Nejkrásnější důkaz, že změna stravy má smysl (Anička, 31 let)

Špatný spermiogram jako motivace ke změně

Dva roky jsme si s manželem přáli miminko. Oběma nám loni bylo třicet a na prvního drobka jsme se těšili. Dva roky, ale drobek nepřicházel. Tak jsme vyrazili na vyšetření. V dnešní době asi nic neobvyklého. Ti, kdo si to také zažili, ví, že čekání na výsledky není nic příjemného. Když nám příslušný lékař telefonoval, aby nám pak výsledky sdělil, byli jsme napjatí v našem slangu říkajíc jak malé gaťky. „Paní je v pořádku.“, řekl. „U pána vyšel špatný spermiogram. Je to na hranici umělého oplodnění…můžete zkusit změnit stravu a za 3 měsíce zase přijít. Jezte víc ovoce, zeleniny a zkuste ubrat stresu.“ Po tomto verdiktu můj manžel ztuhl a já začala v obývacím pokoji tančit. Víte proč? Na umělé oplodnění jsme jít nechtěli. Takže zbývala druhá cesta. Můj manžel, který vždycky říkal, že zdravé jídlo chutná nejlépe s klobásou a jehož nejoblíbenější jídlo byl bílý rohlík se šunkou a s kakaem, bude muset začít jíst zdravě. A já, už delší dobu okukujíc Jarní očistu Jíme Jinak, mám konečně páku na to, do ní vstoupit a povolení podle Jíme Jinak začít vařit pro nás oba. KONEČNĚ ! 

Začátky byly těžké, ale manžel mě podpořil

Začátky byly těžké. Po příchodu z mentálně náročné práce jsem nebyla zvyklá vyvařovat a nebudu lhát – vaření není můj koníček a moc mě nebaví. Ale zdravé jídlo, to si dám zase ráda. Takže první, kdo se začal seznamovat s výrazy typu miso, ume ocet, tempeh, quinoa, shitakee, jsem byla já. Po čase se ale ukázalo, že shánění surovin ve zdravých výživách, sledování videí Jarní očisty a do toho ještě vaření po večerech, je nad mé síly. Tak jsem řekla manželovi – ty jídla jíme oba, mimčo chceme oba, takže navrhuju a moc prosím, aby ses zapojil. A protože mám nejlepšího manžela na světě, vyšel mi vstříc a pokračovali jsme společně. Nikdy nezapomenu, jak manžel přišel druhý den po zmíněném telefonátu s lékařem z práce a řekl mi, že už začal se zdravou stravou a že k snídani měl čtyři samotné mrkve. „A neměls pak hlad?“, ptala jsem se. „Měl.“ Naštěstí už víme, že jen o mrkvích být nemusíme ♥

Není nutné být stoprocentní

Časem jsme si zajeli systém: přes týden jsme vařili vždy dvě jídla podle Jíme jinak, každé na 2 – 3 dny. O víkendech často chodíme na návštěvy k rodičům, takže jsme žili klasickou českou stravou – řízky, buchty, kafe. Ale přes týden jsme tyto věci vyřadili. Místo bílého pečiva jsme začali kupovat pečivo celozrnné. Určitě jsme nedodržovali celé jídelníčky z Jarní očisty a ve spoustě věcí jsme chybovali. Běžně ohříváme jídlo v mikrovlnce, některé recepty jsme si uzpůsobovali podle toho, co jsme měli zrovna doma – i ne úplně košer způsobem. S takovýmto změněným jídelním harmonogramem jsme dokázali žít, řídit se podle něj dlouhodobě a neodpadnout po pár týdnech s tím, že je to moc náročné. Píšu to proto, že i v téhle omezené verzi změna zabrala. 

Dnes už jsme tři

Za půl roku po telefonátu s lékařem jsem otěhotněla a dnes už jsme tříčlenný rodinný tým. Přeměna manžela, který dnes jí běžně tofu, tempeh, sám si občas říká o bezmasá jídla, chystá si k příloze zeleninu a bílé pečivo už nekupuje, je prostě kouzelná. Jsme zkrátka dalším důkazem toho, jak velkou moc jídlo může mít. A tím nejhezčím důkazem je naše Barunka ☺ 

Děkujeme celému týmu Jíme Jinak a všem, kteří přispívají novými recepty. Děláte skvělou a velmi důležitou práci, která pomáhá ♥

Anička a Jirka