Crohnova choroba je velké téma, které se objevuje i v naší skupině. V diskusi na FB Jíme Jinak se objevil zajímavý komentář od další Petry, která nemá problém ho sdílet s vámi na stránkách. I ona měla za dva roky zhojený Croh, jako Petra z předchozího příběhu.
Strava podle Jíme Jinak funguje jako lék na Crohnovu chorobu
Také jsem tu spíše jako tichý pozorovatel, ale nedá mi to nepřidat vlastní zkušenost, snad pomůže. Oficiální dietní systém je dost zkostnatělý a nelogický. Někdy člověk prostě jenom hledá takovou dietu, která se mu bude líbit a ve které si najde zrovna ty svoje „dobroty“. Strava podle JJ je opravdu společně s nějakou alternativní medicínou (MUDr.Strnadelová) jedinou cestou jak na Crohna. Upravit si to musíte podle sebe. Je potřeba vyzkoušet – mě třeba vadí špenát, červená řepa atd., určitě je důležité vynechat lepek, i když podle testů nevychází.
Nečekejte zázraky
Já za dva roky měla zhojený Crohn. Nečekejte ale zázraky a nebo stav „je mi jenom dobře nebo je mi blbě“. I s žádným nálezem příznaky v nějaké formě zůstávají, protože trávení prostě není ideální, s tím je dobré se naučit žít a moc to neřešit, protože občasné potíže mají i zdraví lidé. Je potřeba vytrvat a opravdu si dobře vařit a dopřát si, protože jinak zákonitě sklouznete zpátky, dnes už je tolik surovin, že to není problém. Také jsem došla do fází, kdy jsem byla tak unavená z neustálého vaření a měla jsem pocit, že řeším jenom to jídlo, že jsem sklouzávala do období, kdy jsem totálně „prasila“, ale docela rychle mě to pokorně dovedlo zase zpátky.
Hýčkat se a být v klidu
Teď mi vyhovuje cesta „v klidu“. Prostě většina jídla je podle JJ, ale nedramatizuju to. Když není čas nebo někam jedu nebo prostě fakt je velká chuť na nějakou „mňamku“, tak si dám cokoliv (dost často mě to tak vytrestá, že už tu chuť zase dlouho nemám, což je ale asi lepší než mít depku z toho, že to já chudák nesmím).
Neřešit váhu, řešit psychiku
Neřešit váhu, já už vůbec nehubnu, ba naopak…docela mi už i pár kilo překáží. Psychika je půl cesty k úspěchu, mě pomáhá, že to už neřeším (dokonce se mnou lékařka laškuje, že mi není dobře, ale jen jsem si na to zvykla). Střeva mají s psychikou hodně společného, tak je potřeba s tím počítat. Snažím se nesklouzávat do melancholií, což nám, lidem s touhle diagnózou, jde velice lehko. Hýčkat se, ono to mít se rád není klišé a opravdu to funguje i když je těžké se k tomu dopracovat.
Smekám před všemi, kteří se s touto chorobou potýkají. Já jí naštěstí netrpím, ale od dospívání mě trápí dráždivý tračník. Vím, že je to také hodně o psychice a mám období, kdy jsem v pohodě a střeva fungují – třeba i několik let, a pak jsem v akutních fázích, kdy je to hrůza. Nikdy nevím, kdy mě to přepadne a budu muset hledat záchod. Snažím se přecházet na JJ, ale zatím nejsem schopna to úplně dodržovat. Největší problém mám s kávou – tu neumím vysadit, i když vím, že i na dráždivý tračník bych ji neměla pít. Ale snažím se pomalu o náhražky, tak snad to pomalu půjde. Pravdou je, že jídla JJ jsou chutná a fajn a je mi po nich většinou lehko. Takže díky moc za recepty a za Váš čas a za energii.
Míšo, děkuejeme, že jste se podělila o své zkušenosti s tímhle problémem. Určitě mrkněte na toto klubácké video https://www.jimejinak.cz/poradna-s-dasou-luznou-strevni-choroby/, ať víte, co a jak můžete sama ovlivnit. Strava tu hraje hned dvojí roli – léčí rozhozené trávení a také léčí psychiku, takže je to vlastně i skvělá prevence, aby se ve stresu nedostavovaly ataky. Dobře živený člověk je psychicky odolnější, má větší nadhled a jen tak něco ho nerozhodí. Určitě doporučuji se stravě pověnovat a postupně si osvojit principy zdravého stravování.
Musim se pripojit? mam obdobnou diagnozu a jiz pres rok jim jinak. Citila jsem se na zacatku skvele. Po porodu mi ale nabehla znovu akutni faze a k memu zklamani nepomahalo jidlo ani rady pani doktorky S. Az kdyz jsem si to srovnala v hlave, dokazu nemoci celit bez leku. Kdyz to na me jde, upravim jidelnicek a najednou to funguje tak, jak jsem od zacatku doufala. Proste je dulezite odstranit ten blok v hlave. Sama jsem si rikala, ze se me to netyka, ze jsem preci v pohode. Ale pokud na neco myslite, vzpominate, a citite u toho negativni emoce, neni neco v poradku. Ja to nastesti pochopila a odstranila? Mmch, muj gastroenterolog mi na mou otazku, co mam teda jist?, rekl, ze si to mam vygooglit. Takze diky moc za vase stranky!?
Marto, diky za vasi zkusenost i za ten zaver. Vas lekar a jeho rada me dostaly, chvili jsem se smala, i kdyu k smichu to vlastne neni. No, hlavne, ze jste nasla cestu, nakonec to byla mozna rada k nezaplaceni ?
Ooh, to se fajnově čte. Díky, Petro, za sdílení a gratuluji, že jste si našla svoji cestu a jdete po ní klidně a spokojeně. Toho klidu a spokojenosti mi zatím kousek chybí. Dneska ráno, u vaření, i kousek víc chybělo. Ale „já na tom makám, já na tom dělám …“ Odteď jste mi inspirací i vy, díky. :-D
Uplne toho Marka Ebena slysim ? Tak se drzte, Olgo, a tesime se na dalsi pribeh s dobrym koncem ?