Stojí mi za to se zamýšlet nad tím, co jím já a moje rodina » Jíme Jinak

Stojí mi za to se zamýšlet nad tím, co jím já a moje rodina

Autor , Rubrika Právě se děje, Vaše zkušenosti, 15.01.2014

Lucka, maminka 16 měsíčního Matýska a těžce mentálně postižené holčičky Ninušky změnila jídelníček sobě a dětem před 2 roky. O tom, jak začínala a jak na ně jiné stravování působilo po pár měsících jsme psaly zde. Kromě toho, že Lucka shodila 20 kg, cítí se mnohem lépe jak psychicky, tak i fyzicky. Ninuška konečně nemá zácpu a obě holky už mají v pořádku železo i bez tabletek. Druhé těhotenství a porod syna Matýska bylo jak z pohádky, ve srovnání s prvním těhotenstvím před změnou jídelníčku. Její maminka se přidala a už má 15kg dole a nehrozí jí inzulin. Zkrátka všechno je lepší.

Co Lucce přineslo to, že začala jíst jinak? A jak jiné bylo její druhé těhotenství oproti prvnímu? Přečtěte si Lucčino zhodnocení:

Když se mě holky ptaly, jak se to u nás vyvíjí, sepsala jsem si následující sezam věcí, které se změnily. Byla jsem sama překvapená, co všechno změna jídelníčku udělala.

Mně tohle jídlo určitě dává:

  • Dobré zdraví. Poslední rok a půl už mám jen málo eliminací. Jednou jsem měla delší dobu eliminace při kojení a dvakrát eliminace i v těhotenství – bolest a „knedlík“ v krku a pocit zahlenění. Vše jsem zvládla jen přírodními prostředky. Léky jsem už neměla žádné dobré 3 roky, kromě loňského července. To mě hrozně a dlouho i přes péči zubařky bolel zub a nemohla jsem vydržet.
  • Dobrou náladu.
  • Dostatek energie zvládnout 2 náročné děti i když za velké pomoci taťky. Mám jedno kojené mimino a jedno (v noci) nespící mentálně postižené.
  • „Relativně“ zdravé děti, které nemarodí.
  •  20 kilo dole. Prvních 6 bylo ještě se STOBem před více než 3-mi lety, ale i udržet je bylo u mě umění. Zbylá kila odešla s jinou stravou bez trápení sama.
  • Hodně odvahy k novým rozhodnutím, jako např. sepsat si porodní plán a jít si za ním, neočkovat syna apod.
  • Zbavení se strachů různého druhu.
  • Stabilizaci rodiny i přes prvotní velké rozbroje kvůli jídlu a vůbec tehdy kvůli všemu.
  • Schopnost přetváření života k obrazu svému.
  • Spokojenost se sebou samou a také růst zbylých tří zubů moudrosti (jeden jsem už měla předtím), aby se mi dobře rozmělňovala celá zrna asi :-).

A co se týče mého těhotenství a Matýska:

  • Bleskurychlé početí.
  • Bezproblémové těhotenství a porod.
  • Během těhotenství jsem měla spoustu energie až do poslední chvíle.
  • Netrpěla jsem žádnou únavoužádnou spavostí či naopak nespavostí (kromě vynuceného nespaní kvůli Ninuščině ponocování).
  • Neměla jsem žádné bolesti zad (kterými jsem u Ninušky trpěla od 7. měsíce), ani žádné jiné obvyklé či neobvyklé zdravotní problémy .
  • Nezažila jsem křeče v nohách, ani otoky, skoro ani poslíčky. Tvrdnutí břicha přicházelo až ke konci těhotenství tak jednou za 2 dny i méně, (u Niny jsem to měla často).
  • Žádné strije, ač jsem se nemazala (ne že bych nechtěla, ale nějak jsem to s Ninuškou nestíhala.
  • Hemeroidy jsem zažila jen jednou (u Niny často), a to po zkonzumování masa dvakrát po sobě. To mám doteď, vím, že maso mi „už“ nedělá dobře a hned se to takto projeví. Ještě to ještě jde, ale pokud ho sním dvakrát po sobě – je to tu.
  • Hlavně žádná, ale opravdu žádná zácpa za celé těhotenství!!! To znamená, že jsem svoje tělo a hlavně miminko nezásobovala zbytečnými toxiny z odpadu organismu.
  • Žádné pálení žáhy (u Niny žáha často), ani ke konci těhotenství.

Moje těhotenství a porod

Něčemu jsem se bohužel nevyhnula (UTZ a na „nátlak“ rodiny i amniocentéza). Měla jsem bohužel ostře sledované těhotenství díky Ninušce a také už navíc i věku. Mrzí mě to, vím, že jsem tím Matýskovi neprospěla, ale už to neřeším, pustila jsem to z hlavy, nač se trápit něčím, co už je pryč a nedá se to změnit!

unnamed-3

Co se týče těhotenství porodu – nebála jsem se jako poprvé, to je ale asi normální při druhém dítěti, naopak jsem se těšila. Udělala jsem vše, co bylo v mých tehdejších momentálních silách, aby Matěj přišel na svět bez co nejmenších chemických i jiných zásahů. Chtěla jsem pro něj dobrý start a základ do života a toto za ně já osobně považuji. 

