Mé druhé těhotenství – 1. měsíc

Nejkrásnější dárek k 34 narozeninám

Nemohla jsem si přát hezčí dárek. Pár dní před narozeninami mi vyšel pozitivní těhotenský test. To jsem si už byla jistá, že jsem určitě těhotná. (V prvním těhotenství mi totiž nevycházel 5 týdnů, a tak jsem se léčila na zánět močového měchýře). Když mi tedy v říjnu vyšel pozitivní test, bylo mi rázem jasné, co se to v září dělo a proč. 

Podzimní únava a stres?

V září jsme s Helčou měnily školku. Hledaly jsme novou a s velmi těžkým srdcem odcházely z té předchozí. Bylo to pro nás víc stresující, než jsme si uměly představit. „Horší než změnit práci nebo chlapa!“, smály jsme se. Takže když jsem někdy v půlce září přibrzdila na parkovišti u supermarketu a snědla během minuty čokoládového mafina a zalila ho celým kelímkem kafe latté z nedalekého Mc Donalda, zas tak jsem se nedivila. Tedy vyděsilo mě, že to jím, když už mi klasické sladkosti nic neříkají. Zbavila jsem se letité závislosti na cukru už před rokem a kafe s mlékem také nepotřebuji k životu, už ho vůbec nepiju. Ani kafe ani mléko.  Ale holt bylo hrozně chladno a do toho ty starosti se školkou… tak jsem si to omluvila jako úlet a jela domů. Jenže jsem to druhý den udělala znovu. Ani nevím, jak se to stalo. Jen vím, že sedím na parkovišti a cpu se jak o život mafinem a prolévám to kávou s mlékem.  Poděsila jsem se nad svým jednáním a zařekla se, že se zase začnu chovat normálně a jíst jako člověk.  

Jenže sotva pár dní na to jsem měla schůzku s jedním bývalým kolegou. Nemohla jsem si pomoci a objednala jsem si palačinku na sladko.  Smál se, jestli nejsem těhotná, protože znal můj běžný jídelníček. „Ne, to asi ne, to bych věděla,“ říkám mu s hrdostí zkušené matky. „ To je spíš tím, jak je zima, úplně cítím, že na mě leze podzim. Jsem unavená a mlsná jako už hodně dlouho ne“.  Nejvyšší čas přestat. Musím si posílit slinivku a slezinu, běželo mi v hlavě. Přes sladkosti cesta nevede, to vím, to oni jen tyhle orgány pláčou, že jim chybí energie, že jim ubylo chi. A jednoduchý cukr jim nepomůže, naopak.

Byla jsem vážně utahaná. Normálně jsem sova, ponocuju a marně se snažím jít včas do postele. Teď jsem  začala chodit dobrovolně spát kolem desáté. A když manžel pustil o víkendu hezký film, tak jsem u něj buď usnula, nebo odešla dobrovolně v půlce do ložnice, že se mi chce spát. Vrchol byl, když jsem koncem září lehla po večeři na gauč a už se z něj nezvedla. Bylo po šesté! Já normálně na gauči neležím ani nesedím, nemám kdy. Občas si říkám, k čemu ho vůbec máme, stejně na něm neposedíme.

Je mi nějak jinak

Blížil se termín menstruace, takže jsem zatím nic neřešila. Sice jsem trochu cítila prsa a takové podivné stavy v těle. Jako když vám něco je, ale nevíte přesně co. Dala jsem si zdraví tak do pořádku, že vnímám každičký rozdíl oproti ideálu.  Bolesti a potíže byly dřív na běžném pořádku, takže jsem jim nevěnovala pozornost. Poslední roky si ale užívám stav velmi dokonalého fyzického blaha. A tohle nebyl tak úplně ideální stav, jenže nebylo ani nic zcela konkrétního špatně. Prostě mi bylo tak nějak jinak. Ve sprše jsem zjistila, že mám podivně zaoblené boky a nějaká širší stehna. Vlezla jsem na váhu a ona potvora ukázala o 2 kg víc než obvykle. Došlo mi, že jsem asi pěkně překyselená z těch sladkostí a dala si zásaditou koupel. Náramně se mi ulevilo. Konečně jsem se zase cítila normálně. Voda zůstala špinavá, fuuuj, tam se toho nastřádalo. Už aby ta menstruace přišla a všechno to špatné šlo ven, těšila jsem se.

