Už nepotřebuju foukátka na astma (Dáša, 50 let)

Jím podle Jíme Jinak 8 měsíců

Dnes jím podle JJ osm měsíců. Jsem nadšená a moc vám děkuji. Každý článek, každé video jsem prošla několikrát. Jsou motivační a inspirativní. Videa si pouštím v kuchyni, když něco dělám, nebo si uvařím čaj, zavřu oči a poslouchám. Články si čtu, když třeba čekám, až se něco uvaří a mám uklizeno. Hltám i komentáře. Ve všem si něco najdu a při druhém nebo třetím přečtení, mě osloví něco jiného. Prostě ten web žije a já se tu cítím jako doma.
A právě příběhy a komentáře, které mi také pomohly a ráda je čtu, mě utvrdily v tom, že bych měla taky něčím přispět, abych trochu vrátila, co jsem dostala.

Sama jsem to neuměla přenést do udržitelné praxe

Můj příběh je trochu jiný a zároveň tak stejný jako ostatní. Není o zázračném uzdravení, zhubnutí o 20 kg, ani o velké změně životního stylu. Cítila jsem se relativně zdravá, jedla jsem celkem slušně (žádná česká klasika). Nepiji, nekouřím, nekafuji, věnuji se józe. A jógová filozofie mi změnila pohled na svět, na lidi, na mě samotnou, posunula k minimalismu, ekologii i zdravé stravě. Na seminářích a pobytech jsem jedla skvělá jídla bez masa, někdy i mléka a vajec. Získávala jsem další informace o energiích, působení potravin v organismu, ale sama jsem to neuměla převést do udržitelné praxe.

Průdušky a astma

Jako dítě jsem byla baculatá (dědeček zažil obě války, tak mi dopřával, když mě hlídal), dost nemocná, časté záněty průdušek. Jedno pololetí jsem dokonce ze zdravotních důvodů byla osvobozena z tělesné výchovy (což nebylo tak časté jak dnes). V pubertě se můj stav prudce zlepšil a já jsem začala jezdit na koních (velká fyzická zátěž v zaprášeném prostředí). Jenže přišel zlom. Vysoká škola, stres a astmatický záchvat, díky němuž jsem skončila v nemocnici na kapačkách. Nechala jsem koní a po vysoké jsem s maminkou začala chodit na jógu. Už od střední školy si pamatuji, že maminku zajímala východní filozofie a stravování. Tak se mi dostaly do ruky knížky od MUDr. Jonáše, Freje (maminka byla i na kurzu vaření podle ajurvédy a poté tak vařila) a dalších autorů, četla jsem články v Meduňce od MUDr. Strnadelové a Jana Zerzána. A tak jsem zkoušela s maminkou různá stravování, ale pro mě to bylo vždy krátkodobé. A jak šel čas, tak i při té odlehčené stravě jsem přeci jen nabírala. Tukové polštáře mi překážely v ásanách a dušnost se zhoršila.

Začala jsem jíst podle Jíme Jinak

V dubnu tohoto roku to přišlo. Rozhodnutí, že prostuduju web Jíme Jinak, o kterém jsem už několikrát slyšela. Jak jsem začala číst, už jsem nemohla přestat. Všechno mi do sebe začalo zapadat. A vařila jsem. „Naštěstí“ jsem byla právě nemocná, a tak jsem se do toho mohla pustit naplno – bez masa, mléka a vajec (taky bez pečiva). Snědla jsem jen to, co jsem si uvařila.

Za 8 měsíců 13 kg dole

Nešlo to ale tak snadno. Nejdříve jsem JJ vařila jen sobě a ostatním jsem to dochutila nebo přidala maso, sýr, vejce. A výsledky se dostavily. Nejdříve co týden to 1 kg dole. Za osm měsíců jsem zhubla 13 kg, zlepšila se mi pleť, vlasy, trávení i vyprazdňování.

Potíže s dušností zmizely po vysazení mléka

Nejvíc ale mě těší zlepšení dýchání – žádná rýma, dušnost, nepotřebuji žádné spreje nebo léky. Moc jsem je nebrala, ale byla období (podzim, mlhy, prach), kdy jsem bez foukátka lapala po dechu. A to jsme v létě rekonstruovali koupelnu vedle ložnice a všude v bytě byl prach. Dříve nemyslitelné. Velkou roli hrálo vynechání mléčných výrobků. Postupně jsem vynechala pití mléka a vysledovala, že ani kaše mi nedělají dobře. Pomalu jsem upouštěla od sýrů. A myslela jsem, že jsem bez mléka. Ale s dušností a zahleněním jsem měla problémy pořád. Až kdy jsem s Jíme Jinak vynechala mléko na 100% (krom výjimky, kdy nám babička s láskou upekla buchtu), tak jsem se potíží se zahleněním zbavila. Takový vliv má mléko ve všech podobách! Neberu ani imunitní léčbu, vím, že tahle strava mě chrání před nemocemi. A když k tomu mám jógu, tak není možná :-).

