Když je člověk připravený, tak přijdou další AHA momenty. Mě došly některé věci teď v květnu a i když to byly zdánlivě drobnosti, udělalo to velkou změnu. Jsem totiž máma tří dětí a tak jsem pořád v jednom kole. Najednou to jde všechno s větší lehkostí.

Nic moc nového jsem nečekala

Když na mě v únoru začaly na stránkách Jíme Jinak vybíhat výzvy, abych se přidala do Jarní očisty 2022, říkala jsem si, že jsem přece nedávno úspěšně ukončila Podzimní detox (o tom, jak se mi dařilo si můžete přečíst v příběhu Moje začátky se změnou jídelníčku) a stále mám ještě spoustu receptů nevyzkoušených, takže Jarní očistu můžu oželet a přidám se pak až do letního programu. Já bláhová :D 

Čas běžel, jaro téměř celé uteklo a já si začala postupně všímat, že už zdaleka nevařím podle Jíme Jinak celé dny, některé dny dokonce vůbec, z pohodlnosti jím jídlo z jídelny, začala jsem zase mlsat sladkosti a dokonce, že už jsem byla líná i dodělat si novou zásobu domácího kvašeného mrkvozelí, které mi v lednici došlo!! ☺ A to už je co říct. Ale hlavně, trápily mě hodně výrazné eliminace toho špatného, co jsem jedla. Tělo už se prostě nechce vracet zpátky do zajetých kolejí konvenční stravy! Takže jsem neváhala a naskočila v půlce května na palubu Jarní očisty, přestože většina účastníků už byla prakticky u konce programu.

Vážně jsem nečekala nic moc nového, spíš jsem se těšila na tu úžasnou vlnu podpory a energie společného záměru, úžasnou skupinu stejně naladěných lidí a nové recepty, které mi zase vlijou do žil novou motivaci. Nakonec mě to ale „hodilo“ úplně někam jinam, za což nepřestávám být vděčná! 

Kouzelný AHA! moment

Největší AHA! nastalo, když jsem si pročetla sekci „kdy jíst“. Tato část určitě byla i v kurzu Podzimní detox, jen jsem si jí vůbec nevšimla :D Což určitě není náhoda, každá informace přijde vždycky v pravý čas, když jsme připraveni ji uchopit. Najednou jsem do hloubky pochopila důležitost pravidelnosti stolování (nebo aspoň snahy o pravidelnost :D) a paradoxně se mi extrémně ulevilo!!! 

Celý život jsem trpěla velkým ranním hladem a co nejdřív po probuzení jsem se musela najíst. Což šlo celkem dobře, když jsem ještě neměla děti… i s nimi se to dalo, dokud jsem snídala buchty a koláče. :D Ale jakmile jsem si začala vařit miso polévky a obilné kaše, tak to začalo trošku drhnout… Hlad, chaos v kuchyni začátečníka, příprava úplně jiných snídaní a svačin pro děti plus ještě výprava do školy a školky – to prostě a jednoduše nešlo dohromady.

Nicméně vydržela jsem to celkem dlouho. Vstát dřív, uklohnit si zdravou snídani – jenže pak jsem to do sebe házela téměř za pochodu u dveří, takže tam se asi ani nemohl dostavit kýžený efekt, zvlášť když jsem se hned po vyškrábání talíře hnala s dětmi a kočárkem do školky. Vždycky pozdě. :D 

Když jsem se tedy dozvěděla, že ideální čas na snídani je až kolem deváté hodiny, zásadně to změnilo úplně všechno. Prostě jsem si to v hlavě přecvakla a i když mám někdy už cestou ze školky hlad, i tak se mi obrovsky ulevilo! Po příchodu domů roztančím plotny a za půl hodiny je na stole výživná snídaně, která mi pak v bříšku vydrží hooooodně dlouho. Tím odpadává i další problém – lovení ve spíži dvě hodiny po snídani. Přiznávám, že často si ještě dopřeji dopolední kávičku a k ní přece jen ukořistím nějaký ten malý cukřík… Ale pozoruji na sobě, že to už zdaleka není tou chutí (a už vůbec ne hladem), jako spíš psychickou závislostí na té sladké chvilce pro sebe. Ale i to časem vypilujeme! ☺

