Domů > Magazín > Vaše příběhy

Stojí mi za to se zamýšlet nad tím, co jím já a moje rodina

Lucka, maminka 16 měsíčního Matýska a těžce mentálně postižené holčičky Ninušky změnila jídelníček sobě a dětem před 2 roky. O tom, jak začínala a jak na ně jiné stravování působilo po pár měsících jsme psaly zde. Kromě toho, že Lucka shodila 20 kg, cítí se mnohem lépe jak psychicky, tak i fyzicky. Ninuška konečně nemá zácpu a obě holky už mají v pořádku železo i bez tabletek. Druhé těhotenství a porod syna Matýska bylo jak z pohádky, ve srovnání s prvním těhotenstvím před změnou jídelníčku. Její maminka se přidala a už má 15kg dole a nehrozí jí inzulin. Zkrátka všechno je lepší.

Co Lucce přineslo to, že začala jíst jinak? A jak jiné bylo její druhé těhotenství oproti prvnímu? Přečtěte si Lucčino zhodnocení:

Když se mě holky ptaly, jak se to u nás vyvíjí, sepsala jsem si následující sezam věcí, které se změnily. Byla jsem sama překvapená, co všechno změna jídelníčku udělala.

Mně tohle jídlo určitě dává:

  • Dobré zdraví. Poslední rok a půl už mám jen málo eliminací. Jednou jsem měla delší dobu eliminace při kojení a dvakrát eliminace i v těhotenství – bolest a “knedlík” v krku a pocit zahlenění. Vše jsem zvládla jen přírodními prostředky. Léky jsem už neměla žádné dobré 3 roky, kromě loňského července. To mě hrozně a dlouho i přes péči zubařky bolel zub a nemohla jsem vydržet.
  • Dobrou náladu.
  • Dostatek energie zvládnout 2 náročné děti i když za velké pomoci taťky. Mám jedno kojené mimino a jedno (v noci) nespící mentálně postižené.
  • “Relativně” zdravé děti, které nemarodí.
  •  20 kilo dole. Prvních 6 bylo ještě se STOBem před více než 3-mi lety, ale i udržet je bylo u mě umění. Zbylá kila odešla s jinou stravou bez trápení sama.
  • Hodně odvahy k novým rozhodnutím, jako např. sepsat si porodní plán a jít si za ním, neočkovat syna apod.
  • Zbavení se strachů různého druhu.
  • Stabilizaci rodiny i přes prvotní velké rozbroje kvůli jídlu a vůbec tehdy kvůli všemu.
  • Schopnost přetváření života k obrazu svému.
  • Spokojenost se sebou samou a také růst zbylých tří zubů moudrosti (jeden jsem už měla předtím), aby se mi dobře rozmělňovala celá zrna asi :-).

A co se týče mého těhotenství a Matýska:

  • Bleskurychlé početí.
  • Bezproblémové těhotenství a porod.
  • Během těhotenství jsem měla spoustu energie až do poslední chvíle.
  • Netrpěla jsem žádnou únavoužádnou spavostí či naopak nespavostí (kromě vynuceného nespaní kvůli Ninuščině ponocování).
  • Neměla jsem žádné bolesti zad (kterými jsem u Ninušky trpěla od 7. měsíce), ani žádné jiné obvyklé či neobvyklé zdravotní problémy .
  • Nezažila jsem křeče v nohách, ani otoky, skoro ani poslíčky. Tvrdnutí břicha přicházelo až ke konci těhotenství tak jednou za 2 dny i méně, (u Niny jsem to měla často).
  • Žádné strije, ač jsem se nemazala (ne že bych nechtěla, ale nějak jsem to s Ninuškou nestíhala.
  • Hemeroidy jsem zažila jen jednou (u Niny často), a to po zkonzumování masa dvakrát po sobě. To mám doteď, vím, že maso mi “už” nedělá dobře a hned se to takto projeví. Ještě to ještě jde, ale pokud ho sním dvakrát po sobě – je to tu.
  • Hlavně žádná, ale opravdu žádná zácpa za celé těhotenství!!! To znamená, že jsem svoje tělo a hlavně miminko nezásobovala zbytečnými toxiny z odpadu organismu.
  • Žádné pálení žáhy (u Niny žáha často), ani ke konci těhotenství.

