Plevel – první jarní zelenina

Utrhnout a sníst

Tohle mě moc baví – jít ven, něco tam utrhnout a dát to na talíř. Příroda se v únoru probudila a pod sněhem už rostlo kdeco, jen jsme to neviděli. Sníh slezl a první výsledky stoupající jarní energie můžeme vidět na vlastní oči. Všechno roste a pučí. Všude jsme včera nacházeli sněženky, ty tedy nejíme, a mnoho plevelu, který naopak jíme.

Proč jíst plevel

Mladé jarní rostlinky jsou plné vitamínů (včetně tolik žádané kyseliny listové), minerálů a enzymů, kterých jsme v zimě neměly takový přísun, protože nic moc čerstvého, co by se dalo sníst, jsme venku neměli. Všechno bylo dovezené nebo dlouho skladované, v lepším případě kvašené nebo naložené, často ale mražené. Zkrátka to, co nám v zimním jídelníčku chybělo, to nám jarní rostlinky bohatě vynahradí. Jsou v nich právě ty látky, které potřebujeme právě teď na jaře. Většinou podporují funkci jater a žlučníku, jejichž období právě nastává.

Například kopřivy a pampelišky obsahují hodně železa, takže pomáhají s krvetvorbou. Jsou vhodné pro každého, dokonce i pro těhotné a kojící maminky. Pampeliška i kopřiva působí povzbudivě na metabolismus, obě pomáhají odvádět z těla škodlivé látky a výborně se hodí na jarní očistné kúry. 

Co se dá jíst

Pokud jste doposud nebyli zvyklí něco zvenku donést domů a sníst, budete se asi divit, až prozkoumáte nějaký atlas či herbář. Jedlé je venku kdeco. Většina toho je i léčivá a některé plevely překvapivě chutné. Nejlepší je vyrazit ven s někým, kdo se vyzná, tyhle rostliny běžně jí a zatím se neotrávil. Nicméně pampelišky,  kopřivy, sedmikrásky, jitrocel, řebříček či hluchavku pozná snad ještě každý. Ty všechny můžeme v kuchyni využít. Na různých místech se už nacházejí, stačí vyrazit na procházku s košíčkem či plátěnou taškou, natrhat, donést domů a použít. Jedlých planých bylin je samozřejmě mnohem víc. Mezi mé oblíbené patří také žabinec ptačinec, bršlice kozí noha, česnek medvědí, mateřídouška, šrucha a kokoška pastuší tobolka. Jedlých a chutných je samozřejmě mnohem, mnohem více.

Kolik toho můžeme sníst

Samozřejmě se to nesmí přehnat s množstvím. Na chuť divoké zeleniny nejsme většinou moc zvyklí a polévka či rizoto připravené výhradně z plevele nás asi chuťově zklame. Někteří bylinkáři varují před příliš velkým množstvím plané zeleniny, protože prý už na tu energii nejsme stavěni, je prý na nás moc silná. Ale právě pro tu sílu jarních bylin, které se prodraly na svět jako první navzdory nedávnému sněhu a v konkurenci všech ostatních rostlin, ji chceme jíst. Chceme získat kus té síly. Osobně si navíc myslím, že toho nedokážeme sníst tolik, aby nás to porazilo. Zas taková lahůdka pro strávníka zvyklého na běžnou stravu to není. Navíc naše holky každé jaro a léto spasou hromady plevele a zatím k žádnému evidentnímu předávkování nedošlo. I když možná že právě uždibování všeho toho zeleného kolem jim dává tu energii, co nám dospělým mnohdy chybí…

Každopádně nejste-li zvyklí, začněte pozvolna, po troškách a míchejte to se zeleninou, kterou máte rádi.

Jak planou zeleninu používat

Určitě ji před použitím v kuchyni opláchneme ve studené vodě. Pak už můžeme podle libosti buď jen využít jako čerstvou posypku (ne syrové kopřivy), nasekat do salátu, přidat do polévky nebo do jakéhokoliv receptu, kde používáme zeleninu.

Členům rodiny, kteří by něco takového nesnědli, kdyby to viděli, můžeme planou divokou zeleninu zamaskovat do karbanátků, nádivek, placek či rozmixovat do krémové polévky nebo špenátu.

A jak už bylo řečeno prve, nepřežeňte to s množstvím, aby se vám nestalo, že bude mít rodina pocit, že má k jídlu talíř plný trávy. Protože přesně tak bude nezkušenému pojídači bylin planá zelenina v příliš velké koncentraci chutnat.

V ideálním případě nikdo nic nepozná a všem bude chutnat jako obvykle. Aspoň tak se o to snažím já. A protože mi doma jedí zatím všichni všechno, můžu si dovolit s bylinkami a planou zeleninou jídla i zdobit, jak vidíte na fotkách.

Kde sbírat

To je vždycky velké téma. Obecně je žádoucí, aby to nebylo u silnice, někde u skládky, tam, kde čurají pejskové apod. Nemám nic proti, jen bych ráda připomněla, že většina zeleniny, kterou většina lidí používá, neroste v tak ideálních podmínkách, jak bychom chtěli a jak mnohdy věříme. Myslím si, že divoká zelenina, byť rostoucí někde v městě, bude obsahovat méně pesticidů a nežádoucí chemie než valná většina běžně kupované zeleniny. Navíc se všemi již dříve uvedenými výhodami. Samozřejmě, máte-li po ruce panenskou přírodu, máte vyhráno. Ale žijete-li ve městě, není nutné na planou zeleninu zanevřít. Seberte odvahu a zkuste to.

A teď vy

Dejte vědět, co už u vás roste, co dáváte do jídla u vás doma a jak to chutnalo. Já jsem na našem Facebooku umístila fotky z dnešní procházky, abyste měli inspiraci, co hledat,  jak planá zelenina venku vypadá a kde je schovaná. Nezapomeňte, že vaše vlastní jarní recepty můžete také dobře uplatnit ve foto soutěži, která běží na Facebooku Jíme Jinak. Hrajeme o super ceny!