Je mléko základ jídelníčku?

Pramen zdraví z Posázaví

Vyrůstala jsem v době, kdy nadprodukce masných a mléčných výrobků vedla k ohromné reklamní kampani, hlásající, že jen živočišné bílkoviny jsou ty plnohodnotné. Bez masa neexistoval oběd, jedlo se často a všichni si mysleli, že je důležité pro zdraví. A co teprve mléko? Alespoň 3x denně mléčný výrobek bylo doporučení lékařů. Mléko a mléčné výrobky jsou potřeba hlavně kvůli vápníku. Aby jste měli silné kosti a zdravé zuby, je potřeba pít denně půl litru mléka.

Sunar je kvalitnější než mateřské mléko

Už jako ani ne 6 týdenní mimino jsem přešla na sunar. Tedy moje vůle to nebyla, ale pediatři si tenkrát asi opravdu mysleli, že sunar je lepší než kojení. Ví se přesně, kolik dítě vypilo. A kdo ví, co je za sajrajty v mateřském mléku.  A moje vysokoškolsky vzdělaná máma tomu uvěřila, přeci jen doktor to musí vědět nejlíp! Ve školce nás nutili pít teplé mléko, brr na ten hnusný škraloup nezapomenu do smrti. Do škol se zavedli mléčné svačinky a mléko se jelo ve velkém. Naštěstí moje máma mléku jako takovému nikdy příliš nefandila, tak se u nás ráno pil zásadně čaj, kakao se nevařilo a mléko jsme měli jen ke špenátu a studené. Ale tvaroh, máslo a sýr se u nás jedl hodně.  A mně začaly první problémy. První antibiotika už v prvním roce života, silná pylová alergie už ve třech letech, každou prohlídku u zubaře vrtaný zub, dva i tři, časté a opakované záněty středního ucha, angíny…

Mýtus stále trvá

Od té doby uplynulo už víc jak třicet let a tenhle hluboce zakořeněný mýtus o prospěšnosti mléka trvá dosud. Upřímně nemohu uvěřit tomu, že i přes informace, které dneska máme o každé potravině, o možnostech si sám cokoliv nastudovat, si lidé stále myslí, že bez mléka to nejde. A nebo jde, ale nemůžeme být bez něj zdraví. Jak je to v téhle době možné? Vždyť já už to vím určitě víc jak 10 let. To je reklama tak strašně mocná? Nebo to lidé prostě nechtějí slyšet, aby nemuseli sáhnout na své oblíbené pochutiny?

My to zvládneme bez sunaru

Když jsem čekala syna, hrozně jsem si přála se vyhnout sunaru. Že bych nekojila mě ani nenapadlo, ale prostě jsem si myslela, že po odstavení musí mít každé dítě do 2-4 let i déle (jak jsem to viděla v okolí)  nějaké to umělé tzv. pokračovací mléko. Aniž bych tenkrát měla tolik informací, co mám dneska, jasně jsem věděla, že nechci svému dítěti dávat nějaký sušený instantní prášek, ani jako doplněk, natož jako základ jeho stravy. Ale co mu tedy mám dávat? A tak jsem hledala, čím sunar nahradit. To jsem  ještě nevěděla, že není vlastně co nahrazovat.

Když se syn narodil, dostala jsem od paní doktorky ve Vrchlabí jednu z nejlepších rad.“Snažte se ho kojit do 2 let, to pro něj uděláte nejvíc”. Doteď si pamatuji, jak mi spadla čelist. Mám to, nebudu potřebovat sunar! Tenkrát před 4 lety (nevím jak je to dnes), se doporučovalo kojit do půl roku, pak přejít na sunar a kdo kojil do roka, byl hrdina, nebo taky blázen. Přiznám se, že kojení dvouletých dětí mi, než jsem se stala matkou, přišlo divné, až úchylné.  Některé moje kamarádky dávaly sunar už od třetího měsíce jen proto, aby jim dítě spalo v noci, přitom vlastního mléka měly dost. Do roka nekojila žádná. Proč taky, je to opruz, nevyspíš se, dokud ho nenacpeš sunarem a kaší…to jsem slyšela pořád. Když jsem přijela domů nadšená s touto informací, byla jsem za pěkného blázna. Kamarádky si ťukaly na čelo a smály se, jak mi to moje nadšení dlouho vydrží. Ha, ha, že po půl roce budu ráda, že už nekojím.

