Tak takhle to funguje v JJ?! (Iva 30 let)

Stát se vegankou?!

K jarní očistě jsem se dostala tak nějak mimochodem. Už ani nevím, co jsem zrovna „googlila“, když na mě vyskočila tahle výzva. Už minulý rok se mi podařilo splnit si jeden  ze svých snů – upéct kváskový chleba. A druhý sen jsem měla právě před sebou. 

Stát se na nějaký čas vegankou bylo pro mne nejdřív něco nepředstavitelného – zvlášť, když jsem kolem sebe slyšela jen samou kritiku a varování před hazardováním se zdravím a podobně. I já jsem zpočátku pochybovala a byla kritická, ale (jak je mé povaze blízké) když chci kritizovat, musím to nejdřív poznat a zkusit. A dneska můžu sama sobě slavnostně napsat:  SEN SPLNĚN! Já to vážně dala! A víte co? S kritikou běžte všichni příbuzní do háje, nemusím vám nic vysvětlovat. Já se cítím lépe než dříve, a to ve všech rovinách, fyzické i nefyzické.

Pokračuju dál

Zhubla jsem! Nevážím, neměřím, ale vidí to všichni okolo, vidím to já, a je to znát i na mých kalhotách, které jsem oblékla po třetím dítěti až nyní. Chtěla bych zhubnout ještě trošku, takže pokračuju dál! Velikonoce byly trochu oříšek, ale už se vracím tam, kde jsem byla.

Zabíjačky, dovolená, děti u sporáku

O podpoře rodiny moc mluvit nemůžu – manžel mě podpořil tím, že mlčel, děti bohužel zůstávají ze  70% u dřívější stravy. Až na toho nejmenšího, ten je v tom se mnou. Vzhledem k dvougeneračnímu bydlení jsem terčem kritiky tchýně i tchána. Děti v tom všem mají trochu guláš, tajně doufám, že aspoň ten veganský. A tak se nedivte, že se musím pochlubit tím, na co jsem hrdá:  přežila jsem dvě zabíjačky!!! Dovedete si představit tu společnost? A v něm vegana?! Bezva zážitek!

Taky jsem hrdá na to, že jsem zvládla naprosto příkladně dovolenou na horách!

A do třetice (a hlavně) na to, že celou tu dobu, co jsem se snažila něco udělat pro sebe, jsem neustále vařila dvojmo. Občas mě trochu frustrovaly děti visící mi na nohách, když jsem běhala kolem sporáku, ale neměnila bych. Už jsem se i vycvičila a příprava jídla pro mne mi nezabere tolik času.

Dary a zázraky

Vše korunoval závěr jarní očisty. Celá rodina lehla pod tíhou chřipky, kterou já dnes už vnímám úplně jinak, onemocněla i tchýně s tchánem. Do chřipky se přidaly neštovice, do neštovic znovu laryngitida –  a já vše zvládám. Ne úplně levou zadní, ale zvládám. Neonemocněla jsem totiž (a že dávku virů a bacilů jsem musela dostát vážně pořádnou!),  a to považuji za největší odměnu a dar.

A ještě jeden zázrak musím zmínit: můj muž totiž souhlasil s tím, že by nás mohlo být v budoucnu ještě o jednoho víc (bránil se už u třetího). Tím by se splnil jeden z mých životních snů.

Takhle to funguje v JJ?! Jestli ano, nemám nejmenší důvod vracet se tam, kde jsem byla. Proč bych měla dělat kroky zpět?!

Iva