Domů > Magazín > Žijeme jinak > Rodina

Vánoce, televize a tak

Je neskutečný rozdíl sledovat předvánoční čas očima těch, kdo uvažují jinak, nebo jsou třeba s námi přímo ve vánočním kurzu, a očima ostatních lidí. Díky předvánočním besídkám a adventním koncertům jsem se dostala mnohem víc mezi lidi a nestačím se divit, jak různý pohled na ty stejné svátky můžeme my lidi mít. Vůbec to nemám v plánu hodnotit. Jen to pozoruju a vzpomínám, jak mi kdysi televizní program dokázal zkazit náladu…

Mám svůj svět

Většinu času trávím s dětmi doma nebo je doprovázím někam na kroužky, takže se můj svět zúžil na pár příjemných lidí, se kterými se rádi vídáme a na vás tady na stránkách. Takové to běžné konvenční žití jde dost mimo nás. Žijeme na konci vesnice, u lesa, trochu jinak než většina lidí. Tak jsme si vytvořili takové příjemno pro žití a jak se objeví nějaký negáč, prcháme :-)

Besídka

No ale teď jsme pořád někde mezi lidmi. Na koncertě, v divadle, na rozsvěcení vánočního stromečku apod. To se samozřejmě většinou potkáváme s usměvavými lidmi, co se přišli na chvíli zastavit a užít si adventního času. Ale třeba včera v hudebce jsme se potkali s rodiči, co se přiřítili na vánoční besídku svých dětí. Jedna maminka zapadla do gauče mezi jiné maminky se slovy: “Já si musím honem sednout nebo se už neudržím na nohách. Jsem hotová. Dneska je to strašný.” A posadila se mezi dvě další maminky. “No asi jako každej den teďka před Vánocema,” doplnila ji hned ta druhá. Třetí povídala cosi o úklidu a kolik toho ještě musí, první dodala, že ještě nemá dárky. Dál už jsem nevnímala, myšlenky mi utekly k těm krásným komentářům v našem kurzu. To je zvláštní, pomyslela jsem si. Stejné svátky, stejné počasí, stejná republika a pár ženských je nadšených, mají uklizeno, napečeno, natěšeno a zbytek světa se hroutí. Ty maminky byly moc sympatické a ani náhodou bych je nechtěla kritizovat. Však jsem sama hektické Vánoce zažívala každý rok. Slova té první maminky naprosto vystihovala můj dřívější každodenní pocit ze života nikoli jen z Vánoc. A stres z úklidu a dárků, o kterých mluvily další dvě, znám také velmi dobře. Však kdo je s námi v kurzu, ten ví, co jsme tam o našich zkušenostech z rodiny všechno napsali. Ale zaujalo mě to dvojí vidění stejných svátků.

Chlapíci v konzumu

Ještě před samotnou besídkou jsme měli chvíli čas, protože starší dcera měla se spolužáky a paní profesorkou generální zkoušku. Mladší dcera usnula a venku bylo nevlídno. Tak jsme s mužem zašli do nedalekého konzumu, kde se dá sednout a chvíli přečkat u čaje či kávy. Je to maličký obchůdek jak z první republiky. Paní majitelka všechny zná a zákazníci si tu podávají dveře. Pozorovali jsme ten cvrkot, požadavky zákazníků, kteří někdy zvesela, jindy zběsile kupovali věci, které my už vůbec nepotřebujeme, a ze všeho nejvíc nás zaujala diskuse chlapíků, co sem chodí po práci na pivo a “jednoho ruma”. Vypadali poměrně adventně naladěni. V klidu seděli, nikam očividně nespěchali a vedli zajímavé řeči. Jeden držel v ruce časopis a říká: “Hele, tady  je normálně program na 14 dní! To je dobrý za ty peníze.” Pak následoval výčet zajímavých pořadů, které budou na svátky dávat. Přišlo nám to ohromně vtipné. Jeden z večerů byl vyhodnocen jako večer na nic (slušně řečeno), protože nic kloudného podle pana čtoucího, zrovna neměli dávat. Zasmála jsem se tomu, protože my doma televizi nemáme. Tedy máme obrazovku a to velikou, ale nemáme televizní příjem. Pouštíme si jen filmy  a pohádky podle potřeby. Vlastně velmi málo. Ovšem vzápětí jsem si uvědomila, že dříve mi televizní program taky dokázal zkazit náladu. Vybavilo se mi úplně živě, jak jsem si v něm četla a když večer nebylo nic k vidění, byla jsem otrávená a měla pocit, že mi někdo zkazil večer. Ani se nepamatuji, jak dlouho to je. Nejspíš někdy v dobách, kdy jsem byla na škole. Možná ještě na intru na střední. Zřejmě v době, kdy byla jen jednička a dvojka. Starší ročníky ví, o čem teď mluvím :-) Těžko říct. Ale ten pocit znám. Zvláštní, že? Že nám může náladu ovlivnit skladba pořadů. A že si člověk nevybere ani dnes, když je tolik televizních stanic.