Moje těhotenství a porod

Něčemu jsem se bohužel nevyhnula (UTZ a na “nátlak” rodiny i amniocentéza). Měla jsem bohužel ostře sledované těhotenství díky Ninušce a také už navíc i věku. Mrzí mě to, vím, že jsem tím Matýskovi neprospěla, ale už to neřeším, pustila jsem to z hlavy, nač se trápit něčím, co už je pryč a nedá se to změnit!

unnamed-3

Co se týče těhotenství porodu – nebála jsem se jako poprvé, to je ale asi normální při druhém dítěti, naopak jsem se těšila. Udělala jsem vše, co bylo v mých tehdejších momentálních silách, aby Matěj přišel na svět bez co nejmenších chemických i jiných zásahů. Chtěla jsem pro něj dobrý start a základ do života a toto za ně já osobně považuji. 

Pan primář mě hned skoro ve dveřích porodnice v den D postrašil tím, že na porody se umíralo a umírá, ať se prý projdu po hřbitovech z 19. století, protože jsem si nechtěla dát zavést preventivně kanylu. Splnil úkol jako lékař, dokázal to, že jsem si ji zavést nechala, protože pohled na manžela mi říkal, že pro něj bych už byla úplný blázen, kdybych si chtěla vybírat mezi kanylou a smrtí. Jako člověk u mě primář selhal, takovou podporu před porodem jsem nečekala. Naštěstí porod vedla asistentka. On přišel až na úplný závěr a měla jsem z něj opravdu silný pocit, že je mu skoro líto, že všechno proběhlo tak hladce a on nemusel zakročit.

Mnoho z toho, co jsem měla v porodním plánu bylo dodrženo. Nějaké nesrovnalosti se vyskytly, ale tak už to bývá, že nic není stoprocentní. V duchu jsem se musela až smát mému přání – které podle zaměstnanců porodnice nemělo být problém, aby u porodu bylo co nejméně lidí. Chtěla jsem, aby se zbytečně nerozmělňovala energie, která je v tu chvíli hodně silná a koncentrovaná. Courání lidí tam a sem ji značně narušuje a ubírá rodičce sílu! Navíc považuji porod za dost intimní záležitost. Jenže v nemocnici zkrátka slovo intimita je slovo cizí, protože když se blížil úplný závěr celého mého snažení, zjevilo se v mé porodní místnosti asi tak 10 lidí. A všichni byli zřejmě naprosto nezbytní ke zdárnému dovedení věci do konce. A úplně nejdůležitější byla paní, která se přišla zeptat, jaké jméno tedy dáme miminku, když to bude kluk, a jaké, když to bude holka … :-). Dnes už na to ale vzpomínám v dobrém, i když na příště, které už bohužel určitě nebude, bych volila jinou formu porodu. 

Matýsek a jeho eliminace

unnamed

Nemocen byl Matýsek v podstatě dvakrát. Kromě v šestinedělí, kdy se zřejmě čistil z mých stravovacích chyb během těhotenství měl krátkou rýmičku. Pak přišla horečka a rýma. Ale nepřesáhli jsme 39 stupňů, motal se těsně pod nimi. Podruhé už měl i lehounce přes 40°C. To už jsme se fakt bála, protože jsem na to byla sama, manželovi jsem to radši (v noci) neříkala, protože by mě určitě tlačil, ať podám nějaké antipyretikum. Čekala jsem podle rad Dr. Strnadelové, kam až se horečka vyšplhá a když teplota dosáhla 39°C, začala jsem ji srážet ochlazováním (obklady – voda s jablečným octem) zápěstí, kotníků a čelíčka. Zabralo to a teplota se pomaloučku snižovala. Druhý večer také, třetí den už to pokaždé bylo jen kolem 38°C, takže to už jsem vůbec neřešila. 

