Proč neuděláme změnu ke zdravějšímu jídelníčku » Jíme Jinak

Proč neuděláme změnu ke zdravějšímu jídelníčku

Autor , Rubrika Právě se děje, 26.02.2017

Štítky:, , , ,

Změnu ke zdravějšímu jídelníčku neudělám. To není nic pro mě. Nevydržím to, nemám disciplínu, ani odvahu to zkoušet. V práci se mi smějí, jsem za bioblbku, doma zdravě nikdo nejí. Jsem na to sama a vůbec je to strašně pracné. Ještě k tomu neumím moc vařit. Týká se vás něco z toho? :-) Pak si pusťte moje krátké video!

Každé jaro nám přicházejí zajímavé emaily. Máme radost z vás všech, kterým jaro přináší novou energii, klíčíte semínka, odlehčujete jídelníček, chystáte se na tradiční postní období, nebo jen využíváte jaro k regeneraci a tvoření. To je skvělé a je to správně „uchopené“ jaro 🙂

Ptáte se nás také, co máte dělat, když jste v zimě nabraly. Jak se zbavit různých zdravotních neduhů a psychické nepohody. Co dělat, když se necítíte fit. Co jíst, co nejíst, jak udělat to, či ono … a další. Podle všeho mnoho z vás cítí, že není vše, jak by mělo být a chcete to změnit. To je taky parádní.

A teď pozor 🙂 Máme ještě třetí sortu dotazů. Myslíte si, že zvládnu upravit jídelníček na zdravější? Je pro mne dobré vynechat na pár dnů maso? Zvládnu jarní detoxikaci, když kojím, když jsem těhotná, když chodím do práce, když doma nikdo zdravě nejí, když mám malé děti, když nemám pochopení, když …

A to mě úplně vyburcovalo, že jsem se pustila do natočení tohoto videa.

 

Takže se už nebojte. Pusťte se do toho, jsme tu s vámi.

 

Jak se ještě přidat

Chcete-li více materiálů, videoreceptů a výhod, stále ještě můžete využít speciální balíček Klub JJ + Jarní očista.

 

Těšíme se na vás!

Eva a Helena

 

Jarní očista „Pod pokličkou“

Každý účastník získá přístup do uzamčené sekce webu.

V horní části je vidět teploměr, který ukazuje průběh kurzu.

Hned pod nim jsou tlačítka pro jednotlivé týdny.

Na každý týden je připraveno video, kde vám vysvětlíme souvislosti a povzbudíme vás.

Pak jsou připraveny kroky, kterým se můžete věnovat.

Kurz běží ve třech rovinách – 1/ strava a jídelníček, 2/ duševní rozvoj a 3/ péče o domácnost

Můžete se pustit co všech, ale také nemusíte. Je to na vás.

Včas vám dáme vědět nákupy a recepty k vyzkoušení.

Pro pokročilé máme připraveny speciální sekce, výzvy a také denní jídelníček – se snídaní, obědem, svačinou a večeří na každý den.

V pravém sloupečku máte přehledně seřazeny doplňující materiály a důležité informace.

Je zde první pomoc a poradna, kde odpovídáme vaše dotazy. Máme i vtipnou sekci „zhřešila jsem„. Uvidíte sami 🙂

Určité sekce se vám otevřou postupně, aby přišly informace v pravý čas.

V kurzu vidíte také komentáře ostatních a můžete se zapojit – buď v kurzu nebo na Facebooku, kde je uzavřená skupina jen pro účastníky.

Specialitou je váš deníček – tam si můžete zapsat své pocity, váhu, míry a další, abyste zaznamenala své výsledky. Váš deníček vidíte pouze vy.

 

 

  • materiály

    SERIÁL: Jak na zimu?

    Víte, jaké změny je potřeba v jídelníčku udělat?

    • Ukážeme vám klíčové souvislosti pro biologickou zimu
    • Jaké konkrétní potraviny patří do zimního jídelníčku
    • Jak ledviny ovlivňují náš život jak je posílit.
    Přihlaste se a pošleme vám seriál na e-mail.

    Chci poslat seriál ZDARMA
  • Neuvěřitelných 106 komentářů. Jak to vidíte Vy? Napište.

    Díky za video, našla jsem se 🙂

    jejda skočila mi tam slinivka, to by asi nešlo 🙂 chtěla jsem napsat slezina, omlouvám se 🙂

    však je to stejný okruh 🙂

    Dobrý den, super video, moc děkuji :-). Před pěti lety, ve věku 38let jsem velice vážně onemocněla a byl mi odstraněn celý žaludek a slinivka. I přes ujištění lékařů, že vše bude jako dřív, jen budu jíst menší porce, tělo si zvykne, nebylo vůbec nic jako dřív. Po každém jídle mi bylo hodně špatně, velikosti porcí nepřibývaly, neustále bolesti po každém jídle byly na denním pořádku, neexistovalo sníst ohřáté jídlo, nebo jakékoliv jídlo dvakrát po sobě. Vše mi dělalo zle. O padání vlasů, lámání nehtů a dalších potížích ani nemluvím. Zůstala jsem na rohlíku s máslem, který jediný nevadil a dal se jíst pořád dokola. Utratila jsem spousty peněz za spousty zaručených doplňků. A pak to přišlo, musela jsem změnit myšlení….začala jsem hledat…narážela jsem na tisíce protichůdných názorů ze kterých jsem se hroutila a nejhorší bylo přečíst si každé ezozdravé kuchařce nebo knížce, na každém druhém webu, jak moc mi dané orgány budou chybět a jak se vlastně řítím do pekla. Musela přijít další změna myšlení…já to řícení do pekla přece můžu nějak oddálit…začala jsem hledat znovu. Teď už jsem ale nečetla to, jak jsem na tom špatně, ale soustředila se na to, jaké mám možnosti. Narazila jsem na váš web. Vyzkoušela jsem první recepty zdarma. A ono to začalo fungovat. Zjistila jsem, že zásady MB, jsou přesně to pro mě, všechno čerstvé, bez masa, hodně teplé zeleniny, která úplně lahodí mé „kapse“, kterou mi operatéři vytvořili. A polévky…úplná paráda. Zaplatila jsem si členství, tolik rad a receptů, to byla prostě paráda. Ráda bych dodala a pohádky je konec…ale není 🙂 Jako každý jsem měla dny plné euforie, kdy se těším, co zase uvařím, a dny kdy není chuť ani síla. Dny, kdy jsem to vzdávala a zase se nacpala rohlíkem, protože jsem měla pocit, že když to nezvládnu na 100%, tak to nemá smysl. Ale má, má to obrovský smysl, každý nesnězený rohlík a zákusek z cukrárny, každá nevypitá sklenička mléka, každé nesezobané brambůrky ten smysl mají. Ve videu jste přesně shrnula všechny naše důvody proč nechceme, aspoň já se ve všech vidím 🙂 Pouštím si ho stále dokola jako motivaci, proč ano :-)Děláte užasnou práci obě dvě. Jedu s vámi druhý rok. Dopracovala jsem se do stadia, že jsem pyšná na to že jím jinak a udělala jsem si z toho přednost. Nezlomí ani nezabolí mě žádný divný pohled, narážky ani útoky. Nevysvětluji, jsem hrdá, že dělám něco pro sebe. Chlubím se tím, že jím jinak :-). Nakazila jsem tím spoustu mých přátel a všichni se těší až ochutnají naše moje jíme jinak. A i teď si umím dát můj oblíbený rohlík s máslem, ale bez výčitek a s láskou. A těším se, až budu mít tolik vařících zkušeností až na něj v mém životě nezbyde místo 🙂

    janapelka

    To se tak pěkně čte, jste velice šikovná a evidentně silná ženuška:-)

    Milá Janapelko, děkuji, vaše uznání mě moc těší 🙂 p.s. za tím vším je schováno spousty vybrečených slz, spousty beznaděje, spousty rezignací a spousty zbabělosti a nevíry 🙂 ale to určitě znáte, každý máme ten svůj problém, tu svoji bolístku, která se nám v danou chvíli zdá nepřekonatelná 🙂

    Však to je jasné, Ivko, že zázraky se nedějí lusknutím prstu 🙂 Že se člověk nenarodil s jasným odhodláním a zcela dokonalý. To by tu vlastně ani neměl co dělat 🙂 Jsem ráda, že jste to zmínila, mnoho lidí si totiž myslí, že někteří jsou „ti šťastní“, co se s tím svým super postojem už narodili, a oni jsou ti, kteří to štěstí neměli.