Pan primář mě hned skoro ve dveřích porodnice v den D postrašil tím, že na porody se umíralo a umírá, ať se prý projdu po hřbitovech z 19. století, protože jsem si nechtěla dát zavést preventivně kanylu. Splnil úkol jako lékař, dokázal to, že jsem si ji zavést nechala, protože pohled na manžela mi říkal, že pro něj bych už byla úplný blázen, kdybych si chtěla vybírat mezi kanylou a smrtí. Jako člověk u mě primář selhal, takovou podporu před porodem jsem nečekala. Naštěstí porod vedla asistentka. On přišel až na úplný závěr a měla jsem z něj opravdu silný pocit, že je mu skoro líto, že všechno proběhlo tak hladce a on nemusel zakročit.

Mnoho z toho, co jsem měla v porodním plánu bylo dodrženo. Nějaké nesrovnalosti se vyskytly, ale tak už to bývá, že nic není stoprocentní. V duchu jsem se musela až smát mému přání – které podle zaměstnanců porodnice nemělo být problém, aby u porodu bylo co nejméně lidí. Chtěla jsem, aby se zbytečně nerozmělňovala energie, která je v tu chvíli hodně silná a koncentrovaná. Courání lidí tam a sem ji značně narušuje a ubírá rodičce sílu! Navíc považuji porod za dost intimní záležitost. Jenže v nemocnici zkrátka slovo intimita je slovo cizí, protože když se blížil úplný závěr celého mého snažení, zjevilo se v mé porodní místnosti asi tak 10 lidí. A všichni byli zřejmě naprosto nezbytní ke zdárnému dovedení věci do konce. A úplně nejdůležitější byla paní, která se přišla zeptat, jaké jméno tedy dáme miminku, když to bude kluk, a jaké, když to bude holka … :-). Dnes už na to ale vzpomínám v dobrém, i když na příště, které už bohužel určitě nebude, bych volila jinou formu porodu. 

Matýsek a jeho eliminace

unnamed

Nemocen byl Matýsek v podstatě dvakrát. Kromě v šestinedělí, kdy se zřejmě čistil z mých stravovacích chyb během těhotenství měl krátkou rýmičku. Pak přišla horečka a rýma. Ale nepřesáhli jsme 39 stupňů, motal se těsně pod nimi. Podruhé už měl i lehounce přes 40°C. To už jsme se fakt bála, protože jsem na to byla sama, manželovi jsem to radši (v noci) neříkala, protože by mě určitě tlačil, ať podám nějaké antipyretikum. Čekala jsem podle rad Dr. Strnadelové, kam až se horečka vyšplhá a když teplota dosáhla 39°C, začala jsem ji srážet ochlazováním (obklady – voda s jablečným octem) zápěstí, kotníků a čelíčka. Zabralo to a teplota se pomaloučku snižovala. Druhý večer také, třetí den už to pokaždé bylo jen kolem 38°C, takže to už jsem vůbec neřešila. 

Jinak jsem mu dávala (a sama jsem pila) lotosový čaj. Matýskovi jsem ještě dělala kuzu se šťávou z jablíčka na zlepšení vnitřního prostředí při horečce a taky zázvorový čaj na rozehřátí. To když měl horečku, ale studené ruce a nohy, tam pomáhá nohy zahřát pomocí teplé soli do ponožek. Jsem moc ráda, že jsme to zvládli bez chemie, bez antipyretik! Do nosíku jsem občas stříkla mořskou vodu a rýmu jsem odsávala.

S moučnivkou už máme zkušenost

Do roka jsme se nesetkali s moučnivkou, která se dělá někdy dětičkám na jazýčku, dásních apod. ve formě bělavého povlaku. Může se přenést i mamince na prso. Je to vlastně plíseň způsobená kvasinkou z rodu Candida, která se při vhodných podmínkách přemnoží a začne způsobovat potíže. Projít může z úst přes trávicí trakt až ke konečníku miminka. U nás zřejmě neměla ty vhodné podmínky, ale je pravda, že ani Nina neměla moučnivku, což je hlavně přísun cukrů – sladkých nápojů, slazených čajů, bonbónů, čokolád, sladkých jídel a džusů a čerstvého (aromatického) ovoce. O to větší bylo nemilé překvapení, když téměř v roce se u Matýska moučnivka přeci jen projevila! Nejsem si jistá, čím to bylo, mám takovou teorii…. Matýsek byl trošku oslaben malinkatou virózou (eliminací), kdy byla jen slabounká teplotka, k tomu zavedení ovoce (i když povařeného a téměř vždy s mrkví nebo dýní) na svačinku, ale hlavně sem tam úlet mě coby kojící maminky směrem k extrémnímu jinu … a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Ale během 4 dnů jsme ji na štěstí zvládli pomocí homeopatik (Borax).