Večerní hody

Úleva přišla i s tím, když jsem konečně po letech pochopila, proč je tak moc nezdravé jíst pozdě večer. Máme tři děti, takže není tak těžké si představit, jaký maraton to večer někdy bývá. Vytvořila jsem si proto celkem nezdravý návyk, že si dám dobrou večeři až pak, v klidu, až všechny děti usnou. To má ale hned několik háčků a největším z nich je to, že kolikrát to bylo opravdu až třeba po 21.hodině – a neee, na mém talíři nebyla lehká dušená mrkvička ani nic tomu podobného… V minulých letech jsem si bez přehánění i v pozdních hodinách užívala hody ve formě svíčkové s pěti, smažených vajíček nebo vepřové pečínky s bramborovým knedlíčkem :D No, štěstí, že na váze to u mě nikdy vidět nebylo. Ale časem jsem se začala cítit fyzicky dost mizerně a je pravda, že souvislost s tímhle zlozvykem jsem radši vidět nechtěla. Od května se snažím večeřet nejdéle v 19 hod a zatím to má jen samá pozitiva!

Díky synovi a Jíme Jinak poznávám benefity polévek

Jako malý velký osobní úspěch vnímám i to, že si nově dávám k obědu i polévku. Na podzim jsem to časově nezvládala a navíc jsem je prostě celý život fakt nesnášela :D Můj nejmenší brouček je ale přímo milovník polévek, takže jsem je začala vařit víc i kvůli němu. Navíc, má to i tu výhodu, že když ho mám na klíně a papá se mnou, nemusím ji sníst celou sama… :D :D Stále ještě nemůžu říct, že bych si na polévkách vyloženě pochutnávala, ale jím je moc ráda, protože cítím, jak moc dobře mi dělají na těle i na duši.

Obrovská úleva

V neposlední řadě musím zmínit posun u nás doma. Od počáteční manželovy averze, prý proč si pořád musím vařit to zrní a jestli se nechci jít rovnou pást, jsme se dostali do bodu, kdy mi řekl, že když on nebo děti budou chtít něco jiného než Jíme Jinak (což je zatím z 99%), tak si to uvaří sám. Což mi moc pomáhá a spadl mi ze srdce opravdu velký balvan.

Úžasné ulehčení mi přinesly taky milované termosky Esbit, které jsem si s výraznou slevou díky Klubu pořídila! Moje nadšení ani nejde popsat. Jsem momentálně časově celkem dost vytížená, ale termosky mi výrazně šetří čas i energii. Na oběd si toho uvařím záměrně víc, polovinu odeberu do termosky a večer mám nádherně nachystané jídlo během chviličky ☺ Jsem si vědoma toho, že to není dlouhodobě ideální, ale beru to jako přechodné řešení. A užívám si, že mám teplé jídlo bez práce a hlavně bez mikrovlnky! ☺

Celkově bych svoje prožitky z letošní Jarní očisty shrnula slovem UVOLNĚNÍ. V nakupování, vaření, ale i komunikaci s okolím, už cítím daleko větší lehkost. Jíme Jinak se pro mě stalo životním stylem, je to cesta, na které se stále učím, a je mi jasné, že to nikdy neskončí. Ale co je nejdůležitější, já se učit chci! Moc mě to baví, naplňuje a přeji i ostatním čtenářům, aby do toho skočili po hlavě nebo klidně po nohách – prostě hlavně začněte a uvidíte, že už vás to nepustí ☺

S láskou, Tereza

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekVíte, jak je to s melouny?
Další článekCo vysít v červenci a srpnu