    Ivko, tak jsme s Helenou s vašeho komentáře úplně vedle. Prošla jste si tedy těžkostmi, jen co je pravda, zdravý člověk si asi těžko umí představit, co máte za sebou. Je neuvěřitelné, že jste se s tím tak dobře popasovala a považuju za zázrak, že se můžete stravovat jako my. Jak tak čtu znovu a znovu váš komentář, pořád mi běží hlavou, že když se chce, všechno jde. Vy jste další důkaz téhle mé oblíbené věty. Je mi jasné, že váš postoj nějaké narážky nezlomí a při všech těch nesnázích s vaším zdravím je to nakonec velká výhoda. Vy nejlépe víte, jak se cítíte a co můžete sníst a co ne, ať si říká kdo chce, co chce. To vám mohou všechny ty vystresované maminky, které se bojí, že dělají chybu a ostatní je ještě nervují řečmi, skoro závidět. Moc děkuji, že jste se ozvala a o svoje zkušenosti podělila. Jste velkou inspirací nám ostatním!

    I já moc děkuji, možná bych ještě chtěla dodat, že má „kapsa“ je náladová a když se jí nechce, nevezme ani sebevíc zdravé jídlo a že si opravdu po těch letech nějakým způsobem zvykla i na jídla nezdravá. Ovšem poměr nesedlo mi zdravé od nesedlo mi nezdravé je jedna k tisíci 🙂 A já se snažím její trpělivost opravdu nepokoušet 🙂 Po tom zdravém se totiž i přes všechny těžkosti, které mě provází, cítím daleko daleko líp 🙂

    Moc se mi líbí, Ivo, jaký máte se svou „kapsou“ hezký vztah 🙂 To je, myslím, základ úspěchu.

    Milé dámy, děkuji Vám za skvělé recepty, které čas od času uvařím, ale jen pro sebe. Starám se o starou a nemocnou maminku a věčně hladového manžela, ale oba jsou velcí masáci a moji stravu zatím odmítají. Proto jsem zkusila jen 5denní očistu a jinak nestíhám vařit denně dvojí jídlo. Proto si občas najdu nějaký recept od Vás, ale jinak to nezvládám.Moc Vám děkuji za podporu a přeji hodně štěstí. Věra

    Věro, děkujeme za zprávu. Maminka se má dobře, že vás má. Někdy život přináší situace, že se prostě nedá stihnout všechno. Doporučuji uvařit si jedno dobré pěkné jídlo denně, ideálně oběd, a k večeři využít zbytky obilí, luštěnin, placek či čehokoliv jiného a doplnit čerstvě upravenou zeleninou. Takhle vznikají jídla za pár minut hotová a přitom naprosto dostačující pro zdravou výživu. Také vám přejeme hodně štěstí. Na maminku a na manžela netlačte. Nabídněte jim k masu svoji zeleninu, už to bude pro ně zdraví prospěšné.

    Zda se mi, ze te zas vidim az na poslednim miste 🙂

    Evi, loni touto dobou se mi vràtila dcera ze Zélandu jako veganka. Tenkrát jsem hledala na netu nějaké jídlo, čím ji přivítám. Vyhrála to vaše svíčková. Od té doby jsem tu stále. Ve čtvrek se mi opět skoro po roce vrací z cest po Asii.
    Tentokrát už ji budu umět uvařit i upéct .
    Asi to vyhraje moje srdeční záležitost ,, tempeh na medu“. Loni, kfyž se mě zeptala, jestli mám červenou čočku, nevěděla jsem, jak vypadá. Nyní ji přivítám
    už vybavená zdravými potravinami.
    Je to moc lrásný a zvláštní pocit, že dítě přivedlo mámu na tak velkou změnu v životě. Změna jídla, myšlení, hodnoty…
    Díky patří ji a těmto skvělým stránkám JJ.

    Však ony ty děti přicházejí, aby nás učily, o tom nepochybuju 🙂 A když to jde takhle krásně jako u Tebe, tak je to nádhera. Ta bude koukat, čím ji mamka přivítá! 🙂 Jsme moc rády, že jsme měly tu čest být u toho, když jsi hledala recepty a že jsi se s námi dělila o svoje zkušenosti. To určitě pomohlo mnoha dalším začínajícím.

    Vladka

    tak to klobouk dolů Evi, že dokážete dceru takto respektovat…kdyby moje rodina přistoupila aspoň trochu na „moje pravidla“, připadla bych si asi jako v ráji…zatím jsem jen svědkem toho, jak ve sklepě leží po zimě ještě krásné nevyužité dýně, které jsem všem doma nabízela a samozřejmě sama je nedokážu tolik spotřebovat…ale třeba to jednou přijde…

    Vlaďko, ráj je na dohled, věřím, že časem to přijde. A ty dýně – dej je do placu a vyděláš na tom! 🙂 Já bych je koupila hned, my máme menší produkci než spotřebu a jistě je nás takových hodně.

    Vladka

    s tím nemám problém, zajedu k babičce je zkontrolovat a spočítat 🙂 a pokud nezjistím, že jsou někde nahnilé, nemám problém Vám jich pár poslat…dám Vám vědět, jak zjistím jejich stav…nejsou to hokkaida, ale máslové, teda aspoň si to myslím, moc se v těch druzích nevyznám

    Lepší jakákoli dýně než žádná 🙂 Dýní je hodně druhů, ty nejznáměnější jsou asi hokkaido (jsou kulatější, s hrubým, žíhaným povrchem, obvykle oranžové, ale existují i zelené a stříbrné odrůdy, dokonce snad původní) a máslová (je tvarem hruška, hladká a světlá). Já se rozhodně hlásím za odběratele. A klidně vezmu i jinou zeleninu, má-li někdo nadbytek nechemické produkce 🙂 Samozřejmě zaplatím!

    Ano ano,taky se hlásiiiiiim!!!!

    Vladka

    jestli chcete, Terezko, napište mi také vzmz@centrum.cz, v nabídce mám „jen“ dýně, ale vypadají hezky a je mi líto, že se nespotřebovali

    Vladka

    Evi, tak jsem je byla zkontrolovat a jsou fakt hezké..napište mi prosím na vzmz@centrum.cz a domluvíme se

    Díky Vlađko, ke změně jídelníčku mě vedly i zdravotní problémy.
    Napsala jsem dlouhý komentáři, ale někam mi utekl…
    Ty dýně závidím, v obchodě mají už jen máslovou, není špatná, ale Hokaidó je Hokaidó…
    Hezké jarní dny.

    monimar

    Evi krásné video. Miluji Vaše videa, protože nestíhám číst články i v práci si pustím Vaše video a poslouchám, je to super děkuji moc. Evi ve všem máš pravdu, posměch kolegů…..“proboha co to máš za blaf na talíři, kde je maso? ..ale je to hezky barevný“, od informací na internerů, že vegan je vlastně idiot…po neúspěch předložení jídla rodině, …. a jdou si raději pro párek do lednice …vše co si řekla je pravda a je to v nás…i ta přísnost, buď na 100% a nebo nic. Je to skok do nezmáma a i já jsem ho s Vámi udělala. A moc děkuji. Někdy je to opravdu náročné, protože podle JJ jím doma jenom já a zbytek rodiny jí „normálně“, taže Vařit 2x je očistec, ale za rok jsem se to i naučila, jeden den vařím pro ně a druhý pro sebe, jde to. Já jsem zjistila, že už bez JJ nemohu být. Pokud zlobím v jídle tak 3 den už si musím uvařit podle JJ, protože mi začíná být špatně od žaludku. Do kurzu jsem se přihlásila, protože se někdy dostám do začarovaného kruhu jednoho jídla, protože je rychlé a tak jím pořád jedno a to samý. Takže se moc těším na kurz….neslibuji, že zvládnu mít každý den něco jiného podle jídleníčku, protože někdy to nezvládnu s množstvím a mám jídlo na dva dny, ale alespoň mám volněji na druhé vaření. děkuji a krásný sluníčkový víkend 🙂

    Moni, my dve mic hresit nemuzeme, ze? Ja uz si taky neumim predstavit jidlo jsko driv vic nez jednou za cas nekde na vylete. Varit dve jidla bych nezvladla. Moji by meli smulu 🙂 Uz se taky tesime na detox! V pondeli to vypukne, tak se tesime na videnou.

