Muškožroutka aneb I naše tělo může rozkvést

A bere to dost zodpovědně. Dělá si značky do kalendáře a zlobí se, když náhodou kytky zaliji, ale tu prťavou kytku, že “je zalito”, do kalendáře nenamaluji. Ale já si vážně pokaždé myslím, že si to budu pamatovat :-). A taky mě popravdě baví ho škádlit ;-).

Kdo se směje naposled

Ale znáte to rčení, že kdo se směje naposled… ? U nás doma to platí stoprocentně. A tak můj milovaný muž, který je vyhlášený svým smyslem pro humor (jinak by se mnou asi ani nevydržel), přinesl domů kytku, která se musí zalévat denně. Jo, fakt denně. Jinak umře, konec zvonec. A k tomu si muž našel práci, kdy doma naopak klidně několik dní není, takže je to jen na mně.

Dává jídlo i našemu pavoukovi

Ale protože mám ráda výzvy, tak jsem se hecla. Ono taky díky naší zahradě plné tlejících jablek byla jen otázka času, kdy se k nám ta muší armáda dostane. A na mou duši, tahle nenápadná kytička, nás toho opravdu zbavila. Pro pobavení dodávám, že co nesnědla sama, nalákala do pavoučí sítě našemu Pepovi, který si upletl pavučinu chytře hned za ní.

Péče se vždy vyplatí

A nejenže stále žije, ona kvete! Mám normálně chuť dělat salta, jak jsem na sebe hrdá, že jsem to nevzdala hned první den (jak jsem plánovala :-)), ale dala jí tolik lásky a péče, kolik jsem jen mohla. Já si s ní tedy i povídala a krom obvyklého: “Ježíš chudinko, ty seš zas suchá”, jsem ji třeba říkala, že je vážně boží a že doufám, že si na octomilkách pochutnává stejně, jako já třeba na oříškách. Mlčení jsem brala jako souhlas.

A jak jsem se tak radovala, tak mě k tomu napadla souvislost s Jíme Jinak. A to že když si věnujeme ten čas, lásku, energii, nehledě na to, jak se nám do toho zpočátku třeba nechce, že se ta péče vždy vyplatí. Naše tělo pak zvládne i nemožné – třeba úplně rozkvést.

Protože já bych tu přírodu nepodceňovala, ať už se to týká kytiček či našich těl. Tahle malá a křehká kytka si dokáže poradit s armádou octomilek. Naše těla se zase dokáží zbavit všech nemocí, nehledě na to, jak velké se na první pohled můžou zdát. Však příběhů o “zázračných uzdraveních” je tu myslím dost :-).