Jinak jsem mu dávala (a sama jsem pila) lotosový čaj. Matýskovi jsem ještě dělala kuzu se šťávou z jablíčka na zlepšení vnitřního prostředí při horečce a taky zázvorový čaj na rozehřátí. To když měl horečku, ale studené ruce a nohy, tam pomáhá nohy zahřát pomocí teplé soli do ponožek. Jsem moc ráda, že jsme to zvládli bez chemie, bez antipyretik! Do nosíku jsem občas stříkla mořskou vodu a rýmu jsem odsávala.

S moučnivkou už máme zkušenost

Do roka jsme se nesetkali s moučnivkou, která se dělá někdy dětičkám na jazýčku, dásních apod. ve formě bělavého povlaku. Může se přenést i mamince na prso. Je to vlastně plíseň způsobená kvasinkou z rodu Candida, která se při vhodných podmínkách přemnoží a začne způsobovat potíže. Projít může z úst přes trávicí trakt až ke konečníku miminka. U nás zřejmě neměla ty vhodné podmínky, ale je pravda, že ani Nina neměla moučnivku, což je hlavně přísun cukrů – sladkých nápojů, slazených čajů, bonbónů, čokolád, sladkých jídel a džusů a čerstvého (aromatického) ovoce. O to větší bylo nemilé překvapení, když téměř v roce se u Matýska moučnivka přeci jen projevila! Nejsem si jistá, čím to bylo, mám takovou teorii…. Matýsek byl trošku oslaben malinkatou virózou (eliminací), kdy byla jen slabounká teplotka, k tomu zavedení ovoce (i když povařeného a téměř vždy s mrkví nebo dýní) na svačinku, ale hlavně sem tam úlet mě coby kojící maminky směrem k extrémnímu jinu … a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Ale během 4 dnů jsme ji na štěstí zvládli pomocí homeopatik (Borax).

Už vím, proč měl Matěj vyrážku

Nebrala jsem žádné umělé vitamíny a minerály, ani magnesium ani kyselinu listovou a jiné podobné preparáty. U postižené Ninušky jsem brala vše a jak to dopadlo. Nedomnívám se, že za jejími potížemi přímo stojí tato léčiva a doplňky stravy, jen tím chci říct, že jejich užívání v jejím vývoji neměly “ten správný” efekt. Můj pocit je, že spíše v těle, ale i v myšlení, rozhodování a ve vývoji vyvolávají jen chaotickou energii a zmatek, protože to nejsou vitamíny a minerály z přirozené stravy, na jejichž správném vstřebávání se podílí spousta faktorů, a jak víme, vše se vším souvisí. Nebrala jsem žádnou chemii během celého těhotenství, ani během porodu.

Odmítla jsem veškeré léky a umělé preparáty i ty na uspíšení kontrakcí (oxytocin) apod., takže ani na poslední chvíli se k Matějovi nic nedostalo :-). S tím souvisí i to, že Matýsek neměl a nemá dodnes vůbec žádnou vyrážku, jako mívají obvykle dětičky po porodu nebo v šestinedělí či případně později, jako je toxoalergický exantém, milia, novorozenecké akné apod. Něco z toho Nina měl, navíc měla atopický ekzém. Je to zřejmě proto, že miminka vyhazují pokožkou (detoxikují se) chyby maminek ve stravování a léky během těhotenství. Mamky se do “plodu” zkrátka čistí. Matěj byl a je jako z alabastru, žádný pupínek ani seborhoická dermatitida – šupinky ve vlasech, které prý souvisí u kojenců se střevem a játry. Když jsou tyto orgány zatížené, šupinky se objeví. Zátěž může být způsobena různě, třeba i lepkem, ale často se prý objevuje třeba po očkování hexavakcínou, kdy dostanou játra hodně zabrat (Nina měla jak očkování, tak šupinky).

Co jsem u Matěje ještě zpozorovala, byl ekzémek nahoře na zádíčkách – takové 3 suché začervenalé flíčky. Mléčné výrobky nejím, takže jsem přemýšlela, z čeho by to mohl mít. A tak jsem před Velikonoci držela půst 40 dní (nejedla jsem opravdu žádnou živočišnou potravinu, hlavně ne maso, které si přeci jen občas dám) a na poslední týden jsem si ho ještě zostřila tím, že jsem úplně vysadila i pečivo. A světe div se – ekzém za 3 dny zmizel! Nyní má záda krásně čisťounká a já myslím, že zakopaný pes je v tom lepku, který je v (pečené) mouce mnohem více nestravitelný než ve vařeném celém zrnu. Mám vyzkoušeno, že když si dám vařený ječmen nebo kroupy či oves (i vločky), kde je lepek také, tak se nestane vůbec nic. Ani když to jím několik dní po sobě. 