    Milá Moni, my dvě to màme podobné, myslím , že jsme i stejně dlouho v klubu a i věkově tak nějak. Já vařím taky 2 jídla, někdy přílohu stejnou a zbytek každému jiný. Za ten rok jsem se s tím smířila a vařím, jak to jde a podle času. Většinou mi tím pádem nezbývá čas na zdravé svačinky, i když bych si je tak ráda dala. Pak se zakousnu v práci do jablka, v horším případě neodolám čokoládě, nebo nějakému kolàčku.
    Když hlídám vnučky, zkouším jim dávat zdravá jídla, ale moc to nejedí, ještě tak rozmixovanou polévku. Pak jdu a něco jim uvařím. K tomu práce na směny, brzy začnu chodit na 12 ti hodinový nepřetržitý provoz, takže i víkendy od 6 do 18ti hod.
    Také budu muset připtavit jídlo manželovi a sobě na celý den. Už teď při ranní vstávám ve 4h. a vařím miso polévku do termosek, jednu sobě, druhou manželovi.
    Ten po ni rád sáhne pod polštář, když má jinou směnu než já. Také to není jednoduché, on je v třísměnném provozu.
    Míjíme se,občas máme stejné směny. K tomu dům a vnučky na hlídání, takže se člověk nenudí.
    Také se z toho nehroutím, jak říká Evča v dalším skvělém videu. Na 100 procent to nedávám a s úlety jsem smířená.
    Vařím, jak to jde, co nejlépe umím a to hlavní je, že už si ani jinak nechci a neumím představit život bez všech z JJ,
    to mě nabíjí, stejně jako sluníčko.
    Jsem šťastná, že máme Evču a Helču a lidičky, stejně naladěné.
    Proto do kurzu jdu znovu a kdo ještě váhá,
    tak za mě říkám neváhejte a pojďte, není čeho se obávat…

    Evi, Moni, vy jste neuvěřitelné a ani o tom nevíte! Vždyť vy neděláte na 100%, ale na 200% nebo na 300%! Doufám, že si vaše komentáře přečtou „fňukankyy“ – maminky, co nic nestíhají s jedním dítětem na mateřské nebo pak ty, co jsou samy doma v důchodu a taky to nezvládají. Já bych to co vy nezvládla a mám i starost, jestli se to dá dlouhodobě vydržet. Jestli byste neměly spíš než vařit ostatním jiná jídla místo toho odpočívat a ten čas věnovat sobě, když do toho ještě máte takovou náročnou práci, dům, vnoučata…. Říká se, že svíčku nemůžeme pálit z obou stran 🙂 Myslete víc na sebe, ženy naše milé!

    Evi, tak dobrá nejsem. Po třech báječných kurzech, rad, komentářů, webinàřů jsem pochopila podstatu .
    Důležité je pro mě sníst ranní miso polévku a jedno pořádné kompletní jídlo. To dodržuji. Zbytek už je podle situace.
    Ráda vařím a vymýšlím recepty podle surovin, co màm právě v lednici.
    Když už vyndám papiňák, uvařím v něm vývar, alespoň dvoje obilí a nějakou luštěninu. A beru to postupně, co špiní hrnec nejméně, až k poslednímu, co barví nejvíc, např. adzuky. Papiňák jen vypláchnu a dávàm další. A je připraveno na několik jídel.Ono se to dá…Ještě to jistí tempeh a jiné rychlovky
    No a moje dezerty? Občas něco upeču a když je nejhůř, sáhnu po sladu, posypu ořechy, nebo jen na lžičku.
    Dá se to v pohodě, žádný stres.
    Potřebovala bych poradit.
    Dala jsem vyklíčit pšenici na amasaké.
    Dnes už jsem sušila. Kam teď s ní?
    Do lednice, nebo někam na suché místo? Také jsem někde viděla vyšlehané amasaké jako šlehačku na dortu. To bych chtěla zkusit. Je zde na webu postup?
    Díky moc.

    Prosím moc o postup výroby amasaké a hlavně to klíčení pšenice. Já jsem to jednou zkoušela a zplesnivělo mi. Co si vzpomínám, tak jsem klíčila na vlhké utěrce, ale už si to nepamatuji. Pak se klíčky usuší a rozmixují? A kolik se dává do jakého množství obiloviny (jáhly, rýže). Děkuji předem:)

    Andris, klíčení se mi povedlo napoprvé, sušení také, ale teď dál také potřebuji radu.
    Klíčení je jednoduché: opláchnout a namočit přes noc pšenici.
    Dělala jsem napoprvé asi tak hrnek. Druhý den jsem dala na velký cedník, propláchla studenou vodou a dala cedník na neprůhlednou mísu, tak velkou, aby tam šlo trochu vzduchu. Přikryla další neprůhlednou mísou, aby to mělo tmu a nechala v kuchyni na skříňce. Večer propláchnu znovu. 2* denně. Začala jsem v sobotu a dnes už byly klíčky hezky bílé, asi 4mm dlouhé. Dala jsem do sušičky na první stupeň, to je na nejmíň, píší tam , že je to 20 stupňů+ teplota v místnosti. Neměla by přesáhnout 40′. Může se sušit i v troubě, nebo na radiátoru. Ráno jsem dala do sušky a odpoledne mi ji manžel vypnul, že je to suché. Ráno dám do sklenice a teď nevím, kam s ní.
    To samé co vy potřebuji taky poradit.
    děkuji moc

    Pridame ho do receptu.

    utte2

    Jíst jinak jsem začala v létě, všechno pro mě bylo nové a stres, mám doma tři malé děti a „masožravého“ manžela. Za ten půl rok si ale všechno tak nějak sedlo, a dokonce dítka i manžel přišli na chuť řadě jídel, u kterých bych si to ani nedokázala představit. A hlavně, já mám poprvé v životě pocit, že „umím“ vařit :-), neopakuji stále stejná jídla a dokážu čas od času i něco sama vymyslet, podle toho, co je zrovna v ledničce. Cítím se skvěle. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu denně vařit k obědu polévku i hlavní jídlo, vše stihnu během 45 minut včetně umytého nádobí a pak si náramně pochutnám, tak ho budu mít za blázna. Už se těším na jarní očistu, stále se řadím k začátečníkům. Holky, moc děkuji za to, co děláte. Není to jen o jídle, je to o přístupu k sobě, k přírodě, ke světu 🙂

    No utte2, to je super zpráva! Podle toho, co píšete, na začátečníka už vůbec nevypadáte 🙂 Ale člověk se má pořád co učit, my už jarní očistu potřebujeme obě jako sůl 🙂 Tak se tam na Vás moc těšíme! S tím vařením a pocitem, že umím vařit, to moc dobře znám. Já se tomu sama pořád ještě divím, že to umím, po těch letech, kdy jsem to neuměla a ani neměla chuť se to učit – ztráta času, to bylo moje heslo!

    Dobrý den,
    ráda sleduji vaše stránky a chystám se na seriál Jak na jaro. A tohle video mě zas nakoplo že nemá cenu ,říkat pořád coby a kdyby,ale prostě to zkusit.Jsem diabetik 1.typu takže určitá omezení(ale já to tak nevidím) už nějakou dobu mám.Ale pořád cítím že to ještě není ono.Chci se zeptat zda můžu jako DM1 tutu očistu držet.A hlavně jsem měsíc po operaci žlučníku,tak zda ani to není překážka.Protože v ietě jsou určité věci které ted´jíst nemám.
    Moc děuji za odpověd´

    Tery, odpověď máte v mejlíku, je to na delší psaní 🙂

    Děkuji moc 🙂
    Hhed jsem se šla podívat ale mám tam jen jak na jaro a pokyny k jídelníčku.Bylo to v hromadných(jak upozornújete).Tak to mám přetažené do doručených.Ale nic jiného tam nemám.Snad to tedy dorazí 🙂

    Posilala jsem vcera v noci, neprislo?

    Opravdu ne,ted´jsem to kontrolovala znovu.

    A ja uz vim proc, nasla jsem ho v konceptech…takze jsem ho odpinkla a je odeslany.

    Tak už ano.Děkuji moc 🙂

    Barbora

    Když jsem dnes vařila oběd, přemýšlela jsem nad tímto videem a komentáři a vším kolem a napadlo mě, že by se hodilo pár laskavě úderných slov od Janiny… třeba upozornit na nějaké starší články nebo vzkazy. A po obědě jsem našla její komentář. Pravdivý od začátku do konce.

    Janina

    Strach změnit jídelníček může být taky kvůli tomu, že máme někde hluboko zasunutá traumata a věci k pochopení, které ale vůbec nechceme řešit, protože to bolí a nemusí to být jednoduché. A někde hluboko v nás tohle víme. Víme, že ty hory nekvalitního jídla, které nemá s opravdovými potravinami nic společného, jsou náplasti na naše bolístky. Že kelímkem Nutelly se nenacpeme z hladu a vyčerpání. Takže se vám klidně může stát, že se bojíte, pak se osmělíte a změnu uděláte, ozdravíte a zjistíte, že jídlo je jen začátek. Pak se vám spousta věcí vyjasní a zjistíte, že můžete jíst, co chcete. V tu chvíli už to ale zpravidla nebývá kelímek Nutelly 🙂 Mně koncept JJ pomohl jak k ozdravění, tak i k otevření témat, která čekala na pochopení. Zpětně cítím velký vděk za to, že jsem Helču s Evou potkala a dodnes mám jídla z JJ ráda (i když ho už většinou vařím trochu jinak). Touha po dokonalosti, to je silný program, v kombinaci s jídlem vás vezme zkratkou rovnou k sobě 😉 Stojí za to to zkusit. Možná zhubnete, možná pak zase přiberete, možná se uzdravíte, možná dokážete zlepšit vztahy s rodinou a lidmi kolem sebe, možná budete jíst tak dokonale, že skončíte na práně a možná že si časem znovu rádi dáte řízek s bramborovým salátem nebo kopec zmrzliny. Ale bude vám dobře. Krásné jaro všem!