Brzy mi bude 50 a já se cítím moc dobře. A to všechno díky tomu, že existuje pár nadšenců zdravého životního stylu, kteří jsou ochotni se o své zkušenosti a nápady podělit. Ještě jednou děkuji.

Rodina to vzala, poučili se

Moje proměna přesvědčila i zbývající členy rodiny a doma už vaříme a pečeme jinak. Osvědčilo se například dětem pustit video o mléku z Podzimního detoxu. Zaujalo je. Myslím, že se zamysleli nad svým jídlem, protože se doptávaly , co jo, co ne a jak jinak. Dokonce chtěly pustit ještě maso a vejce. Opravdu jste to moc zajímavě a chytlavě natočili. Moc za to děkuji. A těším se na další videa v kurzu.

V detoxu si teď vyměňujeme zkušenosti o tom, jak nás někdy domněnky o druhých omezují i v tom jídle. Já s tím mám osobní zkušenost. Manžel, mimo jiné, nejedl cibuli. Vařila jsem 25 let bez cibule, protože mu přece nechutná. Když jsem ji tam dala, dávala jsem mu to provinile a, světe div se, nechutnalo mu to. Od dubna jsme začala vařit podle Jíme Jinak sobě a pokud chce, ať si vezme. A jí to! I s cibulí. Kde už jsem mohla být, kdybych to radši zkusila, než vařit podle svých domněnek. A dnes mi dokonce koupil pytlík cibule, protože byla levná. No není zlatíčko?

A další čerstvá zkušenost. Syn přijel ze školy na víkend a dával mi za pravdu, že mu mléko škodí. Možná tak před měsícem (nevím přesně) úplně mléko vyloučil (i sýry a jogurty) a přestal chrápat a potahovat kvůli neustálé lehké rýmě. Jsem nadšená a on taky. Moc mu to přeji, že se tak rychle sám přesvědčil.

A co mi postupně došlo?

• Když tomu nevěřím sama, jak tomu mají věřit ostatní?
• Když mi trvalo 30 let, než jsem k tomu dospěla, jak můžu chtít, aby ostatní změnili myšlení ze dne na den?
• Čím míň o tom mluvím a přesvědčuji, tím větší zájem vzbuzuji.
• Pokud o stravě mluvím, jen informuji, neargumentuji. Argumentace je válka slov, která nemá vítěze, jen prohlubuje rozpory. Navíc když mě někdo přesvědčuje, že to dělám špatně, přesvědčuje vlastně sám sebe, aby nemusel nic měnit.

A praxe v kuchyni?

• Když vím, že nebudu stíhat, mám zeleninu nakrájenou v miskách předem (třeba večer si toho nakrájím víc a odložím část na ráno).
• Ráno dělám jen hustou polévku s obilím.
• Abych neměla kyselinotvorné zbytky, vařím jen těm, kdo je doma nebo vím, že přijde. S dětmi (studují a mají školu nebo brigády) jsem domluvená, že pokud se ozvou hodinu před příchodem, uvařím jim i v dobu, kdy sama nejím. Samozřejmě pokud mám čas a jsem doma.
• Pokud někdo měl přijít a nestihne to např. na večeři do 18 h, uvařím si sama z části zeleniny hned a opozdilci uvařím čerstvé jídlo ze zbytku až přijde. Já s tím mám práci, tak ať z toho mám zisk, nebudu na nikoho čekat. Pokud přijde do půl hodiny, tak to neřeším a uvařím i pro něj.
• Čokoládu jsem „nahradila“ adzuki dortíky pečenými ve formičkách na muffiny.
• Pokud rodina chce maso nebo sýr či smetanu, může si přidat k hotovému pokrmu. Více méně jim dávám možnost volby. Pokud to nevyžadují, nenabízím. Atmosféra u jídla je pro mě důležitá.
• I když nemám zrovna v 18 h hlad, něco málo si vezmu, protože jinak budu uzobávat ještě do 21 h.
• Jak nejlépe zabránit „uzobávání“? Vyčistím si po každém jídle zuby (jen kokosovým olejem).
• Totéž dělám, když mě přepadnou chutě. Pak ještě vypláchnu pusu nějakou „ústní vodou“ (třeba odvar ze šalvěje, hřebíčku). Na „neutralizaci“ chutí mi pomáhají bylinkové čaje.
• Čím míň slané jídlo, tím míň chuť na sladké (dnes už vím proč).

Teď jsem s vámi v Podzimním detoxu.  A je to detox na těle i na duši. Ještě že ho máme. Moooooc díky za něj. Držím všem účastníkům palce, dáte to! Dobrou chuť a kila dolů,
Dáša