Překonala jsem odpor k vaření a stálo to za to! (Jarmila, 44 let)

Na jaře nastal ten správný čas na změnu

S přihlášením do Jarní očisty jsem poměrně váhala. Původně jsem zvažovala absolvovat Podzimní detox, který s vámi držela moje kamarádka. Ale to ještě nebyl ten správný čas na změnu. Během zimy jsem se cítila úplně vyždímaná, bez energie, ze všeho jsem byla frustrovaná. Během předchozích let jsem nabrala pěkných pár kilo a už jsem s tím prostě něco musela udělat. A když kamarádka ve stručnosti shrnula, jak její Podzimní detox vypadal (zejména postupné vynechávání určených potravin, připravený jídelníček a nákupní seznam), bylo rozhodnuto. Takže na konci zimy jsem požádala svou kamarádku, že až zase bude nějaký detox, ať mi dá vědět.  A když to přišlo, řekla jsem si, že to prostě dám. Že nemám co ztratit, prostě buď mi to pomůže nebo ne.  

Rodiny jsem se neptala

Doma jsem rodině v podstatě jen oznámila (manžel + 2 synové, 15 a 11 let), že já prostě absolvuji Jarní očistu (svedla jsem to na návrat k tradici – před Velikonocemi se přeci vždy držel půst) a jestli oni chtějí zkusit se mnou, mají možnost. Pokud ale chtít nebudou, můžou mít k večeři jako vždy „chléb s něčím“ a nějakou tu zeleninu. Manžel i vypadal, že měl radost, potřeboval shodit jako sůl, takže všichni souhlasili, abych vařila pro všechny.  

Manžel se radoval z úklidu

Začala jsem zostra úklidem (stále odkládaný). Můj pořádkumilovný manžel na mě s úžasem hleděl a pak prohlásil, že jestli začnu uklízet, tak mi ten kurz příště zaplatí sám (možná toho později litoval, ale mě to v té chvíli přišlo hrozně vtipné a povzbuzující). 

Vydržela jsem i během dovolené

Jídla, která jsem v prvních cca 2 týdnech vařila, byla chutná, všichni kromě mladšího syna (ten nejí skoro žádnou tepelně upravenou zeleninu) si pochutnávali. Další týdny už to ale tak slavné nebylo, chlapi  často remcali, ale nedala jsem se. S odpovědí “nechceš – nejez” jsem chvíli vystačila. Později jsem přidala větu: „Ještě 2 týdny to musíte vydržet!“ A tak vydrželi. S relativně drobnými ústupky jsem to zvládla i přes dovolenou, kterou jsme strávili v Itálii v obytném autě. Oslavu svých narozenin jsem ale pro jistotu pro tento rok vynechala. 

Naučila jsem se věci tolik neřešit

Během kurzu jsem se zaměřila hlavně na vaření, i když vím, že to není jen o jídle. Ale já na víc neměla sílu ani čas, takže jsem si sice pročetla všechny materiály, ale nakonec jsem víceméně stejně jen vařila. Po úpravě jídelníčku, vynechání kávy a alkoholu mi výrazně klesl srdeční tep, skoro každou noc jsem měla na chytrých hodinkách upozornění, že srdeční tep klesl (na více než 10 min) pod hranici 45 BPM. Krevní tlak vynecháním kávy klesl, a to s sebou přineslo i velkou fyzickou únavu, občas jsem si připadala jak mátoha, která ale musí vydržet a tu večeři prostě MUSÍ uvařit. Bylo fajn, že jsem díky své orientaci na stravování neměla moc času řešit např. pubertální výjevy svých  dětí, které mě kupodivu nechávaly poměrně klidnou.