    Udělala bych tleskající ruce, kdybych to uměla 🙂

    Já mám takovou radost, že tu jsi 🙂 Mám tě moc ráda!

    Profilová fotografie na Facebooku

    Děkuji Evičko, to je trefa do černého. Oprášila jsem materiály z loňské očisty a jedu s manželem_ ne striktně 4 týden a pak společně najedeme na kurz. Manžel zhubnul s plným břichem 4 kila a hlavně mu vše chutná. Na něco řekne, že je to neobvyklé, ale sní všechno a diví se, že nemá potřebu zobat všechno kolem_ a to nedělám všehno na 100%. Těším se na plánovaná videa, protože skutečně jednou vidět je jako 100 krát o tom číst. Moc se těším až zase odstartujeme JARNÍ OČISTU.

    No jasně, na jarní očistu se těším hned od chvíle, kdy jsem na podzim objevila tyto stránky!
    Osobně věřím, že je to přesně o tom, co se tady už několikrát napsalo…člověk musí být připravený, aby ho věci oslovily. Ony si ho najdou a pak nemá cenu váhat. Mimochodem Jíme Jinak je asi první věc v životě, do které jsem se pustila s vědomím, že to ROZHODNĚ nebude od začátku ideální, protože to prostě nemůžu stihnout (se třemi dětmi 7, 5 a 1 a půl roku). A ono to jde!
    A odpor okolí? Dost lidí si myslí, že jsme prostě blázni a berou nás takové. Nejhorší je babička. Dotáhly jsme to už tak daleko, že jsme se před Vánoci pohádaly a najednou jsem jí řekla všechno, co jsem vůbec říkat nechtěla atd. atd. Vztahy jsou teď děsné, ale na jaře to nějak dopadne. Ono to totiž není VŮBEC jen o jídle. Uvědomila jsem si, že jí vlastně říkám, že všechny autority, kterým doteď věřila, tak NEMAJÍ PRAVDU – lékaři, univerzitní profesoři, mnoho „vědců“, „důvěryhodné“ časopisy…no a samozřejmě VĚTŠINA lidí…a BABIČKA. Tedy taky to, že si bez ohledu na její názor budu dělat svoje. Nedivím se, že si říká „jednomu z nás dvou tady přeskočilo v hlavě“. Jen problém je forma komunikace, ale lepší už to nebude. A ta nedůvěra opravdu mrzí…
    Jenže já to tady testuji s dětmi sama už 7 let a všechno se mi skládá a potvrzuje. Např. z lékařů mi téměř nikdy nikdo nic moc kloudného neporadil a největší úspěchy s léčením máme s homeopatiky, bylinkami a s tím, když začneme pracovat s psychickými důvody onemocnění (a hlavně když si dovolíme si odpočinout). Tak proč bych jim tedy měla např. věřit, že POTŘEBUJEME jíst mléko a maso?
    Takže co se u nás stalo za poslední 4 měsíce? Shrnula bych to asi „nebylo mi nic a je mi mnohem líp!“ Věčné rýmy u dcer sice ještě nezmizely úplně, ale jsou rozhodně mírnější a máme to pod kontrolou (to je to mléko, konečně jsem si troufla!) Já sama už jsem shodila několik kilo, splasklo břicho (to bylo pečivo!), jsem víc odpočinutá. Vaření mě najednou konečně baví a věčná chuť na sladké je prostě pryč! Celou dobu jsem tušila, co NEDĚLAT, jenže až teď mám tu inspiraci, jak to tedy vlastně DĚLAT. Taky jsem v lednu zkusila nový účes, o kterém jsem uvažovala už asi 5 let…náhoda?! A přistihla jsem se, že si téměř pořád něco zpívám. 🙂 A když můj muž řekne po večeři „MŇAM“, tak to už opravdu něco znamená 🙂
    Moje domácí musli tyčinky nebo štrůdl z celozrnné mouky mají úspěch i mezi kamarády 🙂 Tuhle dceři na svačinu prý vůbec nic nezbylo…a to tam nebyla ani lžička přidaného cukru a donedávna jsem ještě nikdy neupekla ani bábovku!
    Jo a mimochodem tohle je můj úplně první příspěvek v životě do veřejné diskuze 🙂
    Díky za tyto stránky a držím palce nám všem!

    janapelka

    Doufám že ten úplně první příspěvek nebude poslední:-)já jsem si taky nikdy neuměla představit psát do nějakých diskuzí, ale tady to jde nějak samo nebo co.Víte co, mě vždycky hrozně nakopne, když vidím, že má někdo podobný problém, jak ho řeší, jaké má výsledky atd….taky když v okolí jí ostatní konvenčně, tak je fajn, že tady se na jednom místě sejde tolik lidí, kteří to mají Jinak.A k tomu duševní podpora od Evy a Helči a nedá se tomu uniknout:-) je to jistá závislost:-)

    Děkujeme :).

    Irčo jestli je tohle váš úplně první příspěvek, tak klobouk dolů. Moc rády slyšíme od někoho, kdo má tolik dětí že to jde. Je to jen o vnitřním nastavení a tom to prostě udělat. Děkujeme

    Chtěla jsem ještě dodat, že já jsem si tenkrát na všechno musela víceméně přijít sama. Doktoři by mě byli uléčili. Honili mi od čerta k ďáblu a stejně na nic nepřišli. Hltala jsem každou knížku, která byla (a že jich moc nebylo, nakopla mě Činská medicína od MUDr. Hoffmana). Neměla jsem s kým si vyměnit informace a jenom moje přesvědčení, že dělám správně, mi pomohlo. Vy máte úžasné pomocníky (tento blog), a tak už jenom chtít. Jinak Evčo a Helčo, jste dvě úžasné holky, které udělaly neskutečné množství práce, obdivuji Vás a já si sem chodím pro potěchu si počíst.

    janapelka

    Máte úžasnou maminku.A taky výsledky.Můžu se zeptat na toho Mudr. Hoffmana?Manžel k němu chodil, ale je to hrozně pomalá léčba, připadá mi, že léčba stravou bude rychlejší.I když samozřejmě vím, že jak dlouho trvá nemoc, tak dlouho bude trvat léčba….

    Hoffmann ale léčí stravou a když se s ním zapovídáte, tak vám řekne, že bez změny stravy to nepůjde. Jen už má bohužel zkušenosti s lidmi, že si raději vezmou pilulku a do změny stravy se jim nechce. Zachránil nám syna a když si mu sem tam postesknu, jak poslední dobou zase špatně jíme, tak se tomu jen směje. Prý kdyby všichni jedli jen způli jak my, tak nebude mít žádné pacienty.
    Podívejte se na jeho stránky, přečtěte si některou z jeho knih a uvidíte, jak moc se to točí kolem jídla. Jeho jídelníček pro naše děti se v podstatě velmi podobá jíme jinak. Žádné pečivo, mléko, bílá mouka, cukr, hodně obilovin, luštěniny, vařená zelenina, z masa ryby. Syrové ovoce měl syn povolené snad jen dva druhy…

    janapelka

    Ano, je to pravda, taky je pravda, že manžel ze začátku stravu neřešil, k tomu se dopracoval až teď, kdy jí všechno s námi a po měsíční dietě jen na rýži a zelenině a zeleninových polévkách se mu tak vyčistily chutě, že mi všechno chválí a moc mu to chutná, dokonce ani nepotřebuje co měl dřív tak rád- maso, sladké….tak uvidíme…

    To se nedivím, že mu po takové dietě chutná :-)))