Kojila jsem víc jak dva roky

Ale já kojila i po půl roce. Kojila jsem i v roce, v roce a půl i ve dvou letech a už mi to u vlastního dítěte nepřišlo úchylné. Syna jsem odstavila ve 2 letech a čtvrt a fakticky se úplně odstavil o tři měsíce později. Můj syn kojení miloval, takže kdybych ho nechala, kojím ho asi dodnes. A ne že by mi kojení zrovna šlo. Ze začátku to fakt strašně bolelo, víc jak měsíc jsem měla zatnuté zuby bolestí. Z jednoho prsa nám to skoro nešlo, malý plakal, prohýbal se a já trpěla jak zvíře. Dva roky jsem se pořádně v kuse nevyspala, moje dítě vyžadovalo mléko skoro každé 2 hodiny, než jsem v roce a půl dokázala odbourat noční kojení. Pak se vše srovnalo a mě začaly zlobit prasklinky na bradavkách, které se mi uzdravily až po úplném odstavení.  Někdy to bylo peklo, ale moje víra v dobro kojení byla prostě silnější.

U pediatra to nebylo lehké

V dětské poradně jsem s díky odmítla vzorky sunaru a hrdě hlásila, že budu kojit do 2 let. Na pohled sestřičky asi nikdy nezapomenu. V půl roce jsme měli začít s příkrmy a já opět ještě nepoučená hlásila, že my začneme až v 8 měsíci, kvůli možným dědičným alergiím. Sestřička mi tenkrát “povolila” maximálně měsíc, pak už mu to moje mléko prý nemůže stačit, musí jíst kromě zeleniny a ovoce hlavně maso a mléčné výrobky. A taky musí co nejdříve dostat lepek! Ještě jsem se bránila, že mu přeci nebudu dávat mateřské mléko od jiného živočišného druhu, když mám dost vlastního! Se zlou jsem se potázala. To to ta příroda divně vymyslela, že mi nestačí vlastní mléko a moje dítě musí dostávat mléko od krávy!

Nezbylo mi, než sestřičce s doktorem odkývat jejich doporučení a na příští kontrole se pochlubit, co vše už papáme. A byl klid. Daniel do 8 měsíce neměl v puse nic jiného, než mateřské mléko a v podstatě do prvních narozenin se to moc nezměnilo. Do roka nechtěl skoro nic jíst. Zeleniny s obilovinou snědl 2-3 malé lžičky, občas kousek napařeného ovoce a zase k prsu. Doktor mě chválil, jak malý pěkně prospívá a já si vždy před kontrolou nastudovala, co vlastně malý má podle příruček jíst, abych věděla, co říkat.

Potkala jsem Evu

Když jsem začínala řešit první příkrmy potkala jsem Evu. Měla to nastavené úplně stejně jako já a se spojencem to šlo o moc lépe. Už jsem neměla potřebu každému vysvětlovat svoje stanovisko, stačilo mi, že na to nejsem sama, že si můžeme vyměňovat zkušenosti a podporovat se. Do teď děkuji “náhodě”, že jsme se potkaly. Jasně, já vím, že to náhoda nebyla, prostě jsme se měly potkat!

