Tak trochu jiná oslava

Eva: Davide, jak to vzniklo, že jste uspořádal oslavu svých narozenin tak trochu jinak?

David: Už dlouho před tím jsem si pohrával s myšlenkou, že chci větší oslavu a že bych ji rád zorganizoval ve zdravém stylu . Bylo mi jasné, že to bude lahůdkový jídelníček, žádná léčebná strava vhodná pro eliminující či nějak nemocné.

Eva: Ještě si připomeňme, jak dlouho se vlastně stravujete jinak.

David: Se změnou stravy jsme začali v roce 2005, tedy již řadu zkušeností máme a nemuseli jsme se bát oslavu uskutečnit.

Eva: Váš příběh je fascinující, myslím, že pomohl mnoha lidem, kteří začínají s dětmi a kteří musí čelit nátlaku okolí.

David: Ještě k těm zkušenostem. Byli jsme s manželkou na přednáškách Honzi Jíchy a zase jsme si uvědomili, že ač již máme něco za sebou, stále ten větší, přímo velikánský, kus máme před sebou a je potřeba jít stále kupředu.

Eva: Jako my všichni. A co na plánovanou oslavu říkala manželka? Většinou totiž přípravy jídla padnou na naši hlavu. Neměla obavy?

David: Malé obavy byly, ale naštěstí se nenaplnily. Manželka mě z toho trochu odrazovala, ale nedal jsem se. Samozřejmě mě v mém konání podpořila, jak jen to šlo. Měla obavu z reakcí některých příbuzných, kteří rádi mají připomínky ke kde čemu (mám na mysli dva a nezklamali, ale bylo to v legraci..…).

Eva: Pro kolik lidí oslava byla?

David: Sestavil jsem si seznam hostů a došel jsem k číslu 40.

Eva: A to jste zvládli připravit pohoštění pro tolik lidí sami?

David: Kdepak. Oslovil jsem kamarádky Petru, Milču, Štěpánku a Terču s prosbou o pomoc. Dvě pomohly s pečením a další dvě s vařením a vlastní přípravou. Když to hodnotím s odstupem času, konstatuji, že to byla dobrá volba a oslava se velice vydařila. Nemusel bych se stydět pojmout takto i svatbu ( a že nás čekají…). Měli jsme doslova svatební sortiment co do různorodosti, tak i do množství.

Eva: A co bylo na menu?

David: Začínali jsme prvním jídlem v 17 hod. Byla to čína ze seitanu s celozrnnou rýží a bulgurem s bílou rýží, samozřejmě se zeleninovou oblohou. První volba sice byla svíčková, ale na číně jsme se mohli více „barevně“ vyřádit a byla to opravdu dobrá volba. Ze sladkého jsme si pochutnávali na datlových kuličkách, oplatkách s ořechovou náplní, burisonových kostkách a koulích, marokánkách, ovesných placičkách a koláčkách, makovci, perníku z amasaké, lineckém, mrkvových kolečkách, kokosové roládě, perníku v závinu, plněných košíčkách a na klasickém štrůdlu. No a ze slaného to byly zeláky, slané tyčky z listového těsta, preclíky a bramborová kolečka.

Ze třech pomazánek – česneková – rybičková – z tavenýru – děvčata nazdobila tolik variací chlebíčků a jednohubek, že to vypadalo na velké množství druhů. Petra ještě připravila 4 druhy výborného sushi, které mělo také velký ohlas. K druhé večeři byla možnost čerstvě vyuzené ryby – pstruh, se třemi druhy chleba – kupovaný – z domácí pekárny a kváskový. Příbuzní se také zapojili do pečení jenže ne v našem stylu, takže nemohu ručit za preclíky, bramborová kolečka, ovesné placičky, perník v závinu a chléb z domácí pekárny. No a to ještě nebylo vše. V záloze jsme měli grilovanou zeleninu, zeleninové talíře, čočkový salát, salát z červené řepy, topinky s tempehovou směsí, amolety a zapečená jablka s vločkami. Na to už ale nedošlo, nebylo třeba. K pití byla možnost piva, vína, neslazené minerálky, různé čaje a kávy, svařený mošt s vínem a samozřejmě voda.

Eva: Jak hostům chutnalo?

David: Všem moc chutnalo. Až na pár drobných pošťouchnutí z legrace, ale s tím jsme počítali. Užili jsme si spoustu srandy, zábavy i tance. Navíc, podobně jako na svatbě, téměř každý dostal výslužku.

Eva: A věděli kamarádi a příbuzní, že jsou pozvaní na oslavu, kde nebude maso, uzeniny, sýry a klasické sladkosti s cukrem?

David: Oficiálně o tom nevěděli. Asi tušili, jen jedna kamarádka to věděla a ta se moc těšila a byla velmi spokojená.

Eva: A ti co nevěděli, poznali to?

David: Jistěže poznali, ale bylo to bez problémů.

Eva: Co na to říkali? Předpokládám, že většina z nich se stravuje běžně.

David: Nevím o nikom, že by s tím měl problém. Byla tam jedna rodina, co se stravuje také tak. S odstupem času se přiznal švagr, že si chtěl dát něco z “druhé večeře”, vzal si chleba a když obešel stůl zjistil, že tam není masínko, tak chleba zase vrátil. Ale to je spíš úsměvná historka.

Eva: Našel se někdo, kdo přišel s tím, že takhle by to šlo a chtěl by tak jíst nebo něco podobného?
David: To ani ne, jen švagrová (ta doma zdravé vaření občas zařazuje) si objednala sojovku, protože ta je prý o mnoho lepší než konvenční, ale to je tak všechno. Další kamarádka se nechala slyšet, že prý nečekala, že to bude takhle dobré. Chystám se, že všem pošlu odkaz na tento článek, až budena webu, aby si o sobě početli :-) Ale obecně se dá o mém příbuzenstvu říct a známých , že se občas snaží zařadit něco zdravého do svého jídelníčku, zrovna včera u nás byla neteř (14let) a ptala se co si má koupit, jak se co vaří, má o to zájem, tak se budeme snažit ji v tom podpořit.

Eva: A co jste dostal k narozeninám?

David: Krom mnoha jiného, právě pobyt ve Františkových Lázních s přednáškami Honzy Jíchy. Co si více přát…..

Eva: Máte nějaký vzkaz pro naše čtenáře?

David: Že se nemusí bát slavit. A závěrem chci moc poděkovat manželce Ajce , která velkou část dobrot upekla a pomohla mi s přípravami. Samozřejmě se aktivně zapojily i naši skvělí potomci Adélka, Barča a Filda.