Na testu byly dvě čárky

Jenže ona nepřišla. Ani za týden, ani za dva. To už jsem měla tušení, že to nebude jen tak. Co jím jinak, mám menstruaci pravidelně jak hodinky. Vůbec mě nepřekvapily dvě čárky na testu. Už jsem to vlastně čekala. To mlsání, ta únava večer, to nebylo normální. Tedy teď už ne. Dřív to byl standard – věčně utahaná  a strašně mlsná. O to víc mě překvapilo, že můj muž se vůbec nedivil, když jsem mu tu radostnou novinu šla sdělit. Prý to věděl hned :-) A tak jsme se radovali a radovali a já si zas uvědomila, jak funguje síla myšlenek. Od malička jsem si totiž přála mít děti 3 roky po sobě. Navzdory předpokladům lékařů, že já se svými vrozenými vadami a operacemi nikdy mít děti nebudu, neřku-li že možná ani nebudu mít dělohu a další orgány, které by mě udělaly ženou, jsem si to tak plánovala. Jsme s bratrem 3 roky od sebe a mě to přišlo ideální. A jestli dobře odhaduji podle pravidelné menstruace termín porodu, tak by to tak akorát vyšlo. Markétce budou na konci dubna 3 roky a miminko by mohlo být na konci května.

Měsíc jako každý jiný

A tak jsem první měsíc těhotenství strávila v podstatě jako každý jiný. Chodím cvičit, pracuji, vedu kurzy s manželem pro obchodníky, s Helčou pro vás, jsem doma s Markétkou… jen chodím dřív spát, což mi rozhodně neuškodí. Snad jediná fyzická změna je, že mi není příjemné ležet na levém boku. Divně se to tam prověšuje a tahá to, takže ležím jen na pravém boku, na zádech nebo klidně na břiše. Dál si po ránu dávám do pusy olej a pak škrábu jazyk, jako každý podzim. Žádné zvracení to nevyvolává, takže vesele pokračuji v zajetých rituálech. Jídelníček jsem srovnala okamžitě do standardního režimu, už žádné vybočování! Jde o nový život, který může být zase kvalitnější než ten můj, co se zdraví týče. Váha se díky polepšení taky zase hned srovnala a vrátila se na mých 56 – 57 kg.  Jsem zvědavá, jak budu nabírat tentokrát. Snad to nebude zase 22 kg navíc jako při Markétce!

Mám chuť si to nechat úplně pro sebe

Přepadl mě zvláštní pocit. Chtěla jsem si tu radost nechat jen pro sebe. Nejraději bych ani nešla nikam k doktorovi a byla v klidu sama s miminem až do porodu. Hlavou se mi honily myšlenky, co by se vlastně stalo, kdybych to nikomu neřekla. Nemusela bych běhat po doktorech, brát léky, píchat si injekce,…jako když jsem čekala Markétku. Nakonec ale vyhrál rozum nad pocity a já se objednala k doktorovi, aby mi těhotenství potvrdil. Měli ale volno až na začátku listopadu, takže jsem si první měsíc a půl užívala úplně v klidu. Žádné vyšetření, žádní specialisti, žádné léky, žádné injekce, žádný stres.  Helča měla skvělý nápad, že když to na mě není vidět, tak ať to neříkám ani rodičům a nechám to jako překvápko  na  Vánoce.  Ten nápad se mi moc zalíbil, takže o tom nikdo nevěděl docela dlouho.

Srovnání s prvním těhotenstvím

Když se dívám do deníčku a srovnám první měsíc v prvním těhotenství před třemi lety a teď, jsou to zatím jen malé rozdíly. Tehdy jsem zrovna po půstu měla krásných (ale běžně neudržitelných 60 kg) a za první měsíc těhotenství nabrala 2 kg, které jsem ovšem už neshodila. Snad od početí mě minule bolel podbřišek, takže jsem si kurýrovala zánět močového měchýře a běhala na záchod jak koroptvička, dokonce jsem musela i v noci a brzy ráno. Teď po ničem takovém ani známky.  Byla jsem sotva pár týdnů těhotná a úplně jsem ztratila fyzičku, nemohla jsem vyjet kopec na kole. Teď mě to v cvičení nijak neomezuje, jen večer chodím dřív spát. Při prvním těhotenství jsem od začátku nemohla vůbec spát na břiše. Bolelo mě od samého začátku (měla jsem zánět močového měchýře) a prsa jak bys met. Rychle narostla a nedalo se na nich ležet. A jak mě už před otěhotněním bolela záda, tak teď se to zdálo být horší, už mě to budilo i ze spaní. Nemohla jsem tedy spát ani na břiše, ani na zádech, protože mě bolelo v této poloze strašně v bedrech. 

Zajímavé je, že v obou případech jsem otěhotněla zrovna v době, kdy jsem se pustila do nových věcí. Tehdy to byly nové pracovní projekty a mnoho pracovních nabídek na manažerská místa. Naštěstí jsem odolala a užila si tak klidné těhotenství .  Časopis, který jsme vydávali, jsme akorát prodali, takže ubylo zaměstnanců, stresu i povinností.  Tentokrát už vím, že v managementu se pohybovat nehodlám, takže nabídky odmítám už do telefonu. Ale pustila jsem se s manželem do společných obchodních školení, našla si konečně angličtináře, abych všechno nezapomněla, a objednala jsem se na mnoho kurzů a seminářů v oblasti výživy na několik měsíců dopředu.

Největší rozdíly v prvním a druhém těhotenství mě ale teprve čekají! Jsem pořád vedle z toho jaký je to rozdíl :-)