jako meníčka v hospodě, podle mých slov jako před třiceti lety. Změna prý nemožná, kouzelné slovíčko „spotřební koš“. Kdo ho četl nestačí se divit. Povznesu-li se nad to, že smažené jídlo a knedlíky jsou, podle tohoto koše, pro děti vhodné několikrát do měsíce, tak stejně nechápu, proč tyto nezdravosti naplňují ve školce na 100% a luštěniny a zeleninu nikoliv. Proč, když si stěžují na nedostatek financí, dávají dětem ochucená mléka, kupované plněné croasantty apod? Prosba, aby sladká ochucená mléka našemu synovi nedávali a nalili mu do hrnečku mléko obyčejné, nebyla vyslyšena. Prý není možné to takto rozlišovat. Nemusí to pít, může si dát ča – tj. také sladký, doufám, alespoň že není granulovaný. Máme tři děti (4,2roky,5měsíců). Do nástupu nejstaršího do škoky, byly nemocné minimálně. To jsme je nijak nešetřili, co se týče kontaktu s vrstevníky, byť nachlazenými. Nevím, zda zdravotní kalamita u nás doma, je způsobená katastrofálním stravováním ve školce nebo osidlováním dětskými bacily. Každopádně úroveň stravování ve všech školkách v okolí, včetně „zdravých školek“ mě šokuje a podle mého názoru neodpovídá současným poznatů ohledně zdravého stravování dětí. Děti se ve školce učí co je zdravé a záhy jim učitelka nacpe pod polštář bonbon, za to že po obědě spinkaly (alespoň to se nám povedlo zatrhnout) nebo „alberťácké“ lízátko plné barviv, protože má paní učitelka svátek. O oslavách narozenín všech dětí ani nemluvím. Prostě děs. Zpočátku jsem to i obrečela, teď už se jen těším, až budou děti chodit do školy, že nebudu mít pod kontrolou pouze oběd, svačinky budou v mé režii.

    Je to fakt smutné, člověk se s dětmi piplá, snaží se o nejlepší a ve školních a školkových zařízeních jedou pořád jak za komunistů. Nejvíc mi vadí ty sladkosti, sladké čaje, bonbony za odměnu, vždyť to, že cukr škodí vědí všichni a stále před ním varují. Je to postavené na hlavu a proto musíme pořád prudit a psát dopisy těm, kteří rozhodují, aby se něco změnilo.