    Milé holky, určitě do toho jděte. Stojí to za to změnit jídelníček. Já jsem ho z vážných zdravotních důvodů změnila už v roce 2008. Neumíte si představ jak to bylo těžké. Jednak širší rodina mě měla za blázna (blízcí to nekomentovali), o práci nehovořím. A pak tehdy nebyla tak široká nabídka alternativních surovin. Začala jsem půstem s jáhlami a pampeliškou. Vzpomínám, že se na mě v práci přišli kolegové podívat cože to jím. Po 14 dnech jsem zhubla a postupně se tělo ozdravovalo. Pozadu nezůstala ani psychika. Tak nějak se začala vylaďovat a postupně se člověk mění. Mění i své postoje. Proč to ale píši. Nyní jíme (já tomu říkám dobře) celá rodina i moji rodiče. Úsměvné je, že moje 73letá maminka říká sousedkám, že už se do žádných novot nebude pouštět (tím myslí čirokové, aj. mouky), že jí stačí špaldová a pohanková mouka a ječný slad, když peče. Dá se to zvládnout, já třeba s dcerou, která bydlí ve stejném městě uvaříme každá jinou obilovinu nebo luštěninu ve velkém množství a pak měníme. Mám vnoučka 13 měsíců (pořád kojen a v tomto stylu jí od 8 měsíce příkrmy. Ještě neměl cukr, mouku, maso,… a na této stravě krásně prospívá (kromě 1 rýmy nebyl nemocný, nemá ani pupínek na tělíčku a je to neskutečně pohodové dítě. Když jsem byly s dcerou v restauraci a on měl své jídlo a k tomu si v jedné ručičce držel brokolici a ve druhé mrkvičku, tak ho chodili všichni okukovat. Když dítě nepřivykne na sladkou umělou chuť , tak opravdu to není problém.Takže jestli ještě někdo váháte, tak opravdu to stojí za to. Jsem ráda, že jsem babička, která vnoučkovi k 1. narozeninám upekla zdravý dobrý dortík. Mám neskutečně mnoho energie, nejsem unavená, jsem šťastná a vitální. Cvičím jogu a opravdu došlo i k duchovní proměně (už ani nedokážu pochopit jak někteří lidé zběsile jedou jedou a pořád nestíhají, aby hromadili krámy a jiné věci, které za pár let vyhodí – jsem ráda, že jsem na to přišla včas a dokážu si užít přírody a vztahů se svými blízkými. Takhle se pomalu změnil jídelníček i mým kamarádkám (vždycky dávám ochutnávky a pořádám doma akce typu vánoční cukroví, po kterém se nepřibere, velikonoční mazance, jarní klíčení, apod.) a i si přitáhla lidi, se kterými si mám co říct. Takže si užijte krásně jarní očistu, stojí to za to.

    Milá Irmo, moc děkujeme za Vaše slova a hlavně za to, že jste se podělila o zkušenosti ve vaší rodině. Nabídka zdravé výživy v roce 2008 byla neskutečně omezená v porovnání s dneškem, to už si dnes nikdo ani neuvědomuje.Víc takových babiček!

    janapelka

    Ano ano, více takových babiček!!!!!!!

    Super! Máte dobré, že v tom s Vámi jede celá rodina:)

    Ahoj holky,
    Perfektní a výstižné video. Před více než 3 roky jsem se rozhodla začít podle Vás a udělali jsme doma změnu. Tenkrát jsem snad týden ležela u vašeho webu a četla všechny články, abych tomu všemu porozumněla a I tak jsem to nechápala. Ale pro zdraví dětí jsem do toho šla, vidina léků n alergii mě děsila. To bych přeci svému dítěti neudělala.
    Z mého pohledu mají účastníci ve Vašem jarním/vánočním programu všechny informace krásně naservírované, v podstatě bez námahy. Myslím, že cena kurzu je adekvátní a stojí za to.
    Ono je to i zábavné, jak se učíme nové věci a moje první vaření na téma JJ bylo katastrofické. To byly blafy, které manžel statečně před holkama konzumoval a tvářil se nadšeně. Dnes když dám na večeři bílou rýži, brokolici a kvašené zelí, nahoru gomasio, tak jsou všichni nadšení a moc jim to chutná. Žádná věda.
    Prostě kdo chce, tak chce. Kdo nechce, bude pořád vymýšlet a remcat.
    Přeji hodně štěstí všem nováčkům, opravdu to nemusí být perfektní. A posměch okolí. Nevím, jestli si o mě za zády říkají, že jsem pomatená, ale zdravé děti mi závidí každý, jak prý to jen dělám.
    Moc díky, že to vše pro nás děláte.

    Amen, Ivano – kdo chce, ten už si nějak poradí, že. No a zdravé děti, to je hotový poklad! Váš manžel je tedy úžasný, že to jedl i když to nebylo asi moc k jídlu podle toho, co píšete 🙂 My moc děkujeme, že tu s námi jste.

    Profilová fotografie na Facebooku

    Zdravím všechny…video je přesné trefné…ALE…můj příběh..cítila jsem se unavená,vyčerpaná,psychicky jsem byla labilní, neměla jsem chuť do života (i bych vše nazvala vyhořením ).A jelikož jsem i přibrala má váha byla63kg,rozhodla jsem se něco dělat.První krok v loni v létě byl,že jsem se rozhodla,že vysadím maso a začala jsem si zahrávat s bio potravinami.Má rodina,mé děti,sourozenci…dokonce i můj přítel,všichni se mi začali smát (přítel se držel,ale občas si také pronesl své 🙂 ale já jsem vnitřně cítila,že dělám dobře,a už jen tím,že maso jsem si dala jednou týdně a každý den jsem se snažila chodit 2hodiny pěšky nebo jezdit na kole do práce…cítila jsem se líp a líp. Před vánoci jsme narazila na tyto stránky,od přítele jsem dostala členství…a..začali se dít věci :-D. Cítím se skvěle, jsem vyrovnaná, straaašně mě to baví už jen proto,jak se cítím…stále ale slyším řeči typu,nejsi normální,bože co to jíš,aby jsi se z toho bio jednou nezbláznila..ale víte co? Je mi to jedno,já se cítím skvěle a to je pro mě nejdůležitější. A mám rodinu,jím jinak jen já a zvládám to,protože chci. Každý den dojdu o půl šesté z práce,rychle nahnat dcery k večeři,potom s tou mladší se učíme cca do 20:30,pak dají sprchu a jdou spát a já…já jdu vařit jídlo na druhý den…večeři pro ně na druhý den a jídlo pro mě na celý druhý den…cca do 22:00…někdy do 23:00 vařím,pak jdu spát…takže zvládnout se to dá.Musela jsem přehodnotit ale žebříček hodnot!- nemám každý den doma naklízeno (bože to nevím kdy bych dělala :_D..uklízím jednou týdně,utřu prach,vysaju,vytřu,umyiu koupelny,vyperu a vyžehlím, poněvadž v týdnu to už řešit nechci, abych měla klid na vaření 😀 a taky žijeme).Všem kdo váhají z jakéhokoliv důvodu chci tedy napsat jen toto….už jen to,že váháte je znamení,že by jste to měli zkusit….a…pak uvidíte…ale řeknu vám jedno…litovat nebudete.A až se vám zlepší zdravotní stav a budete se cítit líp,bude vám uuuplně jedno,co si o vás kdo myslí,tak jak je to jedno mě 😀 PS: Můj jediný boj,který nyní svádím je,přesvědčit na tuto stravu i mé dcery 8let a jedenáct let. Jdu na ně hoodně pomalu a průběžně jim vyřazuji z jídelníčku nevhodné potraviny. Už nejedí(nepijí) kravské mléko, vajíčka i když máme domácí,jsem jim omezila tak,že je mají cca 1 za tři týdny…a nyní bojuji s moukou,starší dcera mi „zdravou mouku“ pozná uuplně ve všem,tvrdí mi,že je hořká,ta mladší to nepozná a sní. Tak ale nevzdávám to,možná je to drsný,ale jsem tak přesvědčená,že dělám dobře,že upeču buchtu podle JJ a nechcete,nejezte (ALE nic jiného jim neupeče)…a doufám,že časem pochopí 🙂 a začínáme hodně kompromisama,když nakupujeme,tak oni chtějí něco nezdravé,já teda občas přimhouřím oči,ale domluvíme se,že zase na oplátku ochutnají něco zdravého a oni na to slyší 😀 ….Oj to jsem se ale rozepsala 😀

    janapelka

    Tak to je další krásný příběh, smekám, jak to zvládáte.Je pravda, že si trochu člověk musí vybrat- buď bude mít doma načinčáno a pravděpodobně se bude v jídle odbývat, anebo to udělá jako vy a bude se poctivě věnovat vaření.Já to beru akorát mě ten bordel někdy šíleně vytáčí:-) doufám, že zas dojdu k tomu klídku, který jsem měla v sobě před vánoci.Nic mě nerozházelo- u mě naprosto nevídaná věc:-)hrozně se těším na Jarní očistu,to půjde pak samo.Přeji vám hodně síly abyste stále vše tak krásně zvládala a uvidíte, že se časem cosi zlomí a budete jíst Jinak doma všichni.Nikdo nedokáže odolávat věčně:-)

    Jani, já myslím, že záleží, jak si to kdo nastaví a jak se zapojí zbytek rodiny. Já pořádek potřebuju k životu stejně jako dobré jídlo, takže u nás se musí stíhat obojí 🙂 A to oba pracujeme a já navíc učím skupinku dětí na prvním stupni. Vařím snídani, oběd o několika chodech, svačinu až dvě podle počasí, hladu, kroužků atd. a večeři. Stíháme ještě chodit ven, na výlety, za kulturou a nemáme hlídání. Ale člověk musí být prostě zorganizovaný a mít jasné priority.

    janapelka

    Evi tak to se nediv, že jsme na sebe přísné, jak říkáš ve videu:-)když si tohle přečteme, tak všechny žasnem, jak jsi šikovná-Helča to má určitě podobně, a my, co toho tolik nestíháme, propadáme depce:-)no ne úplně, ale je to osobně pro mě něco nepochopitelného, jak toho můžete tolik stihnout.Ale přeju vám to:-)třeba se k tomu s přibývající energií taky dopracuju, teď jsem spíš chodící spící panna:-)

