Konečně si užívám zimu a trávení je v klidu

Zima zavítala do Polabí a já si konečně užívám

A to proto, že je mi i při teplotách znatelně pod nulou pořád dobře. Přímo krásně, příjemně, pevně. Cítím se silná a nepřestávám se divit, že dost značnou část dne nemyslím na zmrzlé části těla, únavu a třes, který vychází někde hluboko z útrob.

Proč zima trápila

Někdy od pozdní puberty mě začalo zlobit zažívání a kolem dvacítky mi doktoři potvrdili, že nejsem hypochondr a mám se připravit na život s autoimunitním onemocněním střev a jeho velmi nepříjemnými relapsy (velmi znatelné zhoršení, v mém případě ztráta sil a výrazný úbytek na váze). Že si nemoc bude dělat, co chce, a že je hromada spouštěčů a celé je to dost komplikované.

Od začátku jsem se nechtěla smířit s pouhým pojídáním prášků a složenýma rukama v klíně. V dnešní době je ale všude nepřeberné množství informací, od stravy přes psychiku až po tělesnou aktivitu. Zkoušela jsem kde co, s různými výsledky.

Jíme Jinak uzdravuje

Šťastnou shodou náhod jsem při pátrání po informacích o prvních příkrmech narazila na stránky Jíme Jinak a objevila úplně nový svět. Všechno do sebe začalo zapadat. Pomalu se měnila podoba zásob i připravovaných jídel. Byla jsem opatrná, protože lékaři doporučili nejíst vlákninu, ořechy a další tzv. zbytkovou stravu. Život na „vhodném“ bílém pečivu mi ale i díky Jíme Jinak zkrátka už úplně přestal dávat smysl.

Změn bylo hodně a střeva opravdu reagují na všelicos, chce to vnímavost a trpělivost. Dnes už ale vím, co jim dělá dobře a při ujetí někde na návštěvě nebo jinde mimo domov vím, jak to spravit. Hromádka zrní s luštěninami a pořádná porce zeleniny, polévky nebo milované zeleninové omáčky všeho druhu, to je naše.

Děti jako vzor

Obrovskou motivací a vzorem jsou moje abnormálně zdravé děti. Zima jim nikdy nevadila, běhají polonahé po zahradě, pořád jsou krásně zahřáté a i v jiných obdobích mívají o několik vrstev míň než já. Jak jsem je naučila na Jíme Jinak stravu a co děláme, když kolem nás proletí nabídnutý rohlík nebo neodolatelné perníkové srdce, to si můžete přečíst tady.

A co ten mráz? Je to jednoduché – tělo má sílu se s teplotami vypořádat a já už nemusím hnát všechny domů, abych to vůbec přežila. Skončily taky nekonečně dlouhé horké sprchy nebo choulení se pod peřinou do poslední chvilky a vyhlížení konce náročného dne už od rána.

A když si venku sundám rukavice, abych holkám upravila čepici nebo vyfotila jejich řádění, mám krásně teplé ruce a dost času na všechno, co chci udělat.

U stavění sněhuláka netrpím a koule sněhu za krkem mě spíš rozesměje.

Nemusím pořád poskakovat, dělat dřepy a vyčerpaně hýbat prsty u nohou, abych se aspoň na malou chvíli zbavila třesení a mrazivé bolesti.

Další příjemné změny

A co ještě nově funguje: Dřív jsem se velikým obloukem vyhýbala kořeněným jídlům, bylo mi zle takřka okamžitě. Dneska nám úplně v klidu přisypu tam, kde se to hodí, trochu kari, masaly a dalších voňavých směsí – právě hlavně v zimě. Pokrmy to pozvedne o něco výš a zahřívací efekt na organismus se dostavuje – ovšem bez jakýchkoliv nepříjemností se zažíváním.

Testováno mnohokrát, potvrzeno vždycky.

A jak to máte se zimou vy? Přežíváte, užíváte? Taky jste pocítili změnu s přechodem na nový jídelníček? Přidejte prosím zkušenosti nebo triky do komentářů, určitě to bude zajímat i další zmrzlíky a třesavce.

Jana