Jím Jinak a běhám Jinak

Nejsem sportovní typ

Ač to tak možná nevypadá, nejsem sportovní typ. Sporty mi spíš nejdou než jdou, ale celý život s tím bojuji. Já se totiž nerada vzdávám. Navíc dobře vím, že mi pohyb dělá dobře a že ho v nějakém minimu k životu potřebuji. Už v 16 letech jsem začala “běhat”. Uvozovky jsou zde proto, že to s běháním tenkrát nemělo mnoho společného. Běhaly jsme s kamarádkou účelově kolem vojenských kasáren, asi kilometr z kopce :-).

Později, když mě začala trápit nadváha, snažila jsem se s různými pauzami o indiánský běh i několikrát týdně, ale víc jak 3 km jsem nikdy neuběhla a už nikdy ne v kuse. Běh jsem si vybrala naprosto pragmaticky. Není potřeba kvůli němu nikam speciálně docházet, běhat se dá všude. Nezabere to moc času a je to poměrně velký energetický výkon za relativně krátký čas. Co mě ale vždy bavilo byla posilovna. Tam jsem trávila jako bezdětná hodně času, i když to s mojí konstitucí a kily navíc nikdy nebylo vidět.

Se psem běhám pravidelně

Když jsem si v 25 letech pořídila psa, moje běhání začalo být pravidelné a snad už by se dalo mluvit i o běhu. Ač jsem běhala několikrát týdně asi 3-4 km, nikdy se mi nepodařilo uběhnout víc a to ještě s pauzami na chůzi, abych se vydýchala. A jelikož miluji měření a překonávání sama sebe, jakmile jsem objevilal měřič tepové frekvence, musela jsem ho mít. Z toho období mám hromady tabulek, kam jsem si pečlivě zapisovala kolik minut a kolik km jsem kdy uběhla a jakou tepovou frekvenci jsem měla. Běhala jsem pravidelně nepravidelně víc jak 10 let a uvízla na stejných číslech, která se měnila jen dle toho, zda jsem nějaký čas neběhala a začínala znovu, nebo běhala pár měsíců v kuse. Prostě maximálně 4 km. Párkrát se mi je podařilo zaběhnout rekordně za 35 minut, jinak jsem se blížila spíš ke 40 minutám.

Pětiprsty

O tom, že jsem se celý život snažila běhat svědčí i to, že jsem běhala až do 4. měsíce prvního těhotenství a dokonce jsem si koupila kočárek trojkolku, abych mohla běhat nebo bruslit s miminkem v kočárku. Když jsem ale začala Jíst Jinak a pomalu přirozeně hubla, sport jsem asi na rok vynechala úplně, nějak na něj nebyl prostor. Pak jsem se zase k běhu vrátila  a postupně se dostala maximálně na své 4 km za 35 minut. Rychleji to nešlo, spíš pomaleji většinou. Nevadilo mi to, bylo mi skoro 40 let, věděla jsem, že mi sporty nejsou zhůry dány. Byla jsem ráda, že uběhnu, co uběhnu a že jsem běhání ještě nevzdala. Co mě ale tenkrát v běhání hodně posunulo, byla knížka Born to run. Po jejím přečtení jsem vyměnila tenisky za pětiprsté boty. Musela jsem se naučit běhat úplně jinak, používat jiné svaly a byl to takový nový, těžký začátek. Když jsem se po půl roce dostala zase na své 4 km, byla jsem spokojená.

Jím jinak a běhám líp, ale až po několika letech

V lednu jsme se přestěhovali do jiné lokality a já ztratila možnost běhu v Centrálním parku, kde jsem 15 let běhala. Navíc do toho dvě malé děti, z toho jedno roční, kojené, dvě práce, stěhování. Nevěděla jsem, kde mi hlava stojí a se sportem na pár měsíců úplně přestala. Až v květnu jsem poprvé nazula své pětiprsty a vyrazila hledat, kde se dá v novém bydlišti běhat. Začátek byl opět krušný, tělu se nechtělo, nemohla jsem to udýchat….Nevzdala jsem to a časem se pomalu dostala na své 3-4 km a někdy je uběhla i v kuse.

V létě se něco zlomilo a já najednou měla sílu běžet mnohem rychleji než dřív a navíc dál a dál a necítila se unavená. Naopak, běh mi dával sílu a energii. Potřebovala jsem ho. Běhala jsem mnohem rychleji a začala se na běhání těšit. Už to bylo nevídané. Došlo to tak daleko, že se mi v říjnu podařilo uběhnout 10 km v kuse. Poprvé ve 43 letech! Nikdy bych tomu nevěřila, že to zvládnu, ani jsem to neplánovala, šlo to samo. Nic jsem zásadně nezměnila a najednou se mi běhá strašně dobře a mnohem rychleji než dřív. Průměrně běhám 5 km za 34 minut a stále se zlepšuji.

Může za to jídlo

Myslím si, že na to má vliv hlavně to, že jím už několik let Jinak. Všechno ostatní totiž hraje proti. Jsem starší, mám víc dětí, víc starostí, víc práce, sportuji méně. Ale tělo se postupně každý rok na jiné stravě vylepšuje a zvládá víc. Pár let pracovalo na čištění a opravách. Po pár letech mu konečně zbývá energie na sport. Sama jsem zvědavá, kam až to půjde :-).

Jelikož jsem na sebe nebyla tak přísná jako Eva, trvaly změny k lepšímu u mě déle. Tělo se postupně přestavělo, vyměnila se krev, buňky, prošla jsem si prvotními eliminacemi. Pak se zdánlivě několik let nic viditelného nedělo, ale nejspíš jsem se naučila dokonale trávit pomalé cukry a moje výdrž se pomalu zlepšovala a najednou to přišlo. Bez ohledu na věk, běhám líp jak před 20 lety. A to neběhám častěji než jsem běhala dřív. Jen Jím Jinak.