Domů > Magazín > Žijeme jinak

Pořád se něco vyhazuje

Vyhazuje se kde co. A mnohdy zbytečně. Zejména jídlem se plýtvalo už za mého mládí a plýtvá se jím dál. Víte, kolik tun masa se v ČR ročně vyhodí? Vyhazovat jídlo není dobré, ale snad se blýská na lepší časy. Jestli se nepoučíme, můžeme se dočkat na talíři hmyzu, který má být povýšen do kategorie hospodářská zvířata. Tak toho bych se nechtěl dožít.

O vyhazování

Tuhle soused táhl k popelnicím gauč, který se rozhodl jen tak odložit. Viděl jsem to z balkónu, a tak jsem na něj zakřičel, jestli tuší, kdo to bude uklízet. Popeláři asi těžko. Odpověděl mi, že je mu to jasné, ale že neví, co s gaučem, když si koupil nový. Poradil jsem mu svozný dvůr, i když z vlastní zkušenosti vím, že je to rada knížecí. Zkuste sedací soupravu nebo gauč naložit do osobního auta a odvézt do svozného dvora.

Vedle popelnice harampádí, v popelnici jídlo

Dříve v naší ulici byl pravidelně přistavován kontejner na podobný odpad. To už je ale hodně dlouho. Dnes, zřejmě kvůli automobilům, tomu tak není. Ne, že by takové kontejnery z našeho sídliště úplně vymizely, ale já mám za to, že je jedno, jestli je takový kontejner vzdálený deset kilometrů nebo dva, stejně tam tu sedačku nedotáhnu. Přesvědčit se, že tento problém neřeším jenom já nebo můj soused, stačí si udělat malou procházku po okolí. Najdete u popelnic spoustu harampádí, které se směsným odpadem nemá nic společného, a tak se čeká, až to radnici někdo nahlásí a ona to dá odvézt. A když se podíváte do popelnice, tak tam můžete najít nejen odpad, který lze třídit, ale také hodně potravin.

Kolik toho v ČR ročně vyházíme

Není žádným tajemstvím, že se u nás a myslím, že i v tzv. rozvinutých zemích příliš vyhazuje. Jsou to hlavně potraviny. V České republice se podle statistik vyhodí za rok 10 000 tun masa, což se jeví jako docela velké množství. Statistiky asi nezachytí, kolik se vyhodí ovoce, zeleniny, jogurtů atd. a z mého hlediska hlavně chleba. Chleba je totiž jediná surovina, kterou nedokážu i přes svou velkou snahu spotřebovat až dokonce. Nevadí mi, že je postupně tvrdý, ale vadí mi, že do pěti až sedmi dnů zplesniví. To už fakt jíst nebudu. Zkoušel jsem ho dát do ledničky, což se ukázalo docela dobré vzhledem k jeho tendenci plesnivět, ale zase chleba ztrácel na chuti. Zajímavé je, že tento chleba, který jsem vylučovací metodou vybral z nabídky jako nejchutnější, se prodává jen celý.

Minimální trvanlivost a datum spotřeby

Já si myslím, že je tu docela problém s tím, že krátká doba spotřeby u řady potravin nás nutí často nakupovat, a to zdržuje. Případně můžeme vybírat hlavně potraviny s relativně dlouhou dobou spotřeby, ale zase musíme vzít v úvahu, že je tam zřejmě víc stabilizátorů. Já se snažím spotřebovat potraviny s určenou dobou spotřeby včas, a jsem velkorysý k překročení data minimální trvanlivosti. To si někteří spotřebitelé pletou a berou to jako jedno a totéž, což samozřejmě není pravda.

Jídlem se plýtvalo dříve a plýtvá se dál

Občas slyším názor, že takto se dříve neplýtvalo a že se nám to vymstí. O tom, že se nám to časem vymstí, nepochybuji, ale vzpomínám si, že se vyhazovalo a možná u některých potravin více než dnes, už za mých mladých let. Když třeba rohlík stál 0,30 Kč, chleba 5 Kč a kuře 25 Kč, tak i při tehdejších platech končilo jídlo v popelnici a také se o tom hodně psalo a diskutovalo. Bylo to zejména o Vánocích nebo Velikonocích, kdy lidé, stejně jako dnes, svůj žaludek přecenili. Bralo se to trochu jinak, spíše se apelovalo na „naši společnou potravinářkou základnu“, kterou ti, co vyhazovali, ochuzovali a tím škodili celému společenskému zřízení. 

Já to neironizuji, spíše si myslím, že potraviny do koše až na výjimky nepatřily a nepatří, ať už máme třeba peněz tolik, že nás to finančně netrápí.

Každý krok ke zlepšení je dobrý, jinak nás čeká hmyz na talíři

Povzbudivé je, že se zavedly potravinové banky, které velkým řetězcům určují potraviny nelikvidovat jako dřív. Úplně detailně tomu nerozumím a zaregistroval jsem i nějaké připomínky, že to moc nepomůže, ale obecně se domnívám, že každý krok, který umožní potraviny nevyhazovat a ještě pomoci potřebným, můžeme všichni jenom vítat. Nebo budeme brzy jíst hmyz, který se už chystá být povýšen do kategorie – hospodářská zvířata. Tak to by mi ještě scházelo. Snad to dožiju ještě bez těch cvrčků a střevlíků…

 

Zdroj foto brouků: http://www.bugsfordinner.com

PS: Pořád tu něco čtete? Pojďte vařit!

🌷 Jaro je tu - nový začátek. Pojďte kuchtit 🍲 skvělá a svěží rostlinná jídla 🌱, pochutnat si, pročistit si tělo a zlepšit náladu v prima partě 🤗. Naskočte s námi na 8 týdenní Jarní očistu. Jsme s vámi živě, pomůžeme a podpoříme! ❤

PhDr. Alois Dvořák, 1951, vystudoval FŽ UK v Praze, pracoval jako tiskový mluvčí několika ministrů obchodu a cestovního ruchu ČR, publikoval řadu článků v ústředním a odborném tisku na téma maloobchod a cestovní ruch, od začátku 80. let do poloviny 90. let spolupracoval s Československým rozhlasem, zejména jako odborný host pořadu Kolotoč., ale i autor komentářů, poznámek a glos. V roce 1996 založil reklamní agenturu, kterou provozoval až do svého odchodu do důchodu.

Buďte první, kdo poděkuje za tento článek.

Buďte první, kdo napíše komentář