Jak jste zvládli začátek školního roku? » Jíme Jinak

Jak jste zvládli začátek školního roku?

Autor , Rubrika Právě se děje, 12.09.2017

Štítky:, , , , ,

Pokud nemáte děti školou povinné, asi se vás tahle otázka moc netýká. Komu ale nastoupily děti prvně do školky nebo do školy, měl plné ruce práce a strach z nových povinností. Mnohé naše kamarádky zažily "cukrový šok", když vyrazily s prvňákem na první školní den. Jak to proběhlo u vás?

Bez cukru to nejde?

Znali jsme to jen z amerických filmů a už je to tady taky. O čem, že je řeč? O kornoutech plných bonbónů, které dostávají už i české děti na mnoha místech do ruky, když jdou poprvé do školy. Zdá se, že jim to dospělí chtějí na začátek trochu osladit, když jim začíná „ta vojna“, jak se v některých rodinách říká. Jako holka jsem samozřejmě záviděla Lucii z filmu kornout pomalu tak velký jako byla ona sama taky. Ten film byl natočen v koprodukci s Německem a tam už zřejmě kornoutové nástupy do školy byly v té době běžné. Možná zrovna tehdy to začalo a generace, která vyrostla na tomto filmu, ten sladký nástup chtěla připravit aspoň svým dětem. No nevím,  jak to přišlo a jak dlouho se to dělá. Jen jsem každý rok v září zas a znovu zásobena vyděšenými zprávami našich známých, kteří se s tímto fenoménem setkávají ve škole či školce poprvé. Největší překvapení zažívají ti, kdo se cukru doma vyhýbají, dítko mají zkušené a poučené a ono se jim po prvním dopoledni vrátí domů s náručí sušenek a bonbónů, které ve škole první den dostalo.

Kde se to bere?

A jak jsem zjistila už před lety, ze školky či školy si děti nosí sladkosti domů i v průběhu roku docela běžně. Když jsem se prvně setkala s tím, že si děti nosí ze školy Kinder čokolády a jiné vcelku drahé sladkosti, byla jsem zaskočena. Všechny školky, se kterými jsem přišla do té doby do styku, lamentovaly na nedostatek finančních prostředků. A teď rozdávají tohle? Kdo to platí? Odpověď mě po letech práce s potravinovými firmami neměla překvapit. Přesto jsem zalapala po dechu, když jsem se o tom bavila s jednou paní ředitelkou. Dostávají je od sponzorů. Od výrobců sladkostí. A protože toho dostávají víc než zvládnou ve školce děti sníst, dávají jim to i domů. Došlo mi to pak už  hned – vychovávají si malé zákazníčky, malé závisláčky! Jak chytré. Naučíte tříleťáka na svoji značku a máte na dalších pár desítek let zákazníka hotového. Počáteční investice se během jeho života mnohonásobně vrátí.

Jen pro dnešek?

Já vím, zase se pouštím do jídla a cukru. To víte, moje oblíbené téma. Stále se snažím pochopit, kam jsme to jako společnost došli a co ještě považujeme za normální. Vedou mě k tomu zamyšlení emaily a telefonáty, které poslední týden dostávám.

„Jak si to mohou dovolit?“, ptá se známá, „Jak můžou mému dítěti dát něco k jídlu, když se mě nezeptají?“ Naprosto ji chápu. Je to daň za svěření dětí do jakékoli instituce. Jakmile je odevzdáme do péče někoho jiného, akceptujeme tím jeho pravidla. Včetně odměňování dětí sladkostmi, což se mi příčí maximálně. Nesouhlasím s odměňováním, natož pak touhle formou.

Je mi jasné, že prcek to pro jednou s dávkou cukru přežije (ale nedivme se, až nám bude večer plakat a nebude vědět proč), že z toho není třeba dělat vědu. Jenže se to stává tak běžné, tak masové, až si myslím, že je to skutečně škodlivé. Sladkosti dostávají děti na kroužcích, dokonce i sportovních, v restauraci, v dětském koutku, na karnevalu,… kam jen páchneme, někdo nám cpe lízátko nebo bonbón. Naše děti s díky odmítají, ale většina jich po tom sáhne. A my se pak divíme, že ty děti dnes dobře nejedí, zelenina jim nechutná a tolik marodí. Jistě to není věc jen sladkostí, příčin je mnoho, ale tohle určitě nepomáhá.

A co jinak?

Ale abych opustila cukrové téma. Chtěla jsem se hlavně zeptat, jak jste ten začátek roku letos zvládli, zda se vás to vůbec týká a zda to zvládly vaše děti. Z fotek a komentářů na sociálních sítí  a od kamarádek vím, že leckterá máma zamáčkla slzu dojetí, když nasadila svému miláčkovi aktovku a poslala ho do světa. Tak jsme zvědavá, jak to proběhlo u vás a jestli už jste si zaběhli nový rytmus školního roku.

