Na food exkurzi v Sapě » Jíme Jinak

Na food exkurzi v Sapě

Autor , Rubrika Nepřehlédněte, Právě se děje, 13.11.2017

Štítky:,

Znáte vietnamskou kuchyni? Byli jste někdy v Sapě? Já ano. Ochutnala jsem tam to nejlepší, co mi bylo doporučeno a musím přiznat, že to byl opravdu kulinářský zážitek.

Sapa

Do Sapy jsem už se toužila dávno podívat, ale netroufla jsem jet sama, když jsem nevěděla, jak to tam chodí. Když mi kamarádka nabídla, že v sobotu je možné Sapu navštívit i s vietnamskou průvodkyní, neváhala jsem ani minutu a moc se na exkurzi těšila. Součástí exkurze bylo několik ochutnávek toho nejlepšího, co zde umí uvařit a že to bylo opravdu výjimečné, jsem se ráda přesvědčila na vlastní kůži.

Sraz byl v sobotu dopoledne přímo před tržnicí a hned jsme, asi v deseti početné skupince, vyrazili na první ochutnávku. Průvodkyní nám byly moc milá vietnamka Marcelka, která žije v Čechách od narození. Její vietnamští rodiče dodržují tradice a i když žijí v Čechách, vaří si svoje tradiční vietnamské pokrmy. Marcelka tudíž má srovnání jak české, tak vietnamské kuchyně a velmi ochotně se s námi podělila o všechny svoje poznatky a zkušenosti.

Kapří polévka

Jako první jsme šli na kapří polévku. Jelikož jsem vyrazila bez snídaně, moc mě potěšilo, že hned první pokrm bude zrovna polévka, kterou jsem zvyklá už roky snídat. Dorazili jsme do malého bistra, které svým omšelým zjevem zrovna moc nelákalo k návštěvě a kde podávali pouze tento, jeden hlavní pokrm. Marcelka nám vysvětlila, že ve Vietnamu je normální, že v jednom bistru vaří pouze jeden druh jídla, které umí nejlépe a jsou s nim vyhlášení. Stejní lidé ho vaří každý den třeba i dvacet a let a jsou na to hrdí. Vůbec Vietnamci jsou prý mnohem skromnější a pracovitější, než Češi.

Polévka se podávala ve velkých miskách, kdy jedna porce by mi určitě stačila k obědu. Jelikož nás čekalo ještě několik dalších ochutnávek, dala jsem si polévku raději napůl s kamarádkou. Polévka vypadala a chutnala a voněla skvěle. V míse bylo spoustu zeleniny, kulatých nudlí, zelených natí a bylinek. Chuť byla jemná a nahoře plavaly osmažené kapří kousky. Do polévky jsme si mohli přidat nakládanou zeleninu s chilli a jedla se hůlkami a lžící. Byla naprosto skvělá.

Rolky z rýžového papíru

Jako druhá zastávka posloužilo další nenápadné bistro, které bych asi měla problém sama znovu najít. Opět zde podávali jen několik druhů jídel. Jejich specialita byly čerstvé rýžové rolky plněné masem, bylinkami a zeleninou, které se vyráběly přímo před očima zákazníků. U dvou velkých hrnců seděla paní, v hrncích se vařila horká voda a na nich bylo položeno velmi jemné síto. Na síto vždy paní nalila naběračku těsta, které bylo utvořeno z rýžové mouky a vody, a během chvilky se v páře utvořila bílá placka. Tu naplnili směsí zeleniny, bylinek a trochy masa a podávali s omáčkou z octa, chilli a zeleniny. Bylo to opět excelentní.

Jako druhý chod jsme dostali rýžovou kouli z lepivé rýže, plněnou směsí z mungo fazolek, posypanou smaženou cibulkou a arašídy. Pro mě opět lahoda, taková hutnější snídaňová kaše, ale na rolky z čerstvého rýžového papíru to nemělo.

Na čerstvé rolky se ve Vietnamu chodí pouze do bistra, doma je běžně nedělají. Vůbec se prý ve Vietnamu mnohem častěji jí venku na ulici, v bistrech, je jich spousty na každém rohu a cenově jsou velmi dostupné, takže se ani nevyplatí připravovat si pro sebe každé jídlo doma.

