Proč být respektujícím rodičem

Jak jsme změnili přístup k dětem

Ani já nejsem výjimkou, popravdě musím přiznat, že už jsem sama sebe nemohla poslouchat. Bylo mi z těch šílených řečí špatně. Pokaždé se to opakovalo a já měla výčitky, že to neumím jinak. Věděla jsem, že už s tím musím skončit, změnit svůj přístup k dětem, ale jak? Přečíst si knihy? Ne, to nestačí. Kniha a reálný život není totéž.
Zkoušeli jsme si s manželem doma na sobě situace v roli rodiče a dítěte, abychom pochopili, jak se dítě cítí, když ho titulujeme a dáváme nálepky, když ho neustále napomínáme, když mu neustále říkáme NE, to nedělej, to nesmíš. Vůbec se nám to nelíbilo.

Následky autoritativního chování

Dopady na dítě jsou fatální, člověk si své bloky mnohdy odnáší i do dospělého života a bohužel pak jako rodič pokračuje a kopíruje chování svých rodičů při výchově vlastních dětí, aniž by si to uvědomoval.
Autoritativní chování potlačuje osobnost dítěte, dělá z něj poslušného beránka. Dítě není schopno se prosadit, říct ne, když mu někdo nabídne alkohol, drogu či něco jiného. Takové dítě může mít nízké sebevědomí, automaticky přijímá názory jiných autorit, je pasivní, lže, uzavírá se do sebe, vzdoruje, později může být až lhostejné k našim požadavkům. 

Přestaňte být jasnovidci

Znáte to, klasické předpovědi typu: spadneš, rozbiješ si koleno, popálíš se, zakopneš. Já to přece nemohu vědět, zda opravdu dítě spadne. Co když nespadne, bude mi potom ještě věřit? A proč mu dopředu dávat najevo nedůvěru v jeho sílu a jeho dovednosti?

Také máte svou nálepku?

A co nálepky? Také jste byla šikovná a hodná holčička? A co teď? Plníte každé manželovo a maminčino přání na úkor sebe samé? Jen abyste splnila očekávání druhých? Abyste splnila roli (nálepku) šikovné a hodné holčičky?
Anebo jste ten, co vždycky všechno rozbil, pokazil a zničil? Je z vás nyní zručný kutil anebo se manuální práci obloukem vyhýbáte, abyste si náhodou nepřipomněl, jaké jste to nemehlo?

Proč být respektujícím rodičem

Chovejme se k dětem, tak jak bychom chtěli, aby se druzí chovali k nám, proč by dítě mělo být výjimkou? To, že je mladší nám přece nedává právo se k němu chovat jinak. Naše zkušenost je, že jakmile jsme začali být empatičtí, přestali jsme na vše říkat ne, (to nedělej, netrhej, neskákej, neřvi, atd.), snažili jsme se pochopit činy těch malých bytostí, dávali jsme jim najevo naše pochopení, ale i jasné hranice a pravidla, náš syn byl nadšený. Říkal, abychom takto komunikovali pořád, že se mu změna líbí. Lépe se domluvíme na věcech, které bych si jako obvykle musela vynucovat autoritou. Nepřichází žádný vzdor, vztek, agrese. 

Výhody

Nejde jen o to, že dokážete komunikovat a lépe řešit své neshody s dítětem, ale že jste schopni mu poradit, jak se má zachovat v různých situacích se svými vrstevníky ve školce a škole, se svými sourozenci. Dítě je samostatnější, kreativní, dokáže říct svůj názor a nemá potřebu se nechat vést někým jiným (sekty, gangy apod.), zná svou hodnotu, je vyrovnanější a dokáže řešit problémy efektivněji.