Už vím, proč měl Matěj vyrážku

Nebrala jsem žádné umělé vitamíny a minerály, ani magnesium ani kyselinu listovou a jiné podobné preparáty. U postižené Ninušky jsem brala vše a jak to dopadlo. Nedomnívám se, že za jejími potížemi přímo stojí tato léčiva a doplňky stravy, jen tím chci říct, že jejich užívání v jejím vývoji neměly „ten správný“ efekt. Můj pocit je, že spíše v těle, ale i v myšlení, rozhodování a ve vývoji vyvolávají jen chaotickou energii a zmatek, protože to nejsou vitamíny a minerály z přirozené stravy, na jejichž správném vstřebávání se podílí spousta faktorů, a jak víme, vše se vším souvisí. Nebrala jsem žádnou chemii během celého těhotenství, ani během porodu.

Odmítla jsem veškeré léky a umělé preparáty i ty na uspíšení kontrakcí (oxytocin) apod., takže ani na poslední chvíli se k Matějovi nic nedostalo :-). S tím souvisí i to, že Matýsek neměl a nemá dodnes vůbec žádnou vyrážku, jako mívají obvykle dětičky po porodu nebo v šestinedělí či případně později, jako je toxoalergický exantém, milia, novorozenecké akné apod. Něco z toho Nina měl, navíc měla atopický ekzém. Je to zřejmě proto, že miminka vyhazují pokožkou (detoxikují se) chyby maminek ve stravování a léky během těhotenství. Mamky se do „plodu“ zkrátka čistí. Matěj byl a je jako z alabastru, žádný pupínek ani seborhoická dermatitida – šupinky ve vlasech, které prý souvisí u kojenců se střevem a játry. Když jsou tyto orgány zatížené, šupinky se objeví. Zátěž může být způsobena různě, třeba i lepkem, ale často se prý objevuje třeba po očkování hexavakcínou, kdy dostanou játra hodně zabrat (Nina měla jak očkování, tak šupinky).

Co jsem u Matěje ještě zpozorovala, byl ekzémek nahoře na zádíčkách – takové 3 suché začervenalé flíčky. Mléčné výrobky nejím, takže jsem přemýšlela, z čeho by to mohl mít. A tak jsem před Velikonoci držela půst 40 dní (nejedla jsem opravdu žádnou živočišnou potravinu, hlavně ne maso, které si přeci jen občas dám) a na poslední týden jsem si ho ještě zostřila tím, že jsem úplně vysadila i pečivo. A světe div se – ekzém za 3 dny zmizel! Nyní má záda krásně čisťounká a já myslím, že zakopaný pes je v tom lepku, který je v (pečené) mouce mnohem více nestravitelný než ve vařeném celém zrnu. Mám vyzkoušeno, že když si dám vařený ječmen nebo kroupy či oves (i vločky), kde je lepek také, tak se nestane vůbec nic. Ani když to jím několik dní po sobě. 

Bez pečiva a bez lupů

Já i když jím docela zdravě, pořád jsem se nemohla zbavit lupenky ve vlasech (mám ji na pravé straně nahoře – takové jedno místo). Je to nepříjemné a štve mě to. Nikdy bych neuvěřila, že mi začne mizet, když úplně vysadím pečivo! Také jsem najednou zjistila, že mi zmizelo nadýmání po tom, co jsem přestala jíst pečivo! Takže to nezpůsobovali luštěniny, kterým jsem tento svůj občasný problém přičítala, ale zase ten chleba (bohužel i kváskový)! Jenže stejně mi to nedalo a k chlebíku jsem se opět vrátila, moje mlsná pusa bude asi moje záhuba :-).

Stojí za to se zamýšlet nad tím co jím já a moje rodina

Chci tu prostě vyzdvihnout opravdu zásadní význam stravy při mnoha fyzických, ale i psychických potížích a procesech, který můžu z vlastní domácí praxe potvrdit. Prostě podle mě STOJÍ ZA TO SE ZAMÝŠLET NAD TÍM, CO JÍM JÁ A MÉ DĚTI (RODINA).

Manžel sice moje rady pořád odmítá, ale na druhou stranu už aspoň neprotestuje (alespoň nijak výrazně) proti tomu, co podávám Nině a sobě, dokonce i občas pomůže. Třeba mi napaří zeleninu a následně ji opláchne pod studenou vodou, aby se dál v hrnci vnitřně nevařila a neměkla, ohlídá zrní, než se vstřebá voda, když já nemám čas a tak … to považuji u nás za úspěch.