Bez pečiva a bez lupů

Já i když jím docela zdravě, pořád jsem se nemohla zbavit lupenky ve vlasech (mám ji na pravé straně nahoře – takové jedno místo). Je to nepříjemné a štve mě to. Nikdy bych neuvěřila, že mi začne mizet, když úplně vysadím pečivo! Také jsem najednou zjistila, že mi zmizelo nadýmání po tom, co jsem přestala jíst pečivo! Takže to nezpůsobovali luštěniny, kterým jsem tento svůj občasný problém přičítala, ale zase ten chleba (bohužel i kváskový)! Jenže stejně mi to nedalo a k chlebíku jsem se opět vrátila, moje mlsná pusa bude asi moje záhuba :-).

Stojí za to se zamýšlet nad tím co jím já a moje rodina

Chci tu prostě vyzdvihnout opravdu zásadní význam stravy při mnoha fyzických, ale i psychických potížích a procesech, který můžu z vlastní domácí praxe potvrdit. Prostě podle mě STOJÍ ZA TO SE ZAMÝŠLET NAD TÍM, CO JÍM JÁ A MÉ DĚTI (RODINA).

Manžel sice moje rady pořád odmítá, ale na druhou stranu už aspoň neprotestuje (alespoň nijak výrazně) proti tomu, co podávám Nině a sobě, dokonce i občas pomůže. Třeba mi napaří zeleninu a následně ji opláchne pod studenou vodou, aby se dál v hrnci vnitřně nevařila a neměkla, ohlídá zrní, než se vstřebá voda, když já nemám čas a tak … to považuji u nás za úspěch.

A já ho na oplátku neprovokuji, když vidím, že se nacpal masa nebo dokonce uzenin, či míchaných vajíček. Vím, že potom bude stažený, popudlivý, tvrdohlavý a “agresivní” – tak energie masa a vajec prostě na svého strávníka působí. A tak mu jdu radši z cesty, se vším souhlasím a na důležitý rozhovor si počkám, až to všechno stráví :-).

Železo máme v normě i na rostlinné stravě

Také byl Nině před pár dny dělán krevní obraz a zkoumáno železo z náběru krve. Nina byla vždy mírně anemická. Tentokrát jí vyšlo, že železa má dost a krevní obraz je spíše na spodní hranici, ale nemůžeme prý mluvit o chudokrevnosti! No tak to je úspěch, že? A může za něj vlastně naše téměř výhradně rostlinná strava!

Zajímavé je, že podobné jsem to měla po porodu i já. Po Ninušce jsem byla chudokrevná a byly mi předepsány tablety železa, které jsem tehdy ještě poslušně polykala. Nyní jsem byla zvědavá, jak dopadnu bez tablet. Žádné tablety jsem znovu nepotřebovala, krevní obraz dopadl totiž perfektně! A opět při rostlinné stravě

Jak je na tom Ninuška teď?

O pozitivním vlivu naší stravy na její hlavně fyzické zdraví jsem už psala v prvním článku a stále to platí. Ale přesto jen připomenu, že docela velký strašák předčasné puberty je úplně zahnán a já osobně si myslím, že za to může z 95% vysazení živočišných potravin ze stravy, hlavně mléčných výrobků, ale i většiny masa. Hormony se Ninušce srovnaly. Obří význam má pro naši rodinu to, že Nina už zkrátka nemá VŮBEC zácpu (a že na ni, chudinka, trpěla!). A to od té doby, co jíme jinak.

Epilepsii se nám nedaří úplně zvládnout – je to jako na horské dráze – chvíli paráda, žádné záchvaty, chvíli zase hrůza  několik (i desítek) denně. Teď momentálně jsme zase na docela dobré vlně, záchvaty pozorujeme málo. Léky bere Nina samozřejmě stále, netroufám si je vysadit v žádném případě. Odtud ale podle mě vede cestička k tomu, že se nám něco nedaří vylepšit. Ty léky jí v těle prostě dělají velkou neplechu, když to řeknu mírně.

