Svatojánská noc – bylinky, ohně a oslava života

Na svatého Jána jahody do džbána

Z astronomického pohledu se slunce dostává o svátku svatého Jana Křtitele nejblíže k Zemi. A pak už se jen nenápadně vzdaluje a noci se opět prodlužují.
Lidová pranostika v sobě skrývá poznání našich předků. Oni, na rozdíl od nás, věděli, že tímto svátkem léto vrcholí. Příroda má již největší kus práce za sebou. Vstřebala všechnu dostupnou sluneční sílu a expanduje. Růst rostlin je na vrcholu. Kvetou lípy, růže, bez a příroda omamně voní. Dozrály jahody a třešně, léčivé byliny v sobě mají tu největší sílu. Růst se transformuje v dozrávání.

Díky školnímu roku se mylně domníváme, že léto teprve začíná a mnohdy nám kvůli zkouškám, vysvědčení a uzávěrkám ta nejhezčí část roku proklouzne mezi prsty. Naši předci však dobře věděli, že „Svatý Jan otevírá zimě dveře.“ nebo že „Od svatého Jana Křtitele běží slunce k zimě a léto k horku.“

Magická noc

„Kdes chodila dnešní noci? Sbírat bejlí na nemoci. Kdopak s tebou chodil, kdo tě lesem vodil? Nejmilejší přítel, sám svatý Jan Křtitel.“

Svatojánskou noc slavíme 24. června. Touto nocí vrcholí období magických rituálů spojených s kultem vody, ohně a zeleně, které navazují na předcházející Slunovrat. Čáry a kouzla měly především očistný a milostný charakter. Lidé dříve cítili, že v tomto období se propojuje reálný svět s tím nadpřirozeným. Slunce, které dávalo sílu, dávalo také naději. Lidé věřili, že si v tomto období mohou přivolat lásku, štěstí, zdraví a hojnost. Říkalo se: „Svatojánská noc, kouzelnou má moc.“ nebo také „Každá nemoc má svou pomoc.“ 

Svatojanské byliny

V noci z 23. na 24. června se chodilo na bylinky, které během svatojánské noci nabývaly kouzelných sil. Věřilo se, že je křtí sám svatý Jan a že dokáží zahnat nejrůznější nemoci a chránit před zlými silami. Moderní výzkum bylin tuto starou moudrost potvrdil. V bylinách se kumulují účinné látky právě v tomto období. 

V různých krajích se sbíraly různé byliny, podle toho, co zde rostlo. Základní léčivkou ve svatojánské směsi je kvítí svatého Jana (třezalka), dále se sbíral pelyněk černobýl, dobromysl, heřmánek, mateřídouška, devětsil, šípková růže, zvonek,  jelení skok, mydlice, chrpa, bludníček,  kapradí, rozchodník. Důležité bylo nasbírat devatero kvítí, aby si koření zachovalo magickou moc.

Na kouzelné bejlí se někde chodilo v noci před východem slunce, jinde až když zvony odbíjely poledne v den svatého Jana Křtitele. To nám dává šanci, dojít si pro bylinky taky, i když musíme druhý den vstávat do práce. Kouzelné je celé toto období.

Pohanské nebo křesťanské 

Církev se snažila pohanské svátky uctívající Slunce nahradit novými, které by lépe odpovídaly křesťanskému pojetí světa. Noci protančené a promilované u ohňů, kdy se zapálená kola z rákosů a slámy kutálela z kopců, nahradila křesťanským svátkem svatého Jana Křtitele a ponechala pálení ohňů. Ať jsou tyto svátky pohanské nebo křesťanské, je zřejmé, že toto období je silné a je škoda je nevyužít a neprocítit. 

Svatojánské zvyky

Věnečky z bylin se zavěšovaly na dveře domů i na chlévy. Bylinky se při sušení rozprostíraly po podlaze. Mělo to očistný charakter pro domácnost. Touto směsí krmené krávy pak měly dobře dojit. Věnce vyrobené z bylinek a ratolestí chránily domácnost i toho, kdo si dal kouzelné kvítí za klobouček či ho přidal do věnečku na hlavu. Dívkám, které si je daly pod polštář, se měl ve snu zjevit ženich. Svatojánské bylinky měly zajistit plodnost, posvětit hojnost, udržet lásku. Každá bylina měla svoji specifickou roli. V některých krajích dělaly děti z bylinek postýlky a svatý Jan jim do nich přes noc naděloval sladkosti či mince. Zvyků a tradic bylo nepřeberně, měnily se s časem a vírou.
Ať tyto zvyky známe či nikoli, lidé otevření a naladění na přírodu jsou nyní ve svém živlu. Moudré knihy praví, že příroda se nám snaží ukázat, jaké poklady pro nás má. Kdo se jí otevře a svou duší jí odevzdá, ten se sám najde. Alespoň tak nějak to říkají staré knihy o bylinách a Rudolf Steiner. 

Legenda o zlatém kapradí
Kouzelná atmosféra svatojánské noci dala vzniknout legendě o zlatém květu, zlatém kapradí. Věřilo se, že je to velmi vzácný a kouzelný květ, který se ukáže jen těm, kdo se nebojí přijít v noci do hor. Pohybující se zářivá květina pak odvážlivcům ukázala poklad a zajistila jim štěstí a zdraví po zbytek života.

Nemůžu se nabažit

Já osobně se nemůžu nabažit vůně jasnímů, růží a bezu. Chodím od květu ke květu, ležím pod lípou a nejraději bych se v té vůní a nádheře utopila. Přepadají mě pocity nevýslovného štěstí a nejraději bych splynula s tím bzukotem. Ač nemám moc času nazbyt a málokdy se jen tak zastavím a spočinu, poslední dny zírám na motýly a včely, kterých jsou teď na naší zahradě stovky a zapomínám, co jsem to chtěla udělat. Všechno je tak krásné, tak živé!

Jak to máte vy?

Všimli jste si, že léto je v plném proudu? Vidíte, co se děje v přírodě? Cítíte ty vůně? Nebo vám to ve zběsilém životním tempu všechno tak trochu uniká jako nám v dobách, kdy jsme žili ve městě v neustálém shonu? Svoje postřehy a pocity nám napište od komentáře pod tento článek.