Domů > Magazín > Žijeme jinak > Rodina

Jsem dobrá máma?

Co vlastně chci pro sebe a své dítě? Jsem matka tygryně nebo matka helikoptéra? Nebo na mě víc sedí kategorie kontaktní rodičovství? Našla jsem pět kategorií matek, ale žádná mi nesedí. Chci dítě zdravé a spokojené, ale nechci být mateřským mučedníkem. Vypisuji výzvu k nalezení nové kategorie pro moderní matky.

Co vlastně chci

Někdo mi kdysi řekl, že moc přemýšlím, a asi to tak bude. A tak mne dnes (už zase) napadlo, jak to vlastně chci, pro mne, pro nás…

Jsem ambiciózní matka a chci svou dvou a půl letou dceru vozit čtyřikrát v týdnu 25 km do drahé a superorganizovanéaspirační„nejlepší školky na světě“ (dle prohlášení o vlastních ambicích na webu školky)? Do školky, kde děti musí trávit 40 hodin týdně, protože jinak se „nemohou dostatečně integrovat“? 40 hodin v „systému“ je něco, co neprovozuji ani já, natož abych něco takového mohla chtít pro své batole.

Jsem Lesana, a chci pro ni lesní školku, která je blízko, ale má (v místě kde je výběr opravdu malý) potíže naplnit kapacitu?

Nebo chci nic neřešit, dát ji do nejbližší státní školky, kde je 30 dětí na jednu „vychovatelku“ a děti chodí ven na hodinu denně?

Ani jedna z možností mi nepřipadá jako něco, co by se dalo nazvat „lákavou vyhlídkou“. Prostě jsem uvízla v bahně školkové reality (A bude hůř! Uklidňují mne rodiče starších děti), dokonce do té míry, že uvažuji, že z plánovaného zahradního atelieru udělám prostor pro skupinu dětí a založím dětskou skupinu. Dost radikální řešení pro někoho, kdo se rozhodně nepovažuje za „mateřský typ“ (co to vlastně je?), a hlídání dětí obecně považuje za něco blízkého noční můře.

K touze mít vlastní školku či dětskou skupinu mám asi tak daleko, jako má spotřební koš ke skutečně zdravému jídlu. Na míle. Přes oceán. A přes hory, nejlíp nějaký pořádný hřeben jako Kordillery. ALE. Nezdá se, že by zbývalo moc jiných možností…

Jsem moc náročná

Včera jsem se dozvěděla, že jsem a/ moc náročná, protože chci nejen dobrou školku, ale i dobré jídlo a možnost vybrat si jak často (!) do ní mé dítě bude chodit, b/ nejspíš divná, protože mé dvou-a půlleté dítě neumí plavat, a chcete se to TEPRVE UČIT v plaveckém kurzu (V duchu vidím bandu dvouleťáku pilujících techniku kraulu).  Na můj dotaz, zda je divné, anebo špatné, že plavat v tomto věku zatím neumí, doposud nepřišla žádná odpověď. Když už tolik musíme soutěžit, proč nerozšířit disciplíny, třeba o tu, kolik kdo pozná motýlů („babočka počivová“ vybalila nedávno ve školce) , jak skvěle namíchá tempery, nebo nakrájí zeleninu, nebo udělá těsto na chleba (pravda, těsto na koláč míchá o poznání lépe, chleba je už trochu nuda)? Nebo jak skvěle skáče po pařezech?

Co jsem to vlastně za matku

A tak jsem se rozhodla podívat se pořádně, cože jsem to vlastně za matku. Jelikož úplně neznám názvosloví v oboru rodičovství, vzala jsem si napomoc strýčka gůgla, který mi ochotně – za trochu šmírování v mém soukromí – dohodil pár článků na toto téma. Zjistila jsem, že můžu být:

  1. Matka helikoptéra – neustále poletuje nad hlavou dítka a dokonale jej chrání před nástrahami světa. Heslo: „Ty batolecí helmičky jsou skvělý vynález“.

Tak toto není pro mne. Nemám na to čas, energii, ani chuť. Nedokážu si představit, že v takovém kontextu může vyrůst zdravě sebevědomý a svobodný jedinec. Jsem starší rodičovský kus, a nemám v plánu ještě v 60+ stát dítku za zadkem a vše za ni řešit.

  1. Matka tygryně – toto asi nepotřebuje komentář. Většina lidí četla či slyšela o AmyCHua a Bojové písni tygří matky, kdo ne, hledejte.

Viz bod 1.

  1. Matka sekačka – odstraňuje veškeré překážky z cesty dítka, aby zajistila jeho úspěch v drsném světě. Heslo: „Tu esej, co jsme spolu napsali, už jsem poslala tvému učiteli.“

Viz rovněž bod 1.

  1. Outsourcing parenting – toto je opravdu fascinující fenomén, v duchu „proč bych to dělal, když si na to mohu někoho najmout“.

Na toto jednoduše nemám prostředky, navíc za chvíli by mi Ch tak strašně chyběla, že bych asi rychle umřela steskem.

  1. Attachment parenting (u nás Kontaktní rodičovství)

OK, to by možná šlo…spíme v jedné místnosti, občas kojím, jako miminko jsme ji nosili, a dostává mnoho láskyplné pozornosti. ALE. Nevím, jak moc je výše uvedené je rodičovský styl, mně to přijde normální interakce mezi dítětem a rodičem. 

Zároveň oba pracujeme, občas uděláme něco pro sebe, tj. asi nesplňujeme podmínky kategorie, ve které je vše třeba obětovat dítěti a stát se mučedníkem. Mučedníkem nejsem a v žádném případě se jím stát nehodlám.

