Retro: Kvalita včera, dnes a zítra

Po návratu z Německa tu nechtěl jíst

Srovnání kvality potravin před rokem 89 a po roce 89 na našem trhu není úplně snadné. Když necháme stranou skladbu jídla, a já jsem zastáncem toho, ať si každý jí, co chce, můžeme mít pohledy na kvalitu potravin úplně odlišné. Dám vám příklad. Po roce 1989 se do tehdejší ČSSR začali vracet někteří emigranti. Vrátil se také jistý Pavel, mladý muž, který pár let žil ve Spolkové republice Německo. Vstoupili jsme si do cesty na začátku let devadesátých a přibližně dvě léta jsme pak spolu, ale i s jinými, pracovali na jednom projektu. Moc se to nepovedlo, ale to není podstatné.

O Pavlovi se zmiňuji proto, že odmítal téměř jakékoliv dostupné jídlo, vč. vody, pozřít. Vodu zásadně převařoval a rychle našel obchod, myslím něco jako Zdravou výživu. Nabízený sortiment mu pak sloužil jako hlavní dodavatel obživy. Pavel tvrdil, že všechno české jídlo je chemicky přiotrávené a že by ho nikdo neměl jíst. Často řešil denní banální problémy, jako např. jak si vyčistit zuby a vystříhat se při tom vody z kohoutku… Nevím, kde k tomu přišel, jestli to tak v Německu psali nebo co. Já jsem se s ním nepřel, i když jsem o kvalitě tehdejších potravinářských výrobků něco věděl. Resp. jsem věděl, jak přísné jsou normy. Nechtěl bych se přít ani s čtenářkou Naďou, která v reakci na jeden můj článek vyjádřila svůj názor na činnost masokombinátu před rokem 89. Pokud to má z první nebo druhé ruky, tak asi ví, co říká. Ale že by to po roce 89 bylo tak výrazně lepší? Zkusme to porovnat.

Československá státní norma

Před oním rokem 89, stejně jako dnes, tu působilo hodně dozorových orgánů, které měly v gesci potraviny. Československá státní norma (ČSN) na potravinářské výrobky byla přísná. Nedávno jsem zaznamenal (nebyla to ale pro mne žádná novinka) vyjádření v nějakém televizním pořadu (mrzí mě, že si nevzpomínám v jakém), kde bylo otevřeně řečeno, že sýry, jogurty, salámy a další výrobky, které byly před rokem 89 vyráběny podle ČSN, se postupně dočkaly zmírňování nároků na kvalitu. Také např. test, který nedávno odvysílala Česká televize v pořadu Černé ovce, kde v laboratoři zkoumali v obchodech běžně nabízená chlazená hotová jídla, vč. polévek v sáčku, dopadla pro zkoumané potraviny naprosto katastrofálně. Nemělo by to být, ale moc se nedivím, kdo by tohle jedl!

Potravinářské kauzy dneška

Do toho zapadají mnohé aféry, jako například nedávné porovnání kvality u nás a v Německu úplně stejných potravin od stejného výrobce. Ty na našem trhu mají nižší kvalitu, menší podíl masa, větší podíl separátů atd. Teď zase hýbou Evropou jedovatá vejce z Belgie či z Nizozemí, máme tu velmi špatné zkušenosti s některými potravinářskými výrobky zejména z Polska… Sami jsme pak schopni si nechat otrávit alkohol a nechat umřít nebo nadosmrti oslepnout desítky lidí. A všimli jste si, že cukr v podstatě přestal sladit? Možná to je alergen, ale když rádi pečete…

Dříve jídlo vonělo a chutnalo

Tohle všechno přináší volný trh, konkurence, rozdílné zemědělské dotace a v neposlední řadě touha obchodních řetězců i jednotlivců po co nejvyšším zisku. Jsem dalek toho, abych to kritizoval, jen na to upozorňuji. Všímám si i dalších věcí. Zejména před Vánocemi se vynoří upoutávky na některé potraviny, kde např. stojí: Pozor, původní receptura z roku 1966-7-8… Nepřipadá vám to legrační? Zvláště, když cena těchto potravin je vyšší než těch se současnou recepturou. Když hodláte dnes opékat špekáčky, musíte si dát velký pozor, aby vůbec opékat šly a nebyl to jen nemasový produkt. To se dříve nestávalo. Vzpomínám, že např. Vysočina, točený salám, Turistický salám, šunka, debrecínka, dlouhé debrecínské párky, jogurty, máslo, jahody, borůvky, rajčata… to byly potraviny, které, když byly čerstvé, chutnaly a voněly. Dnes si musíme dát větší pozor, nenechat se zmást lákavým obalem, a také počítat s vyšší cenou, pokud lpíme na kvalitě.

Ale byly tu i žbrliny a jiné podivnosti

Vzpomínám si také na řadu potravin a nápojů, které před rokem 89 za nic nestály. Např. některé mizerné salámy, jako třeba Brněnský salám nebo některé druhy párků s pochybným obsahem. Mizerná kvalita a současně i nabídka byla v sortimentu vína všeho druhu. Také za velmi pochybné byly považovány barevné limonády, kterým jsme mezi přáteli říkali „žbrbliny“. V hospodách je čepovali, v obchodech prodávali. V této souvislosti si vzpomínám na jednoho kolegu novináře, který veřejně na tiskové konferenci vyprávěl, že si na nějaké reportáži takovou limonádu koupil. Svůj emotivní výstup zakončil slovy: „Co vám mám povídat, nechal jsem v tom křoví trenýrky“!

Co nám z toho vyplývá?

Já myslím, že kvalita potravin před rokem 89 byla dobrá i špatná, stejně jako dnes. Dnes si ale můžeme daleko více vybírat. Do budoucna máme proto jednu velikou výhodu. Pokud nám něco nechutná nebo nám to připadá nekvalitní, neměli bychom to kupovat. Já už slyším ty námitky o penězích a cenách, ale jsem přesvědčen, že trh tvoří zákazník a jestliže průměrné a podprůměrné výrobky budou prodejci nabízet a my je budeme kupovat, tak se to nepohne. Mám tu v této souvislosti ještě jeden příklad. V našem řetězci jsem si oblíbil jistou potravinu, která byla bio. Jednoho dne jsem ji v regálu nenašel, tak jsem se zeptal prodavačky. Její odpověď stála za to: „No, jo, to už neobjednáváme, protože jste to kupoval jen vy a jedna paní“! Já ale jako přesvědčený gastronaut omezuji nákup potravin v blízkém řetězci a chodím raději do specializovaných prodejen. Čas na to mám, jen musím víc počítat, ale nelituji. Když si např. udusím mořského vlka na másle, udělám bohatý zeleninový salát a k tomu trochu skvělého bílého vína…

Zdroj obrázků: pro socialisticke limonády stoplusjedna.cz, pro české versus polské potraviny aktualne.cz