O učení a hledání životní cesty » Jíme Jinak

O učení a hledání životní cesty

Autor , Rubrika Duchovní zdraví, Magazín Zrnění, Právě se děje, 21.04.2017

Štítky:

Dva krátké zenové příběhy osvětlí téma učení a seberozvoje z úplně jiné stránky.

Tento článek vyšel poprvé v Zrnění č. 4/2010.

Džošu se zeptal učitele Nansena:

„Co je pravá Cesta?“

Nansen odpověděl:

„Každodenní cesta je pravá Cesta.“

Džošu se zeptal:

„Je možné se jí naučit?“

Nansen odpověděl:

„Čím víc studuješ, tím dál jsi od Cesty.“

Džošu se zeptal:

„Nebudu-li se učit, jak bych ji mohl poznat?“

Nansen odpověděl:

„Cesta nenáleží k viditelným věcem ani neviditelným. Ani k věcem známým, ani neznámým. Nehledej ji, neuč se ji, nejmenuj ji.

Abys ji našel, otevři se jako obloha.“

 

Matadžura se chtěl stát mistrem meče,

ale otec mu řekl, že není dostatečně rychlý

a že se to nikdy nenaučí. Tak Matadžura přišel

ke známému mistrovi Banzovi

a požádal ho, aby se stal jeho žákem.

 

„Jak dlouho mi bude trvat, než se stanu mistrem?“

ptal se. „Budu stále s vámi, každou

minutu vám budu sloužit. Jak dlouho?“

„Deset let,“ řekl Banzo.

„Můj otec je starý. Brzy se budu muset vrátit

a postarat se o něho. A kdybych pracoval

obzvláště pilně, jak dlouho by mi to trvalo?“

„Třicet let,“ řekl Banzo.

„Jak je to možné?“ zeptal se Matadžura. „Nejdříve

říkáte deset let. Pak, když chci pracovat dvakrát tak

tvrdě, řeknete trojnásobek. Abych to objasnil: Budu

pracovat bez přestání, žádná těžkost pro mne nebude

velká. Jak dlouho mi to bude trvat?“

„Sedmdesát let,“ řekl Banzo. „Tolik spěchající žák

se učí pomalu.“

 

Ze sbírky zenových říkadel, básniček a překážek Mrtvá kočka vybral hj.

 

Jíme Jinak