Malí tlouštíci mají omezit sladkosti

Proč jsou dnešní děti obézní

Nedávno mě v rádiu zaujal rozhovor s lékařkou na dětskou obezitu. Paní doktora byla po hlase  moc sympatická a radila rozumné věci, se kterými se čistě z mého soukromého pohledu dalo souhlasit. Jako důvody uváděla hlavně to, že se dnešní děti málo hýbou, hodně sedí u počítačů a televizí, jedí nesmysly z fast foodu a jiné nekvalitní prázdné kalorie. Vysvětlovala, jak nadváha u dětí souvisí se vznikem různých chorob. Jasné, proti tomu se nedalo nic říct. Vařila jsem oběd a poslochala zvědavě dál.

Doporučená stravování

Moje ucho samozřejmě jako radar číhalo na konkrétní doporučení ohledně stravy. Moc konkrétní to však nebylo. Jíst se má všechno, ale s mírou. Děti mají jíst snídani, svačinu, oběd, svačinu a večeři. Na svačinu je vhodné celozrnné pečivo s plátkem sýra a kouskem ovoce a zeleniny. Nejsou prý vhodné sladké nápoje. Toť vše. Bohužel nebylo řečeno, co tedy předložit k té snídani, obědu a večeři. Nebudu teď rozebírat, co si myslím o dvou svačinách, pečivu a sýrech. To koneckonců znáte z našich článků a receptů. Zaujalo mě něco docela jiného jetě mnohem víc.

Sladké raději moc ne

Moderátorka se ptala, jak je to se sladkostmi: “Ty asi raději vůbec ne, že?” Na to lékařka opáčila: ” Vhodné je samozřejmě sladkosti dětem vůbec nedávat. Ale protože děti dávají sladké chuti přednost, tak se tomu asi nevyhneme. Ale mělo by to být jen občas, výjimečně.”

Prolétly mi hlavou matky z mého okolí. Jak by asi to občas vyhodnotily? Většina z nich občas dává dítěti sladké. Většinou je to dvakrát denně. Úplně běžně. Mezi snídaní a obědem sušenku, po obědě bombóny, čokoláda, nanuk, sladký nápoj, sušenky, tyčinky, lízátka,…podle nálady a zásob, případně žádosti prcka v obchodě.  V lepším případě se v nabídce najde ovoce. Někdy dost nevěřícně žasnu, co všechno jsou schopné maminky dětem dát během dvou hodin na hřišti. Kolik by asi ubraly, kdyby jejich dítě mělo diagnostikovánu obezitu? Na jen jednou denně? Jednou týdně?

Chudáci malí závisláčci

Ale to ani není podstatné a hlavní důvod, proč o tom rozhovoru z rádia píšu. Spíš mi začalo být v duchu líto všech těch malých tlouštíků, které třeba mají zodpovědné maminky a ty se rozhodnou, že prcek prostě zhubne a to sladké prostě dostávat nebude! Umíte si to představit? Měla jsem před očima děti, co znám. Zažila jsem převýchovu některých malých chlapečků a vím, že jim to prostě nejde jen vzít a nic jiného nedat! To je podle mě mučení. Opravdu si to myslím. Zkoušela jsem přestat s cukrem už jako malá. Žádná legrace.

Jako dítě jsem to nedokázala

Kolik z vás to tady na stránkách řeší, jak je těžké vynechat cukr. Moc dobře vím, co to je závislost na cukru, na sladkostech, na kávě s mlékem, ale taky sýrech, pečivu a mléčných výrobcích. Kdyby mi to někdo zakázal, asi bych se zbláznila. No fakt. Kdo někdy zkusil sladké vysadit, ví o čem mluvím. Chvíli to jde. Den, dva, týden, nejdéle 14 dní. A pak jsem vyžrala regál se sladkostmi, až mi bylo zle.

Někdy kolem 8 let jsem měla takové první tlusté období. Pamatuju se, že se mi máma snažila sladké nedávat. Dokonce mě přihlásili na nějaké tanečky, ale vůbec jsem se tam nechytala, pletla se mi pravá a levá….U nás doma se sladké zas tak moc nevyskytovalo, ale v tu dobu mi sušenky zarazila. Nevydržela jsme to ani jedna. Kolikrát od té doby já zkoušela nejíst sladké?! Už jako dítě základní školou povinné jsem se pokoušela obejít bez sladkého. Taková to byla sebetrýzeň následovaná sebekritikou a novým předsevzetím. Roky stále dokola….

