Jím Jinak ve Francii (Alžběta, 38 let)

Myslela jsem si, že jím dobře

Již 17 let žiji ve Francii. Vystudovala jsem školu zaměřenou na agro průmysl a potravinářství, krátce jsem pracovala v bio výrobně tofu a veganských výrobků. Jedla jsem podle mě vyváženě, minimum masa a nebyla jsem veganka, ale když jsem jednoho dne narazila na rozhovor Evy Cikrytové pro Reflex, spadla mi čelist. Šla jsem se podívat na její stránky a musím říct, že se vším jsem na 100 % nesouhlasila. Potom jsem zkusila vyřadit nedoporučené potraviny a už po třech dnech jsem věděla, že na tom opravdu něco je. Všechna ta léta různých pomíjivých poznatků a rádoby pravd.

Jak se dívám na potravinářský byznys

Pravda je ta, že potravinářský průmysl má jeden jediný záměr, a to PRODÁVAT. Jsou zavedena nevyčíslitelná množství zákonů, směrnic, vyhlášek a certifikačních norem, ale to vše je jen na povolení používání různých chemikálií, bakterií, enzymů, proteinů a spousty dalších různorodých látek ve vší legalitě. Lidské zdraví je zde na druhé koleji. Ve skutečnosti nikdo neví, jak budou lidé v dlouhodobém horizontu reagovat na každodenně pojídané cizí látky a jejich koktejlový efekt.

Nic mi nebylo a přesto je mi o moc líp

Zpátky ke mně. Žádné zdravotní potíže ani jakékoli problémy s váhou jsem nikdy neměla, pokud nepočítám 3/4 kila navíc po dvou dětech, přičemž se domnívám, že při výšce 168 cm je 58/59 kg normál. A světe div se. Cítila jsem se líp. Vyrovnanější v hlavě, přestaly mi trnout zuby, žádný neobvyklý výtok, menší hlad mezi jídly a více energie. Váha se nakonec ustálila opět na té předporodní. V bříšku mi je tak příjemně a nepobolívá a nenafukuje se, jak se to někdy stávalo po některých pokrmech.

Moji kluci se mnou baští jinak a jsou ve formě

Moji kluci (9 a 6 let) i manžel změnu přijali velmi dobře. Vůbec jsem se s nimi o nějakých změnách nebavila, prostě jsem servírovala. Popravdě řečeno, jídla vypadala dost podobně jako předtím, jedli jsme hlavně rýži a okrajově brambory a zřídka i těstoviny. Vždy jsme k tomu měli hory zeleniny a občas nějaké kuřecí, krůtí nebo kachní, či jiné maso. To jsem tedy vyřadila, brambory nahradila batáty a těstoviny kupuji jen lepší kvality a jíme je stejně dost vzácně. Že v jídlech není žádné vejce ani mléko ani nepoznali. Doma baští jak o závod. Kluci jsou ve formě, mají krásně vykreslené svaly (takže bílkoviny určitě nechybí), ve škole jim to myslí, jsou plní energie a moc rádi se zapojují do kuchyně. Už ani nevím, co je to ta hnusná zelená rýma, co jim dříve tekla z nosu. 

Jak se stravují Francouzi

Dezerty mají také úspěchy. Francouzi si potrpí po jídle na dezerty. Obecně si myslím, že jedí více zeleniny v porovnání s Čechy, ale jinak to žádná sláva není. Tuny masa, hodně vepřového, vnitřnosti, máslo, smetana, mléčné výrobky, samozřejmě sýry, pořád samá mouka (těstoviny, chléb, sladké pečivo)…Je tu také problém s nadváhou, a to i u malých dětí.

Návštěvy se olizují

Jak se na nás dívá okolí? Když se jich to netýká přímo, tak je jim to šumafuk. Když nás někdo zve, tak se většinou snaží připravit něco, co bychom snědli, a i když to není úplně takové, jako doma, ta snaha se počítá. A když jiní jedí u nás, tak se obecně olizují. Ve škole je výběr bez masa a dá se to.
A sladkosti? Doma prostě nejsou a když jim nabídnou kamarádi, tak si občas zobnou a pak zjistí, že jim to vlastně nechutná a pokušení jednoduše vymizí.

Nazpátek už to nejde. Jakmile si dáme něco, co jsme jedli dříve, tělo to prostě odmítá. Víme, že jsme opravdu na té správně cestě. Jen tak dál a veliké díky celému týmu Jíme Jinak! 

Alžběta