Domů > Magazín > Žijeme jinak

Retro: Vánoce tehdy a teď

Vánoce mám rád. Měl jsem je rád už jako dítě a mám je rád i dnes. Stejně jako pohádky, které dnes už nejsou tak vzácné. V dnešním díle retro seriálu si dovolím krátce zavzpomínat a zamyslet se nad tím, zda se Vánoce změnily a jak.

Taková normální rodinka

Na Vánoce v dětství vzpomínám s úsměvem. Těšil jsem se na ně, to je jasné, ale u nás doma se vždycky něco semlelo. Buď se úplně nepovedlo cukroví nebo se od zamčené skříně s dárky ztratil klíč, případně se táta netrefil s velikostí oblékacího dárku pro mámu a ta se hned ironicky ptala „podle které to měřil“. Prostě Vánoce jako v „normální rodince“.

Nabídka byla skromná

Domnívám se, že některé prvky takových Vánoc přežívají dodnes, ale změny tu jsou. Jídlo určitě nebylo tak vybrané a nebylo tolik laskomin a specialit. Trh se sice snažil nabídku v potravinách i v dalším sortimentu zpestřit, ale viděno dnešníma očima to bylo velmi skromné. Vím, že byly vyčleněny nějaké devizové prostředky pro dovoz spotřebního zboží v závěru roku, ale bylo toho málo a hned se to vyprodalo.

Vepřové řízky a bramborový salát

V naší rodině si s tím nikdo hlavu nelámal. Kapra rodiče nejedli, takže jsme měli vepřové řízky s bramborovým salátem a s výjimkou cukroví a trocha jižního ovoce byla strava během Vánočních svátků takřka stejná jako v průběhu roku. Až v 80. letech se mi podařilo, už samozřejmě jako dospělému, potravinovou nabídku doma vylepšit. Vzpomínám, jak jsem jeden rok před Vánocemi sehnal na trhu pod širým nebem ananas a vzápětí v jednom klubu i třetinkové plzně! To nebylo jen tak.

Dárky z mého dětství

Také dárky nebyly z dnešního pohledu žádný zázrak. Já jako dítě obvykle dostal knížky a oblečení. To byly hlavní dárky. Knížky jsem si přál, oblečení mě nezajímalo. Když se zadařilo, bylo pod stromkem i něco pro zpestření. Například stavebnice Merkur nebo brusle na kličku (pomocí kličky se takové brusle připevňovaly k botám) a jednou i skromné lyže.

Sestry to měly podobné, a tak se Vánoce hodily zejména pro naplnění deficitu v oblékání, který by ovšem rodiče museli naplnit tak jako tak.

Nebylo co závidět

Pokud jsme pak ve škole své dárky stavěli na odiv, tak se většinou ukázalo, že ani spolužáci neměli příliš důvodů ke chlubení. Byly samozřejmě movitější rodiny, které se mohly vytáhnout, ale těch nebylo moc. Také jim to často nebylo nic platné, protože trh zrovna atraktivní nabídkou neoplýval. Přesto jsem nikdy nezaznamenal nějaké pošklebování, povyšování nebo nevraživost mezi dětmi kvůli dárkům.

Vánoční pohádky

Vedle dárků jsem se ale těšil na pohádky v televizi. Dnes v době mnoha programů, DVD a internetu, to už není taková vzácnost, ale až do roku 89 jsme se museli spokojit s tím, že např. Pyšná princezna byla vysílána jen o Vánocích. Stejně na tom byla i Princezna se zlatou hvězdou na čele, Tři oříšky pro Popelku, Mrazík a další hity tehdejší doby. Někdy mě ale napadá, že to bylo vlastně dobře, alespoň se bylo na co těšit. Nevím jak u vás, ale u nás se už mnohé pohádky omrzely a nové se zase tak často nechytnou.

Vánoce dnes

S jídlem a dárky je to teď samozřejmě mnohem lepší a pestřejší. Všichni víme, že jsou rodiny, kde mají problém vůbec nějaký dárek koupit, ale většina si to užívá. Pokud soudím podle dětí, které mám v okolí, tak je to opět, podle mého názoru, pěkně nadsazené. Chytré telefony, počítače, tablety, notebooky, ale i značkové oblečení a pro větší i peníze. Zatímco dříve si rodiče nadělovali především praktické dárky, jako byla kosmetika, pantofle, ponožky a košile, tak dnes si neváhají nadělovat letní dovolenou, drahou elektroniku nebo něco od firmy na zážitky.