Spaní u Niny je kapitola sama pro sebe. Je to spíše o nespaní. Může to mít souvislost s léky na epilepsii. Máme skoro denně budíček mezi 2 a 5 hodinou a pak je Ninda 2 až 3 hodiny vzhůru. Hned po probuzení musí jíst, mám nachystanou kaši v peřinách. Vím že to pečivo by jí mohlo ještě škodit, konkrétně lepek a sůl. Ale seberte jí chleba, který tak miluje. Bohužel ho má zatím každý den, musím se přiznat. Snažím se o kvalitní kváskový. Kupuji ho a občas já nebo mamka upečeme nebo napaříme domácí. Ale pořád je to prostě mouka, i když třeba smíchaná v domácím provedení s celým zrnem (rýže nebo jáhly většinou). Třeba se to zase nějak podaří změnit, na všechno musí přijít ten pravý čas …

Náladu má teď Ninuška většinou dobrou, ani přes den moc nespí, přestože v noci straší. Pokud nepočítám to, že ji nedávno zřejmě bolely dva viklající se první zuby, na což jsme s tátou sice pozdě, ale přece přišli a pomohli jí od nich. Tímto zásahem se jí její několik dnů trvající příšerná ukřičená nálada o 100%  zase zlepšila. I když i dobrá nálada u Nindy znamená pořád nějaký křik a skřek.

Tak nám prosím držte palce, ať se nám v této oblasti daří alespoň stejně dobře jako doposud! Problémy byly, jsou a budou. Důležité je snažit se je řešit, když na to máme sílu, a snažit se je co nejvíc vypouštět, když potřebujeme jen přežít a nic neřešit. I takové chvíle jsem si zažila, takže vím, o čem mluvím. 

Lucky maminka si po změně jídelníčku nemusí píchat inzulín

Jak jsem psala, manžel mi v tom sice  moc nefandí, takže o to je to horší, ale už se s tím tak nějak smiřuje. Zato moje mamka mi drží palce a dokonce s touto stravou začala od loňského ledna a léčí si jí cukrovku (2. typu), když vloni po kontrole před Vánoci měla příšerné hodnoty cukru a pomalu jí hrozil inzulín. Teď má dole 15 kilo a hodnoty cukru po ránu ukázkové. Pravda je, že ještě stále bere 1 prášek denně, ale pomalu se jej chystá vysadit, aby viděla, jak to půjde bez něj. Já jí strašně držím palce.

 A také držím palce každému, kdo má chuť zkusit pozměnit jídelníček, aby se do toho pustil … a uvidíte, bude líp!!! 

 

Jestli vás zajímá, jak se u Lucky mají aktuálně, můžete se podívat jejich blog: http://tusticka.blogspot.cz

 

 

 

Zdravé recepty, zdravé vaření a životní styl. Tisíce receptů zdarma. Co víme, sdílíme! :-)

Buďte první, kdo poděkuje za tento článek.

Komentáře

Klub
Hajnalka
19. 1. 2017

Dobry deň trošku som sa začítala do vášho príbehu aj prechadzky cez diagnozy a držím vám palce.
Ja mám autistického syna s detským autizmom ktorého teraz tediagnostikuju na dezintegracnu poruchu.
Ale mám na Slovensku kamarátku ktorá má dcéru s rettovym syndrómom ale so zriedkavým postihnutím génu CDKL5 keďže MECP2 neniesol mutáciu genetická skúšala dalej. Píšem len preto že sa vaša dcérka pohľadom napadne podoba na Emku s touto mutáciou génu.

