Zázraky do tří dnů (Martina 39 let)

Zdravá strava u nás neprošla

Máme dva syny, 10letého Kubíčka a 5letého Štěpánka. S Evou a Romanem se znám přes svého muže asi 12 let. Letos nám vyšlo setkání v době jarních prázdnin. V naší rodině se stravujeme klasicky. Občas jsem se zasnažila a uvařila zdravě, což téměř nikdy nesklidilo úspěch. Všichni nasadili otrávené výrazy a komentovali to slovy: “Ach jo, to je zase zdravý?” A tvářili se, jako bych je mučila.

Příprava na návštěvu, kde se jí zdravě

Kluci věděli, kam jedeme, protože holčičky znají. Moc se na ně těšili, ale vrásky jim trochu dělalo jídlo, takže na mě zkoušeli věty typu: “Maminko a vezmeme si s sebou nějaké sladkosti?” Moje odpověď byla jasná: “NE”. Říkala jsem si, že když doma nic nezmůžu, že klukům teď nezbude než se přizpůsobit. Nervozita ale ve mě přeci jen trochu byla nejen z toho, jak to zvládnou oni, ale i já, protože poslední dobou jsem pěkně, jak to jen napsat slušně, zkrátka rozežraná. Cítila jsem to však jako velkou motivaci a příležitost k naprosté nebo alespoň částečné změně. Před odjezdem jsem se vybičovala k výkonu a upekla s pomocí synů své první zdravé muffiny dle zásad Jíme jinak, abychom přivezli něco do placu a měli s sebou nějakou sladkou berličku. Jen jsem měla obavu, zda se povedly. 

Jíme u Evy

Přijeli jsme v pondělí na oběd a Kuba, ten starší, snědl vše, co bylo na talíři. Já také snědla vše, Štěpán ale jen ochutnal na špičku lžíce a dál nejedl. Pak přišly na řadu naše muffiny a já s radostí sledovala, jak mizí, spadl mi kámen ze srdce. Evča upekla báječný jahelník politý “čokoládou” a sypaný kokosem, takže jsme se fakt poměli.

Maminko, to vypadá jako ho*no

K večeři byla rýže, omáčka z fazolek adzuki, teplá zeleninka a salátek. Vypadalo to a i chutnalo skvěle. Jen náš Štěpánek chvilku koukal na svůj talíř a pak při pohledu na fazolovou omáčku řekl: “Maminko, co to je? To vypadá jak ho*no.“ Všechny u stolu tím pobavil a samozřejmě nesnědl vůbec nic. Za to Kuba už si začal přidávat, na což jsem hleděla s ústy dokořán. Ptala jsem se ho jak to, že mu tak chutná a pěkně jí, když doma ne. Asi budu muset vylepšit své zdravé vaření, ale nejvíce jej zaujal způsob servírování. Doma nandám vše na talíř a jezte, ale tady byly hrnce uprostřed stolu a každý si sám na nandaval, kolik čeho chtěl a to prý je skvělé. Asi se mu líbil ten pocit svobodné volby. Člověk se pořád učí. :-)

 Oh, my God!

Další den se vše opakovalo. Kuba stále jedl a Štěpán se dál postil. Já jedla s chutí vše a všímala si toho, že nemám tak rychle hlad. Tedy že intervaly mezi jídly zvládám v pohodě bez potřeby nějakého uďobávání, což mi před tím nešlo. Štěpán byl hladový a tak chodil a slídil, kde by se co našlo k snědku. Přišel za mnou s dotazem zda by Eva měla k jídlu třeba jogurt. Eva nás slyšela a řekla Štěpkovi, že nemá, ale ať se klidně koukne do lednice. Otevřel ji a všude byla zelenina, chvilku koukal dovnitř a pak řekl: “Oh,my god!”

Třetí den se stal zázrak

Třetí den se stal zázrak a náš Štěpán začal jíst. Když jsme odjížděli domů, dokonce řekl, že chce být zdravý a abych takhle také vařila. Cestou domů jsme přepadli v obchodě koutek se  zdravou výživu a nachystali se přesně na ta jídla, která mu u Evy chutnala. Po příjezdu domů jsme tedy pokračovali ve zdravém stravování a v novém stylu servírování a občas to proložili nějakou klasikou. Posílala jsem Evě nadšené fotky našich prvních jídel, která si Štěpánek naporoučel. Kuba zůstal u Evy až do konce týdne a jedl úplně všechno s holkama, jako by tomu nikdy jinak ani nebylo. Inspirován zdravou výživou natáčel u holek v pokojíčku animace o panáčkovi, který si k snídani uvařil pórek, když byla Markétka zrovna v hudebce.

Týden na horách se zdravou stravou

Za tři dny jsme odjeli s Cikrytovými a dalšími rodinami na týden na hory se zdravým jídelníčkem. Vařilo se ve stylu Jíme Jinak a my to jedli celá rodina. Něco klukům chutnalo víc, něco míň, ale jedli jsme všichni všechno! Dokonce jel i manžel, který tuto stravu opravdu nemusí, miluje klasickou českou kuchyni. Jel za podmínky, že ho po návratu nebudu nutit v tom pokračovat. Celý pobyt vypadal spokojeně a dokonce řekl, že mu to chutná a přidával si.

Eva na mě mrkala vždycky, když viděla některého mého chlapa běžet do kuchyně pro přídavek, a já nevěřila té proměně. Fotila jsem si Štěpánka i jídlo. Měla jsem velikou radost.

V den odjezdu jsme vyrazili společně s Evinou rodinou do skal na výlet a cestou domů se stavili společně na oběd. Vybírali jsme něco lehkého, zdravého, můj muž si dal s radostí po týdnu klasický guláš. Musely jsme se s Evou smát nahlas, když po jídle prohlásil: “No ale je to rozdíl, po tomhle jídle se mi fakt chce spát.” A poprvé po týdnu si u stolu malinko klimbnul.

Co bude dál

Já jsem spokojená, že se po tomto jídle cítím sytě a neunaveně. Radostně pozoruji děti a muže jak baští a jak všichni děláme něco pro své zdraví. Tak uvidíme, co nám přinesou dny následující, držím nám palce a držím je i vám všem, kteří se snažíte a jste na cestě za změnou.

Závěrem chci poděkovat Evě a Romanovi za jejich pohostinnost, rady a inspiraci. Vážím si našeho přátelství.

Martina s rodinou