Domů > Magazín > Vaše příběhy

Honzu nevyměním ani za kilo kuzu (Andrea, 33 let)

Naši rodiče a prarodiče nám v dětství chtěli dopřát vše, co sami neměli. Měli jsme krásné dětství, ale výživa se podepsala na našem zdraví i váze. Já jsem byla typ, co se vždy pro něco nadchne, ale rychle se vším končí. Svému muži Honzovi, který mé nadšení pro Jíme Jinak nenechal padnout, vděčím za to, že je nám krásně, cítíme se skvěle a vypadáme a žijeme jinak. Je to můj hrdina!

Ať žije Snickers, Milka, Kinder Bueno

Jsme s manželem oba ročník 89. Porevoluční děti, kterým rodiče chtěli dopřát vše, co sami neměli. Já na tom byla ještě o chloupek hůř, protože jsem vyrůstala s babičkou, která se mi snažila vynahradit chybějící rodiče každou sladkou novinkou, kterou právě inzerovali v telce.
Nebyla to typická babička, která pěstuje mrkev, vyzná se v bylinkách a umí stáhnout králíka z kůže. Byla to pražská paneláková babička, co kouřila jednu startku za druhou, popíjela turka a hrála se mnou žolíky. Prožila jsem s ní to nejkrásnější dětství, ale její instantní vaření a tuny sladkostí se na mně samozřejmě zdravotně podepsaly už v pubertě.

Můj muž Honza měl více štěstí, vyrůstal na vesnici nedaleko Prahy a jeho maminka vařila. Vařila jako správná ženská pro dva chlapy, takže maso 3x denně na všechny způsoby a když by chybělo maso, salám nebo klobása, dohnala by to majonéza. Myslím, že to se ale nikdy nestalo. Honza byl celé dětství až do dospělosti cvalík, protože měl chudák ty “tlusté geny” z obou stran.

Byli jsme pár, co se vždycky skvěle doplňoval. On miloval slaninu, uherák a majonézové saláty, já zase Snickersky, Milku a Kinder bueno. Už tenkrát tam ta harmonie prostě byla.

Všechno nebo nic!

Jsem klasický začátkový přestřelovač, a protože mi nikdy nebylo jedno jak vypadám, vrhala jsem se s pravidelností do všech možných diet a životních směrů jak jen to šlo. Jeden měsíc jsem nejedla cukr, druhý jsem byla pro změnu zapřísáhlý vegetarián. Vždycky jsem se ale poslušně vrátila k Nutele a k Mekáči. Když u mě propuklo nadšení pro jógu, navštěvovala jsem před prací i po práci lekce o sto šest, jen abych se dokázala posadit do lotosového sedu. O chvíli později jsem se už viděla vítězně probíhat páskou pražského maratonu, šlachovitá jak vrcholový atlet z Afriky. Nelenila jsem a ihned vyběhla do ulic trénovat, abych se o pár minut později vrátila uřícená a splavená jako myš těsně před kolapsem. Nevzdávala jsem se! Netrvalo dlouho a zatoužila jsem být ladná pole dance tanečnice a tak musel Honza šroubovat v mini obýváku taneční tyč, i když už dobře věděl, že jí za měsíc bude muset zase odmontovávat a prodávat na Bazoši. Mé projekty měly vždy jepičí život.

Když jsem za ním jednou přišla opět celá rozzářená, ať mi koupí za 3000 Kč členství do super bombastického dietního programu, že tohle je přesně to, co jsem celý život hledala, jen se usmál a kousnul si do svého rohlíku s feferonkovým salátem. Já se zase nevzdala! Nadšení z právě objevené filozofie Jíme Jinak už mi vařilo v žilách a já opět cítila ten dobře známý pocit, že tentokrát je to přesně ono, že teď nebo nikdy! Členství jsem si koupila a hltala po nocích nové informace z videí. Psala jsem si poznámky, abych mohla druhý den Honzovi interpretovat, co a jak funguje. Byl skeptický, myslím, že mě moc nevnímal a dál si žužlal ten svůj feferoňák z místního koloniálu. 

Podzimní detox 2021

Chudák Honza ani netušil, že už se mu to krátí. Kdyby věděl, co ho čeká, určitě by se slavnostně s feferoňákem rozloučil. Byla jsem nekompromisní a v mé klasické mánii najela do nedaleké zdravé výživy, kde jsem nechala výplatu, vlastně spíše dva rodičáky. Ten hřejivý pocit byl stále se mnou a nenechal mě ani na chvilku pochybovat. Otevřel se Podzimní detox a Honza musel povinně poslouchat videa večer v posteli před usínáním. Byly to krásné večery :-). Byla jsem nadšená, všechno mi do sebe tak zapadalo!