Pohádky

V úterý jsme si udělali zdravou vánoční večeři s pár přáteli a já zaslechla debatu nad tím, kolik je každý rok nových pohádek. Diskuse se odvíjela tím směrem, že naše generace viděla mockrát Pyšnou princeznu, zatímco dnes si děti těžkou nějakou pohádku pustí dvakrát, když je jich tolik a stále nějaké přibývají. Vůbec prý je to nebaví, jedou jednu za druhou a ani nevědí, na co koukají. V duchu jsem se musela smát sama sobě, jak já pohádky poslední roky prožívám. Den předtím jsem si totiž k vaření oběda pustila krásnu českou pohádku Dařbuján a Pandrhola a dvakrát zamačkávala slzy. Smějte se, jak chcete, radostná scéna s uzdraveným havířem a smutná s hladovými dětmi mě prostě dojímají :-)

Čím blíž k Vánocům, tím víc rozdíl

Jak se Vánoce víc a víc blíží, viditelně to graduje. Kdo byl ve stresu, je ve větším, kdo byl připraven, nemůže se dočkat Štědrého dne. Na každém rohu vidím uspěchané lidi, když pustím rádio, slyším vzdychat moderátory. Pak mrknu večer na web, když holky spí, a dojetím mi vlhnou oči, když čtu, co všechno a s jakou radostí některé z vás dokázaly zařídit, změnit  a ještě si to užít. Jeden by nevěřil, že žijeme ve stejné republice jako ti uzoufaní nešťastníci.

Burácím a užívám si to

Já sice občas burácím, když mi Kája místo zdobení perníčků saje polevu a co nazdobíme s Markétkou, to sní, ale moc si to užívám. I to hudrování, když pak polevu utírám ze židlí, stolu a podlahy. Můj muž to moje hořekování nejspíš vnímá trochu jinak, ale to už patří k procesu tvoření. Myslím, že Vánoce s dětmi jsou na svátcích to nejkrásnější a v mém případě ty přípravy jsou to nejvánočnější z celých Vánoc. Vrcholem pro mě bude jejich radost z dárků na Štědrý den.
Navíc, co jíme jinak, vnímám mnohem více energie v přírodě, takže si kromě duchovního a rodinného rozměru Vánoc užívám i ten přírodní. Užívám si náš zimní útlum. Vědomě se měním v medvědici zalezlou v noře. Nečekám od sebe velké výkony. S klidným srdcem nestíhané věci odložím na další rok a odpočívám, co se jen s malými dětmi dá. A když se přiblíží Štědrý den, vnímám intenzivně Slunovrat.

Jak je to u vás

A jak to vypadá pár dní před Vánoci u vás? Stíháte, nestíháte, užíváte si to  nebo fofrujete?

PS: Článek jsem sice napsala v prosinci 2016, ale jak to tak po sobě čtu, je to stále aktuální. Letos nám do některých radostí zasáhla vládní opaření, ale jinak je to každý rok to samé všude okolo, tak ho zařazuji znovu.

PS: Začínáme Jarní očistu!

Únava, blbá nálada a kila navíc? Nenecháme vás v tom! 😊 Pojďte s tím zatočit. Začínáme 8 týdenní Jarní očistu. Pročistíme tělo, zlepšíme jídelníček i postavu a zase bude dobře.

