Rakovina přiměla maminku v 65 letech jíst jinak

Hledala jsem pomoc všude

Moje mamka (65 let) měla v srpnu 2019 zjištěnu rakovinu vaječníků v prvním stádiu. Byl to neskutečný šok, protože v rodině nic takového nikdy nebylo. Navíc se potvrdila mutace BRCA2 – další šok. 2 operace. Hledala jsem pomoc všude. Oběhly jsme bylinky, mamka si nechala měřit homocystein (bylo to vlastně k ničemu, jen jí navalili spoustu vitamínů, které jí její hladinu homocysteinu stejně nikterak významně nevylepšily), léčitele (jedna paní mamce řekla, že jsou to jen paraziti, mamka se toho chytla a odmítla chemoterapii). Bohužel PET potvrdil, že je v břiše nález. To už mamka byla psychicky z nejhoršího venku (měla půl roku k „dobru“) a víc smířená a na chemo kývla. Navíc jsme jezdili k panu doktoru, který jí měřil kapku krve a koupili jsme přístroj, co čistí pitnou vodu a dělá ji zásaditou. K tomu jsem měla nastudovanou paní Budwig a její lněný olej s tvarohem a k tomu zelnou šťávu. Tak takhle mamka strávila dobu od srpna do května 2020, kdy nastoupila na první chemoterapii. Měla brát dle ošetřující lékařky plnou dávku chemo, ale něco mi nedalo a napsala jsem mail vedoucímu kliniky s nějakými lékařskými alternativami a prosbou, že jestli je možné být součástí nějaké studie, ať nám dá vědět, že mámu máme každý jen jednu… A světe div se. Když máma nastoupila na první chemo, ošetřující lékařka jí oznámila, že po poradě s vedoucím bude dostávat třetinovou dávku a častěji.

Chemoterapii zvládla bez nevolností

Asi v dubnu 2020 jsem objevila stránky Jíme Jinak a tak jsem okamžitě mamce vypustila tvaroh Budwig a vyměnila je za ranní polévky a celé nové menu. A mamka byla ráda. Říkala, že cítí, že maso, cukr, ani mléčné výrobky tolik nepotřebuje, když má tak málo aktivního pohybu a s vděčností jedla fazole, kroupy, polévky a vše, co jsem jí předložila. Nemáme srovnání, ale mamka prošla chemkou bez jediného zvracení. Vždy se moc těšila na oběd, který s chutí snědla. Lékařka nechápe, že nemusela brát doma žádné léky proti nevolnosti. Musela sníst vždy v nemocnici ten jeden, co se dává přímo před chemoterapií a jinak nepotřebovala nic. Když šla na kontrolní PET, byla bez nálezu!!!!

Klobása mi neprošla

Bohu díky za dobré zprávy a za každý den bez obav o své nejmilejší. Mamka mě teď doslova kontroluje a když jsem v té euforii z uzdravení dala do fazolového guláše trochu vody z domácích klobás – pro tu chuť (a taky trochu pro zkoušku), tak mě poprosila, ať už jí to víckrát nedělám, že je to karcinogenní. Místo kafe popíjí kurkumu, léčitele jsme opustili a když je třeba, jedeme k paní doktorce Strnadelové. Díky za správný směr. Díky za mamku. Zapadlo nám toho spoustu do sebe a moc jsme se sblížily. Vždycky jsem byla za exota s tím vařením a najednou jsem to díky Jíme Jinak jen trochu doladila a mamce jsem mohla pomoci střípkem, co se jmenuje strava a zázemí. Děkuji Bohu, který je mamce největší oporou a vám, že mohu mamce udělat pár kousků cukroví bez cukru a ona ví, že nám na ní záleží a že si pro ni dáme tu práci. Tak tady okusuje sezamky a pije tu svoji kurkumu a den ze dne se zbavuje té popelavé barvy. Snídaně a večeře si dělá už svoje, protože by to neměla čerstvé, když vstává později než my a večeří zase dřív, ale obědy má nadále u nás a funguje to tak dobře.

Díky moc a moc přeji všem onkologickým pacientům, aby neházeli flintu do žita a zkusili to jinak.
To, co ty vaříš je totiž velmi dobré.

Bůh vám žehnej! Eva