    Jani, asi to přijde časem, jak si člověk zažije postupy a jak je to v rodině nastavené. My s manželem nejsme nějak extrémně unavení a nemám pocit jarní únavy :-). U nás mají holky aktivity ve škole/školce-od divadelního kroužku, keramika, tance, gymnastika, balet… Táta chodí z práce do 18hodiny a je dost času na blbnutí, tančení, skákání… A doma si povykládáme, motají se kolem mě v kuchyni, škrabou mrkev, nebo si z plastelíny dělají hostinu. Doma nepořádek nemáme, snažím se i uklízet. Ale máme byt, ne dům. Chodím 3xtýdně cvičit a i si dokonce pravidelně lakuji nehty (byť je to nezdravé, toho se asi nikdy nevzám) a vypadám normálně :-). Ale je fakt, že sousedka nevaří, má 1 dítě (kluka, takže žádné copánky, mašličky, žehlení kanýrků na šatečkách) si chce najít někoho na úklid, nestíhá… Ano, nechodíme bruslit v týdnu, to po práci nestíhám, protože vařím. Ale jdeme v sobotu ráno, protože neležíme celé dopoledne v posteli a vstáváme nejpozději v 7 a už to jede :-), :-). Není se čeho bát a obávat, stojí to za to.

    janapelka

    U nás je to tak, že jsme s manželem úplně vyšťavený.Ale fakt hodně-když ujdem krátkou procházku, nebo vyluxuju celý dům-tzn. 4 místnosti bez chodby a koupelny, tak jsem zralá jít si lehnout.Nemám sílu na žádný větší úklid, jen se snažím prostě co nejlíp vařit.U manžela je to tím, že se mu rok a půl motá hlava, ale u mě nevím.Možná taky tím, že moc nespím a pořád kojím 2,5 letého mrňouse.Nevím.Ale je taky fakt, že pocit naprosté vyčerpanosti na mě přišel po přechozené chřipce cca před 2 roky.Teď když s snažím udělat víc, tak začnu třeba i mít pocit na zvracení, je mi špatně a prostě si sednout musím.Nevím proč by ta přechozená chřipka měla takový vliv, ale někde se asi něco zadrhlo či co:-)no nepřestávám doufat, že se ještě pohnem dál, přece jen v necelých 40 se cítit na 60 se mi moc nelíbí.

    Jani, to je vážně moc a určitě bych to řešila. Sama tyhle stavy moc dobře znám, takhle jsem žila do změny jídelníčku…ale není to život, jaký byh chtěla znovu zažívat. Kojení samozřejmě bere energii, řekla bych, že bys měla začít myslet na sebe, 2,5 roku je v pohodě čas na odstavení.

    janapelka

    Já to taky nechci zažívat, zkusím to ještě s Jarní očistou tak, že do toho půjdu úplně naplno, žádný-kafe si nechám…a tak, a uvidíme.Pokud to nezabere, tak půjdu na celostní vyšetření.Odstavení už jsem řešila ve Vánocích, nějak se pořád nemůžu rozhoupat ale zkusím to:-)

    Janapelko, tak mě napadlo, jak dlouho bydlíte na poslední adrese? Nezměnilo se u vás v domě nebo v okolí něco?

    janapelka

    No bydlím na stále stejném místě cca 19 let.Přemýšlím, jestli se něco nezměnilo…..fakt mě nic nenapadá akorát ta přechozená chřipka, ne že bych před tím úplně hýřila energií, ale po tý chřipce to začlo být šílený.Nevím, třeba fakt pomůže když změní jídelníčekm úplně, Evě to pomohlo, tak uvidíme.

    Jani my také nejsme zdaleka vždycky dokonalé, ale nezapomeňte, že máme za sebou mnohem delší cestu než Vy. I já mám občas období (nemoc dětí, starosti…), kdy se mi nedaří dělat všechno jak bych chtěla. Pak se zuby nehty držím zažitého (vařit si vývary, snídat miso polévku apod.) což vím, že mě v tu dobu podrží. A když se pak seberu, mám zase sílu jíst dobře a někam se posunout.

    Obdivuji Vás, jak to zvládáte!! A chápu, že pokud se cítíte dobře, neřešíte povídačky ostatních:)
    Ale sama bych takhle žít nemohla, nějak tam nevidím žádnej čas na koníčky, společnej „zábavnej“ čas s dcerami atd.

    janapelka

    Já nevím, když ženská přijde domů až večer a dítě se musí ještě učit, jestli je tam nějaký prostor navíc.I kdyby nevařili.Jestli můžu poprosit, napište vy, jak to máte rozvržené i s těmi koníčky a společně stráveným časem, docela by mě to zajímalo.Předpokládám, že taky vaříte Jinak, tak jak to skloubit všechno dohromady?Poradíte?

    Bugino, já myslím, že společný čas s dcerami a zdravé vaření se vůbec nevylučují 🙂 Jsem s dětmi takřka celý den a kromě vaření, kroužků, výletů, výstav, kamarádů, kina, divadla stíháme ještě spousta dalších věcí, které moje kamarádky, co vůbec nevaří, absolutně nezvládají. Nemáme hlídání a tak všechno podnikáme společně celá rodina. Užijeme se skutečně hodně a přitom není problém vařit jídla, která tu nacházíte v receptech. A ještě se mi nestalo, že by někdo, kdo nás zná, řekl, že takhle by chtít nechtěl. Naopak, zdravé děti, spoustu akcí a společně strávený čas si většina lidí nedokáže vůbec zařídit 🙂

    Potvrzuji, že není problém vařit 3x denně, mít doma uklízeno, starat se o veškerý provoz domácnosti a zahradu a manžela:), mít 3x týdně po celý den u sebe vnučku, chodit s ní nakroužky, do knihovny, ven, věnovat se ji a rozvíjet její schopnosti, mít 60 let, zdravotní omezení…. Je to vše o povaze člověka a o jeho prioritách….Když čtu zdejší příspěvky, v kterých si maminky stěžují, že to nebo to nelze zvládnout…Holky, buďte rády za to, jaké máte dnes příležitosti, kolik informací si můžete zjistit, ověřit, za to, že máme Evu a Helu a vděční za své děti, které můžete mít zdravé nebo nemocné. Je to jen na vás.

    Naďo děkujeme, je to opravdu jen o tom, co si v životě vybereme a jaké máme priority.

    Evo, můj komentář se vůbec netýkal Vás, z článků je mi jasné, že vy jako rodina spolu trávíte času strašně moc, pořád něco podnikáte, chodíte do přírody atd.!!!

    Reagovala jsem na Luckad, konkrétně například na větu „Každý den dojdu o půl šesté z práce,rychle nahnat dcery k večeři,potom s tou mladší se učíme cca do 20:30,pak dají sprchu a jdou spát“ – možná to tak v reálu není, ale nevidím tam ani náznak nějaké společné zábavné činnosti.

    A jak to máme my? jsme zvyklí před večeří ještě jít do přírody nebo sportovat nebo společně něco tvořit… Nikomu toto nenutím, jen píšu, že mně by toto chybělo.

    K tomu normálně chodíme do práce, na kroužky, píšeme úkoly atd.

    Lucko, moc děkujeme za Vaše povzbuzující zkušenosti. Máte to tedy náročné, ale je vidět, že víte co a proč děláte, takže to vlastně nakonec tak náročné není. A hlavně ten výsledek, že? Holky vám už taky v tomhle věku jistě hodně s úklidem i vařením pomohou, takže to bude jen snazší a snazší. Nemá cenu s nimi bojovat, bude chvilku trvat než se přeučí. Ale za rohem je puberta, budou řešit pleť, menstruaci, postavu a pak jim bude zdravá výživa ještě dost dobrá 🙂 Buďte jim příkladem a moc je nepoučujte, už jsou ve věku, kdy musejí přijít samy. Moc vám fandíme!

    Moc prima video, Evi! Ja miluju ten Vas nikomu nic nenutici a pouze prijemne doporucujici pristup (myslim tim pristup celeho Vaseho tymu). To je proste nejvic! 😉 Po Vasi informaci, ze na to, abych se naucila Jist Jinak, mam vlastne cely zbytek zivota, se mi Vam tak ulevilo 🙂 Vzdyt nekam porad pospichat a honit se za dokonalosti je opravdu holy nesmysl. Zijeme jen jednou, tak bychom si to meli umet taky uzit a ne porad jen resit, ceho jsme dnes snedli min a ceho vic a jestli uz je to hrich ci je to stale v norme. Vzdyt ono nam telo stejne nakonec napovi 😉 No zkratka preji nam vsem, at se dokazeme prokousat k uspechu kazdy svym tempem a svym vlastnim zpusobem a at se naucime z chyb poucit a ne se jimi stresovat – hodne stesti!