Radost ze zdravých dětí

Jelikož jsem člověk, který se rád vrhá do neznámého s velkou vervou a vše si k tomu ráda nastuduji, dostala jsem se jako čerstvá matka k úplně jinému druhu literatury, než jsem do té doby četla. Konečně jsem našla, co jsem hledala a naštěstí poměrně krátce po porodu. Byla to knížka od Vlaďky Strnadelové Radost ze zdravých dětí. Vše, co jsem do té doby studovala (a že jsem byla v oblasti výživy opravdu za 20 let bádání zběhlá), mi díky této knížce konečně docvaklo a dalo smysl. A podle této knížky jsem začala krmit sebe i své dítě. Daniel nejedl žádné mléčné výrobky, nic, co obsahuje cukr, žádné sladkosti, komerční  sušenky… Lepek jsem mu nedala žádný do roka a po roce ho dostal jen ve formě ovesných vloček a ještě jen trošku. Byl živ jen z mateřského mléka, zeleniny, trochy ovoce, všech druhů obilovin. Postupně jsem přidávala různé druhy luštěnin, mandle, olejnatá semena a trochu ořechů. Maso ochutnal až po roce a půl a měl ho jen občas a většinou rybu. Sladkosti jsem vyráběla z ovoce a agaru, dělala mu obilné krémy a různé poháry. Dany baštil, jak málokteré dítě. Jedině Evy Markétka jedla ještě víc než on :-)

Kde se v krávě bere vápník?

Stejně mu budeš muset dávat sunar a mléčné výrobky, až přestaneš kojit,  slyšela jsem poměrně často. Nebudu, bránila jsem se. A jak mu dodáš vápník a bílkoviny? Čím je tedy nahradíš? A tak jsem začala vysvětlovat, že není potřeba nic nahrazovat, že v naší stravě je vápníku a bílkovin víc než dost. A v čem jako? V zelenině, v mandlích, v semínkách, v obilovinách a v luštěninách. To stačí, je tam naprosto vše. Vždyť kde se bere v krávě vápník, když její mléko ho obsahuje hodně a přitom ona sama mléko nepije? To je záhada, sama se živí  jen obilím a trávou, je obrovská a vápníku má přitom dost! Kráva je asi zázrak přírody. :-) Stejně jsem byla a jsem za blázna. Bez mléka to prostě nejde, tak hluboko je to zakořeněné v lidech kolem nás, že i mojí blízcí se několikrát ujišťovali a stále ujišťují,  jestli to mám opravdu dobře nastudované a ověřené, abych malému neublížila.

Jak vznikly kurzy?

Kolem 2 let začal Dany chodit 2x týdně na dopoledně do školičky a zpráva o našem jiném stravování se rychle rozšířila. Maminky ostatních dětí na nás koukaly trochu nedůvěřivě, ale když proběhla několikrát ve školce vlna chřipek a nachlazení a všechny děti postupně odpadly, naše byly zdravé. Když měly rýmu, tak den dva. My dvě jsme zářily energií, viditelně jsme hubly, vypadaly normálně a tak se nás maminky začaly ptát, jak to tedy máme s tou naší stravou. Uspořádaly jsme pro ně jednu sobotu kurz vaření s přednáškou a bylo narváno. Musely jsme udělat ještě několik termínů, a tak vlastně vznikly naše první kurzy. Některé jsme nakazily naší stravou, některé si vzaly jen něco.

Proč nám mléko škodí?

A jak je to tedy s tím mlékem podrobněji? Opravdu ho nepotřebujeme? A co místo něj? Fakt se nemusí ničím nahrazovat? Proč nám škodí? Vždyť naši předkové ho přece dříve pili? Jak se zbavit závislosti na mléku a čím ho z počátku nahradit, než vám přestane chutnat? A kde je nejvíce vápníku? To vše vám povím příště. Je to totiž námět na knížku a ne na dva tři řádky. Prozatím mi zkuste věřit a zkuste ho na chvíli vynechat. Zvlášť teď v zimě, kdy je tělo potřeba co nejvíce vnitřně prohřívat, nám ochlazující mléčné výrobky škodí nejvíc. Co ho zkusit 1.12. na 23 dní vyřadit jako adventní půst.  Uvidíte, jak se vašemu tělu uleví.