Domů > Magazín > Vaše příběhy

Stravovací revoluce u nás doma (Lůca)

Nadšení střídají slzy. Tak nějak by se daly popsat moje začátky, když jsem doma udělala revoluci a začala jíst jinak. A nejen já, hned jsem zapojila manžela a začala mu vařit zdravě. Ovšem tak trochu bez chuti…netvářil se zrovna nadšeně. A má prý hlad! No, začátky nebývají snadné. Posuďte sami…

Už se nemůžu dočkat. Za týden začne program Jarní očista (jak jsme všichni už naučení, dovolím si využít výdobytek doby a spisovatelsky použiji: dále už jen JO) a já se hlásím do Klubu Jíme Jinak. Je to jednodušší, než jsem si myslela. Chodí mi milé uvítací emaily, trochu informací o tom, co tyto dvě zatím mile vypadající ženy s rodinami pro zbytek populace dělají a nějaké ty rady k nadcházejícím týdnům JO. Pomalu dojídáme zásoby ze spíže a já si s každým tím kolínkem z pšeničné mouky a bramborovým špalíčkem pocukrovaným cukrem moučka a přelitým přepuštěným máslem říkám, jak bude dobře mít vyčištěno a připraveno pro nové zásoby potravin, které jsem upřímně doteď nikdy nejedla, jako je pohanka, cizrna, jáhly, různé typy mouky, umeocet, sladěnka a … ono se toho ještě najde. Takže vyjídáme, vyjídáme, vyjídáme. Kolik toho tam proboha je? A to nepatřím mezi najížděče pro zásoby a velkonakupovače zlevněného zboží.

Nadchází den D. Nakoupila jsem si tchýní doporučované vitamíny a minerály, pro jistotu, kdyby se mnou program zamával a něco v těle mi chybělo. Vitamíny a minerály jsou zaručeně přírodní, říkala. Vytiskla jsem si nákupní seznam. Kde se tohle všechno kupuje? A co je to quinoa? Nicméně nebudu propadat panice, paní Eva s paní Helčou nás povzbuzují, abychom na to šly pomalu. Říkají to s úsměvem, tak to asi nebude tak hrozné, jak to vypadá. Jenže když na to půjdu pomalu, tak se za těch pár týdnů nevyčistím. Dojídací týdny mám za sebou, už bych se dala do týdne dva a zrovna ho spojím s trojkou, protože jsem schopná a mám silné sebeovládání. Zkrátka si poručím a bude to. Všechny dostupné materiály jsem si vytiskla, kdyby mi klekl počítač, nebo kdyby před počítač klekl manžel a já se k němu v rozhodující chvíli vaření nedostala. Nic neponechám náhodě, očista bude dokonalá a já se změním v člověka, co nebude jíst maso, protože mu nechutná a nebude pít mléko a jíst mléčné výrobky nejen proto, že mléko patří telátkům a zahleňuje.

Podle JO jím už tři dny. Jsem pašák. Vždyť jsem to říkala, že to nebude nic hrozného – prostě další „dieta“, která bude ale už definitivní. V obchodě vidím cuketu a mazlím se s ní, kolem lahůdek a oddělení pečiva s dorty procházím s pohrdavým úšklebkem, protože TOHLE já nejím. Už tři dny. Z obchodu odcházím s plátěnou taškou (zdůrazňuji slovo plátěnou, protože jsem již dávno uvědomělá a přesně tak asi dva týdny nosím plátěnou tašku a opovrhuji všemi těmi, kdo si kupují igelitky a ničí životní prostředí) plnou zeleniny, bez pečiva, s cizrnovou, rýžovou, jáhlovou a pohankovou moukou, s luštěninami, bez mléka, sýrů a jogurtů, s ovocem z české produkce (takže takový chudák jablko). Moje rodina bude jíst zdravě a já se o to postarám.

