Jak v pohodě zvládnout nástup do školky

Dítě potřebuje hlavně podporu

S prvními dny nového školního roku se šatny školek plní emocemi. Radostné výkřiky opětovného setkání se mísí s odvážným „Tak ahoj!“, ale mnohdy také s úpěnlivými prosbami či dokonce pláčem: „Maminko, já tam nechci, já se bojím!“ Nemohu zapomenout na okamžik, kdy se před mými zraky odvíjela podobně dramatická chvilka a maminka sama také propukla v pláč, objala nebohé dítě a odvětila: „Já vím, já se taky bojím, drahoušku!“ Sdílet emoce je nepochybně zdravé, ale mějme na paměti, že se k nám dítě obrací jako k ochraňujícímu rodiči, a tak mu dejme odpověď, která jej uklidní a nikoliv ještě více znejistí. Zachovat klidnou hlavu může být ale velkou výzvou, pokud se nástupu našeho děťátka do školky doopravdy sami bojíme.

„Chcete-li něco změnit na svém dítěti, změňte to nejprve na sobě.“ C. G. Jung

Děti zrcadlí i naše nevědomé obavy

Děti jsou často našimi zrcadly, a pakliže prožíváme nejistotu, pochybnosti či dokonce zoufalství z toho, že se musíme s dítětem odloučit, je naprosto logické, že podobné pocity zrcadlí při nástupu do školky i dítě samotné. Potíž ale často tkví v tom, že naše obavy bývají nevědomé, nepojmenované a nezpracované. Bohužel však čím méně si svůj vnitřní konflikt uvědomujeme, tím větší na nás může mít vliv. Často v souvislosti s tímto tématem slýchám rodiče vzpomínat na jejich vlastní těžkosti při začleňování do kolektivu školky. Tito pak většinou prožívají také smutek, že jejich dítě již nebude zahrnováno stejně vřelou láskou a nepřetržitou pozorností, jaké se mu dostávalo doposud. Současní rodiče také mívají osobitější a vyhraněnější názory na výchovu a přístup k dítěti, a tak v nich snadno může začít hryzat červíček pochybností, zda budou s paní učitelkou „na podobné vlně“ a zda jim školka svým tradičním přístupem dítě „nezkazí“. A maminky mívají ještě jeden otazník navíc. Do života jejich děťátka totiž vstupuje nová žena, která s ním bude trávit výraznou část dne, možná delší než ony samy.

To zvládneme!

Předně je důležité vycházet z reality a popasovat se s těmito vnitřními konflikty co možná nejracionálněji. Je důležité odlišit, co je realita a co jen naše negativní očekávání, předtuchy a domněnky. Uvědomte si, že přestože tito strašáci nejsou zatím skuteční, odčerpávají velkou část vaší psychické energie. Zavřete proto oči a představte si pravý opak: pohodový nástup vašeho dítěte do školky – a to ve všech detailech. Co budete v šatně cítit, vidět, slyšet, co budete říkat, jak své dítě obejmete a jak se s ním rozloučíte. Představte si, jak se budete chovat, aby vaše dítě cítilo, že školka je pro něj bezpečné místo. Tuto představu si uchovejte a vracejte se k ní sama i s vaším prckem třeba každý večer před spaním. Vyprávějte si společně, jaké to ve školce bude, co ho tam čeká, jaké aktivity zažije. Nedovolte, aby z vás před dítětem promlouvaly pochybnosti, ale naopak přeneste na dítě co nejvíce těšení a také pýchy, že jej čeká nový krůček v jeho dětství. Školku popisujte realisticky – neličte ji jako fantastické dobrodružství, bezmeznou zábavu, skotačení a příležitost pro přátelství od prvního dne na celý život. Vězte ale, že to skutečně je jedno z doposud největších dobrodružství psychického vývoje vašeho děťátka. Právě zvládnutím těžkých úkolů totiž rosteme jako osobnosti, a proto se nevyplácí chránit dítě před veškerou zátěží, ale právě naopak jej adekvátně jeho věku podporovat v jejich zvládnutí. Překonávání běžných obtíží, setkávání se s novými vzorci chování, s novými autoritami i vrstevníky, s nutností se omezit a své aktuální potřeby umět na čas odložit, to malého človíčka posiluje. Tyto zdánlivě samozřejmé a zanedbatelné úspěchy se stávají základem jeho sebevědomí a víry ve svět. Vstup do školky je i významným milníkem ve vztahu matky a dítěte, v rámci něhož se jak matka, tak i děťátko osobnostně vyvíjejí k větší nezávislosti a zralosti.