Jak to chodí ve Vietnamu

Od Marcelky jsme se dozvěděli, že ve Vietnamu se vstává poměrně brzy, někdy kolem páté, většina lidí si jde ven zacvičit, takže parky a ulice jsou běžně plné cvičících lidí a pak si dávají k snídani polévku. Jako další pokrm mají něco lehkého, většinou zeleninu, něco s rýže, někdy i masem a spoustu zeleniny a zelených bylinek. Vůbec nejsou zvyklý na pečivo a zahušťování moukou. Mouku jako takovou nepoužívají, používají jenom rýžovou mouku a z té dělají různé pokrmy včetně nudlí a nudliček. Pak jdou lidé do práce, obědvají několik pokrmů v malých mističkách, kdy pokaždé mají rýži, prý na 90 % bílou, ale různé druhy, od sypké až po lepivé. V mističkách bývá upraveno maso, ryby, tofu se zeleninou na různé způsoby, v každém pokrmu je spousty zeleniny, bylinek, zelených natí. Z luštěnin používají nejčastěji mungo fazole a také jiné druhy fazolí, čočku a hrách nebo cizrnu prý ne. Po obědě mívají ve Vietnamu kvůli horku siestu a pak se zase pracuje a večeří. Večeře bývá obdobná obědu, neexistuje u nich, aby se odbyli chlebem s něčím, to tam prý vůbec nejedí. U večeře se schází rodina a vůbec jako rodina prý drží hodně pospolu. Večer, když se ochladí, se zase cvičí venku.

Jejich kuchyně je vlastně velmi lehká. Obsahuje poměrně hodně masa, ale také spoustu zeleniny na spousty úprav, hodně zelených natí, salátů, bylinek. Vietnamci jedí velmi pestře, mají opravdu široké spektrum potravin. Kromě spousty druhů masa, jedí také veškeré vnitřnosti, umí zpracovat uši, rypáčky, i slepičí pařátky… Umějí dobře upravit ryby, kraby, mořské plody, šneky, ale i střeva a kdovíco ještě. Jako dezert používají nejraději exotické ovoce, mají tam druhy, které ani já neznám. Také rádi používají kokos a mungo fazole. Náplň dezertů bývají velmi často uvařené mungo fazole nasladko. Zažili jsme se v koláčcích, ve smažených koulích, ale také jako náplň v rýžových koulích.

Abychom viděli, z čeho všeho se ve Vietnamu vaří, vzala nás Marcelka do jednoho z mnoha obchodů s potravinami, kterých je tam nespočet. Vedle hromady druhů zeleniny, ovoce, bylinek, zelených natí, které ani nedokážeme pojmenovat, jsou bedny s kraby, šneky, střevy, oušky, malými oškubanými kuřátky a kdovíčeho ještě. Poznala jsem chlebovník, taro brambory a pár dalších celkem exotických věcí, ale u většiny jsme vůbec netušili, co to je. Co se týče potravin, které znám a používám, nakoupila jsem si kuzu, černý sezam, několik druhů rýže a fazolí, sušené shitaké houbičky, rýžovou mouku, domácí tofu, zelené natě které neznám a něco, co má být nějaký druh brambory. Co se týče ceny, všechno, kromě kuzu, stálo 25, 30 nebo 40 korun, kvalitu vůbec netuším.

Na obědě v restauraci

Další zastávka byla v celkem pěkné restauraci, kde jsme dostali tradiční obědové menu. Což bylo několik mističek s různými druhy jídel, sama Marcelka nevěděla, co zrovna budou podávat. Pro všechny tradičně bílá rýže a něco jako mísa s polévkou, ve které byl vývar a spousty zelených bylin. Chutnalo to skvěle už samotné, ale dalo se to použít i na polití rýže. V mističkách bylo plněné tofu, ryba a asi bůček se zeleninou, k tomu vodní špenát s česnekem a další dobrůtky.

 

Na kafi a dezertu

Na závěr jsme zašli na vietnamské kafe, které je velmi silné a podává se se slazeným salkem, byla varianta s ledem nebo teplé. Velmi zvláštní, ale chuťově dobrá kombinace. Jako dezert nám Marcelka objednala směs fazolek mungo s grepovou kúrou a maniokovými kuličkami, přelité kokosovým krémem. Dezert byl teplý, jen lehce nasládlý a moc dobrý.

Od vedlejšího stolu jsem zaslechla typického českého tatínka, že ty vietnamské dezerty jsou pěkně hnusné, že by měli někdy ochutnat pořádný větrník :-). No každý národ je holt zvyklý na něco jiného. Myslím si, že přeslazený větrník by je určitě neokouzlil. My jsme ochutnali víc jejich dezertů a nic nebylo přeslazené, spíše velmi lehce oslazené a lehoučké. Na doma jsem si koupila dezert z rýže a mungo fazolek zabalený v banánovém listu a byl opět lehoučký.

 

Kachnička ve vejci

Během ochutnávky se Marcelka zmínila, zda známe vejce s kachničkou. Prý se jedná o oplodněné kachní vejce, které se nechají do 20 dne vyvíjet a pak se kachně sebere a uvaří, včetně zárodku. Prý je to obrovská delikatesa a dva odvážlivci projevili přání to zkusit. Marcelka tedy koupila dvě kachní vejce a zařídila i tuto neobvyklou ochutnávku.