A já ho na oplátku neprovokuji, když vidím, že se nacpal masa nebo dokonce uzenin, či míchaných vajíček. Vím, že potom bude stažený, popudlivý, tvrdohlavý a „agresivní“ – tak energie masa a vajec prostě na svého strávníka působí. A tak mu jdu radši z cesty, se vším souhlasím a na důležitý rozhovor si počkám, až to všechno stráví :-).

Železo máme v normě i na rostlinné stravě

Také byl Nině před pár dny dělán krevní obraz a zkoumáno železo z náběru krve. Nina byla vždy mírně anemická. Tentokrát jí vyšlo, že železa má dost a krevní obraz je spíše na spodní hranici, ale nemůžeme prý mluvit o chudokrevnosti! No tak to je úspěch, že? A může za něj vlastně naše téměř výhradně rostlinná strava!

Zajímavé je, že podobné jsem to měla po porodu i já. Po Ninušce jsem byla chudokrevná a byly mi předepsány tablety železa, které jsem tehdy ještě poslušně polykala. Nyní jsem byla zvědavá, jak dopadnu bez tablet. Žádné tablety jsem znovu nepotřebovala, krevní obraz dopadl totiž perfektně! A opět při rostlinné stravě

Jak je na tom Ninuška teď?

unnamed-2

O pozitivním vlivu naší stravy na její hlavně fyzické zdraví jsem už psala v prvním článku a stále to platí. Ale přesto jen připomenu, že docela velký strašák předčasné puberty je úplně zahnán a já osobně si myslím, že za to může z 95% vysazení živočišných potravin ze stravy, hlavně mléčných výrobků, ale i většiny masa. Hormony se Ninušce srovnaly. Obří význam má pro naši rodinu to, že Nina už zkrátka nemá VŮBEC zácpu (a že na ni, chudinka, trpěla!). A to od té doby, co jíme jinak.

Epilepsii se nám nedaří úplně zvládnout – je to jako na horské dráze – chvíli paráda, žádné záchvaty, chvíli zase hrůza  několik (i desítek) denně. Teď momentálně jsme zase na docela dobré vlně, záchvaty pozorujeme málo. Léky bere Nina samozřejmě stále, netroufám si je vysadit v žádném případě. Odtud ale podle mě vede cestička k tomu, že se nám něco nedaří vylepšit. Ty léky jí v těle prostě dělají velkou neplechu, když to řeknu mírně.

Spaní u Niny je kapitola sama pro sebe. Je to spíše o nespaní. Může to mít souvislost s léky na epilepsii. Máme skoro denně budíček mezi 2 a 5 hodinou a pak je Ninda 2 až 3 hodiny vzhůru. Hned po probuzení musí jíst, mám nachystanou kaši v peřinách. Vím že to pečivo by jí mohlo ještě škodit, konkrétně lepek a sůl. Ale seberte jí chleba, který tak miluje. Bohužel ho má zatím každý den, musím se přiznat. Snažím se o kvalitní kváskový. Kupuji ho a občas já nebo mamka upečeme nebo napaříme domácí. Ale pořád je to prostě mouka, i když třeba smíchaná v domácím provedení s celým zrnem (rýže nebo jáhly většinou). Třeba se to zase nějak podaří změnit, na všechno musí přijít ten pravý čas …

Náladu má teď Ninuška většinou dobrou, ani přes den moc nespí, přestože v noci straší. Pokud nepočítám to, že ji nedávno zřejmě bolely dva viklající se první zuby, na což jsme s tátou sice pozdě, ale přece přišli a pomohli jí od nich. Tímto zásahem se jí její několik dnů trvající příšerná ukřičená nálada o 100%  zase zlepšila. I když i dobrá nálada u Nindy znamená pořád nějaký křik a skřek.

Tak nám prosím držte palce, ať se nám v této oblasti daří alespoň stejně dobře jako doposud! Problémy byly, jsou a budou. Důležité je snažit se je řešit, když na to máme sílu, a snažit se je co nejvíc vypouštět, když potřebujeme jen přežít a nic neřešit. I takové chvíle jsem si zažila, takže vím, o čem mluvím. 

Lucky maminka si po změně jídelníčku nemusí píchat inzulín

Jak jsem psala, manžel mi v tom sice  moc nefandí, takže o to je to horší, ale už se s tím tak nějak smiřuje. Zato moje mamka mi drží palce a dokonce s touto stravou začala od loňského ledna a léčí si jí cukrovku (2. typu), když vloni po kontrole před Vánoci měla příšerné hodnoty cukru a pomalu jí hrozil inzulín. Teď má dole 15 kilo a hodnoty cukru po ránu ukázkové. Pravda je, že ještě stále bere 1 prášek denně, ale pomalu se jej chystá vysadit, aby viděla, jak to půjde bez něj. Já jí strašně držím palce.

