Já, minimalista – II.díl » Jíme Jinak

Já, minimalista – II.díl

Autor , Rubrika Žijeme jinak, 13.08.2017

Shánění, nakupování, uschovávní a hromadění věcí je zpravidla zábavná činnost spojená s duševním uspokojením a počáteční radostí. Znáte hru škatulata hejbejte se?

Raději vyhořet než stěhovat

Už jste se někdy stěhovali? Pokud ne, tak alespoň jste malovali celý byt najednou? Tak to Vám je dozajista povědomé následující rčení: “Tak, to je snad lepší vyhořet, než to uklízet”. Samozřejmě, vyhořet je mnohem horší než nějaký zdlouhavý a namáhavý úklid. Ale člověk si musí nějak dodat odvahy před tím, než se pustí do nesnadného úkolu.

Je to sranda, dokud…

Shánění, nakupování, uschovávání a hromadění těch opravdu životně důležitých věcí je zpravidla zábavná činnost spojená s duševním uspokojením a počáteční radostí. Tedy až do doby, než s nimi musíme zahrát hru “škatulata, hejbejte se”. To se ví, že samy se ty škatule nepohnou a musíme jim tedy pomoct vlastní silou nebo i tou cizí, ale za naše peníze.

 

Jedna nebo deset krabic?

Vím, o čem mluvím. Za svůj život jsem se stěhoval již hodněkrát a nyní jsem opravdu vděčný za svůj jednoduše zminimalizovaný životní prostor. Až opět dojde na stěhování, které je v plánu, tak tentokrát to už bude hračka, jak v plánování, tak v té realizaci. Než jsem se ale do tohoto bodu dostal, stálo to přeci jen nějaké to úsilí, ale hlavně fakt obtížného rozhodování. I když správný minimalista má neustále co minimalizovat a je to téměř nekončící běh na dlouhou trať, na kterou se však těší jako na zábavnou hru, na rozdíl od nekonečného uklízení, vyklízení, přebírání, přemisťování, balení, rozbalování, čištění a tak dále, a tak dále.

Začátky jsou snadné

Samozřejmě, když se člověk rozhodne, že s tím zmatkem musí něco udělat, je to snadné. Prostě jednoho dne začne věci přenášet z místnosti do místnosti a skládat je dle jejich společného typu, a pak po čtyřech hodinách usilovné práce se snášením všeho možného i nemožného a zvětšováním hromad s hrůzou zjistí, že z nově nastalé situace se pomalu, ale jistě dostává do deprese.

 

Pane Bože! To snad ne!

“Před tím jsem měl alespoň uklizeno! Ale teď je tu naprostý bordel!“ Tak, takto rozhodně ne! Po mých zkušenostech právě s takovouto začátečnickou akcí kulového blesku nezkušeného minimalisty je to opravdu o zbláznění než o zjednodušení a o radosti. Promarněný čas, neudělali jste vlastně nic, jen máte práci s tím to vše nějak uklidit, aby jste v daném prostoru mohli opět nějak kloudně žít. Věřte mi, tohle skutečně nechcete.

 

Další moje metoda byla v postupné likvidaci typu, každý den jedna věc. Znamenala vzít ji do ruky a rozhodnout se, zda-li ji používám, potřebuji ji, občas ji používám nebo ji vlastně už nepoužívám, jen mám k ní nějakou citovou vazbu skrz určité nostalgické vzpomínky. Anebo mi je naprosto k ničemu, jen se tu tak válí. Ano, chvilku mi to nějaký ten pátek fungovalo, než na mě takzvaně padla “lítost“ a prošel jsem se bytem a namátkou spočítal to, co bylo na první pohled vidět a čeho bych se mohl eventuálně bez výčitek zbavit. No fu, to budu dělat ještě v důchodu! Takto určitě ne! A skoro na mě z toho opět skočila depka.

Výlet do zátoky žraloků není řešení 

A zase ta samá začátečnická chyba. Zaměřovat se na moc velký prostor a chtít všechno rychle. Byt jsem si nezabordelil za jedno odpoledne. Také mi trvalo nějakou dobu ty věci poshánět, ponakupovat atp. Je to obdobné jako s hubnutím. Také si nezačnu odřezávat špeky, protože prostě chci zhubnout teď hned nebo se nepojedu koupat do království žraloků, aby mi to na těch správných místech okousali a že by to šlo opravdu rychle. Také jsem si tu nadváhu nějakou dobu budoval, takže i nějakou dobu trvalo, než jsem se jich zbavil na pro mě optimální úroveň.

 

V jednoduchosti je krása 

Pokud si opravdu chcete zjednodušit život a současně si ty chvíle i užívat, zaměřte se prostě na jeden jediný prostor, jedinou věc, optimálně v dosahu vašich rukou bez pohnutí se z místa. No ano, ne vždy to je tak jednoduché, ale čím jednodušeji začnete, tím lépe a rychleji si vytvoříte pěkný návyk. Jak praví mé oblíbené přísloví: “Čím pomaleji kráčíš, tím rychleji dojdeš k cíli.” A zde to platí rozhodně. Nechtějte se změnit nebo něco změnit obratem. Nepodaří se to, a budete z výsledku ještě víc rozladění, než kdybyste nedělali vůbec nic a nechali vše při starém.

