Jíme jinak 6 let, začátky byly náročné (Ivana, 39 let)

Začala jsem hnědým cukrem a celozrnnou moukou

Počátky mého zájmu o změny sahají už někdy do doby před narozením první dcery, která má nyní 9 roků. Už před těhotenstvím jsem se rozhodla, že budeme používat látkové plenky, věděla o znakování, které jsme úspěšně praktikovali. Moje první pokusy o zdravou stravu byly postaveny na tom, že jsem si koupila hnědý cukr a bílou mouku nahradila celozrnnou. Během druhého těhotenství jsem se chtěla stát vegankou, velice mě to lákalo, ale bála jsem se učinit tak závažný krok během těhotenství. Všude se psalo, že to není vhodné atp. Někdy v té době jsem narazila na web Jíme Jinak, ale nebrala jsem to vážně. Jíst na snídani polévku a vařit čerstvé jídlo několikrát denně? To jako fakt?

Po 15 měsíčním kojení starší dcery jsem jí začala s dobrým svědomím kupovat sojové mléko v kartonu pro děti a měla jsem ze sebe dobrý pocit, že už jsem skoro „alternativní“ a kolik změn jsem zavedla.

Krize a kašel

Jak šel čas, po narození druhé dcery jsem zařadila do jídelníčku jáhly, kuřecí začala nahrazovat cizrnou, přecházela stále více na Bio produkty, kupovala kozí mléko, tuřín, batáty. Jenomže mladší dcera trpěla od narození na kašel, v půl roce měla zápal plic s ATB, v roce ji lékařka předepisovala kapky a měli jsme s ní jít na alergologii. V tu dobu jsme s manželem procházeli totální krizí, kterou zapříčinilo i stěhování do jiné země. Brala jsem to jako křivdu, zradu a to se asi také odrazilo na našem zdravotním stavu.

Nebyli jsme nemocní, ale ani úplně zdraví

A jaké bylo moje a manželovo zdraví? Já jsem takový ten typický případ, který měl od dětství rýmy, angíny, zánět dutin, průdušek, občas zánět močového měchýře, akné, slabost, únava atp. Manžel je založením zdravější, ale od října do března měl pořád rýmu. Jedna skončila, zahojil se mu odřený nos a už chytl další. Což pro mě byla výzva, osobně nesnáším posmrkování a teď žijte s někým, kdo půl roku vedle vás posmrkuje :-)

Nastal čas na pořádnou změnu

V době nástupu starší dcery do školky vše ve mně vygradovalo, až jsem jeden víkend řekla DOST. Po týdnu ve školce měla silnou rýmu, tu jsme chytli doma, nebyli nemocní, ale cítili se bídně, roční sestra rýmu také chytla a k tomu srdcervoucí suchý kašel. Hrůza. Nedokázala jsem si představit, že takhle máme pokračovat a přežívat od nachlazení k chřipce. Prodiskutovala jsem úmysl na změnu s manželem a ten souhlasil.

Začátky byly katastrofické

Sedla jsem si k webu Jíme Jinak, týden četla všechny články, zoufale tenkrát psala Evce a padlo rozhodnutí. Dojedly se jogurty, sýry, mléko, maso… a nakoupilo se více potřebných produktů. Třeba i hrnců a tenkrát ještě legendární Soyabella. A začalo se vařit. No začátky byly katastrofické. Pamatuji si, jak na první snídani měla být jáhlová kaše s mrkví a cibulí. Asi jsem cibuli nesmažila dostatečně dlouho a chtěla jsem pro děti vše rozmixovat. Bylo to extra hnusné, páchlo po syrové cibuli a nedalo se to jíst. Děti brečely, kde jsou vločky s jogurtem, manžel s hrůzou v očích jedl tu šílenou kaši a já po jedné lžičce musela vše vyhodit.Také jsme 14 dní chodili do ledničky a hledali jogurty. Manžel zoufale hledal máslo a nevěděl, co si dát na chleba.

Přešly rýmy, kašle, bolení v krku a akné

Možná teď čekáte pasáž o zázračném vyléčení všech neduhů, super zhubnutí, prozření… ale musím vás zklamat. Já něco málo zhubla během eliminací, ale už 20 roků nosím stejné oblečení. Ale zhubnul manžel, byť to nepotřeboval, a to asi 10 kg. Nyní má asi 79 kg a měří 185 cm. Ideálně by chtěl mít tak 85 kg. Na jeho vkus je vyhublý a má prý hubené nohy. Já ho hodnotím jako štíhlého chlapa se svaly, má širší ramena, nohy má v pohodě :-)
A zdraví? Ano, přešly nás otravné rýmy, bolení v krku, léky doma nemáme. Akné už nemám, ale trápí mě pigmentové skvrny – no jo, asi hodně sušeného ovoce a raw tyčinek.

Děti jsou viditelně zdravější

U dětí je to v porovnání s vrstevníky asi vidět více. Když mají rýmu, je to jen pár dní. Ale ani nám se nevyhnuly nemoci. Starší dcera byla ve 4,5 letech v nemocnici se zánětem ledvin. Doktorku jsem tak prudila, že nás po 4 dnech propustila a napsala do propouštěcí zprávy, že dítě může mít doživotní následky. S pomocí Dáši Lužné jsme to zvládly. Před 2 roky měla zánět ucha, ale zvládla to bez ATB, jen homeo, tofu a česnek. Samozřejmě chodila i k doktorce, recept na ATB byl v peněžence, lékárna s nepřetržitým provozem naproti domu, což mě nechávalo klidnou, pokud by se horšila, tak bychom ihned nasadili léky.