 A také držím palce každému, kdo má chuť zkusit pozměnit jídelníček, aby se do toho pustil … a uvidíte, bude líp!!! 

 

Jestli vás zajímá, jak se u Lucky mají aktuálně, můžete se podívat jejich blog: http://tusticka.blogspot.cz

 

 

 

  • materiály

    SERIÁL: Jak na zimu?

    Víte, jaké změny je potřeba v jídelníčku udělat?

    • Ukážeme vám klíčové souvislosti pro biologickou zimu
    • Jaké konkrétní potraviny patří do zimního jídelníčku
    • Jak ledviny ovlivňují náš život jak je posílit.
    Přihlaste se a pošleme vám seriál na e-mail.

    Chci poslat seriál ZDARMA
  • 30 komentářů. Jak to vidíte Vy? Napište.

    Dobry deň trošku som sa začítala do vášho príbehu aj prechadzky cez diagnozy a držím vám palce.
    Ja mám autistického syna s detským autizmom ktorého teraz tediagnostikuju na dezintegracnu poruchu.
    Ale mám na Slovensku kamarátku ktorá má dcéru s rettovym syndrómom ale so zriedkavým postihnutím génu CDKL5 keďže MECP2 neniesol mutáciu genetická skúšala dalej. Píšem len preto že sa vaša dcérka pohľadom napadne podoba na Emku s touto mutáciou génu.

    Držím palce, Tuštičko, jste vážně skvělá, sleduji Vás už dlouho. Ale stejně mi to nedá a napíšu něco, co se Vám určitě bude zdát troufalé, a asi nejen Vám. Nevidím do Vašeho vztahu s manželem a taky mi to dotoho nic není, ale… nejednou mi při čtení Vašich řádků přišlo na mysl, že to není jen o stravě a změně životního stylu, ale že by mohl být poměrně vážný problém právě ve Vašem vztahu. Promińte mi tu troufalost. Nejste s mužem evidentně jednotní, bojujete spolu. I přesto, že Vy jste zdánlivě ta chápavá, trpělivá, nevnucující atd. Výsledkem je fakt, že jak při Vašem porodu, tak při denodenní snaze o zdravý lifestyle, který u svých dětí dodružujete, on jde proti Vám. Může to myslet jakkoliv dobře a upřímně, ale jak se s tím dá v partnerství, v rodině, dlouhodobě žít? Proč jste si „přitáhla do života“ člověka, který s Vámi není v tak důležitých a podstatných věcech zajedno? Proč Vás pořádně neocení, třeba už jen důvěrou ve Vás, ve Vaše schopnosti zajistit dětem skvělý jídelníček, anebo přirozeně bez léků porodit? Chápu, že máte i tak starostí nad hlavu a těmito kacířskými řečmi Vám možná „zbytečně“ přitěžuji, ale co když se Vám tohle okolí bojí říct, co když před tím opravdu jen zavíráte oči a nechcete si přiznat, že tu něco nehraje? Nevěřím, že se u Vašich děťátek projevil ekzém, teploty a koneckonců i ty epileptické záchvaty jen z důvodů fyzických eliminací, spíše v tom budou mnohem hlubší příčiny a souvislosti – a dala bych krk na to, že psychické a řekněme „duchovní“. V sílu stravy samozřejmě naprosto věřím, ale není to všemocná a samospasitelná složka života, nemoci a neduhy nepramení jen ze stravovacích chyb. Zkrátka si troufám říct, že by ty problémy u dětí mohly jen ukazovat na nesrovnalosti mezi Vámi dvěma dospělými. Na to, že Vy se možná snažíte za dva – být rozumná, chápající atd., ale muž má zřejmě klapky na očích. A argument, že „chlapi už jsou prostě takoví“, „mužským všechno moc trvá“ apod. u mě opravdu neobstojí, protože jaké si to uděláme, takové to máme. Veškeré vztahy jsou našimi zrcadly – mám-li se ráda a dostatečně si sebe vážím, „objednám“ si u Vesmíru muže, který to náležitě ocení, ne který půjde proti mně (zdánlivě kvůli „maličkostem“, ale zas takové maličkosti to třeba ve Vašem případě nejsou). A naopak. Na každém vztahu se dá samosebou i pracovat, nikdo nejsme bezchybný, ale jak jsem již psala, nesmí se snažit jen jeden a druhý jen „trochu“, jen někdy a podobně. Odpusťte mi, Tuško, tuto troufalost, muselo to ven. Třeba se naprosto pletu – kéž by tomu tak bylo. Ale pokud ne, zkuste s tím něco udělat, minimálně tím, že si některé věci přiznáte, a pak je třeba možné obrátit se na lidi, kteří umějí pomoct tím, že se podívají na všechny ty skryté souvislosti s námi, mám tím na mysli třeba terapeuty typu Zdeňka Jordánová. Anebo zkuste alespoń její knihy, třeba i díky nim najednou leccos uvidíte jiným pohledem… Buďte šťastná a změňte své heslo „problémy byly, jsou a budou“ na něco pozitivnějšího, třeba „problémy byly, jsou, ale už být nadále nemusejí, když si je do života nepustím“ – což je ve Vaší situaci možná zdánlivě příliš troufalé přání, ale všechno jde, když se fakt chce! Jste skvělá a máte na to!