Hledá se nová rodičovská kategorie

Vypisuji tímto výzvu k nalezení nové rodičovské kategorie, něco jako „normální máma“, taková, co chce, aby dítě bylo zdravé, spokojené a svobodné, aby respektovalo ostatní a bylo respektováno, aby nebylo zcela zakonzervováno cukrem a chemickými sloučeninami. Máma, která tomu chce dát celkem hodně, a zároveň si to pořádně užít, ale chce i zůstat sama sebou a neztratit se v oceánu mateřství. Vědět, že jsme si společníky na cestě, a že děti nejsou naším majetkem, ani my jejich. Vaše nápady se vítají.

 

Zdroje:

https://www.theguardian.com/lifeandstyle/shortcuts/2014/aug/25/snowplough-parenting-attachment-helicopter-tiger-free-range

https://www.express.co.uk/life-style/life/518377/Different-parenting-techniques

PS: Začínáme Jarní očistu!

Únava, blbá nálada a kila navíc? Nenecháme vás v tom! 😊 Pojďte s tím zatočit. Začínáme 8 týdenní Jarní očistu. Pročistíme tělo, zlepšíme jídelníček i postavu a zase bude dobře.

Jsem máma nyní dvou-a půl leté slečny, která mi každý den ukazuje svět z úplně nových, mnohdy fascinujících perspektiv. Jsem spokojená uprchlice z velkoměsta na venkov. Po letech strávených životem v megapoli si užívám vůni trávy, letní snídani, kterou nasbíráme na zahradě, a každý den, kdy nemusím nikam autem. Ráda zahradničím, občas něco uvařím, občas něco postavím.

Buďte první, kdo poděkuje za tento článek.

Komentáře

Ahoj Petro, díky za reakci, článek už není nejnovější a proto myslím, že mohu říct, že se vše zas posunulo dál, méně pochybuji, víc si užívám, řekla bych dokonce že je to skvělé a čím dál lepší :-) Názory druhých mne zajímají ale jen do míry, do které si z nich lze něco odnést… je to pohoda :-) Moc držím palce, určitě to děláte dobře, a to co píšete o místní partě je skvělé, v jedné takové partě jsem vyrostla a své dceři bych moc přála zažít totéž :-) Hezký večer, Irena

Ahojte Ireno, líbí se mi váš článek a asi nemám nápad, jen reakci:). Vidím to podobně, pochybuju o sobě jen, když je kolem mne příliš maminek, které se blíží těm druhým kategoriím a já si tu svoji v sobě učím ještě obhájit, ale lepší se to:), celá mateřská je pro mě super trénink respektu sebe i druhých. Školku jsem vyřešila tím, že když jsem potřebovala občas pracovat, prostřední dceru jsem si nechala třeba 14 dní doma, aby si s mladší hrály a já měla prostor pro práci. I teď tam chodí nejmladší v průměru na 3 dny v týdnu na dopoledne a je to akorát. Je to státní mš, žádný ideál, ale zabojovala jsem o třídu s dobrými p.učitelkami, dětí je 24, ven chodí, pořád něco vymýšlejí, jsem moc spokojená. Lesní školka se mi líbila víc, ale nevyhovuje finančně a časově, takže nelíbila. Podobně jsem řešila zš – než jezdit každé ráno v zácpě přes město a dítě vozit do nějaké alternativy, chodí zatím 2 starší do menší místní zš, kde jsou p.učitelky na 1.stupni dobrý tým. I když to má vše muchy st.vzdělávání, moc záleží na konkrétní paní učitelce. Také máme se sousedy skvělou partu podobně starých dětí, běhají spolu po škole venku – něco co dnes nepovažuju za samozřejmost a za to jsem moc vděčná. Každý si asi musí/může dnes namíchat to svoje sobě a rodině na míru.

Ukázat další komentáře

Mohlo by se vám líbit

144
70

Videopřání Jíme Jinak 2022 – Uspořádejme si myšlenky

Čtěte více na toho téma

Vyzkoušejte také

9

Jak v pohodě zvládnout nástup do školky

“Pomóc! Možná se té školky bojím víc než malá…,” zní teď v hlavě nejedné mamince. “Mami, já tam nechci!” vzdorují už teď některé dě...
3
25

Ať žije tlačítko OFF!

Kdy dát dětem mobily? A kdy je pustit na sociální sítě? Může přijít šikana, když dítě nebude IN? Všechno, co si níže přečtete, vyplývá jen z osobních zkuše...
7
7

Omezená aneb co je normální?

Věci a situace mnohdy nejsou tím, čím se zdají na první pohled být. Jen proto, abyste zapadli a vydrželi s ostatními, nebuďte sami proti sobě, když cítíte,...
8
3

Náctiletí, co jedí, vaří a pečou jinak

Našim dětem je 12, 15 a 17 let. Jíme jinak necelé 4 roky a byl to vývoj. Jak jsme to řešili s cukrem, když byly děti malé? A jak to u nás funguje dnes? Co ...
1
14

Stěhování – dobuďte Vídeň

Když jsem pro Jíme Jinak fotila naše sezení na zemi a psala o tom, že děti nemají psací stoly a židle v pokojíčcích, uvedla jsem také, že je to dobré pro s...
1
20

Společné spaní

Víte, jaké výhody má společné spaní rodičů s dětmi? Víte, jak se na to připravit a na co dát pozor? Máme pro vás praktické tipy a vlastní zkušenosti. A tak...