Cítil jsem se jako chodící mrtvola (Zdeněk, 47 let)

Svoje tělo jsem mučil a mučil

Už odmala jsem se necítil nijak zvlášť výkonný a více jak dvacet let nočních služeb u Policie a práce se spoustu stresu ze mě udělalo doslova chodící mrtvolu. Do služeb už chodila jen vůle a po službě zdecimované, nevyspalé tělo dokázalo akorát spát. Jelikož mám odmala silný smysl pro spravedlnost a touhu pomáhat tam, kde je to třeba, slogan “Pomáhat a chránit ” jsem bral opravdu jako poslání, které mě naplňovalo, takže jsem o změně zaměstnání nechtěl ani slyšet. Nechtěl jsem slyšet nejen o změně zaměstnání, ale ani úpěnlivé volání, nářek a prosby svého zmučeného těla.

Pomýšlel jsem dokonce i na sebevraždu

Jenže tělo není jen tak nějaká bezduchá schránka. Umí si říct, co chce a co ne a tak, když milý Zdenda neposlouchal projevy fyzické, přitvrdilo a poměrně razantně se začalo připomínat projevy psychickými. Došlo to až tak daleko, že nechybělo málo a v řadách Policie by další příslušník skončil život kulkou ze své služební zbraně. (Sebevraždy policistů nejsou zase až tak velkou vzácností, jenom se o nich tak moc nepíše a nemluví.). No co vám budu povídat, když člověk neví kam dál, prosí všechny svaté, boha a nevím, koho ještě, aby mu pomohli do života… nebo od života.

Nedůvěra přerostla v nefalšované nadšení pro věc

No a tak se (teď už nevím jak) stalo, že jsem objevil web Jíme Jinak. Nejprve jsem s nedůvěrou zkusil pár receptů, které mi ale vůbec nechutnaly. Na zaplacení klubového členství jsem ani nepomyslel, natož pak úplně změnit stravování. Maso, sádlo, škvarky a bůček byly pro mě největší lahůdkou a den bez masa z říše sci-fi. Jenže nemám ve zvyku jen tak hned z boje utíkat, takže jsem se k Jíme Jinak vracel také trochu jinak, než jen zkoušením nových receptů. Články, videa a rady ve mě probudily nejprve zvědavost a pak nefalšované nadšení pro věc!
Ale nejvíc, úplně nejvíc ze všeho mně pomohla Evička, která by si ještě za života zasloužila oslovení Svatá Evička! Svatá nejen pro to, že se mnou měla svatou trpělivost v Poradně klubu, kde mi stále trpělivě odpovídala na mé nekonečné dotazy, ale ona má snad opravdu nějakou božskou či boží energii, fluidum nebo nevím, jak to nazvat. Zkrátka dokázala to, co nedokázal ani jeden pan hodný doktor, který mi prorokoval, že když neskončím s nočními službami, budu ve čtyřiceti letech “na hrnci”! Jeho rady jsem poslouchat nechtěl, ale rady Evičky byly pro mě jak z jiného světa, některé se mnou okamžitě naprosto souzněly a vibrovaly. Nad některými jsem musel chvilku přemýšlet a “zkousnout je” až časem, ale když to celé zhodnotím zpětně, zapadá mi to jak puzzle, do nejmenšího dílku!

Dokázal jsem opustit své milované zaměstnání

Postupně jsem opustil svá přesvědčení, jako např. že sladká snídaně je jediná snídaně, kterou pozřu s chutí (miso polévka, či kaše na slano mi ze začátku zvedala žaludek), ale jako největší zásluhu Evičky, za kterou jsem jí mimo jiné vděčný, považuji takovou změnu v mém myšlení, díky které jsem dokázal opustit mé milované zaměstnání. Podotýkám, že mě Evička vůbec nijak nepřesvědčovala stylem, jako zmiňovaný pan doktor, jen mi nastínila, co se s tělem a v těle děje, když např. o noční službě jím, piju kávu atd., navíc ona má v sobě cosi nadpozemského, něco, co ke mě promlouvalo jinak, než slovy a písmem. Otevřela mi jakousi pomyslnou bránu někam, kam bych se bez ní sotva kdy odvážil podívat, natož vstoupit. Zkrátka investice do klubového členství byla pro mě ta nejlepší investice v mém životě a Evička jedna z nejdůležitějších lidi, co mi v životě strašně moc pomohli. Díky Evi! Sláva tvého webu se dotkla i mé přítelkyně, kterou taktéž políbila múza Jíme Jinak a splnila mi sen o ženě, která svému muži s láskou dokáže uvařit zdravě! 