    Tuška

    Rozalio, tohle téma je docela citlivé, tak bych se v tom nerada nějak přehrabovala. Ale musím vám napsat, že máte v podstatě ve všem pravdu.
    O „duchovní“ záležitosti jsem se začala zajímat až s postižením své dcery a pak s přechodem na jinou stravu. Když jsem si u Vesmíru tehdy „objednávala“ muže, zjevně jsem v sebe nevěřila a nevážila si sama sebe dostatečně. Zdeňku Jordánovou mám načtenou, takže všechno tohle se mi často honí hlavou, jen mám kolem dětí a plotny takovou hoňku, že nestíhám vymyslet řešení. On byl spokojen dřív, teď když se všechno mění, ale i moje dřívější pokusy o alternativní řešení Ninuščiných problémů už dávno bere jako nesmysl.
    Jen v jedné věci vás musím opravit, já nejsem jen chápavá, trpělivá a nevnucující. Umím být také (bohužel?) i pěkná satorie. Tak asi takhle … nějaký výstup si z toho zatím nestíhám a nedovoluji vyvozovat …

    Tuška

    Holky, a zapomněla jsem napsat, že jsem byla moc překvapená, že jsem menstruaci dostala poprvé od porodu až po 14 měsících!!! U Ninušky to přišlo při plném kojení už po 3 měsících! Takže i zde obrovský rozdíl – dle mě vliv absence uzenin a minima masa, vajec a sýrů – prostě zvířecí bílkoviny.
    Gary Yourivsky to řekl moc hezky – po zvířecí bílkovině lidské tělo šílí.
    (Myslím, že i proto dnes u nás holčičky vyspívají tak rychle a menses dostávají často už brzy po 10. roce, v Čínské studii byl prokázaný jasný vztah mezi nástupem menstruace a druhotných pohlavních znaků a příjmem množství (živočišných) bílkovin ve stravě. No, je to někdy smutný, když se rozhlídnu kolem sebe.)

    Mám velmi podobnou zkušenost a slýchám to často od dalších maminek, které mají za sebou dvě či více těhotenství a mohou srovnávat poporodní menstruaci na této stravě a stravě s živočišnými bílkovinami. Já to vidím stejně jako Ty.

    Hmmm, tak já mám úplně opačnou zkušenost. Po třetím porodu, kdy jsem začala JJ, vegetariánem jsem několik let, jsem menstruaci dostala již po 3 měsících (plného kojení). Po prvním, kdy jsem jedla konvenčně i maso, to bylo stejné (ale to jsem nekojila tak dlouho, jako teď). U mě osobně se strava na menstruaci neprojevila téměř vůbec…

    Tuška

    Holky, díky, díky moc!

    Julijano, zatím ne. On totiž večer krmí malou manžel (já skáču zas kolem Matěje) a nadává, když jí udělám něco jinýho než chleba, protože ona to večer moc nechce jíst a on má pocit, že se málo nají a pak se v noci budí hlady. Jenže ona se budí, i když se nají málo , i když hodně. Hádáme se kvůli tomu, ale zatím jsem to neustála. Teď už to nechávám, protože jedeme k tý Strnadelový a tam se „obávám“, že jí vytestují zátěž na lepek (teda doufám :o) a když mu to potvrdí MUDr., tak si snad dá říct :o( No, jsem zvědavá. Ona Nina je hodně mentálně pozadu, takže to asi nebude tak „jednoduchý“ … ale kdoví, … ještě jsem to teda nevzdala, Ninda má pořád šanci!

    Profilová fotografie na Facebooku

    Tuštičko, na váš blog také občas zavítám, Takže též pozoruji, jak se vám daří v tom běhu na dlouhou trať. Moc vám držím palečky, at to stále zvladate ku prospěchu těch vašich cvrcků. Přecejen ty naše poklady za všechnu tu snahu a zkoušení bez pochyb stojí, Takže holt občas musíme ty naše chlapy brát s rezervou. Smekám před tvou nezlomností a přeju, at je to jen a jen lepší 😉 … A to nejen s dětmi, ale i s tou drahou polovickou 😀

    Moc mě zajímá, jak dopadnete u Strnadelové, pak napište!!! Chci tam po roce taky opět jet! Můj manžel na mě kdysi řval, že ty moje pokusy a diety nejsou k ničemu (ty refluxní a šetřící), že by měla jíst všechno atp… Měl pravdu, byly! Teď vidí, jaké změny to s ní udělalo a sám je schopný vařit večeře, obědy, upéct jí buchtu, cokoliv – to vše bezlepkově! A ještě se mi po čase i omluvil 🙂 Taky bych vám přála takový posun!!