Nezahltit se a být spokojený

Asi to tak má být. Vývoj jde dopředu, ale když porovnám Vánoce tehdy a teď, tak mi i přes všechny ty rozdíly v jídle a v dárcích připadá, že se toho zase tolik nezměnilo a už vůbec ne prudce k lepšímu. Je to prostě jiné a my, ať se nám to líbí, nebo ne se, s tím musíme nějak vyrovnat. Důležité podle mě je, abychom se zbytečně v dárcích ani v jídle nezahltili, nepoměřovali se s movitějšími sousedy a žili vnitřně spokojený život.

Zdroj obrázků: serialy.bombuj.cz; antique.cz; desi.cz

PhDr. Alois Dvořák, 1951, vystudoval FŽ UK v Praze, pracoval jako tiskový mluvčí několika ministrů obchodu a cestovního ruchu ČR, publikoval řadu článků v ústředním a odborném tisku na téma maloobchod a cestovní ruch, od začátku 80. let do poloviny 90. let spolupracoval s Československým rozhlasem, zejména jako odborný host pořadu Kolotoč., ale i autor komentářů, poznámek a glos. V roce 1996 založil reklamní agenturu, kterou provozoval až do svého odchodu do důchodu.

1 člověk už poděkoval za článek. Oceňte práci autora také.

Komentáře

Klub

Toto čtení mě velmi potěšilo… taky se počítám k pamětníkům retro Vánoc :-) díky za krásné vzpomínky

Klub

Na Vánoce mého dětství vzpomínám moc ráda. U vánočního stolu jsme vždy byla celá rodina-já, sestra a rodiče, na stole vybrané lahůdky (vždy je otec někde sehnal), pod stromečkem mnoho dárků (rodiče hodně pracovali). Asi od 5 – 15 let jsem našla každým rokem pod stromečkem krasobrusle. Za sezónu jsem je byla schopna zničit, taky mi ale rostla noha:) Poslední brusle jsem dostala v 9. třídě ZDŠ a ty mi vydržely až do nedávna, kdy mi Ježíšek opět nadělil krásné nové bílé krasobrusle. Atmosféru Vánoc mi nejvíce připomínaly tehda nedostatkové mandarinky (jejich vůně mi Vánoce připomíná dodnes) a z rádia se od rána do večera linoucí píseň Vánoce, Vánoce přicházejí… Byť se psala 60 a 70 léta, nemůžu říct, že jsem pociťovala něčeho nedostatek. Pak přišel rok 1968-1970, kdy otec přišel o práci (nechtěl spolupracovat s komunisty), onemocněl, Vánoce byly smutnější a smutnější a otec o pár let později zemřel.
V mé vlastní rodině už to bylo jinak – peněz málo, potraviny sice levné, ale nedostatkové. Na vánočním stole mandarinky, banány, jablka, ořechy, chleba, kapr a bramb. salát nikdy ale nechyběl. Pod stromečkem už to bylo skromnější.
Postupně se doba lepšila, vánočních dárků jsme mohli pořídit více, ale nikdy jsme to s nimi nepřeháněli a tak je to dodnes. Televizních pohádek si užívám jen se svou vnučkou.
Je mi moc líto lidiček, kteří si nemohou dovolit mít ani na vánočním stole ani pod stromečkem hojnost a proto bychom neměli na ně zapomínat.
Nejvíce ale všem přeji hodně lásky. Milujte své děti.

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

Přednáška Naše nemoci v souvislosti s lepkem – Olomouc

Nakladatelství ANAG vás srdečně zve na přednášku MUDr. Vladimíry Strnadelové a Jana Zerzána o bezlepkové stravě. Součástí je kulturní program a beseda spoj...

Dubu muchim – brokolice s tofu

Dubu muchin je korejský recept, který můžete podávat jak teplý, tak vychladlý nebo jako přílohu. Je velmi rychlý a během deseti minut máte na stole výborný...

Nenuďte se! Tvořte!

Slovo nuda určitě nepatří do mého slovníku. Nemám ráda nečinně sedět a koukat na televizi jen proto, že momentálně mě nic lepšího nenapadá. Mě toho bohužel...
12
12

Vánoční bezlepkové těsto základní

Tohle je skvělé přirozeně bezlepkové těsto pro naše zdravé vánoční cukroví. Připravte základní těsto, ochuťte třemi ingrediencemi a vyrobte až pět různých ...

Mandlové sušenky bez lepku

Rychlé a jednoduché sušenky, které se hodí jako pohoštění pro návštěvu, jen tak na mls k čaji a budou skvělé i jako vánoční cukroví. Jsou bez lepku, cukru ...
52
24

Adventní půst začíná. Má cenu ho držet?

Lidé se dříve před Vánoci celé týdny postili. Dělali to přirozeně. Museli. Šetřili tak svoje zdraví a bystřili mysl. My žijeme v blahobytu, přesto jsme jak...