Školka je vstup do jiného světa, do jiného času

Nástup do školky je velkou událostí také proto, že dítě poprvé oficiálně vstupuje do velkého, opravdového světa, který je řízen vnějším časem Chronos. To je čas, kterému se musíme přizpůsobovat. Určuje, v kolik musíme vstávat do práce, kdy nám jede autobus, v kolika letech nastoupit školy, kdy zaplatit složenky. S tímto časem povinností a závazků se malý človíček teprve pozvolna seznamuje, protože doposud žil jen v rodině, která se řídí časem Kairos. Ten se odvíjí od naší vnitřní přirozenosti, kdy se nepoddáváme žádným termínům, ale dáváme událostem prostor, aby se staly tehdy, až nastane jejich okamžik. Jako moudré matky se nenecháváme stresovat tím, že děťátko podle tabulek měsíc zaostává, ale věříme v něj a dopřáváme mu jeho čas, aby daný vývojový úkol zvládlo, až ono samo na něj bude zralé. Zatímco čas Chronosje spíše doménou mužů, čas ve smyslu Kairos je typicky ženský.

Zbytečně se nestresujme

Pro psychickou pohodu nás i dítěte je také důležité si uvědomit, že celý proces nástupu do školky se nemusí úspěšně zrealizovat „prvního“ září. Důvěřujme své vnitřní intuici, buďme shovívavé a dejme dětem, ale i sobě pár týdnů čas na vyrovnání se s novou situací, rozkoukání se v novém prostředí, abychom tento velký životní krok společně zvládli jako rodina v co největší pohodě.

Závěrem 5 tipů, jak to toho „prvního“ ve školce zvládnout:

Rozhodněte se

Seznamte se s prostředím školky, učitelkami i jejich přístupem k výchově a vzdělávání. Uvědomte si pak také všechny důvody, proč vaše dítě do školky nastupuje. Zvažte veškeré přínosy pro něj, pro vás i pro rodinu a představte si, jak se dítě i vy všichni ostatní společně s ním v životě posunete, když tento krok společně zvládnete.

Myslete pozitivně

Rozlišujte mezi realitou a domněnkami. Zabývejte se ve své mysli vždy jen tím, co se reálně děje. Myslete na svůj cíl a možné těžkosti řešte, až přijdou. Pokud vůbec přijdou.

Důkladně se připravte

O školce si společně vyprávějte, navštivte ji i s dítětem, kupujte bačkůrky, skamaraďte se s nějakým „spoluškolkáčem“ ze stejné třídy a společně se těšte.

Buďte odvážná a klidná

Tříleté dítě stěží rozezná, zda pláčete dojetím či z žalu. A když pláče i maminka, pomyslí si dítě, že ta školka je opravdu něco hrozného. Proto statečnost! Zavřete si v náročném okamžiku na pár sekund oči a rozhodněte se vědomě, jak se chcete zachovat. A jak zavřete školkovou branku, prodýchejte své emoce a odměňte se!

Královnou navždy

Pamatujte, že maminka je jen jedna a že navždycky budete spolu s tátou těmi hlavními průvodci životem pro vaše dítě, neboť tomu nejdůležitějšímu – hodnotám – se dítě učí především doma.

Také vás to letos čeká?

Jak se připravujete? Těšíte se, bojíte se? Nebo už máte školku za sebou a můžete se podělit s ostatními, jak jste to zvládli?