Masové a mléčné absťáky, chuťové krize

A teď k Podzimnímu detoxu. Jelikož jsem si celý život vlastně zdraví ničil, nejen nočními službami, ale i nevhodnými kombinacemi jídel, složením stravy atd., toto všechno zanechalo na mém zdraví následky (horší funkce vylučovacích a trávicích orgánů). Najednou byl i čas na kuchtění a studium potřeb svého těla a zmiňovaných orgánů. Pocítil jsem nutnost pro ně udělat maximum jako kompenzaci za to, jak jsem se k nim choval. A proto jsem se do Podzimního detoxu přihlásil. Jak už jsem zmiňoval, jsem bojovník a když něco dělám, dělám to pořádně. Navíc velkou výhodou pro mě bylo (kromě Evičkou nastartovaná a probuzená motivace) zlepšení zdraví i to, že jsem do detoxu nevstoupil jako úplný začátečník, ale od léta měl jakýsi předstih v podobě přestavění a vyčištění chutí. Dokonce jsem párkrát dokázal i malý 18 hodinový půst, od večeře do oběda či obejít se bez masa či mléčných výrobků nebo bez nočního jezení. Takže týden bez masa či mléčných výrobků pro mě nebyl zdaleka tak krutý, jako v začátcích, kdy to šlo někdy opravdu ztuha (masové a mléčné absťáky mě přepadaly dost často a připadal jsem si jak Pandrhola v té pohádce: “Dejte mi masoooo, já potřebuju masoooo!!“. Tělo nebylo zvyklé žít “jen” z obilovin a luštěnin a přemnožené potvůrky ve střevech se dožadovaly svého přídělu cukru s opravdovou vehemencí. Chvílemi jsem nevěděl, kdo je v mém těle vlastně pánem a kdo kmánem. Byly i chvíle dosti zoufalé bezmoci, kdy mě jídlo netěšilo, v určitém přechodu mi nechutnalo ani jídlo masové či mé dříve oblíbené uzeniny. 

Jíst jinak je účinné i zábavné

Nicméně Podzimní detox mi pomohl jakoby vše dočistit, srovnat. Je mi jasné, že nemám úplně vyhráno, co se týče horší funkce slinivky, jater, ledvin atd., ale při minulé návštěvě u MUDr. Strnadelové mě paní doktorka pochválila, že je to lepší a prý jsem šikovný. Takže nyní vidím, že detox a celkově způsob úpravy jídla, stravování a dalších věcí popsaných v Jíme Jinak je nejen velice účinný, ale i zábavný a zajímavý.

Vyzkoušel jsem kdeco

Je to cesta, kterou doporučuji každému bez rozdílu, neboť mohu a mám s čím srovnávat. Již léta před tím jsem se různými potravinovými doplňky, hromadami chlorrely a všelijakými možnými i nemožnými léčitelskými a alternativními metodami snažil přimět tělo k lepšímu zdraví. Takže ani Ayurveda, léčitelé, kineziologie a další mi nedaly dohromady tolik, jako ten půlrok s Jíme Jinak !!!

Srovnaná psychika a menší dávky léků

Co považuji za největší bonus je to, že se mi hoodně srovnala psychika. Mohl jsem si dovolit ubrat i léky, které jsem dostal na následky těžké boreliózy, při které mi lokálně ochrnovaly končetiny a které mě předtím držely při životě (musím to zaťukat) a prosím prosím Vesmír, aby mi pomohl se jich zbavit úplně. MUDr. Strnadelová mě trochu přibrzdila, prý mám ubírat velmi pomalu, aby to pro tělo zvyklé na chemii nebyl takový šok, takže opatrně po špičkách, je mi jasné, že nemůžu chtít všechno hned…

Za mě jedno velmi důležité zjištění! Můžeme do sebe cpát cokoli zdravého, myslím vitamíny, doplňky atd. nebo nezdravého (chemické léky), ale když neupravíme stravu a to, co nám vyloženě škodí (lepek, cukr, mléčné výrobky), tak s tím prostě nepohneme!!!

Raději hubený a zdravý než udělaný a nemocný 

No, a teď ještě k váze, před zasnoubením s Jíme Jinak loňskou zimu jsem měl 102 kg, na jaře cca 95 a pak to teprve začal být “rachot lebek”!! Před detoxem cca 85 kg, po detoxu 76 kg, ale to už na mě začaly chrastit kosti a prý jsem byl jak “vyžebraný koblih”. Teď to trochu stouplo a mám 79,8 kg, při mé výšce 179 cm myslím, že ideál. No je fakt, je pro ego bylo lepší, když jsem byl “kus chlapa”, ale jelikož pracuji i na duchovním růstu, ego jsem zavřel do skříně a posměváčky, kteří mě častují narážkami typu “Tlustí budou hubení a hubení budou studení “, nechávám v klidu za sebou, protože oni jsou ještě nevědomí. Raději budu “hubený” a zdravý, než udělaný a nemocný. Teď se mi při józe daří dostat do takových poloh, do kterých to předtím díky bříšku bylo nemyslitelné :-).