 

Začněte například se svým pracovním stolem nebo s kuchyňskou pracovní deskou. Ale jen s tou deskou. Nechte být vše nad i pod, skříněk a šuplíků se nevšímejte, nechte je na jindy, na dobu až se rozzáříte úsměvem nad tou čistou prostotou jednoduše obsazeného prostoru. Po uvědomění si předchozích chyb jsem i já prostě začal jen s kuchyňskou pracovní deskou. Nic vpravo, nic vlevo, nic nahoře a nic dole. Jen ta deska a to na ní.

Nic není dokonalé

Není dobré mít hned vše dokonalé. A co je to vlastně ta dokonalost? Ani nevím. Tak, když to nevím, tak proč se o to snažit. Z pracovní desky šlo pryč nejsnadněji vše, co jsem při vaření prakticky nepoužíval, nebo používal zřídkakdy a nebo to tam překáželo, či se za tím snadno hromadil nepořádek. Jen to tam prostě časem zatrůnilo a nebyla síla to dát někam jinam. Po minimalizaci zůstala konev z varného skla na zelený čaj s podložkou, pumpička s mycím prostředkem v dóze, spolu s houbičkou na mytí, malé mýdlo s odkládací miskou, malý hmoždíř, plechovka s příbory a zcela vpravo dřevěný kvádr pro ukládání kuchyňských nožů. Vše ostatní, od kuchyňského robotu, přes kořenky, varnou konev, mixér a malou pekárnu chleba šlo prozatím jinam. Je docela neuvěřitelné, jak jsem mohl na 180 cm dlouhé lince něco vařit s tímhle obsazením.

Jak navenek, tak uvnitř

Až budete hotoví, tak se hned nepouštějte do nového úkolu, ale krásu nové jednoduchosti si zaslouženě užijte. Jak jsem poznal sám na sobě, jakmile začnete “čistit” svůj mikrosvět kolem sebe, současně a nenápadně začnete automaticky čistit svůj svět uvnitř sebe.

Kam s tím?

A kam s těmi všemi nadbytečnými věcmi? Tak o tom zase někdy příště. Budu rád, pokud se pochlubíte i svými mikroúspěchy. 

 

  • ZDARMA: Seriál "Hubneme do plavek"

    Jak upravit jídelníček na léto a zhubnout do plavek. materiály

    Tipy na hubnutí, strava během dovolené, vliv léta na naše tělo, jak na letní jídelníček, nejčastější letní chyby, VIDEO:Hubneme do plavek (vidělo už 3 000 lidí)

  • 9 komentářů. Jak to vidíte Vy? Napište.

    Martine, my začali měnit život v r. 2008 (onemocněla jsem zánětem lymfatického systému), takže za ty léta se už všichni vycvičili. Ale asi si umíte představit ty začátky, byla jsem za blázna a mužova maminka mi dělala i naschvály, že to její jídlo nejím. S tou byl největší problém, ale taky se to krapet změnilo, respektuje to a má pro mě vždy zeleninu (sice okurky, rajčata, mrkev – ale já oceňuji dobrou vůli. Ze svých zkušeností mohu poradit – vydržet, vydržet. Časem se to poddá a s kým to nejde, tak vám tak nějak vymizí ze života a objeví se někdo nový. Přitahujete to, co jste. Ono to tak všechno do sebe krásně zapadne – kvalitní jídlo, na tělo bych nedala nic, co nesním, ekodrogerie, nehromadění krámů, pozitivní myšlení. Pak taky se nemusíte honit jako blázen, abyste zaplatili půjčky za věci, jste v pohodě a je to pořád dokola. Máte čas být venku, užít vnoučka, cvičit jogu, dobře uvařit, neuklízet zbytečnosti, ale hlavně máte čas ŽÍT. Přála bych to všem a dnes už ani nechápu tu honbu…

    Hetto Martin

    Ano, ano, když mizí nepořádek a chaos na jedné straně, tak přibývá klid a pohoda na straně druhé a souhlasím i s psychickou pohodou při hubnutí. Když jste neustále nervní, vystresovaní, tak mozek spotřebovává hodně energie a vyžaduje její doplňování a sebekontrola jde stranou pro rychlý nástup náhražkového pocitu pohody.

    Tak pod to bych se podepsala :-).