    Estell, tak teď jste mě moc pobavila, že se vám po té jedné větě tak ulevilo 🙂 Pak to video stálo za natočení! 🙂 Moc děkuji za Vaše slova, snad to takto vnímá víc lidí a snad se dá pochopit, co jsem vlastně chtěla sdělit. Když čtu Váš komentář, mám radost, že Vy určitě. Díky!

    To je pěkný příspěvek! Zrovna víc přemýšlím o stereotypech „zdravé stravy“, se kterými se často setkávám. Předevčírem jsem dělala dort k 2.narozeninám své nejmladší. Nechtěla jsem klasický pečený, šlehačku ani mouku. Zároveň aby byl slavnostně dobrý a neřešila jsem, jestli zapadne do nějaké škatulky. Dala jsem dohromady víc receptů a kupu improvizace a výsledek asi nejvíc připomínal raw dorty, oříšky, datle, ale i trochu másla, hodně ovoce vně i vevnitř. Dětem a manželovi moc chutnal, byla jsem spokojená. Ale stejně mě trochu mrzel komentář jedné z babiček, když ho uviděla, že to bude asi hodně zdravý dort. Zdravý u nás pořád znamená divný, ne dost dobrý? A opravdu je to tak, jako ve Svěrákově písniččce „Co je dobrý, to je nezdravý“? (u nás doma jinak moc oblíbené). Následoval příběh o dceři její kamarádky, která zkolabovala a skončila v nemocnici, kde se jí prý ptali, jestli nejí moc zdravě, že jí chybí živiny. A prý to opravdu doma hodně přehání se „zdravou výživou“. Jsou lidé, kteří neznají Jímejinak a normálně se spolu bavíme o tom, co kdo zkouší vařit, měnit, léčit. A jsou tací, kteří dávají nálepku automaticky, když něco děláme jinak než oni. Ale už je nezajímá, co děláme konkrétně a proč. Přitom nikoho nepřesvědčuju, nešířím osvětu, jen říkám, co chci nebo nechci pro svoje děti. Spoustě věcem se už směju. Minulý týden jsem poslala oběma babičkám Sugar film (díky moc za něj, asi bych na něj sama nenarazila!), jako vysvětlení, proč nechceme dětem dávat (tolik) sladkosti. Včera na oslavu obě nějakou přinesly se slovy „když jim to nechcete dávat, tak jsme nějaké vzaly“… Jasně, nemůžu je k ničemu nutit, ale můžu to před nimi s úsměvem hodit do koše. Nevím, jestli to zní optimisticky, ale chápu, že pro někoho je nepředstavitelné, že mě moje vaření hlavně baví, hodně mi to chutná a dělá mi dobře. A vůbec nejsem bez problémů, taky mám chutě, které někdy zvládnu, někdy ne.

    janapelka

    Petro mluvíte mi z duše.Je to hodně těžké, přenést se s nadhledem přes ty nepříjemné věci od ostatních.Zatím to moc neumím, ale doufám že se to naučím:-)já jsem si dřív taky myslela že je MB divná, moc striktní, ale vlastně jsem posuzovala jen podle jedné ženy a časem jsem zjistila, že si každý všechno vyloží taky po svém a někdo může sklouznout k té přílišné striktnosti a dogmatičnosti, jak o tom taky pěkně mluví Dáša Lužná.Nejvíce mě stejně oslovilo JJ je to pro mě zlatá střední cesta.Mimochodem, ten dort by mě moc zajímal, nechcete náhodou přihodit recept?Myslím, že musel být vynikající.

    Janapelko, souhlasím s Vámi, nadhled je někdy težký, učím se ho postupně, dřív jsem okolí hodně řešila. Možná to tak nevyznělo, ale teď už se často jen směju, a třeba mám odvahu a chuť nabízet Jiné jídlo i lidem, o kterých vím, že na to vůbec nejsou. Mně pomáhá, když to beru jako hru. A ten dort byla velká improvizace, přáním byl banán (pro dceru velká vzácnost:), tak jsem na netu našla podle fotek na http://www.kucharinka.cz raw banánový s granátovým jablkem a poupravila si ho.

    To vyložení si stejného základu po svém je moje velké téma, pořád přemýšlím, jak to uchopit. Je totiž pro mě stále nepochopitelné, jak se dají někdy stejné knížky, přednášky nebo články pochopit různě 🙂

    Je to tak, z nějakého mě zatím neznámého důvodu je zdravé vnímáno jako nedobré. Mimochodem tu Svěrákovu písničku máme taky moc rádi. Mě vůbec přijde vtipné spojení „přehánět to se zdravou výživou“ 🙂 To je jako by mi někdo řekl: „Hele, ty už jsi nějaká trochu moc zdravá, měla bys začít kouřit.“ 🙂 Ale chápu, že spíš šlo o příběh nějaké slečny, co si myslela, že jí zdravě a asi to tak zdravě nebylo, když skončila údajně v nemocnici. Moc se mi zalíbila představa, že bych někomu, kdo nerespektuje moje rozhodnutí ohledně výživy dítěte, hodila donesené jídlo do koše! Asi, kdybych někoho takového nepoučitelného kolem sebe měla, by to tak dopadlo. Myslím, že pro mnoho lidí je naprosté sci-fi, že si na tom našem jídle tak pochutnáváme 🙂 A chutě nejsou problém, ty máme všichni, i ty naše děti, co na tomhle vyrostly. Ale stačí jim třeba rozinky, na rozdíl o nás dospělých :-))

    Hetto Martin

    Pěkné a výstižné video. Rozhodně lepší než tisíce slov. Pro ty, kdo mají stále obavu ze změny dodávám, že jsem s Evou a Helenou prošel dvěma vánočními kurzy a jedním jarním očistným kurzem a i když mám základ z JJ, vařím podle sebe, své hlavy a pocitů, které zpětně moje tělo dává mé hlavě. Nemohu říct, zda-li je to na 60% či 90%. Někdy tak, jindy zcela Jinak. Naučil jsem se ale vnímat sebe, odezvy svého těla a tomu také přizpůsobovat jídelníček, ale ne jen ten. I přístup ke svému životu s omezením stresu, obav, strachu, ale i radosti ze změn, experimentování, prostě dělání cokoliv a kdykoliv jinak.
    Nebojte, i já po těch dvou letech sním občas celou tabulku čokolády nebo pytlík bonbónů, protože na to přijde najednou chuť. Ale pak to vezmu jako experiment a následně zpravidla zjistím, že to prostě nebyl dobrej nápad, neboť mi na tváři vyraší pupeny a brďary a nebo mi je jenom hrozně blbě, protože si o to tělo řeklo, ale hlava už nezvládla omezit na únosné množství. 🙂 Samozřejmě stále jím maso, ale nepotřebuji ho tak často. Vystačím si tak 1x za týden až 14 dnů a pro tu zvídavost z experimentování si od minulé Jarní očisty střihnu i ten letošní MasoPůst. A stejně samozřejmě nemusím tofu a nic z něj nedělám, protože mi prostě v jakékoli úpravě nechutná. A zblázní se snad někdo? Ani Já, ani Eva, ani Helena.
    Po těch kursech vím, co je pro mě dobré a co ne, ale to neznamená, že nedělám chyby. A když je udělám, tak jsem za ně rád, protože z chyb se učím, neboť mi poskytujou zpětnou vazbu. Každý jsme jiný a ne vše z kurzu bude na všechny působit zcela stejným způsobem. Někomu něco sedne lépe, jinému hůře, někomu jako prdel na hrnec, jinému naprosto vůbec. A stále je to v pořádku. Hledáte svoji cestu a to, že ji vůbec hledáte je to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. A ne jen pro sebe. Jdete příkladem pro ty ostatní. Věřte nebo ne, časem se přidají sami bez nátlaku, protože tu změnu prostě uvidí.

    Skvely komentar, Martine.. Ja byt uplne na zacatku JJ a cist toto, jdu do toho po hlave. Vzdycky umite tuknout hrebicek primo na hlavicku. Je to presne jak rikate. Kazdy si musi najit co mu vyhovuje a nedelat tragedii z toho, ze zhresite. Naopak se tim pokusit poucit. Ja mam treba tofu moc rada, ale zase jsem doted neprisla na chut tempehu natural a rozhodne se z toho nehroutim 😉 Jen me mozna trochu mrzi, ze tim jsou pro me recepty tohoto druhu „tabu“ (i kdyz ne tak uplne – pulku receptu vzdycky nejak Jinak vyuziju 😀 ). Zkratka jsem rada, ze nejsem sama, kdo to ma tak jako Vy. A ze si obcas dam sklenku vina nebo kousek cokolady, ktere jsou pro me symbolem relaxu po celodennim „behu“, se rozhodne nehodlam trapit. Zase jsem treba nikdy nepila kafe, tak si rikam vzdycky je to neco za neco 😉 Mejte se krasne – a moc diky – Vas komentar me opravdu potesil! 🙂

    Martine, čtu Váš komentář, směju se a kývám a kývám, jak už to u Vašich komentářů bývá. Máte nadhled a smysl pro humor, který nás moc baví 🙂

    monimar

    Martine, krásný komentář……je to přesně tak jak píšete :-).

