Mé druhé těhotenství – 2. měsíc

První měsíc jsem prošla ani nevím jak. Hlava si uvědomovala, že jsem těhotná, ale tělo nic zvláštního nedělalo. Jezdili jsme s mužem školit obchodníky jedné velké firmy do Prahy a do Olomouce a já se těšila z toho, že to nikdo neví. Po školeních jsem byla trochu utahaná, ale jinak mi bylo fajn.

Váha se mi vrátila, když jsem se vrátila ke své stravě

Zařekla jsem se, že tentokrát nenaberu taková kila a navíc nebudu miminku kazit vývoj pojídáním pitomostí. Úplně jsem vynechala všechny ty sladkosti, co jsem do sebe nacpala nekontrolovaně  v předchozím měsíci. Samozřejmě jsem si už nedala žádné kafe, stejně jsem ho už vůbec nepila, ani mléko už dávno nebylo v mém jídelníčku. Byl to prostě úlet a teď už jsem věděla, že to není ze stresu nebo z podzimu, ale z těhotenství. K mému velkému překvapení se po pár koupelích v zásadité vaně tělo hodilo do normálu, oplaskla mi stehna i boky a váha ukázala zase původní váhu. Zajásala jsem a řekla si, že teď to tedy bude velké dobrodružství, jestli můj současný jídelníček dokáže udržet kila v normě. Nebo jestli snad, nedej bože, bude něco pravdy na tom, že v naší rodině jsou holt ženské po dětech tlusté. Chlácholila jsem se tím, že i kdybych nabrala, teď už vím, jak dostat váhu pod kontrolu. Stačí jíst, jak jíme, a bude to snad brzy zase v pohodě, i kdybych nabrala víc než bych ráda. 

Nemůžu teplou zeleninu, pomóc!

Na pár dní jsem zažila nechutenství. Něco, co v podstatě neznám. Byla jsem vždycky spíš žravá a mlsná než tohle. Neměla jsem moc hlad, když jsem chtěla něco jíst, tak jsem nevěděla co, žaludek byl takový nejistý a nic se mu nezdálo. Nezvracela jsem ani v první těhotenství a naštěstí ani teď.  Ale nějak mi nic nebylo dobré při představě, že to mám sníst. Nejhorší zjištění pro mě bylo, že nemám nejmenší chuť na tepelně upravenou zeleninu. Já se bez tepelně upravené zeleniny pomalu nedokážu najíst a teď jsem najednou neměla chuť pomalu ani na polévku natož na dušenou zeleninu. Naprosto jasně se mi vybavily pocity z dětství a vznikl článek Jak jsem nemohla pozřít vůbec žádnou teplou zeleninu.  Pár dní žaludku na vodě jsem řešila pojídáním placatých suchých rýžových chlebů. Žádná ideální výživa pro zdravého člověka natož pro nastávající matku. Ale bylo to jediné, co prošlo mým „filtrem“. Pak také obilné kaše, to byla pro mě ideální strava. Ani tuhá, ani řídká, ani kyselá, ani slaná, taková krásně neutrální. Ale zelenina nic. Po pár dnech takového podivného stravovacího režimu se mi konečně rozsvítilo a vzpomněla jsem si na umeboshky, které radím všem těhulkám dnes a denně. Dvě tři švestičky a vrátila se mi chuť k jídlu, včetně teplé zeleniny. Nejsem já trdlo! Mohla jsem si ušetřit pár dní nepříjemností, jen zapojit mozek včas. Tak od teď už budu jíst, jak se má. Hezky zpátky kompletní talíř se zeleninou, žádné mlsání okolo, všechno jako dřív, jak jsem zvyklá! Vždyť přeci vím, jak se každý den v mém životě počítá za důležitý ve vývoji miminka. 

Jednodenní hemeroid

Byla jsem s kamarády v kině a v upoutávkách běžela reklama na hory a nějaké lyžování. Začala jsem nahlas uvažovat, že tuhle zimu už si nezalyžuju, protože to už budu mít břicho a příští také ne, protože to už bude mimino. Nijak dramaticky jsem se tím neužírala, jsem houby lyžař, proto se klidně učím na snowboardu, neumím dobře to ani ono, ale baví mě obojí. Ale hlavou se mi ten večer rozběhly myšlenky na různá omezení, která mě zakrátko čekají. Tělo na nic nečekalo. Hned druhý den ráno jsem objevila hemeroid! Já hlava dubová! Minule se mi to stalo ve 4. měsíci, kdy už jsem byla pěkně macatá, ale spíš taková celá oplácaná než evidentně těhotná. Musela jsem si jít koupit těhotenské kalhoty a necítila jsem se fyzicky hezká. Odměnou za tyhle myšlenky mi byl právě hemeroid. A protože vím, že je to všechno v hlavě, tak jsem se tělu omluvila, miminku taky, přepracovala jsem si program, že jsem těhotná a ne tlustá a že jsem vděčná za to, že vůbec jsem těhotná a druhý den byl pryč. Hemeroidy se nevrátily do konce prvního těhotenství, i když jsem nabrala 22 kg, ani porodem, který byl o několikahodinovém tlačení. A teď tohle! Ještě ani nevypadám těhotná a už ho mám! Jsem ostuda. Ještě ten den jsem na tom zapracovala u sebe v hlavě a druhý den byl pryč. Uf, tak to by bylo.