Mé autoimunitní onemocnění najednou mělo příčinu, potravinové alergie u mé dcery byly objasněny. Celý ten pohled na svět a na život, jaký Jíme Jinak přinášelo, byl pro mě jako šitý na míru. Byla jsem toho tak plná, že Honza už byl v pasti a v podstatě nemohl nic namítat. První jídla mu chutnala, dceři nebyly ani dva roky, takže s tou nebyl žádný problém, navíc jsem se jí od prvních příkrmů snažila stravovat zdravě, jak jsem v té době uměla nejlépe.
Ani nevím, jak se to stalo, ale Podzimní detox už vlastně odvařil skoro celý sám. Volal kolikrát z práce, co máme na seznamu a co má koupit za novinky. Tenkrát pro nás tempeh, miso a umeboshi byly názvy, jako ze supertěžké křížovky. Koupila jsem mu do práce termosku a už to jelo. Mlaskal si a první kila byla dole.

Já v tu dobu byla podruhé těhotná, nehubnula jsem, ale ani závratně nepřibírala, jako poprvé s dcerou. Jenomže moje mánie pomalu začala typicky opadávat a já se s těhotenskými chutěmi měla tendence pomalu vracet k jogurtům a k sladkostem. Jídlo mi přestávalo chutnat a jediné, co mi bránilo v rychlém návratu do starých kolejí, byly informace, které jsem už znala a nemohla nad vším jen tak mávnout rukou. Honza naopak kvetl do krásy a chutnalo mu víc a víc. Vařil jako masterchef pro mě  a pro dceru a po detoxu měl myslím něco kolem 11 kg dole. Bohužel jsme neměli žádné jeho fotografie ze začátku detoxu. Začal i péct, ale to nesmím nikde říkat, prý by už nebyl vůbec chlap. Minule na mě volal z kuchyně: “Alíši, já jsem tak rád, že takhle jíme.” 

Už rok žijeme i myslíme jinak

Už to bude rok, co se jinak stravujeme celá rodina, jinak i myslíme a žijeme. Za tento rok jsem ušli zatím náš společný nejtěžší kus cesty, všechno, co jsme mohli, jsme změnili, dokonce i pár lidí ubylo, díky našemu myšlení. Bavíme se tím, kolik lidí má o nás opravdový strach, aby nám něco v jídelníčku nechybělo. Zároveň se nás dokola ptají, jakou dietu to tedy držíme a co přesně nám pomohlo.
Začali jsme vidět věci, o kterých jsme dříve s rohlíkem a čokoládovou tyčinkou v ruce ani nepřemýšleli. Přestěhovali jsme se z místa, kde nám už nebylo dobře a poprvé letos pěstovali zeleninu… No, asi tušíte, kdo s nápadem přišel a kdo ho zrealizoval a dotáhl do konce :-) Stojí nás to všechno velké úsilí, ale dělá nám to dobře! Cítíme se fajn!

Honza má k dnešnímu dni váhový úbytek 21 kg!!! Já 8 kg z váhy před otěhotněním a sranda je, že hubnutí ani nebylo náš hlavní záměr!

Velké díky patří Tobě, Evo a celému týmu Jíme Jinak a také mé mánii, ale hlavně mému hrdinovi Podzimního detoxu 2021, který mě nenechal padnout a dotáhl mě zdárně do konce a ještě dál!
:-D

Mějte se skvěle! 

P.S.: Poprvé v životě je na mě Nutela strašně sladká, pálí mě v krku a nechutná mi a to fakt nekecám!

Zdraví  Vás Andrea

PS: Přemýšlíte jak zlepšit postavu a své zdraví?

Nepřemýšlejte 😊 Pojďte něco dělat! Ukážeme jak vylepšit jídelníček, co jíst a co ne, a jak si jídlem spravit zdraví! Naskočte do online kurzu Jíme Jinak - JE ZDARMA !

51 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

nertiati
12. 8. 2023

👍🤣😁

😁🤣👍Gratuluji😘😘😘Tinka

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

Zachránila jsem si oči díky změně jídelníčku (Věra, 63 let)

Díky správné výživě jsem se dostala z makulární degenerace a jako bonus se mi zlepšil zrak. Ze dvou dioptrií na jednu. Vše je v procesu a oči se stále poma...

Našli jsme se nejen v jídle, ale i sami v sobě (Žaneta, 38 let)

Změna jídelníčku přinesla změny, které jsme nečekali a kdyby nám je někdo předem líčil, ani bychom mu nevěřili. Ono to totiž není jen o jídle. Zajímavé byl...

Překonala jsem odpor k vaření a stálo to za to! (Jarmila, 44 let)

Po zimě jsem se cítila unavená, bez energie a potřebovala jsem shodit kila nastřádaná za poslední roky. Cítila jsem, že přišel ten správný čas a nyní jsem ...

Vyléčený sladkoholik vítá jaro (Jarda, 48 let)

Po 9 měsících s Jíme Jinak jsem nadšen tím, že to není jen jídlo, ale moc fajn životní styl. Čistí se tělo, následně se čistí mysl a život plyne tak nějak ...

Omladla som o 10 rokov (Karin, 49 let)

Na stránky Jíme Jinak som zablúdila prvýkrát vlani v septembri, keď som si v zdravej výžive kúpila niečo, čo som predtým nikdy nevidela, nejedla a nevedela...

Na půl cesty k docentovi (Pavel, 45 let)

Přestože se název článku může laskavé čtenářce jevit jako mírně zmatený, není tomu tak. Nejedná se totiž o získání vysokoškolského titulu, ale o obnovení p...