Chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh, možná životní zkušenost, která mě naučila nevzdávat se a pochopit, že všechno zlé může být opravdu pro něco dobré. Tři měsíce mi v nemocnici operovali nádory a skončila jsem v invalidním důchodu. Bylo mi 35 let a cítila se životem podvedená. Dnes jsem za tu dobu vděčná.

Nehezká diagnóza

Oslavila jsem pětatřicáté narozeniny a už kolikátý rok jsem se necítila dobře. Po operaci slepého střeva, bylo to 2. prosince, jsem zkolabovala a asi po měsíci mi byly diagnostikovány nádory nadledvin. Měla jsem štěstí na výborné lékaře a po úspěšné 7-hodinové operaci jsem se asi 2 měsíce zotavovala v nemocnici. Ještě v této době se objevila ložiska nádorů na štítné žláze. Těsně před Velikonocemi jsem absolvovala další operaci.

Tři měsíce v nemocnici byla jízda

Vzhledem k tomu, že jsem byla až do té doby  pouze v porodnici, byla to jízda. V době, kdy jsem čekala v nemocnici na operaci nadledvin, bylo mi hloupé ležet v posteli, když mi prakticky nic není. Říkala jsem si, že si budou lékaři myslet, že jsem líná. Pomáhala jsem sestřičkám svinovat obvazy, obalila jsem knížky z knihovny. Půjčila jsem si lavor a umyla ležící pacientce její dlouhé vlasy. Až slova pana docenta při velké vizitě: “Nedejte se rušit,” mě od stolu vyhnala do postele. To jsem ještě nevěděla, co mě čeká. Denně jsem bombardovala lékaře anesteziologa, kdy už konečně mě připraví k výkonu. Asi jsem mu pěkně hrála na nervy, protože mi zdůraznil závažnost mé nemoci. Dočkala jsem se a s jizvami okolo skoro celého těla jsem se dopracovala až k vyndávání stehů. Vzhledem k tomu, že jsem se cítila jako peřina přepásaná drátem, ptala jsem se lékaře, jestli jim tam někdo někdy řve. Se smíchem odvětil: “ Jenom sestřička, že mám zrychlit, protože máme plnou čekárnu.” Tak jsem zvládla i toto. I když jsem to nedávala najevo, v noci jsem plakala do polštáře a zvláště potom, co mi lékař vysvětlil, že ložiska na štítné žláze jsou zhoubná, ptala jsem se sama sebe: ” Proč zrovna já? Proč nemůžu být doma s rodinou?“ Moc se mi stýskalo a už třetí měsíc strávený v nemocnici a zase další nádory. Moc se mi líbily jedny šaty ve výkladu, ale na co, když stejně umřu.

Najednou přišel zlom

Pak jsem se jednoho dne probudila a uvědomila si, že mám vlastně štěstí, že se dá ještě něco dělat a že je spousta lidí, kteří jsou na tom hůř. A od toho dne, jak mávnutím kouzelného proutku, jsem se cítila lépe a lépe. Vyfoukala jsem si vlasy a požádala manžela o koupení šatů, ať mám v čem jezdit na chemoterapii. 😊.

Mělo to tak být

Když mi byl po roční pracovní neschopnosti přiznán v 35 letech invalidní důchod zlomilo mě to opět. Ale dnes už vím, že to tak mělo být. Synovi bylo tehdy 15 let a říkala jsem si, že musí být pro něj málo příjemné, že kdykoli přijde domů, jsem tam já a moje připomínky a starosti. Ale byl to hodný syn. Pořídil mi psa, aby nemusel se mnou “trapasit” kolem rybníka. Ujistil mě, že po době strávené hospodařením s tátou, kdy se jim obarvilo bílé prádlo v pračce na růžovo, nemohli se vejít do měsíčního rozpočtu, spálili řízky atd., je rád, že na ně doma čekám.

Za pět let zahynul syn při autonehodě. Nikdy ta bolest nepřejde, ale já vím, že díky mé nemoci jsem měla na něj spoustu času a tato poslední léta jsme si spolu maximálně užili. A za otázku “proč zrovna já” se stydím.