Nestačilo jen přestat jíst cukr

Dokázala jsem se cukru zbavit až s totální změnou celého jídelníčku, jak ho znáte z našich stránek. A to jsem se musela dopovat zdravějšími sladkostmi, abych přežila den bez sladkého. Proto máme na webu tolik receptů na dezerty :-) Vyhrát nad cukrem je pro mnohé z nás fuška na několik týdnů, měsíců i let a recidiva je možná ihned, jak se zase pustíme ze řetězu.

Kdekdo to zkouší

I mnoho našich známých zkoušelo dětem nedávat sladkosti. Většinou k tomu dopomohly zkažené zuby nebo náběh na cukrovku. Nikde to nikdo nedotáhl. Nikdo nevydržel. Buď vedou s dětmi neustálé boje o to zda a kolik toho mohou sníst, nebo kupují “lepší” celozrnné a jiné rádoby zdravé sladkosti  (s cukrem) nebo děti mlsají potají.

Sebrat dětem sladké, to je stejný problém, jako když chce dospělý přestat kouřit nebo pít. Je to těžké! Tak jak to mají zvládnout malé děti? Notabene třeba v momentě, kdy je jim ještě dost jedno, že mají faldíky a nějaké civilizační choroby jsou jim úplně ukradené. Podívejte na nás, na dospělé, stačí si přečíst komentáře. Máme z toho všeho dávno rozum, už máme nemoci, máme po cukru depresi, máme nadváhu a stejně nemůžeme přestat. Co potom malé děti?

Řešení v podobě domácích sladkostí

Dny běžely a já se pořád v duchu vracela k tomu rozhovoru a měla v hlavě ty neznámé nebohé malé tlouštíky. Jak je možné, že paní doktorka neporadila maminkám, aby dětem nezdravé sladkosti nahradily něčím přijatelnějším? Sladkou chuť děti nejen preferují, jak říkala, ale i potřebují! Chuť na sladké se přeci  uspokojí něčím sladkým, ale bez cukru a zbytečné chemie. Chápu, že dítko zvyklé baštit sušenky, lízátka, nanuky a čokolády asi sladká chuť mrkve či dýně nenadchne, ani v rýži sladkost neobjeví. Ale proto právě potřebují nějaké zdravější sladké varianty. Přeci není řešení jim to jednou za čas dovolit a jinak prostě zakázat. Jak pak mají vědět, kdyješět  mohou čokoládu a kdy už je to moc? “Včera jsem mohla sušenky a dneska ne?”, ptala bych se já před třiceti lety.

Pořád mi vrtalo v hlavě, že tu milou paní lékařku nenapadlo, aby rodiče malým tlouštíkům místo konvenční sladkostí plných cukru, sladidel, barviček a aromat začali dělat zdravé sladkosti. Koneckonců mě to připadá jako jediná možnost. Postupně se vyčistí chuťové buňky a děti začnou sladkost vnímat i u do sladka upravené zeleniny a u obilí. Viděla jsem to na vlastní oči, takže vím, co píšu.

Jsme zvyklí všechno koupit

Možná jsme už tak odnaučení si věci připravovat doma, že nás jiná možnost než kupovat těch nezdravých méně nenapadlo. Tedy ani tu lékařku. I když hned mě napadá, že pro ten případ tu jsou ještě zdravé výživy a v nich alternativy na konveční sladkosti, které se prostě taky dají “koupit” a mají ty hezké obaly, které na některé děti zabírají. Pro začátečníky to může být skvělé řešení. Doma připravené dobroty jsou samozřejmě mnohem zdravější, čerstvější, o ceně ani nemluvím. No, snad nejsem jediná, kdo si myslí, že sladkosti se vůbec nemusí kupovat.

Vaše zkušenosti

Máte s odnaučováním dětí na sladké také zkušenost? Zkoušeli jste jim sladkosti nedávat nebo zakázat? Povedlo se? Máte tip pro ostatní maminky, jak závislost u dětí překonat? Kupujete sladkosti nebo vyrábíte domácí? Jsem zvědavá, jak to vidíte vy, čtenáři.

.