Domů > Magazín > Vaše příběhy

Proč právě já?

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh, možná životní zkušenost, která mě naučila nevzdávat se a pochopit, že všechno zlé může být opravdu pro něco dobré. Tři měsíce mi v nemocnici operovali nádory a skončila jsem v invalidním důchodu. Bylo mi 35 let a cítila se životem podvedená. Dnes jsem za tu dobu vděčná.

Nehezká diagnóza

Oslavila jsem pětatřicáté narozeniny a už kolikátý rok jsem se necítila dobře. Po operaci slepého střeva, bylo to 2. prosince, jsem zkolabovala a asi po měsíci mi byly diagnostikovány nádory nadledvin. Měla jsem štěstí na výborné lékaře a po úspěšné 7-hodinové operaci jsem se asi 2 měsíce zotavovala v nemocnici. Ještě v této době se objevila ložiska nádorů na štítné žláze. Těsně před Velikonocemi jsem absolvovala další operaci.

Tři měsíce v nemocnici byla jízda

Vzhledem k tomu, že jsem byla až do té doby  pouze v porodnici, byla to jízda. V době, kdy jsem čekala v nemocnici na operaci nadledvin, bylo mi hloupé ležet v posteli, když mi prakticky nic není. Říkala jsem si, že si budou lékaři myslet, že jsem líná. Pomáhala jsem sestřičkám svinovat obvazy, obalila jsem knížky z knihovny. Půjčila jsem si lavor a umyla ležící pacientce její dlouhé vlasy. Až slova pana docenta při velké vizitě: “Nedejte se rušit,” mě od stolu vyhnala do postele. To jsem ještě nevěděla, co mě čeká. Denně jsem bombardovala lékaře anesteziologa, kdy už konečně mě připraví k výkonu. Asi jsem mu pěkně hrála na nervy, protože mi zdůraznil závažnost mé nemoci. Dočkala jsem se a s jizvami okolo skoro celého těla jsem se dopracovala až k vyndávání stehů. Vzhledem k tomu, že jsem se cítila jako peřina přepásaná drátem, ptala jsem se lékaře, jestli jim tam někdo někdy řve. Se smíchem odvětil: “ Jenom sestřička, že mám zrychlit, protože máme plnou čekárnu.” Tak jsem zvládla i toto. I když jsem to nedávala najevo, v noci jsem plakala do polštáře a zvláště potom, co mi lékař vysvětlil, že ložiska na štítné žláze jsou zhoubná, ptala jsem se sama sebe: ” Proč zrovna já? Proč nemůžu být doma s rodinou?” Moc se mi stýskalo a už třetí měsíc strávený v nemocnici a zase další nádory. Moc se mi líbily jedny šaty ve výkladu, ale na co, když stejně umřu.

Najednou přišel zlom

Pak jsem se jednoho dne probudila a uvědomila si, že mám vlastně štěstí, že se dá ještě něco dělat a že je spousta lidí, kteří jsou na tom hůř. A od toho dne, jak mávnutím kouzelného proutku, jsem se cítila lépe a lépe. Vyfoukala jsem si vlasy a požádala manžela o koupení šatů, ať mám v čem jezdit na chemoterapii. 😊.

Mělo to tak být

Když mi byl po roční pracovní neschopnosti přiznán v 35 letech invalidní důchod zlomilo mě to opět. Ale dnes už vím, že to tak mělo být. Synovi bylo tehdy 15 let a říkala jsem si, že musí být pro něj málo příjemné, že kdykoli přijde domů, jsem tam já a moje připomínky a starosti. Ale byl to hodný syn. Pořídil mi psa, aby nemusel se mnou “trapasit” kolem rybníka. Ujistil mě, že po době strávené hospodařením s tátou, kdy se jim obarvilo bílé prádlo v pračce na růžovo, nemohli se vejít do měsíčního rozpočtu, spálili řízky atd., je rád, že na ně doma čekám.

Za pět let zahynul syn při autonehodě. Nikdy ta bolest nepřejde, ale já vím, že díky mé nemoci jsem měla na něj spoustu času a tato poslední léta jsme si spolu maximálně užili. A za otázku “proč zrovna já” se stydím.

Nikdy se nevzdávejte

Pokud by vás náhodou potkalo něco zlého, nevzdávejte se a snažte se to překonat s nadhledem. V tu chvíli to tak nevypadá, ale za pár let se vám všechno v hlavě složí jako mozaika a pochopíte, že všechno zlé může být opravdu pro něco dobré.

 

Naděžda

PS: Začínáme Jarní očistu!

Únava, blbá nálada a kila navíc? Nenecháme vás v tom! 😊 Pojďte s tím zatočit. Začínáme 8 týdenní Jarní očistu. Pročistíme tělo, zlepšíme jídelníček i postavu a zase bude dobře.

Jmenuji se Naděžda. Je mi 60 let. Už pár let bydlíme s manželem téměř na samotě, na kraji lesa. Snažím se udržet bujnou přírodu za hranicí pozemku, tento boj většinou prohrávám a tak se učím žít s ní v souladu.

15 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Paní Naďo, děkuji za Vaši pomoc nám Všem, to uvědomění si k postoji k životu co nám přináší. Díky

Mila Nado,to je velmi silny pribeh. Tise ctu a nemam slov…jsi uzasna zena,preji hodne dobreho…Hanka

Ukázat další komentáře

Mohlo by se vám líbit

144
70

Videopřání Jíme Jinak 2022 – Uspořádejme si myšlenky

Čtěte více na toho téma

Vyzkoušejte také

Rakovina přiměla maminku v 65 letech jíst jinak

Mojí mamince před časem diagnostikovali rakovinu vaječníků. Díky Jíme Jinak prošla chemoterapií bez potíží, nepřišlo nechutenství a žádné léky na nevolnost...

Díky změně stravy jsem mámou i po čtyřicítce (Jana, 43 let)

Po dvou potratech jsem už nedoufala v úspěch, ale díky změně stravy jsem znovu otěhotněla a narodil se nám krásný zdravý chlapeček. Jsem přesvědčená o tom,...

Vyléčený sladkoholik vítá jaro (Jarda, 48 let)

Po 9 měsících s Jíme Jinak jsem nadšen tím, že to není jen jídlo, ale moc fajn životní styl. Čistí se tělo, následně se čistí mysl a život plyne tak nějak ...

I ve starším věku má smysl začít se změnou (Věra, 65 let)

Po dětech jsem začala přibývat na váze. Vyzkoušela jsem snad všechny diety, sportovala jsem, ale hubnout se nedařilo. Navíc se mi zhoršovalo zdraví. A pak ...

Byla jsem chronická dietářka (Naďa, 60 let)

Vyzkoušela jsem snad všechny diety. Nic nebylo dlouhodobě udržitelné. Až když jsem objevila Jíme Jinak, začalo to fungovat. Jak jednoduché a logické! Zatím...

Za 2 měsíce o 7 kg a 26 cm méně (Věra, 47 let)

Do kurzu jsem šla s velkým respektem a obavami, ale výsledky jsou skvělé. Shodila jsem, naučila se skvělé recepty bez cukru a moji chlapi to jedí taky! Neh...