Waldorfské školy očima rodičů » Jíme Jinak

Waldorfské školy očima rodičů

Autor , Rubrika Děti, Magazín Zrnění, Téma, 19.04.2017

Štítky:, ,

Tento článek vyšel poprvé v Zrnění č. 4/2010.

Proč jste se rozhodli dát své dítě do waldorfské školy?

Postoj waldorfské pedagogiky ke zrání a rozvoji člověka, k hodnotám a k životu jako celku je nám blízký.

 

Splnila škola vaše očekávání?

Na prvním stupni ano, na druhém teprve uvidíme. Není tu učení pro známky či jiné porovnávání a soutěž s ostatními.

 

Co na ní oceňujete ve srovnání s běžnými základními školami?

Citlivější přístup k individuálnímu zrání, hodnotové postoje, rozvoj myšlení v souvislostech, větší akcent na pospolitost a širokou spolupráci s rodiči. Běžné ZŠ jsou většinou velice jednostranně zaměřeny pouze na rozvoj intelektu.

 

Je něco, co se vám na ní nelíbí?

Teď si neuvědomujeme, snad občas by neuškodilo více důslednosti, ale to jsou věci týkající se lidského faktoru.

 

Jakému typu dětí podle vás waldorf vyhovuje, a jsou nějaké, pro něž není vhodný?

Nemyslíme si, že by nějakému typu dětí nevyhovoval. Je ale dobré, když se rodiče ztotožňují s hlavními postoji waldorfské pedagogiky.

 

Jste spokojeni s výchovou ve vztahu k makrobiotice?

Ano.

 

Co myslíte, že by se na waldorfském školství mělo do budoucna změnit k lepšímu?

Dávat o sobě více vědět, nedostávat se do izolace, inspirovat se i děním mimo waldorfskou pedagogiku a tam, kde je to možné, přenést do nabídky stravování makrobiotiku.

J. a L. B., Koněprusy

 

 

Můj syn Jirka už více než rok do waldorfu nechodí, z nás původních zakládajících rodičů tam nezůstal skoro nikdo, většinou jen děti, které mají výrazné problémy a klasiku by nedohnaly, nebo by se neintegrovaly. Takže nemůžu na otázky odpovědět, protože pokud bych měla ještě někdy děti, našla bych školu s jiných vzdělávacím programem.

Ve waldorfu je jeden z podstatných rysů ten, že vše stojí na učiteli, na kterém jsou děti v podstatě závislé – na tom, jaký je to člověk. To na klasice není, učitelé se střídají, na druhém stupni se mění nebo jde dítě na víceleté gymnázium, a pokud se tam najde nějaký magor, jako že se najde vždycky a všude aspoň jeden, tak to není navždy, nebo se může přejít na jinou školu.

I přesto, že jsem katolík a tudíž antroposofie sama o sobě je mi vzdálená, hlavně svým přesvědčením, že je to křesťanské náboženské hnutí, což ani z religionistického hlediska není, mě ta pedagogika svým laskavým přístupem k dětem nadchla a neměla jsem s tím z hlediska své víry problém a naplno jsem se do toho ponořila. Byla jsem součástí Jirkovy třídy a musím říct, že přes tu časovou zátěž to byly nádherné tři roky.

Pak se změnil učitel a to byl psychický masakr dětí i nás rodičů. Jeden příklad za všechny – v pololetí jim učitelka ukázala známky a když jsem se po prvním šoku nadechla a chtěla vysvětlení, tak mi řekla, že se mi omlouvá, ale že to nevěděla… Nevěděla, že ve waldorfu se zásadně neznámkuje, a když už musí, třeba kvůli nařízení ředitele školy, pod kterou spadají, děti se k těm známkám nesmějí dostat.

Tahle situace svědčí o tom, že kolegium učitelů situaci nezvládá, když mezi sebe pustí kantora, který „vaří hovězí ve vegetariánské restauraci“, možná se ani nejde divit, těch organizačních problému a klacků pod nohy bylo opravdu hodně, ale má to potom smysl, když se ideál zakladatele ztrácí někde v mlhách, ve škole vládne chaos a odnáší to děti, pro které především tahle škola je? U nás to pak bylo ještě tak, že jsem se ozvala a bojovala za naše děcka, zbytek příběhu si každý domyslí – co čeká člověka, který se ozve v sektářské komunitě – obvinění ze lži, manipulace, deptání Jirky a nakonec odchod uprostřed roku do klasiky, do cizího prostředí.

Škola, která hlásá svobodu a laskavý přístup k dětem a následně jedná jako totalitní diktátor, není pro mě věrohodná. Ta učitelka se stala letos ředitelkou, takže se tam vlastně nevyřešilo nic. Pokud není dobrý základ, moc dobrého se na něm nepostaví, proto bych u nás své dítě do této školy nedala.

Setkala jsem se s rodiči z různých waldorfských škol a je to pořád o tom samém – dobrý učitel se hledá hodně špatně, to sice i na klasice, ale tam nemá nad dětmi takovou moc, která by měla být spíš dobrým vlivem než nějakým imperativem.

Takže dotazník vám nevyplním, nějak bych nemohla být objektivní, jsou v tom emoce, a navíc může to být jak chce dobré na papíře, ale pokud mi tam trápí dítě, tak sbohem a šáteček, nebo spíš sbohem a klacek, protože Jirka v novém prostředí obstál, ale vytrpěl si své a to, myslím, nebylo v jeho věku nezbytně nutné.

Ale víte co, nám je spolu pořád fajn, i bez epoch, skřítků a waldorfského ducha, který bloudí teda nevím kde.

L. K., Olomouc

 

Jíme Jinak