Nikdy se nevzdávejte

Pokud by vás náhodou potkalo něco zlého, nevzdávejte se a snažte se to překonat s nadhledem. V tu chvíli to tak nevypadá, ale za pár let se vám všechno v hlavě složí jako mozaika a pochopíte, že všechno zlé může být opravdu pro něco dobré.

 

Naděžda

⏩ BRZY ZAČÍNÁ PODZIMNÍ DETOX KURZ

  1. Moc vám všem děkuji, že jste si přečetli můj příběh. Bohužel smrtí syna to ještě nekončilo. Říká se, že člověk dostane naloženo jen tolik, kolik unese. Tak těšme se z každé drobnosti, chvalme se a važme si každé chvíle se svými milými. :-))

  2. Klobouk dolů, Naďo, je to úctyhodné, co jste překonala, aniž byste přestala věřit v dobré příští. Vždy si velmi cením, když mi život přihraje před oči příklad toho, co vše dokáže člověk překonat. Mne můj život také podaroval dramatickými zkouškami charakteru, nebyla to vždy procházka růžovým sadem .. přesto, kdykoli slyším příběh podobný Vašemu, jsem mu vděčná, že byl na mne vlastně moc hodný. Mějte krásné a klidné dny a teď už ať zdraví slouží.

  3. neskutečné kolik toho lidská duše musí zvládnout…. Váš příběh mě rozplakal, jste velmi silná žena.

  4. Silný příběh. Děkuju za sdílení. Někdy jsme tak ponoření ve svých problémech, že zapomínáme, že je na světě krásně, že ještě žijeme a můžeme být vděční za každou vteřinu svého života, protože nevíme, kdy to tady pro nás končí…

  5. Nadi , kdykoli vidím, tvoji fotku v komentářích, tak si vzpomenu na ty tyčky k hrášku ( ty víš) a usmívám se, vůbec bych neřekla, že máš toho tolik za sebou…jsi silná žena…a je dobře, že umíš žít dál…

    • Tyčky k hrášku, ano vím. Nabitá energií ze zdravého jídla mně připadá, že jseu někdy až zbrklá. Např. když si manžel objednával on-line nářadí do dílny a já píšu rychleji, tak jsem mu vyplnila adresu a to ostatní. Byl dost překvapený, když na všech 3 balících včetně faktur, měl adresu Mojmír Kratochvílová. :-))

  6. Děkuju,Děkuju,Děkuju za vaši sílu sdílení.Přeju hodně lásky,klidu,radosti.Sama si uvědomuju jak je krásné tyto dary žít.

    • Moniko, já to tak mám. Ono se to na nás teď odevšad valí. Pořád slyšíme, že podzim bude ve znamení covidu, že nám všechno podraží, mamky se bojí, že se zase zavřou školy, no je toho požehnaně. Ale ono to nějak dopadne a pokud je nějaká možnost na výběr, je to dobře. :-)

  7. Nadi, jsi úžasná ženská, jak jsi dokázala vše ustát:))) Moc děkuji za článek, zrovna se tady utápím v blbé náladě a z úplných kravin, hned jsem si uvědomila, co je v životě důležité, děkuji:)))

    • Leni, jsem ráda, že můj životní příběh ti pomohl. Pořád je těžké o tom psát a v žádném případě nestojím o lítost. Chtěla jsem jen povzbudit někoho, kdo se třeba zrovna necítí nejlíp aby to nevzdával.

  8. Zobrazit všech 30 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Naděžda
Autorem článku je Naděžda
Jmenuji se Naděžda. Je mi 60 let. Už pár let bydlíme s manželem téměř na samotě, na kraji lesa. Snažím se udržet bujnou přírodu za hranicí pozemku, tento boj většinou prohrávám a tak se učím žít s ní v souladu.
Předchozí článekAkvaponie – šance pro budoucnost
Další článekCitrónová buchta z dýně