Když jsem se vrátila domů a dala jsem do lednice nákup, zjistila jsem, že se zevnitř stále velmi nápadně ozývá ozvěna. Pravda, moc jsem toho do lednice nenakoupila. Co dám zítra manželovi na svačinu? Pečivo jsem mu nekoupila, na rajčeti mi nevydrží. Chvíli dumám. No, to budu řešit později. Teď přichází vaření z nových potravin podle nových receptů a to je ta slavná chvíle.

Slavnostně prostřený stůl věstí, že k večeři se bude podávat něco opravdu dobrého. Před večeří mám krátký projev o tom, jak mi záleží na zdraví celé rodiny a jak se těším, že všichni postupně změníme stravování a uleví se nám, poznáme nové chutě, obohatíme jídelníček. Při větě, že guláš přece nepotřebujeme, jsem zahlédla trochu zděšený manželův výraz. Že jsou řízky minulostí jsem raději vynechala.

Večeře probíhala v duchu: „Tak co, jaký to je?“ „Dobrý.“ „Zvláštní.“ „Nezvyklý.“ „Zajímavý.“ „Divný.“

No jo, žádný učený z nebe nespadl, tak jsem to uvařila trochu bez chuti. A ty jáhly jsou s nějakým divným ocasem, ale to je jen proto, že je neznáme. Uvidíte, to se zlepší!

A už chystám snídani. Oběd s sebou. Večeři. Mezitím vymýšlím svačiny. Manžel přijde domů z práce a po svačině mi řekne, že má hlad. To si dělá srandu, ne? Je to JO! Jo? Tak se trochu snaž, ať se ti pročistí tělo. Není to období, kdy se budeš nacpávat.

Ani po večeři se nálada o moc nezlepšila. Upřímně, napětí pokračuje. Ale proč? Jedeme úspěšně pátý den, nová strava, žádný cukr, maso, mléko. Zelenina. Luštěniny. Moje první pickles. Derou se mi slzy do očí a nejdou zastavit. Tak JO a Jíme Jinak taky nebude ta pravá cesta. Ach jo. A to jsem si dávala takové naděje. Jarce to pomohlo a moc. Jak to? A proč to nefunguje u nás? Jindy bych sáhla po čokoládě, ale tu dnes doma nemáme. Jdu si dát alespoň med, potřebuju něco sladkého!

Jestli jste si, milé čtenářky, při čtení tohoto článku téměř při každé větě říkaly: „Ne, takhle ne!“, měly jste pravdu. V dalším článku vám povím, jak jsem se nevzdala a co jsem pochopila. Těšte se!

Předchozí díl: Co mám vlastně jíst?!

PS: Pořád tu něco čtete? Pojďte vařit!

🌷 Jaro je tu - nový začátek. Pojďte kuchtit 🍲 skvělá a svěží rostlinná jídla 🌱, pochutnat si, pročistit si tělo a zlepšit náladu v prima partě 🤗. Naskočte s námi na 8 týdenní Jarní očistu. Jsme s vámi živě, pomůžeme a podpoříme! ❤

Úplně obyčejná žena. Obyčejná? Každá jsme jedinečná. Takže naprosto jedinečná žena, co si nezakládá na pojmech Bio a Eko, ale co si váží přírody, ráda chodí bosky nebo v barefootech, třídí odpad, sbírá v lese zapomenuté odpadky, miluje dobré, kvalitní jídlo, život a ráda si jej díky drobnostem užívá s rodinou nebo i sama.

24 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Lůco, děkuji za článek, moc jsem se nasmála. Prý ozvěna v lednici. 😂
Je fajn, jak to berete s nadhledem. 👍

I mně se podařilo za 2 měsíce dát dolů 6 kg,je mi 71 let s váhou bojuji již 10 let.neboť mám 2 endoprotézy /levou kyčel a pravé koleno/ .Stravu se mnou jí hrdinně i manžel a nyní jsme na tom tak,že si vyprávíme jak se cítíme úžasně,2 x týdně si chodíme zahrát tenis. Manželovi je 80 takže součet na kurtu 151 let. Loni k 70tým narozeninám jsem si objednala koloběžku a letos k 71 tenisovou raketu.Díky JJ mám obrovskou chuť do života

Ukázat další komentáře