Od Adama » Jíme Jinak

Od Adama

Autor , Rubrika Duchovní zdraví, Magazín Zrnění, Právě se děje, 20.04.2017

Štítky:

Tento článek vyšel poprvé v Zrnění č. 4/2010.

 

Toto je výčet rodopisu Adamova: V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží. Jako muže a ženu je stvořil, požehnal jim a v den, kdy je stvořil, dal jim jméno Adam (to je Člověk).

Gn 5, 1-2

 

Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z  toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“

Gn 3, 8-12

 

První z úryvků je nad jiné důležitý, neboť jednoznačně odhaluje podstatu člověka jakožto jednotné bytosti. V přesném překladu Adam není pouze mužská podoba člověka, ale člověk jako takový, ten člověk, který byl stvořen jako první a sám, člověk-celek zahrnující muže i ženu. Eva byla stvořena později „člověku ku pomoci“, ze stejného materiálu a podstaty (což je přesnější výklad než stále dokola tradované žebro) a v této fázi ještě nešlo o nic špatného – ze základní jednotnosti se stala zdravá a vyrovnaná polarita. Obě podoby člověka žily pospolu, bez práce a bázně a byly nesmrtelné. Sami sebe ještě oba chápali jako dvě polovice jednoty, ne jako protiklady – což je význam onoho „oba byli nazí, ale nestyděli se“. Jejich nahota nebyla ještě cestou k odhalení odlišnosti, byla znakem jejich splynutí a za svůj vzájemně se doplňující charakter se neměli proč stydět.

Potom však, navedeni hadem, oba pojedli ze stromu poznání a poznali, že jsou nazí. Totiž nešlo ani tak o poznání nahoty, jako spíše o poznání, že se od sebe liší. Uvědomili si, že nejsou jen nerozlučným celkem, ale také dvěma různými bytostmi. Jak užitečná je zde stará řečtina, která nás poučuje o významu slova ďábel: diabolos je odvozeno od slovesa dia-ballein, tj. „hodit od sebe, hodit do dálky“ (vzpomeňte na známé slovo diskobolos, tj. „vrhač disku“). Ďábel tedy není nic jiného než „rozdělovač“, ten, který vrhá věci od sebe a tvoří mezi nimi vzdálenost. V podobě hada se vlichotil Evě a oddělil ji od Adama. Veškerý další jeho život a dílo není v podstatě ničím jiným než nepřetržitým úsilím o zkažení jednoty, o rozpoutání sporů, o štěpení a rozpad.

Ďábel tedy definitivně rozdělil člověka na dvě bytosti, už ne vzájemně srostlé, ale vzájemně oddělené, odlišné, hledající se a potřebující se a Bůh jim naložil také rozdílné úkoly a strázně. Muži polní lopotu a ženě bolestivý porod. Ke stromu života postavil na stráž cheruby a zbavil tak člověka nesmrtelnosti.

Druhý úryvek připomíná, že ho také zbavil jistých rajských výhod. Člověk například poznal stud a přepásal se fíkovým listím. Dále poznal strach – uslyšel hlas Boha a běžel se schovat do roští. Kromě toho se mu podle všeho zatemnila inteligence, když předpokládal, že ho vševědoucí Hospodin v roští nevyhmátne. A v neposlední řadě se v něm probudilo ego, které je vždy znakem oddělení člověka od druhých, takže se trapně hájí: To ne já, to Eva mě navedla, a vzápětí Eva: to ne já, to had.

Následuje Boží ortel a teprve po něm Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa,) protože se stala matkou všech živých. Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. (Gn 3, 20-21) Oba pak odcházejí ze zahrady Eden jako zpráskaní psi a psům, jakož i jiným zvířatům, se také v ledasčems podobají – musí si vydobývat své živobytí, musí se navzájem pracně hledat a sbližovat, mají strach a jsou oděni ve zvířecí kůži. Právě tento „oděv z kůže“ je hlubokým symbolem úpadku člověka na úroveň šelmy a nese se s námi dodneška.

Hledáme-li tedy dnes smysl našeho života v návratu k celistvosti a k souladu s vesmírným řádem, můžeme to v biblických intencích chápat i jako snahu o odstranění následků prvotního hříchu.

Pořád ale zůstává nezodpovězena otázka, co to vlastně bylo za strom, z něhož Eva utrhla zakázané plody. To si nechme na jindy.

 

Jíme Jinak