U lékaře

Začátkem listopadu mi lékař potvrdil, že jsem těhotná, že je to osmý týden a že termín porodu vychází 9.6. Váha stejná jako před otěhotněním, tlak v normě, všechna vstupní vyšetření v pořádku. „Uvidíme se ve 12 týdnu na krevních testech a velkém ultrazvuku. Je vám 34, takže bude potřeba asi udělat plodovou vodu. Zatím si dojděte na hematologii, budete si muset zase píchat injekce na ředění krve. Na cévním ať vám napíšou kompresní punčochy, příště půjdete k našemu internistovi na vyšetření, pak později ještě test na cukrovku, nezapomeňte na zubaře. A musíte také na nefrologii s močí kvůli těm vašim ledvinám……“ Říkám mu, že jím jinak než tehdy a že bych si nechtěla píchat ty injekce a tak. Podepře si bradu, můj oblíbený vtipný příjemný gynekolog gentleman, koukne mi do papírů na anamnézu a vzdychne: ” Vy jste případ s tou vaší historií…injekce…nechcete si najít jiného gynekologa?”  S úsměvem říkám, že nechci a že si tedy dojdu na ty testy na hematologii, že to třeba půjde i bez injekcí. Tomu se zas zasmál ona a rozcházíme se. Jsem ráda, že mě na další prohlídku nežene hned za týden, že má tak plno, že mám zase na chvíli pokoj a v duchu posouvám všechna další vyšetření. Tak strašně se mi nechce trávit podzim v čekárnách s Markétkou a poslouchat, co všechno mi hrozí…. Chce se mi užívat si pocitu, že budeme mít miminko a že jsem zdravá, že mě nic nebolí. Nechce se mi ani na ten ultrazvuk, mám z toho špatný pocit a ještě nevím, co se zakrátko dozvím. Zatím žiji v domnění, že je to jaksi povinné.

Srovnání s prvním těhotenstvím

Teď se mi váha při srovnání jídelníčku vrátila, takže vážím pořád 56-57 kg, podle toho, jak jsem zrovna najedená.  Váhu mám tedy zatím stejnou, jupíí. V prvním těhotenství už mi 2 kg nabraná za první měsíc zůstala a navíc se ještě kousek přidal, takže už mám 2,5 kg navrch, tedy vážím 62,5 kg.

V prvním těhotenství jsem sice sportovala, ale neměla jsem na to vůbec energii, neměla jsem sílu se rozběhnout na tenisu za míčkem. Teď sportuji s chutí a energie mám dost. Dochází mi až k večeru, takže mám takový zdravější spánkový režim. Minule jsem ráno nemohla únavou vylézt z postele, teď se pořád budím kolem šesté sedmé sama dobrovolně a už se mi nechce spát.

Nejistý žaludek jsem měla tehdy i teď. Ale minule jsem skončila na rohlících, knedlících a začala jíst víc maso a sladkosti. Navíc jsem zhruba touhle dobou potřebovala co 2 hodiny něco sníst, jinak mi bylo divně zle. Nevyšla jsem tedy bez jablka nebo musli tyčinky ven a běda, jak se nestihla večeře nebo oběd. Umírala jsem hlady a bylo mi šoufl. Teď jsem se po pár umeboshkách zase vrátila k normálu a baštím obiloviny, luštěniny a zeleninu naprosto v pohodě, nic jiného mi nechybí. Dokonce nemívám večer hlad na večeři a tak jdu občas spát bez ní a je mi lehko a dobře.

Tehdy jsem chodila na gravid lekce, teď blízko žádné nemám, takže dál chodím na normální jógu, pilates a bez potíží cvičím i na břiše. Nedělá mi to vůbec problém, tehdy to nešlo už touhle dobou. Nemohla jsem se na břicho vůbec položit, natož na něm cvičit nebo ho posilovat. Vadilo mi i oblečení, které bylo v podbřišku přiléhavé, jako třeba džíny. Že se něco v břiše děje cítím, takže mi nedělá dobře natahovat se nahoru do skříně apod. Taky mi není příjemné ležet na levém boku. Ale ležet na břiše můžu a tak si to užívám, dokud to jde. Nosím bez potíží svoje oblečení, ale vím, že za měsíc dva budu potřebovat těhotenské z krabice ze sklepa :-)