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

18 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Světlana
18. 12. 2022

Pro mě je větším svátkem Slunovrat.Vánoce chystám hlavně kvůli nejmladší dcerce.Letos díky účasti v podzimním detoxu mám to nejdůležitější o kousek dřív.Každý rok doufám v zázrak,že mi můj muž dá pod stromeček nějakou maličkost a každý rok si v noci po štědrém dnu popláču zklamáním.Ale radost dcerky z dárků tu smutnou náladu většinou zažene.

Mám Vánoce klidné už asi třicet let 😁. Když byl syn malý, nechtěla jsem ho připravit o pohádku s Ježíškem, ale zase jsem mu nechtěla úplně lhát. Tak jsem mu vyprávěla, že dárky sice kupují rodiče, že je s láskou vybírají a samozřejmě na ně šetří, ale Ježíšek to pak celé pod stromečkem zkontrolujte a když se mu zdá, že si dítko nějaký dárek nezaslouží, vezme ho z krabičky a dá ho jinému dítěti, které nemá nikoho, kdo by mu dárky dal nebo jsou tak chudí. Vánoce miluju, do dnes, a to syn už je dospělý, dodržujeme, že se nejdříve rozsvítí prskavky, pak zazvoní zvoneček a teprve se může ke stromku. Nepodlehame ani trendům ve zdobení stromku, zdobíme klasicky a opravdu bohatě. Dřív jsem každý rok přikupovala ozdoby, ale posledních pár let ozdoby hackuji nebo dělám z korálků. Letos jsem dělala 3D z korálků, povedly se. Každý rok jsem už první neděli zdobila malý stromek v kuchyni, na 23.13. jsme vytáhli velký, dali na něj světýlka a 24 ho ozdobili. S vařením ani pečením jsme to nikdy moc nepřeháněli, dárky máme rádi, ale tak nějak si víc a víc vážíme toho, že je pohoda a jsme spolu. Dárky si stejně dáváme průběžně celý rok, drobnosti, někdy je to prostě i jen to, co tomu druhému chutná… Většinou si vše nakoupím na začátku měsíce, pak už jen občas dokupuji zeleninu, ale takhle to dělám pořád, nejen o Vánocích. Místo obchodů chodíme raději do přírody.

Ukázat další komentáře

Mohlo by se vám líbit

144
70

Videopřání Jíme Jinak 2022 – Uspořádejme si myšlenky

Čtěte více na toho téma

Vyzkoušejte také

42
1

Nastává zimní Slunovrat – moc temných sil vrcholí. Jak slavíte Kračun?

Víte, proč naši předci házeli hrách na zeď? A jaké další zvyky prováděli, když přišel zimní Slunovrat a začátek astrologické zimy? Proč byl tento den pro n...
1
14

Stěhování – dobuďte Vídeň

Když jsem pro Jíme Jinak fotila naše sezení na zemi a psala o tom, že děti nemají psací stoly a židle v pokojíčcích, uvedla jsem také, že je to dobré pro s...
3
8

Retro: Vánoce tehdy a teď

Vánoce mám rád. Měl jsem je rád už jako dítě a mám je rád i dnes. Stejně jako pohádky, které dnes už nejsou tak vzácné. V dnešním díle retro seriálu si dov...
19
14

Vánoční dárky za hubičku: 6x domácí kosmetika

Chcete dát blízkým jako dárek kosmetiku, ale ne tu chemickou? Vyrobte jim přírodní kosmetiku sami! Mrkněte na našich 6 tipů na rychlou a jednoduchou domácí...
20
36

Jak slavíme Dušičky u nás doma

Slavíte Dušičky? Máte nějaké tradice? Děláte nějaké rituály? My slavíme s rodinou začátek tohoto magického období po svém.
20

Vánoční sleva na Dobroslad 30%

Dobroslad jste si oblíbili a používáte jej do vaření a pečení. Pokud se vám díky vánočnímu pečení zásoby ztenčily, máme pro vás skvělou zprávu. Dobroslad m...