Před snídaní jak před popravou

Ještě bych vám rád pověděl o mém šíleného medomilství, kdy jsem ve sladké nevědomosti, a to doslova sladké, spořádal 30 kg medu za rok v domnění, že je to pro mě přínos, že se takovéhle slazení ranních obilných kaší nedá ani náhodou nazvat nezdravé. Takže nebýt Evči, cpal bych to do sebe dál a možná si přivodil diabetes. Už takhle mám problém se slinivkou, slezinou atd. Člověk dělá v životě spoustu chyb z nevědomosti, jenže ta bohužel neomlouvá. Sice jsem se svému tělu omluvil a téměř okamžitě se s tím rozhodl skoncovat, ale co vám lidé drazí budu povídat, nebylo to zdaleka tak jednoduché, jak jsem předpokládal. Léta pěstovaná závislost na rychlém cukru se jen tak bez boje nechtěla vzdát. Nejdřív se mi  zhroutil svět, ta představa, že musím vynechat moje sladké snídaně, na které jsem se vždycky těšil, ta úžasná chuť medu a ovoce s obilovinou, pořádně zalitá máslem či jiným tukem, pro to stálo za to žít. A teď mi to bylo náhle odepřeno. Evička mi radila, čím nahradit sladkou chuť, ale ani rozdušená mrkev, ani shiro miso, ani slad, nic nepřekoná sladkost medu. Jak už jsem zmiňoval, před snídaní jak před popravou, brrr, honem jsem se snažil kousat, abych to měl za sebou, veškerá radost byla fuč. Cukr mi chyběl nejen kvůli zvyku, kvůli tomu, že mi chutnal, ale poznal jsem opravdu, co je absťák. Byl jsem podrážděný, vzteklý, náladový, se stálou chutí na sladké.

Vyléčený medomil

Opět mi pomohla Evička, řekla mi: “Milý Zdendo, když to nejde, tak to nejde, zkus si dát kaši na slano či polévku jen občas.” To se mi ulevilo, protože tím mi jakoby otevřela zadní vrátka či jakýsi prostor, v kterém to najednou nebylo tak dogmaticky striktní. Zkusil jsem to tedy postupně a občas nadále “prasil”. A ono to, světě div se, šlo! Dneska už se těším na obilovinu s misem a zeleninou a na med už mi chuť ani nepřijde. A když občas zatoužím po sladké snídani, přidám trochu sladu či jenom kokosové mléko a ono to normálně najednou stačí, hurá! A co hlavně (musím to zaťukat), už netrpím na plynatost, která mě léta trápila, a vůbec jsem s ní nemohl hnout. Prostě byl na světě pro mě hmatatelný důkaz, že rychlý cukr a obilovina ve střevech kvasí. Když to někdy (opravdu vzácně), udělám a med s kaší si dám, ne k snídani, ale třeba jako dezert, hned cítím ve střevech diskomfort.

Všechno je v hlavě

A takhle je to se vším, všechno je v hlavě. Třeba takhle se mi podařilo skoncovat s pečivem. Měl jsem hrozně rád žitný chleba a teď už jsem ho neměl 3 měsíce a vůbec mi nechybí. Stačí mi obilné placky třeba ze zbylé kaše od rána. Nejdříve jsem si zoufal, co všechno nemohu, ale pak to obrátil a uvědomil si, co všechno mohu a co všechno tím získám, když vynechám to, co mi škodí. Nebo mi třeba vůbec nechutnala tepelně upravená semínka. Léta jsem je chrupal přímo ze sáčku a taky si tím vlastně škodil… Teď když je ochutnám “syrové”, je to jak když koušu mrtvému nos.

Vzniklo i nové přátelství

Na Jíme Jinak jsem objevil skvělou kámošku (víte, že tu je mapová seznamka?), se kterou si vyměňujeme zkušenosti a společně vaříme. Kámoška Míša měla nějaké hodně špatné autoimunitní onemocnění a díky Jíme Jinak se jí úžasně srovnaly hodnoty a zlepšila funkce štítné žlázy. Věřím, že si v brzké době budete na Jíme Jinak moci přečíst i její příběh. ;-)

Zdeněk