Klub

Držím palce, Tuštičko, jste vážně skvělá, sleduji Vás už dlouho. Ale stejně mi to nedá a napíšu něco, co se Vám určitě bude zdát troufalé, a asi nejen Vám. Nevidím do Vašeho vztahu s manželem a taky mi to dotoho nic není, ale… nejednou mi při čtení Vašich řádků přišlo na mysl, že to není jen o stravě a změně životního stylu, ale že by mohl být poměrně vážný problém právě ve Vašem vztahu. Promińte mi tu troufalost. Nejste s mužem evidentně jednotní, bojujete spolu. I přesto, že Vy jste zdánlivě ta chápavá, trpělivá, nevnucující atd. Výsledkem je fakt, že jak při Vašem porodu, tak při denodenní snaze o zdravý lifestyle, který u svých dětí dodružujete, on jde proti Vám. Může to myslet jakkoliv dobře a upřímně, ale jak se s tím dá v partnerství, v rodině, dlouhodobě žít? Proč jste si “přitáhla do života” člověka, který s Vámi není v tak důležitých a podstatných věcech zajedno? Proč Vás pořádně neocení, třeba už jen důvěrou ve Vás, ve Vaše schopnosti zajistit dětem skvělý jídelníček, anebo přirozeně bez léků porodit? Chápu, že máte i tak starostí nad hlavu a těmito kacířskými řečmi Vám možná “zbytečně” přitěžuji, ale co když se Vám tohle okolí bojí říct, co když před tím opravdu jen zavíráte oči a nechcete si přiznat, že tu něco nehraje? Nevěřím, že se u Vašich děťátek projevil ekzém, teploty a koneckonců i ty epileptické záchvaty jen z důvodů fyzických eliminací, spíše v tom budou mnohem hlubší příčiny a souvislosti – a dala bych krk na to, že psychické a řekněme “duchovní”. V sílu stravy samozřejmě naprosto věřím, ale není to všemocná a samospasitelná složka života, nemoci a neduhy nepramení jen ze stravovacích chyb. Zkrátka si troufám říct, že by ty problémy u dětí mohly jen ukazovat na nesrovnalosti mezi Vámi dvěma dospělými. Na to, že Vy se možná snažíte za dva – být rozumná, chápající atd., ale muž má zřejmě klapky na očích. A argument, že “chlapi už jsou prostě takoví”, “mužským všechno moc trvá” apod. u mě opravdu neobstojí, protože jaké si to uděláme, takové to máme. Veškeré vztahy jsou našimi zrcadly – mám-li se ráda a dostatečně si sebe vážím, “objednám” si u Vesmíru muže, který to náležitě ocení, ne který půjde proti mně (zdánlivě kvůli “maličkostem”, ale zas takové maličkosti to třeba ve Vašem případě nejsou). A naopak. Na každém vztahu se dá samosebou i pracovat, nikdo nejsme bezchybný, ale jak jsem již psala, nesmí se snažit jen jeden a druhý jen “trochu”, jen někdy a podobně. Odpusťte mi, Tuško, tuto troufalost, muselo to ven. Třeba se naprosto pletu – kéž by tomu tak bylo. Ale pokud ne, zkuste s tím něco udělat, minimálně tím, že si některé věci přiznáte, a pak je třeba možné obrátit se na lidi, kteří umějí pomoct tím, že se podívají na všechny ty skryté souvislosti s námi, mám tím na mysli třeba terapeuty typu Zdeňka Jordánová. Anebo zkuste alespoń její knihy, třeba i díky nim najednou leccos uvidíte jiným pohledem… Buďte šťastná a změňte své heslo “problémy byly, jsou a budou” na něco pozitivnějšího, třeba “problémy byly, jsou, ale už být nadále nemusejí, když si je do života nepustím” – což je ve Vaší situaci možná zdánlivě příliš troufalé přání, ale všechno jde, když se fakt chce! Jste skvělá a máte na to!

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

5
4

Hubnutí po čtyřicítce jsem vzdala (Žaneta, 42 let)

Žaneta nešla do změny jídelníčku kvůli hubnutí. Smířila se s tím, že po čtyřicítce už to nepůjde a měla jinou motivaci. Chtěla ozdravit jídelníček. Překvap...
8
1

Jídelníčkům jsem se smál. Než jsem to zkusil… (Jakub, 37 let)

Jakub není fanda diet a kurzů s jídelníčkem. Je sportovec a masožrout, jak sám říká. Změnu jídelníčku zažil díky svojí ženě, kterou chtěl podpořit, aby v t...