    Jana

    Martine, opet krasny clanek… Diky! 🙂 Taky jsem driv chtela mit vsechno hned. Jak se cokoli vlacelo, dovadelo me to k silenstvi. Postupem casu jsem se naucila na veci tolik nepospichat. Vsechno by prece melo mit svuj cas. Moc se mi libi Vase oblibene prislovi: “Čím pomaleji kráčíš, tím rychleji dojdeš k cíli.” Myslim, ze to plati i ve vztazich. Cim vic se tlaci na pilu, tim min dosahneme vytouzeneho cile. A vazne moc hezky pisete, jak jste zminimalizoval Vasi kuchynskou pracovni desku. A jak vlastne uklizeno v dome, znamena i uklizeno ve mne. Ja jsem se jeste nedostala k uplnemu zminimalizovani kuchynske desky, jeste porad jsou tam veci, ktere by tam mozna nemusely byt, i kdyz stale postupne (pomalu 😉 ) minimalizuji.. 🙂 Ale k cemu jsem se definitivne propracovala je, ze jsem si vyclenila opravdu radny prostor na kuchynske lince pro opravdu radne velky kuchynsky val, na kterem se ted odehrava ale „uplne vsechno“.. 😀 Nevim, jak to popsat, ale o tolik jednoduseji se mi ted pripravuji jidla, o to vic se ted na pripravu tesim, ne ze bych se driv netesila, vareni me vzdycky bavilo, ale ten prostor!!! To je neco, co si opravdu vychutnavam 🙂 Moje dusicka uplne plesa, kdyz se k tomuto obrovskemu kusu dreva blizim 🙂 Ja vim, mozna si rikate, to je jen opojeni z momentalniho nakupu, ale verte, ze tohle je jine. Val uz nejaky ten patek mam, a stale me ta radost z prostoru nepresla.. 🙂 Myslim, ze cim jsem starsi, tim vic prostor potrebuji – nejen v kuchyni na lince, ale i v sobe a diky Vasim clankum si to o to vic uvedomuji.. Doufam, ze chystate pokracovani – moc se tesim!! 😉

    Hetto Martin

    Děkuji za pěkný komentář. Opravdu není dobré chtít všechno hned teď. Vede to k neuvěřitelnému stresu a nakonec k rozladění, ba i ke vzteku. Jak píšete, a mám ověřeno, všechno má svůj čas. Mám radost z Vašich úspěchů. Každá kuchyňská linka se neobešla bez dřevěného válu a i ten byl zmiňován jako základní výbava kuchyně v různých kuchařkách staršího data vydání. Rád vzpomínám i na babiččino ručně válené i krájené polévkové nudle, což by se bez pořádného válu a válečku rozhodně neobešlo. A že je dělala pro celou dosti rozvětvenou rodinu najednou.

    Tady pod to se mohu s radostí podepsat. Po fyzickém čištění těla jsem postupně čistila i mysl, a s tím jsem čistila i domov. Je to už delší čas, takže už ani nevím, jestli impulsem byla hlava nebo domov. Je ale úžasné, že to opravdu funguje. Žádné špurky doma, a pak nemáte ani chaos v hlavě. Když už opravdu něco kupuji, tak si vždy beru čas na rozmyšlenou, jestli to opravdu potřebujeme. Příbuzné a kamarády máme už vycvičené, že dostáváme dary, které se dají sníst nebo prožít a né, že vám zahltí prostor. Prostor krásně zateplí věci každodenní potřeby – ty podle mě v interiéru, kde máte přehršel jiných věcí, působí pak hodně chaoticky. Výborná je vestavěná skříň, která prostor nezabírá a vše je tam pečlivě srovnané. Poradím vám jeden fígl, který má moje dcera. Věci, které se povalují, nandá do igelitky, šupne někam, kde to není vidět a když po týdnu nebo měsíci věci nepotřebuje – tak je postaví k popelnici. Můj podzimní (vánoční) i jarní (velikonoční) úklid je opravdu velmi rychlý. Umýt okna, oprášit obrázky na stěnách a hotovo. Vše se jinak děje nějak automaticky, že s tím není ani práce. Přeji všem pohodový domov a s tím související pohodové dny

    Hetto Martin

    Dobrej fígl! 🙂 Také mám obdobným způsobem ověřenou popelnicovou metodu. Funguje naprosto bezchybně. Docela Vám závidím ty „vycvičené“ příbuzné a „dárkování“. Mě se i přes snahu nějak nezadařilo. Ale nezoufám. Jít příkladem je dobrá a fungující metoda. Možná pomalá, ale jistá. Určité pokroky jsou už vidět. Jen vydržet 🙂 Panečku! Vánoční i velikonoční úklid bez spěchu, stresu a dřiny. To je ta nejlepší odměna! Rovněž přeji radostný domov v pohodě.

    Martine, přesně poposiujete můj minimalistický vývoj 🙂 U mě to byla vždycky akce kulový blesk. Všechno vyndat, všechno vyspat,…ale co pak s tím??? Věk, rodina, víc krámů, to všechno přispělo k tomu, že dnes už mám k samotnému životu přístup asi jako vy, takže v zásadě nic nekupuji a i tak je stále co minimalizovat. Naše letité know how jsme s Helenou zapracovaly do kurzů Vánoce jinak a Jarní očista. Obě víme, stejně jako vy, že pořádek v domácnosti souvisí i s psychickou pohodou, dokonce i s tím hubnutím! 🙂

    Zobrazit všech 9 komentářů

    Jíme Jinak