Domů > Magazín > Vaše příběhy

Co vám nikdo neřekne (Jindřich Motýl)

Není to jen o jídle…je to i o tom, co následuje. Snad vás tedy s blížícím se silvestrovským veselím pobavíme příspěvkem od Jindry, který už déle jak rok jí jinak . A má to na něj zajímavé dopady.

V dnešním příspěvku bych se chtěl dotknout tématu, které je stále trestuhodně tabuizované!

Informační temnota začíná paradoxně v místě, kde se košatě popsaný proces přeměny jídla v energii dostává na světlo boží. Ano, tímto místem je svěrač. On je totiž tím posledním, kdo má co společného s vaším obědem. Pak už se z něj oficiálně stává, podle dnešní terminologie, lejno. Chtěl bych vám, v touze pro šíření poznání (nebo společenském znemožnění) vyprávět tento příběh.

V naší firmě máme v posledním patře několik mužských zaměstnanců, vpravdě ortodoxních masožravců, ani jednu ženu a tudíž jediné společné malé toalety bez okna. Vlastně se jedná pouze o podkrovní komůrku, kde muži s výškou nad metr šedesát čurají v záklonu. Tyto zdánlivě zanedbatelné technické detaily sehrávají v našem dramatu klíčovou roli. Jediným stavebním otvorem, který zbývá pro výměnu vzduchu, jsou totiž dveře ústící na chodbu. Moje kancelář je od nich vzdálena asi 3 metry.

Můj dříve klidný život kancelářské krysy začal být několik měsíců po přechodu na zdravou stravu rušen stále větším diskonfortem na pracovišti. Zprvu jsem si myslel, že mi začala smrdět práce.

Ukolébán tímto logickým a pravděpodobným zdůvodněním jsem vše na čas pustil z hlavy. Nicméně poté, co jsem sám sebe několikrát přistihl jak větrám, jsem uznal, že asi nemůže jít o toto metaforické vysvětlení. Začal jsem se více soustředit a brzy identifikoval jako zdroj problému pootevřené dveře na toaletu. Kolegové masožravci nejen že jedí nezdravě, ale nedodržují ani pravidelné návyky na vyprazdňování, takže se hezky prostřídávají na našem záchůdku v průběhu pracovní doby. Dříve mi to nijak zvlášť nevadilo, resp. nedocházelo, byl jsem ostatně jeden z nich. Ale to se bohužel změnilo.

Změnil jsem se totiž já a začal i sebe jinak vnímat, (rozumněji cítit).

Velkou výhodou zdravé stravy je, že obvyklá fyziologická potřeba, o které je zde řeč, začne být provázena mnohem mnohem méně nepříjemným zápachem, než je běžné. Pokud jíte opravdu zdravě. Dokonce bych řekl, že i “fragrance” je podstatně příjemnější než u masožravců. Netvrdím, že je to téma pro Hugo Bosse, slovo vůně bych snad také nepoužil, ale věřte mi, že rozdíl je více než značný.

Náš firemní záchůdek se tak pro mě stal odpuzujícím místem. Bojím se tam chodit a tak je moje ranní hygienická disciplína v klidu domova více než příkladná. Má to něco společného s pudem sebezáchovy.

Už několik měsíců intenzivně přemýšlím, jak svým kolegům citlivě sdělit, co dělají a co by s tím dělat měli. Nejprve jsem si pohrával s myšlenkou, říct jim na rovinu, že by se měli přestat před spaním přecpávat masem a cukry, protože jim to pak hnije ve střevech! Ale uznáte, že bych se mohl setkat s nepochopením, odmítnutím, nebo jednou přes hubu.

Proto se snažím zformulovat stížnost formou lépe přístupnou a méně konfliktní. Zatím pracuji s tímto konceptem:

“Vážení kolegové, chtěl bych vás upozornit, že některé vaše potřeby a zvyklosti mohou některým jiným vašim kolegům s jinými zvyklostmi nevyhovovat. A to výrazně.”

Doufám, že takto tvrdě formulovaný apel vše změní!

Jindřich Motýl

 

PS: Tento příběh je smyšlený a podobnost s žijícími osobami nebo existujícími firmami je čistě náhodná a nezamýšlená. Skutečný je pouze autor textu a ten zápach na chodbě. Bohužel.

 

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

2 lidi už poděkovali za článek. Oceňte práci autora také.

Komentáře

Klub
katerinauk
22. 2. 2014

To je přesné a musím říct, že potom co jsem začala jíst jinak se moje smysly myslím tím teď čichové buňky zbystřily natolik, že mi začaly moje vlastní děti po návratu ze školky smrdět, o manželovi ani nemluvě a to ani nemuseli jít na ooo…

Klub

tenhle článek mě potěšil, protože konečně vidím, že nejsem sama, pro koho je zápach okolí problémem. stačilo jedno MB jídlo denně a už v šalině vždycky byl někdo hrozně cítit. prakticky nebyl den, kdy v mhd někdo neprděl. v těch “lepších” dnech i několik lidí. hnus. ještě že to byly cesty jen do školy, představa, že to je do práce a tak mě to čeká i při těhotenství, to bych hodila šavli ještě před nástupem :/

Ukázat další komentáře