My tedy moc ne, máme pořád tak nějak prázdninovou náladu 🙂

 

 

  • ZDARMA: Podzimní seriál Jak upravit jídelníček

    materiály

    Víte, jaké změny je potřeba v jídelníčku udělat?

    • Jak regenerovat přetížené orgány
    • Jak se na podzim nezakulatit
    • VIDEO: Jak upravit jídelníček a vyhnout se tak podzimním rýmám a kašlům
    • Vzorový jídelníček s recepty na tři dny, nákupní seznam a videoprůvodce jídelníčkem
    Přihlaste se a pošleme vám seriál na e-mail. Chci seriál ZDARMA
  • 3 komentáře. Jak to vidíte Vy? Napište.

    Taky jsme letos vedli syna do první třídy a kolem postávaly děti s obrovskými kornouty bonbónů. Vzpomněla jsem si ihned na film „Lucie, postrach ulice“ 🙂 Domů jsme žádné cukroví nepřinesli. Od kamarádů ale syn nějaké bonbóny ochutnal. Přežil to celkem v pohodě, jen další dny zkoušel vymoct nějaké sladkosti i na mně 🙂 Naštěstí se spokojil se sušenými brusinkami a rozinkami, domácími koláči, atd. Co se týká slziček, tak ty přišly až druhý týden, kdy už jsme se museli loučit před školou, do vestibulu už rodiče nesměli. Ale i to se brzy spravilo. Teď je hrdý, že dovnitř chodí sám, do školy se těší, dokonce úkoly pojal velmi zodpovědně. Ale je to teprve začátek, tak uvidíme jak to bude pokračovat.

    Co se týká cukru, tak to je věčné téma. Já už jsem se naučila to s nikým neprobírat. Ale dnes jsem neměla na výběr. Kolega přinesl do práce krabici zákusků a na chodbě je rozdával. Jedna kolegyně měla problém s tím, že já to nejím. Nechápala, proč si nevezmu, když jsem „přeci tak hubená“. Pokračovala tím, že ona si bere už třetí a že furt kouká, co by si dala ještě. Pokrčila jsem jen rameny, že to je u cukru normální. Načež si začala stěžovat, jak je to dneska hrozný, že hodně lidí nechce dětem cukr vůbec dávat, že ona koupila vnučkám pytlíky bonbónů a ony jí řekly, že to mají zakázané. Že přeci dřív bylo normální dávat dětem sladkosti. No, nehádala jsem se, nemělo to smysl. Však to asi všichni znáte.

    Chci se podělit o 2 rozdílné zkušenosti 1.školního týdne. Sice nejde o cukr (Evo, úplně souhlasím a vnímám to podobně!), ale o celkový přístup k dětem, vzdělávání. První je ze školky, kde p.učitelka jiný názor či připomínku bere jako osobní útok, na třídních schůzkách vyloženě se snažila zesměšnit maminku, která měla jiný názor než většina. A mimo jiné požadovala po rodičích navýšení školkového příspěvku o 100%, prý aby si to děti víc „užily“= ježdění po atrakcích ala skákací hrady=aby p.učitelky nemusely vymýšlet vlastní aktivity. Třeba hry v přírodě, podporující pohyb, samostatné myšlení, fantazii, tvořivost. Běžné bylo loni sledování TV denně, 90% výtvorů byly omalovánky. Stačí rok, starší výborné p.učitelky odešly do důchodu a uvažuju o jiné školce. Byla jsem dost zdrblá, co si to necháme líbit, většině rodičů nic nevadí. Anebo se neozvou. Ale nakopla mě zkušenost ze školy starší dcery a její nová p.učitelka středního věku, se soc. praxí, o které kolovaly různé pověsti. A ejhle, z prvního dojmu jsem já i dcera nadšené. P. učitelka už s dětmi vymyslela třídní pokřik, podporuje samostatné myšlení a vlastní názor, i ten negativní, ať se ho děti nebojí říct nebo napsat. Pořád se dětí ptá proč si to nebo ono myslí. Chodí s nimi ven za každého počasí, učí poznávat přírodu a uměly si poradit s minimem věcí, bez drahého vybavení. Podobně paní učitelka výtvarky v Lidušce před důchodem. Obdivuju je a jsem vděčná, že je „máme“. Přeju všem štěstí právě na takové!

    Diky za zkusenost, Petro. Je to opravdu o pristupu a rozhodne se vyplati hledat a nedat sve dite jen tak nekomu. Takova ucitelka dite hodne ovlivni, muze byt poklad nebo prokleti. Ta druha jmenovana je mi sympaticka 🙂

    Jíme Jinak