Vejce nám servírovali s nějakou omáčkou a vypadalo to dobře. Ovšem, když se vajíčko rozkrojilo, byla uvnitř viditelná, malá kachnička, kolem byl žloutek a bílek. I ti dva odvážlivci měli co dělat, aby kachničku ochutnali, když pak jeden vypreparoval oči, už nikdo nestál o to, kachničku dojíst.

Já, ač jsem odvážná, jsem tohle nedala, ani kousek žloutku, který odvážlivci považovali za delikatesní. Ale odvážila jsem se ochutnat salát ze slepičích pařátů a asi to budu považovat za vrchol toho, co jsem za svůj život zatím ochutnala.

  • materiály

    SERIÁL: Jak na zimu?

    Víte, jaké změny je potřeba v jídelníčku udělat?

    • Ukážeme vám klíčové souvislosti pro biologickou zimu
    • Jaké konkrétní potraviny patří do zimního jídelníčku
    • Jak ledviny ovlivňují náš život jak je posílit.
    Přihlaste se a pošleme vám seriál na e-mail.

    Chci poslat seriál ZDARMA
  • 18 komentářů. Jak to vidíte Vy? Napište.

    Profilová fotografie na Facebooku

    Krásný článek a si i nádhená ochutnávka já sama bych všechny ochutnávky nezvládla, . Jana

    My jsme měli od každého jen trošku 🙂

    monimar

    Evi, moc hezky napsané. Evi jak se prosím dostane normální smrtelník na takovou prohlídku? Pořádá Marcelka prohlídky i pro veřejnost? děkuji 🙂

    Tam jsem byla já Helča 🙂

    monimar

    Helenko omlouvám se koukám na Vás a píšu o Vás a napíšu Evi, to jsem koza….omlouvám se. Však já vím 🙂

    V pohodě :-).

    Marcelka pořádá prohlídky pro veřejnost, ale je i spousty jiných průvodců, není to nic neobvyklého.

    monimar

    Helenko hned jsem koukla na web a našla jsem prohlídku za 2500 Kč. To mi připadá neuvěřitelná částka 🙁 :-(…. ještě se podívám. Přece jen je lepší jít s někým kdo ví kde mají jaké dobroty a seznámí vás se zvyky a povypráví. Děkuji 🙂

    Moje prohlídka stála 600 Kč a bylo v tom i to jídlo, ale spíš ochutnávka.

    Evi, vas clanek me nadchl tak, ze jsem se hned dala do hledani info o Sape. Moc mi pri hledani mist pomohla http://www.sapamapa.cz/. Vzala jsem celou rodinu a sli jsme na pruzkum. Zjistila jsem ze kapri polevku jste mela v Bún Cá Hải Phòng, a pokud jste sli na rolky po schodech do prvniho patra tak to byl Phương Phượng. Kapri polevka, byla proste dokonala 🙂

    Helenko, … promin za prohozeni s Evou

    V pohodě 🙂

    To je zážitek že ano? Děkuji za mapu, jsem ani netušila, že to má takové krásné popisky. Rolky byly bez schodů, v přízemí, kousek od kapří polévky.

    Do sapy se taky chystáme.
    Jídlo v Asii mi strašně vyhovovalo, téměř každé jídlo rýže + čerstvá zelenina a čerstvé maso.
    Přiznám se, že jejich zákusky mi taky moc nejely (zdály se mi přeslazený a divně ochucený), ale vzhledem k tomu, že všude byla kupa ovoce za nízký ceny, tak nám žádný větrníky opravdu nechyběly:)

    Děkuju za reportáž!

    Mně kdysi v Asii, co se týče sladkého, nejvíce chutnaly různé ovocné smootie, pak palačinky s ovocem a smažené banány se sezamem a sampzřejmě různé ovocem. V tom horku ani člověk neměl na nic jiného chuť.

    Janina

    Asie v Praze 🙂 Super reportáž, připomnělo mi to spoustu asijských chutí, kterých jsem si mohla na jaře vyzkoušet opravdu hodně. V celé Jihovýchodní Asii se vaří podobně, na Filipínách včetně těch kachniček, což je tedy síla, to teda jo! My jsme kolikrát vůbec nevěděli, co vlastně jíme! Do Sapy bych se taky jednou ráda podívala, určitě s průvodcem. Ale i takhle je to milé, díky!

    Vítej Jani! To musel být zážitek ta vaše cesta! Musím říct, že ta vietnamská kuchyně mě velmi mile překvapila. A hlavně ty polévky, ty jsou prostě vynikající!

    Profilová fotografie na Facebooku

    Ty brďo, ta kachnička na závěr! Tento článek by měl mít varování v záhlaví. 😀 Ufff…
    Jinak hezký článek, jsem ráda, že alespoň takto zprostředkovaně už vím, co je Sapa a jak se tam vaří. Díky Helenko.

    Zobrazit všech 18 komentářů

    Jíme Jinak