Domů > Magazín > Vaše příběhy

Ti nejchudší nosili v kornoutu rozinky, křížaly a jablka

Čtenářka Renáta pochází ze sudetské oblasti Čech, kde jsou kornouty do školy tradicí. Babička dodnes vzpomíná na to, jak kdysi šla ona se svou babičkou první den do školy s kornoutem v ruce a těší se, až i ona vezme svoji vnučku do školy. Samozřejmě s kornoutem v ruce. Renáta nám napsala tenhle komentář, kde se zamýšlí, jak situaci v září vyřeší, už letos v květnu. U nich v rodině je to totiž skutečně velká mezigenerační téma už půl roku dopředu.

Kornouty jsou u nás tradice

Mě čeká nástup do první třídy letos a jestli dítku přichystat kornout, váhám. Předchozí dva šli bez, ale tady je to tradice (část Čech kdysi sudetská je v tomto nepřerušeně s tradicí kornoutů, babička mi říkala, že to dřív byla u každého dítěte, i toho nejchudšího, tradice nástupu do školy, ti opravdu nejchudší nosili v kornoutku jablka, křížaly či rozinky). Je to sladké a je to z logického pohledu nesmysl, ale je to tradice.

Vzpomínka na celý život

Pro naši babičku má vnučka zjevně úplně jiný emoční význam než vnuci, protože už půl roku poslouchám: ” A už brzy půjde, vidím se jako dneska, jak jdu s kornoutem a s babičkou za ruku.” A její babička jí tehdy vyprávěla, jak i ona šla první den s kornoutkem… Jako mladší máma kluků jsem to prostě odmávla jako zbytečnost, něco jako mobil v první třídě, prostě moje děti jsou v tomto otloukánci třídy. Ale když jsem viděla, že nejméně půlka třídy s kornoutkem přišla a ti bezkornoutoví neměli na seznámení co nabízet a byli takoví vyjukaní, opravdu vážně uvažuju, že poslední dítě kornout dostane. Obsah asi vymyslím až později, přemýšlím o sušeném ovoci, ale nějaké ty bonbony bych tam dala. Je to jednou v životě a starší část rodiny je dojatá, jen na to pomyslí. Myslím, že právě pro tuhle propojenost generací, o které od babičky poslouchá, bude mít vzpomínku na celý život.

Asi se budu dívat jinam

Trocha cukru v takové příležitosti je podle mě přesně ten moment, kdy je potřeba „dívat se jinam“. Jo, a Lucii malá viděla teď o velikonocích a hned sama hlásila – jé, ona jde do první třídy, já taky půjdu a babička říkala, že si nesla taky takový kornout s bonbony :-). Předpokládám, že tradice je původem z německých zemí, tady žila německá „menšina“ (asi 6 českých občanů na 12 tisíc obyvatel), většina lidí v současnosti tu kořeny nemá, jsou to „naplaveniny“, ale tahle tradice je zjevně pořád živá. V pražské škole jsem kornout neviděla nikdy v životě (jsem teda už poněkud odžitý kus), tady první školní den chodí dětí opravdu mnoho a starší spolužáci se s nimi rádi seznamují a zdraví, aby byli obdarováni.

Obrázky: magazin-schule.de, besser-bilden.de

PS: Cítíš se v plavkách sebevědomě?

Pokud letos nechceš schovávat zadek pod ručník, pojď na to s námi jinak.
Chci lepší postavu!

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

7 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Iva Medunová
30. 8. 2021

Prostřední byla jediná ve třídě bez kornoutu a obrečela to. Nejmladší už ho má přichystaný, velkou část zabere barbína ( aby to vůbec unesla), pak velká krabice šneků ( v podstatě ovocné kůže) a něco málo jsou bonbóny Haribo v malých pytličcích na rozdávání ostatním dětem.

Tie kornuty vyzerajú obrovské – predpokladám, že veľká časť je vystužená a iba hore sú tie sladkosti?

Ukázat další komentáře