    Tak to má váš chlap u mě velkou poklonu!

    To s tym nevzdavanim sa velmi obdivujem, nas Mathis ma zatial iba stredne tazku MR a vzdavam sa tak 3x denne(potom ma to ale prejde). Samozrejme netusim ako sa to bude delej vyvyjat, ale vzhladom k diagnoze uz zazraky moc necakam, naopak sa tesim ze je druhy syn zdravy.
    Moj partner je na tom uplne stejne ako vas manzel, a riesim to rovnako, a myslim ze je to spravne, ved ani mne sa nepaci ked mi niekto keca do toho co jem. Obcas sa aj pridam a dam si nieco nezdrave a fakt si na tom pochutnam.

    Tušti – jednou jsme si o tom psaly. Nezkusily jste to úplně bez toho LEPKU?? Třeba by to bylo zase o kus lepší – teď myslím hlavně ten spánek a epi. U nás to byl 90% úspěch 🙂

    Luci to je úžasný :)moc ráda čtu tvoje povídání o jídle a o tom jak Vám to vlastně změnilo život. Smekám před tebou a moc obdivuju,nedovedu si to představit,sice se taky snažím aby jsme jedli alespoň trochu zdravě ,ale tohle vím, že nikdy nedokážu ,ale hrozně moc bych ráda … :)Moc Vám fandím i když nějak už nestíhám psát blog,ani chodit číst 🙁
    Držím palce aby se zlepšilo u Ninušky to spaní,my si to zažili s Justy přes tři roky 🙁
    Mějte se moc hezky 🙂 Lucka a Justýnka

    Bóže Tuško, jak já na vás myslím! Jako matka hodně podobně postiženého dítěte musím souhlasit s mnoha věcmi v článku zmíněnými…. Jen ta strava u nás proběhla trochu jinak – začala jsem já na zkoušku, co to udělá se mnou, než to nabídnu Toničce. Výsledky byly už po 4 měsících ohromující. Nabídla jsem tu variantu proto i celé rodině s tím, že je to odzkoušené. Ženy, kupodivu, přidal se jen manžel! Pravda, Tonička to bez problému jí, pokud jí to chutná. Ale když jí to třeba nechutná, tak to prostě nejí. No a mě se to občas povede, že to nechutná… Zuzka se snaží, ale doopravdy tomu zatím nepropadla. Netlačím na nikoho. Vařím klidně dvě jídla. A víte, co je zajímavé – zjišťuji, že leckdy mám jen jedno (naše zdravé) jídlo a není jiná varianta, tak se holt najíme všichni tím naším jídlem. No není to nádhera?

    Každopádně Tuško, stejně jako ostatní ti moc a moc fandím a držím palce!

    Přesně jak píšete… Vím, že potom bude stažený, popudlivý, tvrdohlavý a „agresivní“ – tak energie masa a vajec prostě na svého strávníka působí“. tak to vypadá u nás doma 🙁
    Přeji hodně sil a děkuji za další motivaci.

    Můj největší obdiv je ze to nespaní a s dvěma dětmi, protože u nás je to podobné. Jen ty léky na epi nám vlastně spíš pomohly, než že by ubližovaly.. Za těch 5 let jsem snad nespala v kuse jedinou noc! A nemám vůbec energii, myšlenky, odvahu na další dítě.. Přežít a přát si nic neřešit – to zažívám taky! Často na vás myslím a přeju jen to nej..!

    Milé holky, já mám radost, že si takhle navzájem pomáháte a fandíte! Vidím, jak moc potřebujeme zkušenosti jiných a jak jste na to kolikrát samy. Moc vám oběma fandím a doufám, že dětičky budou zdravé a zdravější a vy silnější a spokojenější. Posílám oběma veliké pozdravy a co nejvíc energie, co se jen do těhle řádků vejde :-*

    Já bez vás z JJ nevím, kde bych se ještě teď potácela. Přišly jste mi do cesty v poslední chvíli. Pak to konečně začalo do sebe zapadat a nabírat obrátky k lepšímu! Děkuju vám i rádcům po mailu 🙂

    Janina

    Krásný příběh o vytrvalosti a nezlomnosti jedné statečné mámy. Tuštičko, moc Vám držím palce. Sleduji i Váš blog, takže změny jsem registrovala průběžně, ale takhle shrnuté je to až neuvěřitelné. V Horšovském Týně žijí samé super baby 😉
    Elris, všechno nejlepší k narozeninám! Krásně shrnuto, mám to doma podobné, ale muž už si to uvědomil. Ale stejně si vždycky naběhnu, když řeknu: „To je jídlem!“ Jenže ono to jídlo má vliv na všechno, my co víme, už víme, že? 🙂

    Tuška

    Děkuji, dámy za podporu! Ono to není vždy taková pohoda, jako to vyznívá z textu, ale to je asi každému jasné :o)

    S Ninuškou v úterý 21.1. jedeme k Dr. Strnadelové do Prahy, hlavně s tím jejím spánkem, ale i tak celkově. Takže se moc těším a hlavně jsem fakt zvědavá, jak dopadnem!