    Marie,
    Vy snad dáváte děti do stejné školky, jako my. Že mají děti hospodský jídelníček, potvrzuji. Nemyslím ve smyslu, že by byla jídla kořeněná, to nejsou, ale typem jídel (maso, knedlík, omáčka) je to prostě desítky let vlečená tradice závodních kuchařek. Diskutoval jsem na schůzci rodičů a školky o svačinách. Nevadí mi, že děti odmítají sníst škvarkovou pomazánku nebo játrovou pastu, ale vadí mi, že je potom učitelky nechají hladové a ještě tvrdí, že je to proto, že nikoho do jídla nenutí, že si děti musí na kuchyni sami zvyknout. Nátlak vyhladověním vůbec nechápaly jako donucování – pořád opakovali, ale my je nesmíme do jídla nutit, my za to nemůžeme, že to nesnědly. Když je odpoledne vyzvedávám, jsou pobledlé, mají špatnou náladu, kruhy kolem očí a stěžují si na bolesti břicha – kdo by neměl s prázdným bříškem… Snažil jsem se domluvit učitelkám, aby dětem k tomu chlebu nabídli jablka a zeleninu, jako mrkev, řepa apod. ty jsou dostupné celoročně. Byl jsem uzemněn, že individuální stravování provozovat nemůžou, vlastní svačinu jim tím pádem taky dávat nesmím, a že vše potřebné pokryje Spotřební koš. Spotřební koš je něco, co mi 1. nedokázali popsat, dle argumentace vedoucí kuchyně: „To dělá počítač, je to hodně o penězích, my do toho skoro zasahovat nemůžeme.“ 2. je to systém, který pouští k dětem závadné potraviny, jako jsou přeslazené tyčinky, granulované čaje, sirupy s příchutí coca-coly, ochucená mléka a řadu jiných věcí, které nikdy domů nekupujeme. S těmi sirupy a šťávičkami je to úplně postavené na hlavu. Děti mají běžně tyto nápoje nalité do kelímků ke spotřebě. Učitelky si mnou ruce, za každý vypitý kelímek, protože děti plní pitný režim. Ptal jsem se, proč jim nenabízejí i čistou vodu, naše děti sirupy neznaly. Odpověď uzemňující – „Ony tam mají i čistou vodu, v konvici, když si řeknou, dostanou.“ To je osamozřejmě pravda. Ale ukažte mi 3-4leté dítě, které odmítne oslazenou vodu, již nalitou, a půjde za (osobní dojem) přísnou učitelkou s žádostí o čistou vodu – to se samozřejmě neděje, takže podle učitelek, děti vyžadují ochucenou vodu a důkazem je, že plní pitný režim. A bombóny za spinkání! Tohle jsem jediné vyhrál – taky to tam měli zavedené. Ptal jsem se, kde jim spotřební koš umožňuje podávat dětem bombony, tím s píš ve formě odměny – tím se dítě nutí dělat věci, které z vlastní vůle dělat nechce. Měly to odargumentované, že to jsou sladkosti od dětských narozenin a prý je takto kontrolovaně rozdávají. Debata to byla prudká, ale plodná. Učitelky nakonec uznaly, že není správné dětem sladkosti z oslavy odebrat a dávat za odměnu a někteří rodiče kvitovali fakt, že bombony ani na oslavu do školky nepatří. Nebyla to příjemná zkušenost, tato schůzka s ostatními rodiči (ve většině maminky). Ukázalo mi to, že většina rodičů jídlo buď neřeší, nebo jim ty škvarky, sirupy a bombony prostě nevadí. Je to smutné, ale jako vzdělávací instituce školky silně pokulhávají v edukaci zdravého stylu a bohužel i ve znalosti vývojové psychologie. Kde je chyba… asi už ve školách, odkud tyto ředitelky a učitelky získaly kvalifikace. Držím palce každému rodiči, co se nebojí a vybojuje alespoň malý ústupek. Mlčet se nevyplácí a změna se sama od sebe nikdy nestane.

    Moc dekuji za krasny clanek, moje dcera (19 mesicu) taky ji jinak i kdyz jeste ne uplne kompletne..maso uplne odmita(manzel to obcas jeste zkusi) a je krasne naucena na zdravou stravu. Musim potvrdit ze za celou zimu mela malicko rymu asi 2 dny a preslo to uplne samo.. Takze to urcite funguje

    Báro, krásný článek, krásné fotky, celé ohromně posilující. Protože jsem se s Tebou potkala na kurzu u Evy, vím, jak jsi rozhodná a pevná ve svém postoji, chci Ti říct, že jsi mi v tom velkým příkladem. Protože i o tom to je, jak si věříme a jak rozhodně předložíme okolí argumenty, proč jíst jinak. Nejlepší argument je ale zdravé dítě.Držím palce a díky za článek.

    Dobrý den,
    úvodem bych chtěla sdělit, že plně respektuji všechna rozhodnutí každého z nás. Pokud člověku to či ono vyhovuje, tak proč ne?!
    Já v sobě asi nikdy nenašla sílu na tak pro mě radikální způsob života a tak by mě zajímalo ….. jak to bude dál 🙂 Fabián začne chodit do školky …. do školy ….jak to plánujete …bude si nosit krabičky …nebo máte možnost obědů doma. Jak to budete řešit?