Šok v podobě dětské cukrovky

Další rána přišla předloni v lednu, kdy u mladší dcery lékaři diagnostikovali glukózovou intoleranci. Chápete ten šok, kdy vám lékařka v ordinaci sděluje, že se u dítěte asi rozvíjí cukrovka I.typu, že dítě může skončit v bezvědomí a máme jí volat rychlou? Nyní je dcera v péči homeopata, dochází i na Diabetologii (tam je beru s rezervou – doktorka buchtu na stolečku a jaký, že jí to dělám pudink? Jáhlový? Hmm… sestra zadek jako skříň) je stabilizovaná, absolvovala několik aplikací pijavic na játra a slinivku, abychom podpořili očistu organismu. Je vcelku disciplinovaná. Akorát jak o Vánocích dostala ve škole Brumíka a banán, tak snědla Brumíka. Prý šmátrala v aktovce a hledala banán, ale do pusy jí skočil Brumík :-)
Což potvrzuje to, že nejen jídlo nám pomůže ke zdraví, ale jak vidíte, psychika a vztahy jsou součástí celého procesu.

S rodinou to bylo na začátku o nervy

Během těch několika let jsme zažili spoustu nervů ohledně jídla, především v rodině. Dostávali jsme přednášky, že nemoci dcer jsou určitě z toho, že nejí maso a nepijí mléko. Postupem času si vše sedlo. Dnes od nich dostávají sušené ovoce, oříšky, raw tyčinky, zeleninové chipsy apod. Mladší je všežravec, má ráda pikantnější jídlo, obilí (i díky cukru) jí nesedí. Starší nesnáší pikantní chuť a mohla by žít na bílé rýži. Miluje kvanta suchého obilí a pro sladké by udělala všechno. Největší pochoutka pro obě je ovšem chleba s vajíčkem a máslem, to by skákaly radostí až do stropu.

Někdy jsem nejlepší máma na světě, někdy je to fuj

Jídlo ve školce by vydalo na samostatný článek. Poté, co se po změně cateringové firmy na vegetariánském jídelníčku objevila „vařená pohanka s pohankovou plackou“, došlo u ředitelky k rázné výměně názorů a před 4 roky jsem začala vařit a nosíme jim jídlo s sebou. Pokračuji v tom dodnes. Někdy mi holky říkají, jak jsem nejlepší máma a starám se o ně, jak jim vařím dobrá a zdravá jídla. Ale minulý týden tady měli kámošku na spaní a ráno „my chceme také cereálie! My máme polévku? A jaká je? Cuketová? Fúj!“. To jsem jim řekla, že mě jejich chování velice mrzelo, že snad jsou dost staré na to, aby věděly, proč jíme jinak. Jak asi vypadám před tou kámoškou? Jako matka tyran, co nutí své děti jíst zrní? Odkývou, že to chápou, že by nechtěly jíst maso ze zvířátek z velkochovu, že jsou rády za jejich zdraví… Jen bych dodala, že léto trávily u mojí mámy, která jim dopřeje hojnost a mají se velice dobře, co se týče jídla. Děda jim dělá domácí ovocnou zmrzku, mají pořád jejich oblíbený hummus, milovaných těstovin kýbl…
Letos byly holky na táboře, kde jim koupili bezlepkové těstoviny a chleby, maso nebylo obalené ve strouhance, na svačinu dostaly raw tyčinky.

Chce to silný charakter, komunikovat, motivovat, vzdělávat se

Je to o neustálém vzdělávání se, občas nejistotě, rozhovory s dětmi na téma jídlo, přiznat to, že to někdy to není lehké. Ano, spolužáci je litují, že chudáci si nedají řízek a krupicovou kaši… Hlavně u dětí je důležité je motivovat. Starší dceři několik maminek řeklo, že jí závidí její obědy, které jí připravuji. Dvě spolužačky začaly nosit občas oběd z domu. Sama si čte články na Jíme Jinak. Ano, také se našli agenti, co jí říkali bléé na jáhlovou kaši s kakaem. To jsem vyřešila na třídních schůzkách a požádala rodiče, že by jejich děli mohly být ohleduplnější. Na holkách je vidět, že na jednu stranu chtějí jíst podle JJ, na druhou stranu vliv spolužáků je neoddiskutovatelný. Chce to mít silný charakter a ustát to „být jiný“.

Ke klasice bych se nevrátila

Každopádně už bych se nikdy nevrátila zpět ke klasické stravě. Že bych měla toužit po rajské s vařeným hovězím a houskovým knedlíkem, nebo nějaké klasické zákusky z cukrárny? To asi ne, vůbec mě to nebere. A jestli hřešíme? Ano, hřešíme. Občas to tu někdo hodnotí procenty, ale vždy je přeci důležité, s kým se srovnáváme. Jíme hůře než Evka s rodinou? Určitě ano, ale jíme zase lépe než naše rodiny a známí. Určitě máme rezervy, které by se daly odstranit. I přes občasné nemoci, zádrhely a problémy jsme vděční, že jsme se vydali touto cestou. Najednou člověk více vnímá ekologii, přírodu, jak žijí zvířata. Což nás třeba dovedlo k pobytu na farmách přes WWOOF. O tom snad napíši jindy.

Pořád je co zlepšovat

Na závěr bych dodala, že bohužel sama na sobě necítím, že bych se po změně stravy nějak změnila po psychické stránce, žádné osvícení nepřišlo. Pořád jsem potrhlý „control freak“, což odnáší děti a manžel. Třeba se jednou dočkám a když na sobě budu pracovat (lehce se to řekne, hůř udělá), tak tuto oblast bych viděla jako prostor ke zlepšení.
Věřím tomu, že jsme to, co jíme, jak se k sobě chováme. Ne tomu, že mám rýmu, jelikož to tak na podzim je a nedá se s tím nic dělat. Dá, a vědomí této moci nás žene dopředu.