    My co máme dvě děti a chlapa, tak víme 🙂 A kdo má dítě nemocné či postižené, ten ví ještě víc, zač je toho loket. A když táta moc nepomáhá je to na mašli, takže máš Luci moji poklonu za odvahu. Ono to nemusí být vždycky růžové, ale Tvůj postoj a životní optimismus je něco, co nabíjí i nás ostatní!

    Po přečtení článku , že maminka kojence s teplotou lehounce přes 40 nepodala žádný lék na znížení teploty mě mrazí.Nejsem zastánce všemožných zbytečných léků, ale toto je hazard.Rodiče by měli být trestně odpovědný za případné poškození mozku dítěte- febrilní křeče, zánět ledvin, zánět mozkových blan atd.
    Je to nezodpovědnost , nic se nemá přehánět, žijeme v 21. století a můžeme děkovat , že neumíráme na běřné nemoci , jak to bylo před sto lety. Maminka je nevyzrála.

    Yvett, myslím, že je to úhle pohledu a zkušeností.Doporučuji nastudovat například knihu Jak pečovat o zdraví dítěte…navzdory vašemu lékaři (Robert S. Mendelsohn). Je snadné hodnotit druhé, ale kdo zná Lucii, ví, že je to maminka velice zkušená, těžce zkoušená a že několik let dávala šanci medicíně z 21. století, včetně podávání léků při vysoké horečce. k ničemu to nebylo. Nechci rozjet marnou diskusi, pokud nevíte tolik, kolik dnes už o horečce ví Lucie a my ostatní, kteří jsme si to měli možnost vyzkoušet s léky i bez léků, víme, jak při horečce postupovat a při začátcích máme na drátě zkušeného poradce a jsme připravení jet k lékaři, když vše nebude ok. Ale abych byla fér, před několika lety bych nad vaším komentářem hlasitě kývala, takže váš postoj chápu.

    Pani Jarosova, ja zase povazuji za trestne, kdyz matka kouri behem tehotenstvi, dokonce i kojeni, dite v roce ji bile pecivo se syrem, sunkou, jogurty, obed ma stejny s rodici a za odmenu bezne dostava cokoladu. Kolik lidi se nad tim pozastavi? Moc ne. Koureni a ‚obcasne‘ piti alkoholu behem tehotenstvi se toleruje! Me mrazi z takove pristupu!

    kovalda

    Opět jsem dojatá a moc držím pěstičky, ať se dějí další zázraky k lepšímu.
    Hodně zdraví, trpělivosti a odhodlání přeji
    Míša

    k mým dnešním narozeninám krásný dárek v podobě věty, kterou jsem v sobě tušila už dlouho a nemohla ji správně zformulovat: „Vím, že potom bude stažený, popudlivý, tvrdohlavý a „agresivní“ – tak energie masa a vajec prostě na svého strávníka působí“.

    aneb vysvětlení proč je můj muž vlastně skvělý, jen když má svoje „nálady“, které má skoro pořád, tak jde zle 🙁 a když si tak zpětně uvědomím – ten báječný muž se mi doma objeví vždycky poté, co místo svého jídla sní to naše. škoda jen, že je to tak vyjímečné 🙁 co už, v dobrém i ve zlém… třeba jednou prozře a bude nám krásně všem (syn se osypává a celkově podle mě dobře netráví, podle mě to chce vysadit striktně mléko a lepek z vymílané mouky, ale realizace je v nedohlednu, bohužel 🙁

    Držím palce! Obdivuju a stydím se, jak se já dokážu vymlouvat, že mi to a ono zrovna nejde, protože to či ono… atd…

    Dobrý den, klobouk dolů, máte můj upřímný obdiv, že to všechno tak krásně zvládáte. Věřím, že to je fantastická motivace, když se věci mění a i Ninušce je lépe a věřím, že vám to i ona svým způsobem vynahradí 🙂

    Dobrý den, sleduji Váš blog už dlouho a opravdu smekám a velice držím pěsti ať se vše daří . Hodně sil a zdraví Vám i celé rodině. AndreaN.

    Hluboce se skláním před každým,kdo se stará o postižené dítě.Před Tebou Lucko zvlášť proto,že jsi měla u toho všeho sílu změnit jídelníček.Držím palce a přeju hodně sily.

    Zobrazit všech 30 komentářů

    Jíme Jinak