    Můžu si teď vymýšlet varianty a způsoby řešení, ale za rok může být zase všechno úplně jinak. Nejsem z budoucnosti nijak vystresovaná ani jí nemám nijak zásadně naplánovanou. Nehrotím to. Buď to tak bude navždy nebo přistoupíme na kompromisy… zvládli jsme první rok přesně podle mých představ, a to mi dodává na klidu. Považuji první rok života za klíčový. Na to, co bude dál jsem si dala nové heslo: každý den se počítá. Budu se snažit směřovat vše tak, aby nám to s JJ šlo i do budoucna a pokud to nepůjde, bude mít Fabián v zádech tři roky dobré stravy. To mi nepřijde vůbec špatné.

    Janina

    Skoro dva roky jsem hledala sílu na „tak radikální způsob života“ a teď mě kolikrát napadlo, proč jsem tak dlouho čekala 🙂 Celý předchozí život jsem pořád plánovala, všechno chtěla mít jasné, nepřekvapující…pak se stalo pár věcí, které mi jasně ukázaly, že můžu chtít co chci, to ale neznamená, že to tak bude. Ač Báru osobně neznám, je mi hodně sympatická. Dospělá neufňukaná ženská, která ví, co chce a zavčas se naučila rozlišit, co může ovlivnit a co ne. Jaký rozdíl proti těm, kteří pořád hledají překážky a dokáží vymyslet nejneuvěřitelnější situace, aby dokázali, že jíst jinak je omezující, radikální, nemožné v dnešní době… Není. Je to o prioritách. Mně jednoho krásného jarního dne přišla domů obálka s diagnózou dcery – celikakie. A mohla jsem si stěžovat na hlavním nádraží: JAK to asi mám udělat? JAK bude jezdit na školy v přírodě, prázdniny, hory… PROČ ona? Věřte nebo ne, bylo mi to houby platné 🙂 Prostě žijeme dál. A nestahujeme kalhoty, když brod je ještě daleko. Díky, Báro.

    Ufounka

    Janino, moc krásně jste to napsala. Úplně jste mě dojala.Taky si poslední dobou říkám, proč jsem to či ono neudělala dřív a snažím se z toho poučit. Je důležité žít tady a teď a moc dopředu neplánovat. Hlavně to chce nepolevovat.

    Já nejedla maso a porodila dvě krásné a zdravé děti, vše bez problémů, děti taky nevyrostly na mase, ale pak mě opustil manžel ( po 13 letech) a já se málem zhroutila ( dal se do církve adventistů a staral se o cikány co měla v pěstounské péči jeho přítelkyně) no a mě diagnostikovali celiakii a alergii na mléko ( ve 41 letech), prý je to rodové a projevilo se to protože jsem byla pod psychyckým tlakem, no jestli to mají děti nevím ( zatím nic nepozoruji) pak jsem prodělala mrtvičku a přestala vidět na jedno oko, opět lékaři zjistili poruchu srážlivosti krve Trombofilii ( tu mám po otci je mu 70 kouří, pije je obézní a je vpohodě) no to jsem už děti na testy vzala a má to po mě dcera. Takže kašlu na všechno, dělám si vše podle sebe a hlavně chci klid pro sebe a své děti a votom to je 🙂

    Neziju v CR ale dite do skoly krabickuju povinne ,neni na tom nic spatneho.A ja jsi taky do prace to jidlo krabickuju 🙂

    Mohu poprosit o recept na obilné mléko?

    Krasne a povzbudive! Muze nekdo presne popsat, jak pripravit obilne mleko? diky.

    Prohledejte si články, o obilném mléku už se tady hodně psalo!

    Ufounka

    Kéž by se toto dalo použít u soudu. Báro, díky za posilující článek. Nevzdávám se. Dcera ještě pořád vypije čaj bez cukru, sní kaši bez cukru i moučník se sladem. Ale je neustále zahleněná z mléka a pečiva. Ale to nikdo nepřizná. Když se babička ptala, co jsem jí dávala jíst, že ji bolelo bříško a zjistila, že chleba, divila se, protože ho jí běžně. Přeji ať vydržíte nátlak okolí co nejdéle. Hlavně si važte podpory manžela, bez toho by to bylo určitě horší.

    Zobrazit všech 142 komentářů

    Jíme Jinak