I okolí si všímá, že jsem jsem zhubla

Průběžně mě motivoval úbytek váhy. Z původních skoro 73 kg jsem se po necelých 2 měsících dostala na 66 kg. Pak už to tak rychle nešlo, přece jen jsem začala více „prasit,“ ale i tak mám nyní (začátek června) 64,5 kg.
Přes boky jsem zhubla 10 cm, v pase  6 cm a přes břicho 4 cm. A to už je znát! Jsem na váze „před mladším synem“, připadám si krásně štíhlá a hrdá, že jsem to dokázala. Okolí si také všimlo, takže o to víc mě to těší. A protože s jídlem roste chuť a já bych ještě pár kil ráda dala dolů, přihlásila jsem se do kurzu Hubneme do plavek. Ale upřímně, koukla jsem jen na pár úvodních videí a nemám teď moc motivaci pokračovat v hubnutí. Vím, že je to „jen“ 14 dní, ale venku je tak krásně, grilování volá a v mozečku mi hlodá trpaslík a říká: “Už jsi zhubla, už to nemusíš hrotit.” :-D. Tak uvidíme, jak to dopadne…

Úspěchy a co musím ještě doladit

• Manžel i starší syn zhubli (manžel cca 6 kg, ale tak 3 už má zase zpátky, syn nevím, ten to nechce  prozradit).
• Syn si někdy bral zbytky od večeře do práce a do školy na oběd (učí se na kuchaře, takže to potěší, když si do čtyřhvězdičkového hotelu v centru Prahy bere domácí stravu).
• Děti si ráno do kukuřičných lupínků dávají místo cukru sirupy (např. rýžový, agávový), naučila jsem se jíst polévky (ráno na snídani).
• I když má člověk nadýmání, „pšouky“ nesmrdí :-D.
• Když jsem se ve zdravé výživě s nákupním seznamem v ruce nesměle ptala paní prodavačky, kde je čirok, že jsem ho v životě neviděla, zajásala, že Jíme Jinak prostě miluje.
• V neposlední řadě mi moc pomohla i podpora od kamarádky Lindy, která za to všechno může.

A negativa? Nebo spíš se změnou stravy spojené procesy v těle?

• Trápila mě hlavně veliká únava, ale i to se s příchodem delších dní a sluneční energie trochu zlepšilo.
• Rozhodila se mi moje zcela pravidelná menstruace, ale to už se také dalo do pořádku.
• Zhoršila se mi alergie na kořenovou zeleninu (mrkev, celer, petržel) – vždy jsem je tolerovala. V malém množství nebo v uvařeném stavu, ale v průběhu jarní očisty mi začala vadit i vařená a  musela jsem hledat náhradu a úplně ji vynechat. Teď už si občas (dobře) uvařenou mrkvičku zase dopřeji. 

Během očisty mi nevadilo vynechání vajíček, mléčných výrobků a dokonce ani sladkého, ale pokusy o pečení úplně bez cukru mi nevyšly, takže cukru se zatím v zájmu dobrých rodinných vztahů nevzdávám, jen jsem ještě víc omezila jeho množství. Alespoň jsem se pustila do kváskového chleba. Občas se sice nepovede, ale to vychytám… S týdnem bez lepku to bylo horší, ale troufám si říct, že jsem ho omezila na naprosté minimum. 

Co se mi nepovedlo a na čem hodlám do budoucna zapracovat je zařazení pravidelného pohybu. Také musím dotáhnout úklid baráku, aby bylo doma čisto a prostorno (a také tím potěším manžela). 

Jsem na sebe pyšná

Jsem ráda, že jsem do toho šla. Vím, že vegan ze mě nebude, ale také vím, že omezení masa je správná cesta. Objevila jsem nové druhy obilovin, zařadila do jídelníčku více zeleniny, naučila se (zatím jen částečně) dochucovat jídla bez masa. Cítím se lehčí, nemám nafouklé břicho a hlavně – JSEM NA SEBE PYŠNÁ – protože JÁ jsem TO ZVLÁDLA. Překonala jsem svůj odpor k vaření a zatočila se svou váhou, kterou jsem nesnášela a jen jsem hledala vnitřní sílu, jak s ní zatočit. Takže – za mě dobrý! 

Jarmila