Jak jsme se rozhodli žít jinak (Iva, 29 let) » Jíme Jinak

Jak jsme se rozhodli žít jinak (Iva, 29 let)

Autor , Rubrika Právě se děje, Žijeme jinak, 12.01.2018

Štítky:, , , , , , , , , ,

Ivina mladá rodina žije v Banátu, v podhůří  rumunských Karpat. Bez telefonu, na vesnici, v přírodě. Mají stádečko krav, pěstují obiloviny, luštěniny a zeleninu. Rekonstruují 100 let starý dům a neumějí si představit, že by se vrátili do ČR. Nelíbil se jim život v tomto systému. Touží po maximální nezávislosti. Žijí prostě a šťastně. Umíte si to představit?

Banát je mi souzený

Jsme mladá rodinka se dvěma dětmi (3 a 1 rok). Manžel pochází z jedné z českých vesnice v rumunském Banátu, z malebného podhůří Karpat. Já jsem z Brna, ale do Banátu jsem se zamilovala už když jsem tam byla poprvé se svými rodiči v devíti letech. Od té doby jsme neustále toužila se tam vrátit. Podařilo se mi to ovšem až po deseti letech, když jsem se během vysokoškolských studií přihlásila na dobrovolnický výjezd hnutí Brontosaurus. A do Banátu jsem se zamilovala podruhé. Místo původních 14 dní jsem zůstala celé léto a za stravu a nocleh na seně jsem pomáhala místním s pracemi na poli. A tak jsem také poznala svého manžela, který byl nepřehlédnutelný, když drandil po vesnici na doma vyrobené čtyřkolce 🙂 A pochopila jsem, že Banát je mi opravdu souzený.

Nemohli jsme žít v tomhle systému

Vzhledem k tomu, že já měla čerstvě dostudovanou školu a chtěla jsem si udělat aspoň nějakou praxi v oboru, rozhodli jsme se jít žít aspoň 2 roky v ČR a pak se rozhodnout, co dál. A měli jsme jasno velmi rychle. Já pracovala jako fyzioterapeutka v lázních. Musela jsem přihlížet tomu, jak se upřednostňují v podstatě zdraví lidé, kteří si lázně sami platí jako wellness pobyt, před těmi skutečně nemocnými, kterým platí pobyt pojišťovny. A k tomu se neustále usmívat a tvářit se, že procedury, které pacientům poskytuji jsou pro ně ty nejlepší a určitě jim pomůžou, i když jsem věděla, že to není pravda.

Manžel si zase vyzkoušel práci ve fabrice, kde (jak byl zvyklí z domova) pracoval na 110% a neustále se snažil něco vylepšovat a vymýšlet. Za což byl samozřejmě po zásluze potrestán. Navíc jsme si čím dál víc uvědomovali, že jsme nuceni zapadat do systému, se kterým nesouhlasíme a využívat/podporovat věci, které nechceme – energie, potraviny – vše pochybného původu.

Na záchod s rýčem a pro vodu s kýblem

Takže když jsem otěhotněla, měli jsme jasno. Naše děťátko bude vyrůstat v Banátu. Je to tedy 3 roky, co žijeme na Gerniku, v krásném podhůří rumunských Karpat. Není to vždy jednoduché. První měsíce jsme chodili na záchod s rýčem do zahrady a pro vodu s kýblema ke studánce. A do toho miminko, látkové plíny…Člověk si ale postupně uvědomí, jak strašně moc se může oproti běžnému standartu omezit a přitom žít pořád pohodlný spokojený život.

Zrušila jsem všechnu drogerii a kosmetiku

V době, kdy jsem chodila takhle s kýblema ke studánce, jsem si uvědomila, jak neuvěřitelně se vodou plýtvá a jak málo jí ve skutečnosti potřebujeme. Vzhledem k tomu, že ve vesnici není kanalizace, naprosto radikálně jsem zrušila veškerou kosmetiku a drogerii a světe div se, vůbec mi to nechybí. S domácím mýdlem, sodou a octem si naprosto vystačím.

Chceme být nezávislí

Topíme dřevem, v kamnech uplácaných z místní hlíny a je to úžasné. Člověk vytopí pokoj, ohřeje vodu a uvaří jídlo, všechno na pár polínkách dřeva.

Máme stádečko krav, které jsou celoročně venku na pastvinách a obděláváme několik hektarů půdy, kde si pěstujeme obilí, luštěniny a zeleninu. Naším cílem je maximální potravinová a časem třeba i energetická nezávislost. Máme před sebou ještě dlouhou cestu a neustále se učíme a chybujeme.

Ale baví nás to a hlavně v tom vidíme smysl. Rádi bychom naše zkušenosti jednou předávali dál. Dalším mladým lidem, kterým není budoucnost naší planety lhostejná.

Děkuju, dám to kozám

Naše strava je cca z 90% rostlinná. Živočišné produkty zásadně nekupujeme. Když ale od sousedů nebo od tchýně dostaneme domácí vajíčka, maso nebo sýr, tak si je s chutí dáme. Jen teda sladkosti neustále tvrdohlavě odmítáme a neustále zbytečně. Darovanými laskominami tedy většinou přilepšujeme kozičkám, které nám spásají zahradu (pravda, že to pro ně asi taky není nejlepší). Už tak vznikla nejedna vtipná situace, kdy naše dcera Rozárka dostala sladkosti od turistů, kteří se jali zachraňovat chudáka strádající dítě a řekla jim “děkuju, já to dám kozám”.