    Musím se přiznat, že jsem o Jarní očistě uvažovala loni, ale byla jsem krátce po porodu a bála jsem se, aby mi něco nechybělo. Řekla jsem o tom kamarátce a ta mi vynadala, že jsem uplně blbá, že bych držela půst, když kojím ( dnes již tuhle ososbu za kamarátku nepovažuji). Rozhodlo nakonec to, že jsem jela s dětmi na 3 týdny k rodičům na Slovensko v době kurzu a tam bych neměla na vaření prostor a hlavně by se mi to nechtělo vysvětlovat mojí mámě. Na podzim jsem se přihlásila do kurzu Vánoce jinak, donutily mě zdravotní problémy, které se mi nakupily za těch pár měsíců… Dnes vím, že to byla chyba, kdybych se přihlásila do Jarní očisty, tak bych si ušetřila hodně trápení. Ale vím, že každý musí k tomuto rozhodnutí dozrát sám…. Taky mám v okolí lidi, které trápi různé neduhy a chce se mi radit, vysaď tohle a tohle, ale nedělám to. Dokonce jsem zjistila, že manželova kolegyně taky jí jinak a dle vašich stránek a to docela náhodou, když si dobírala u oběda manžela, že určitě neví, co je to tofu a on jí řekl, že to pravidelně doma jíme. 🙂

    Chtěla bych vidět výraz té kolegyně, když jí manžel řekl, že to doma jíte taky 🙂 Nemá cenu se trápit tím, co bychom si bývaly byly mohly ušetřit, kdybychom bývaly byly začaly dřív apod. Člověk stejně asi nebyl dřív tak úplně připravený, jinak by ty informace už měl nebo podle nich jednal. My je měly, ale k činům nás přiměly až dětičky 🙂

    Barbora

    Video potvrzuje mou zkušenost – před i po kurzu. Před kurzem se vždycky našlo něco, proč do toho nejít. Pak přišlo rozhodnutí, že jdu a budu to dělat nejlíp, jak umím, ale nebudu se z toho hroutit a sypat a půjdu na to pomalu a postupně – ale opravdově. Po kurzu bych to nejradši všem vnutila, ale brzo jsem pochopila, že dokud někdo říká „ale“, „jenže“, „kdyby“… tak to prostě nemá cenu. Je škoda do toho nejít, protože člověk o nic nepřijde (kromě pár kil, neduhů, starostí a těžké hlavy), skončit se dá vždycky. A mám též zkušenost, že kamarádky, které do toho šly, protože fakt chtěly, jsou tím poznamenané napořád – a ty, které šly, protože by měly, nebo si myslely, že by měly… atd, si vždycky najdou nějaké „objektivní“ důvody, proč něco nejde. A taky tu, že jsem pořád ta divná. Předtím jsem měla zbytečně kila navíc, teď jsem „nezdravě hubená“, „měla bys být přece nejzdravější, když jíš jinak“, „jak to, že ti padají vlasy“. Většinou na to nic neříkám, ale kecala bych, kdybych tvrdila, že mě to občas nezamrzí a že by mě nepotěšilo, kdyby byl blízko někdo naladěný stejně.

    Báro, svým komentářem jsi nás moc potěšila. Řeči zamrzí, když je člověk bez podpory v okolí, to je jasné. Tak nám to vždycky napiš a my ti řekneme, že jsou to závistivé jezinky 🙂 Dej na sebe kontakt do seznamky, třeba je někde skrytá kámoška hned za rohem, jen o sobě nevíte.

    janapelka

    Video přišlo v pravý čas, v něčem jsem se poznala, už se nemůžu dočkat pondělka, hodlám to dělat přesně podle plánu, snad…..jinak by mě moc zajímal názor na pití čerstvých zeleninových šťáv v zimě by mě to nenapadlo, ale teď…..co myslíte?A taky trochu tápu zda je lepší pít je dopo nebo odpo:-)

    Já na pití čerstvých zeleninových šťáv nejsem. Ale proti gustu…. 🙂 Když to zvládne Tvoje slinivka, tak v pohodě. Já bych si vykoledovala průjem a děsnou chuť na sladké 🙂

    janapelka

    Ježiš Evi, tak to se šťávama končíme.Jedná se spíš o mého muže, konečně jsme se dopátrali, že to bude slinivka, co ho mimo jiné trápí a chtěli jsme podpořit jarní čištění a já vůbec nevěděla, že šťávy na slinivku nejsou vhodný!Takže opět děkuju.Předpokládám, že tam jde o to, že jsou syrové?Protože říká, že ho nafukuje i kus syrového jablka.S vařeným nemá problém.

    Dobrý den Evi, 9. února prý vybuchla atomová elektrárna ve Francii(což vím až dnes…) a v ovzduší
    jsou zvýšené hodnoty radioakt. jódu, co byste nám poradila, čím si vylepšit zdraví při této
    situaci?
    Děkuji moc a přeji Všem pevné zdraví.

    Mírně zvýšené hodnoty izotopu jodu jsou prý v celé Evropě…

    Ale k článku: já postupně stravu přeměňuji aspoň částečně na jídlo jinak, ale dětem prostě nic nechutná. Zkoušela jsem všechno možné, ale nechutnají jim ani JJ dezerty, buchty, cukroví, obilné krémy. Přitom jim to dávám stejně jako něco jiného, neříkám jim, že jim nesu něco zdravého nebo tak, prostě to poznají po chuti. Když mají hlad, tak to trochu snědí, ale neradostně.

    To je zajimave, nasim detem to prave chutna moc. Kdyz jsem zarazovala hodne receptu z JJ pri povanocnim restartu, dcera rikala: Jakto ze ted varis takovy delikatesy? Normalne varim podobne, ale treba jinak korenim, nerozmixuji, … Bohuzel mame i konvencni sladkosti, nektere deti maji rady mleko, … Presto i nesladke dezerty ji deti s velkou chuti a premlouvaji me, ze si mam koupit dezertovy kurz.

    Jenoféfo, můj muž po pár letech, co sleduje ženy, které začínají vařit jinak, říká, že je to vždycky v matce. Asi to není snadné, když jsou děti naučené na něco jiného. Už jsem tolikrát měla doma dítě, co u nás nesnědlo nic, lautr nic…vždycky je to šok, jak jsou vlastně děti normálně mlsné! Já mám to štěstí, co vy, že my to jedí všechno. Ale u nás je to asi dáno i tím, že prostě nic jiného ani neexistuje 🙂 Kupte dětem kurz k narozeninám a mohou začít dělat dobroty ony pro Vás 😉

    To neni vubec spatny napad !

    Bugino, to je těžké. Někdy jsme do dětí nechuť k některým věcem nechtěně zasely svým postojem už v těhotenství nebo při kojení, někdy mají jen radary a cítí, že i za nic neřešícím postojem a výrazem je skrytý strach, jestli to tentokrát snědí… Je to někdy pěkná psychologie a moje zkušenost je, že právě matky zásadně ovlivňují vztah dětí k jídlu v dobrém i špatném smyslu. Nejlepší je jim to nenutit, nabízet, rozšířit původní jídelníček, nekupovat domů co nechci, aby nejedly a doufat, že si ze mě vezmou příklad 🙂 Je asi těžké vidět děti jíst neradostně, ale je zároveň nutné počkat, až se jim trochu pročistí chuťové pohárky, aby jim to vůbec někdy chutnat začalo. Mě po čokoládě taky neláká dát si zeleninu 🙂

    Hlavně si to moc nebrat, ona nějaká radiace je přirozeně pořád. Když budeme dobře jíst, tak se snad zase vyčistíme. Pomáhají řasy a vývary z nich, houby shitake, zelenina a obilí přirozeně jemně taky.

    No, Jani, premyslej, protoze jestli neco nezmenis, prijde neco, co Te ke znene prinuti nasilim. Takova unava je jasna znamka problemu. Jidelnicek je zaklad, ale kdyz po Ociste nepocitis ulevu, zajdi za Strnadelovou nebo nekym takovym a nech se vysetrit.

    janapelka

    Já vím Evi že pak by přišel pořádný kopanec.Udělám to opravdu tak, že do Očisty se vrhnu naplno a když nic, tak půjdu na nějaký to celostní vyšetření.Už kvůli dětem, abych měla sílu si s nima zablbnout a tak.Samozřejmě i kvůli manželovi a taky kvůli sobě.No, jsem zvědavá, jak dopadnu po Očistě:-)

    Zobrazit všech 106 komentářů

    Jíme Jinak