Kolitida je pryč (Lenka, 48 let)

Buď nejíst nebo nikam nechodit

Je mi 48 let, mám 3 děti a život plný krásných i těžkých chvil.
Nikdy jsem nějak zvlášť nemocná nebyla. Asi ve 42 letech jsem se rozhodla, že chci zhubnout, tak jsem začala držet Dukanovu dietu. Zhubla jsem 17 kilo a se svou váhou jsem byla spokojená. I s jídlem, co jsem jedla, jsem neměla problém. Hodně zeleniny, syrové i dušené, maso, mléčné výrobky, pečivo jen občas celozrnné a skoro žádné přílohy, žádný cukr a tuk. Celou dobu jsem rodině vařila to, na co byli zvyklí, nijak jsem je neomezovala.
V říjnu 2022 jsem ale začala mít veliké problémy. Ať jsem snědla cokoli, trávila jsem většinu času na WC, takže buď jsem nejedla nebo nikam nechodila. Když jsem měla jít synovi na maturitní ples, tak jsem od snídaně nejedla, abych to zvládla. Byla to opravdu hrůza! Tak moc jsem se toho chtěla zúčastnit. Při Štědrovečerní večeři jsem si raději také nic nevzala……

Raději dělat, jako že jsem se nic nedozvěděla

Po všech možných vyšetřeních mi byla zjištěna kolagenní kolitida. Dle slov lékařů s tím nic neudělám, nasadili kortikoidy, řekli že se to snad uklidní a vrátit se to může kdykoliv. Stravou že neovlivním vůbec nic. Ale syn mi vyprávěl o paní, které pomohla celostní medicína i když měla lupénku po celém těle. Objednala jsem se tedy tam. Paní doktorka Strnadelová mě vyšetřila a předepsala nějaké léky, čaj a poslala mě k panu Zerzánovi na radu ke stravě. Tam jsem zjistila, že vše, co jím, je v podstatě špatně. Jediné co jsem nejedla sama od sebe byly brambory a banány.
Napsala jsem si seznam toho, co můžu – doteď slyším, jak říká: “Můžete toho dost, 9 druhů obilovin, spoustu luštěnin, hodně zeleniny…..prostě spoustu věcí.” Tak jsem se ho zeptala, co mám třeba jako zítra snídat? Řekl, že polévku bych třeba zvládla, ale jestli ne, že se nic neděje, ať jdu na to postupně. A v tuto chvíli jsem se dozvěděla o Jíme Jinak. Naštěstí jsem v Praze byla autobusem, tak jsem se nemusela soustředit na řízení a pěkně jsem se ponořila do deprese. Začala jsem v telefonu shánět informace, koukat se na vaše stránky. Zrovna startovala Jarní očista.
Když jsem si přečetla, co bych měla asi tak jíst, tak se mi honilo hlavou, že budu dělat, že jsem se vlastně nic nedozvěděla a v Praze jsem možná ani nebyla. Přijela jsem domů, kde jsme na sebe koukali a nevěděli, co si s tím počít. Jiné je se rozhodnout sama a jiné, když musíte bez přípravy vše změnit. Nicméně jsem vždy tvrdila, že pokud by mi něco bylo a dalo by se to stravou ovlivnit, tak to určitě udělám.

Začátky byly těžké

Další večer jsem se přihlásila do Klubu Jíme Jinak i do Jarní očisty. Četla jsem, poslouchala videa, dělala něco z doporučených věcí a rozhodla se. Dojedla jsem zásoby, jak se v kurzu doporučilo v rámci psychické přípravy, a týden po návštěvě Prahy, jsem začala jíst podle Jíme Jinak. Objednala termosky a koupila kvašenou zeleninu (nevěděla jsem, jestli mi bude chutnat a jestli jí zvládnu vyrobit).
Jídla mi chutnala, ale…. měla jsem obrovský psychický problém. “Přeci takhle nemůžu jíst pořád!” Nechápala jsem vegany a vegetariány a běežla mi v hlavě spousta dalších potenciálních problémů. Třeba návštěva zdravé výživy mě úplně vyčerpala, vůbec jsem nevěděla, co tam mám koupit. Byla jsem hrozně unavená a úplně bez nálady. Do toho vůbec nechtělo přijít jaro, sluníčko stále za mraky, prostě hrůza.

Velký posun v mém životě

Počáteční obavy jsem ale překonala a teď je všechno jinak. Ve všední den každé ráno vařím polévku a o víkendech kaši. Nyní už kvasím i klíčím sama, dělám vývary. Napařuji zeleninu, připravuji dezerty, pečené i nepečené, občas si zacvičím. V dubnu jsem byla na kontrole u lékaře, který z výsledků krve řekl, že po zánětu není už ani stopy. Ani problémy se střevy jsem neměla téměř žádné, ale kortikoidy ať prý beru dál, aby je nemusel znovu nasazovat. V květnu jsem je vysadila úplně. Abych věděla, jestli je to jen stravou nebo ne.
V květnu jsem byla i na kontrole v Praze a tam jsem dostala obrovskou pochvalu, že výsledky jsou moc dobré. To mě povzbudilo. Dokonce jsem se tam i dobře najedla v jedné veganské restauraci, to mi také udělalo radost. Začala jsem se cítit lépe a přestala jsem to vnímat jako příkaz, ale jako posun v mém životě.

Co vím ale určitě je, že bez Jíme Jinak bych to rozhodně nezvládla. Je tu spousta super lidí, kteří vědí, co dělají, mají z toho radost a rozdávají spoustu pozitivní energie. Recepty jsou úplně perfektní a snad na cokoliv si vzpomenu a není mi jasné, na to najdu na stránkách odpověď.

Výsledek po 4 měsících

Jsem spokojená a zatím bez problémů se střevy – úplně!!!! Jinak jsem tedy ještě zhubla dalších 6 kg. V říjnu mám jít na kontrolní kolonoskopii, uvidím, jestli půjdu a jak to případně dopadne. Ale co vím jistě, k normální stravě se nevrátím, protože asi není normální :-D.
Budu jíst prostě jinak.

Moc za vše děkuji, bez vás bych to nezvládla.

Lenka