Všechno je, jak má být

Někdy je život tady pořádně těžký. Někdy si sednu do koutku a brečím, že už dál nemůžu. Zpravidla ale vzápětí přijde záblesk z nebe a já naprosto jistě vím, že je všechno přesně tak, jak má být a že sem patříme. A že všechno, co se děje, i když je to někdy pořádně těžký, má svůj smysl.

Před rokem k nám připlulo druhé miminko. Toníček, který se narodil doma do mých rukou. Nejkrásnější chvíle v mém životě, kterou už asi nikdy nic nepřekoná. A tak dennodenně děkuju Bohu, že mě přivedl na toto krásné místo, dal mi skvělého muže a dvě nádherné děti. Že můžeme žít takhle blízko přírodě a prožívat spolu všechno to, co tu prožíváme. A moc si přeju, aby co nejvíce lidí mohlo žít takto prostě a šťastně, jako my.

 

  • materiály

    SERIÁL: Jak na zimu?

    Víte, jaké změny je potřeba v jídelníčku udělat?

    • Ukážeme vám klíčové souvislosti pro biologickou zimu
    • Jaké konkrétní potraviny patří do zimního jídelníčku
    • Jak ledviny ovlivňují náš život jak je posílit.
    Přihlaste se a pošleme vám seriál na e-mail.

    Chci poslat seriál ZDARMA
  • 12 komentářů. Jak to vidíte Vy? Napište.

    Ufounka

    Takové články se krásně čtou. Taky mám k obyčejnějšímu životu blízko, ale není to určitě jednoduché žít najednou jinak, když jsme zvyklí na komfort. Více takovýchto lidí.

    To je úžasné :-). Taky vám moc fandím a trošku závidím :-).

    To by byl pro deti raj, ze, Lucko 😉

    bilaholubice

    Moc Vám fandím 🙂 je to paráda, ale musí to být neskutečná dřina, málokdo má na toto povahu…ale pro děti úplný ráj, a věřím, že i pro dospělé 🙂 držím Vám palce!

    Ty děti budou mít úplně jiné hodnoty než běžné dnešní děti. Těším se, že tam za nimi jednou vyrazíme na výlet a uvidíme to na vlastní oči 🙂

    Ivo, jste můj člověk. Kdybych byla mladší, zdravá a měla k sobě partnera, který by byl stejně naladěný jako já, žila bych nezávisle na čemkoliv a byla soběstačná, jen co by to šlo. Podobných rodin jako je ta Vaše, jsou díky bohu už i u nás.

    Zajimavy pribeh. Preju hodne stesti pri nove zivotni ceste🍀…jen jednu malou poznamku. Asi bych nesoudila zle lidi, kteri si plati lazne. Moji rodice, napr., jsou dost nemocni, ale ne natolik, aby prosli ceskou byrokracii a tabulkami a behali pul roku s papiry a tak jim radsi kazdy rok lazne jako darek zaplatim, nebot sami by si to nemohli dovolit…takze netreba vsechny platici hosty lazni davat do jednoho pytle.

    Profilová fotografie na Facebooku

    Nepochopily jsme se 🙂 Nikdy bych si nedovolila soudit lidi, co si lázně platí. Naopak my to přijde skvělé, že je někdo ochotný do vlastního zdraví sám investovat. Takoví pacienti pak mají často aktivnější přístup, za což je každý fyzioterapeut rád. Co my vadilo byl přístup vedení lázní, které tlačilo na to, aby se předepisovaly procedury tak, aby se na tom co nejvíce vydělalo, nikoliv tak, aby to bylo pro pacienty co nejpřínosnjší.

    Musím potvrdit Ivina slova, dvě mé blízké kamarádky pracují v lázních, jedna v ČR a jedna na Moravě a obě trpí tím, co Iva píše. Jedna z nich, která je ještě mladá, si proto vyběhává papíry a chce se udělat pro sebe, aby mohla dělat to nejlepší pro lidi a ne pro papír či firmu. Ta druhá už má vnoučata a chce to doklepat do důchodu, tak nadává, ale drží.

    Dcerka donesla ze školy knižní katalog a byla tam minirecenze na knihu-
    Češi v Banátu-říkala jsem si, že by stálo za to si ji přečíst a šup, už je na jj někdo z Banátu 🙂

    Přání plníme na počkání 🙂 Jinak v Banátu byl i Honza Jícha rok s celou rodinou, někde v archivu ČT se to dá najít. Taky zajímavý. A rozhovor s ním zde: http://www.jimejinak.cz/rozhovor-honza-jicha-nejen-o-strave-pro-muze/

    Ivo, děkuji za váš příběh, za vaše zkušenosti z jiného světa a zcela jiného života. Pro mnohé to bude hotové sci-fi, mnozí nepochopí, že se vám tento styl života líbí. Ale se mnou rezonuje vše, co píšete. I vaše komentáře, které už v minulosti dávaly znát, že vidíme věci hodně podobně a mnoho jich také stejně děláme u nás doma. Moc díky, že jste se s námi podělila o kus svého soukromí!

    Zobrazit všech 12 komentářů

    Jíme Jinak